Zpěvák, skladatel a básník Karel Kryl tu s námi není již dvacet let. Vzpomene si letos někdo?
Asi před třemi týdny jsem se v podvečer, krátce před pátou hodinou večerní dostavil na hřbitov v pražském Břevnově. Jel jsem totiž přes Břevnov a zachtělo se mi u příležitosti blížícího výročí věnovat krátkou vzpomínku člověku, který ovlivnil mé názory a postoje jako nikdo jiný. Byla už skoro tma. Nechal jsem auto u vysokoškolských kolejí a zamířil jsem do oddělení C hřbitova. Naposled jsem tam byl před devatenácti lety, v roce 1995. Oslovila mě starší paní.
„Vy jdete ke Krylovi?“
„Ano. Ale už jsem skoro zapomněl, kde to je a za chvilku zavírají. Tak nevím…“
„Já vám to ukážu. Právě jsem tam byla. Jo a kdybyste měl čas, v sobotu prvního března se uskuteční zádušní mše a také bude nějaké to zpívání.“
Paní následně někam zmizela do tmy.
Hrob byl udržovaný a hořelo na něm několik svíček. Potěšilo mně to. Nezapomněli. Někdy mám pocit, že proces zapomenutí Karla Kryla nese určité rysy řízeného záměru. Začal jsem hledat na internetu, zda je u příležitosti dvacetiletého výročí úmrtí Karla Kryla plánovaný nějaký vzpomínkový akt nebo cokoli, co by připomenulo malého pána, který se nikdy neohnul. A našel jsem pouze tohle.
…soukromá jubilea někdejších trampských zpěváků je třeba uplatnit v placené inzerci…“
Původně jsem myslel, že tomu dostojím a uplatním soukromé jubileum „někdejšího trampského zpěváka“ v soukromé inzerci, ale pak mě napadlo, že je zbytečné nakupovat média, navíc takto zparchantělá, když už jedno mám. Ještě než se vám svěřím se svým záměrem, krátce vzpomenu některých osudových chvil ze života Karla Kryla. Devítidilný a zcela vyčerpávající seriál o životě Karla Kryla naleznete zde.
V roce 1950 sledoval šestiletý Karel Kryl, jak komunisté rozbíjejí stroje v rodinné tiskárně, která se orientovala na vzácné tisky. Tento moment zůstal Krylovi v paměti do konce života, často se k němu vracel, stejně jako vztah ke knihám.
V roce 1968 byla zakázána Krylova skladba Bratříčku, zavírej vrátka, která reagovala na ruskou okupaci z roku 1968. Kryl v ní předpověděl normalizaci.
V září 1969 bylo Krylovi dovoleno odjet na festival do Německa. Kryl tam požádal o politický azyl a zůstal tam následujících 20 let. Nikdy se nevzdal českého občanství. Spolupracoval s redakcí rádia Svobodná Evropa a později byl jejím zaměstnancem. V rádiu měl pravidelný pořad.
Do země se vrátil koncem listopadu 1989, kdy přijel na pohřeb své matky. Teď to začne být zajimavé. V Československu totiž narazil na fenomén Václav Havel. Údajně to proběhlo tak, že Havel nejprve přesvědčil Kryla, aby zpíval na Václavském náměstí se soudruhem Gottem. Jak to bylo doopravdy se asi nedozvíme, nicméně z hlediska Havla, který byl vybrán pro realizovaci nenásilného předání výkonné moci výměnou za nedotknutelnost představitelů bývalého režimu, se jednalo o vynikající propagandistický tah. Havel tehdy řekl:
„Symbolem té doby bylo, když Karel Gott, kterého lidé znali z obrazovek, a Karel Kryl, muž ze Svobodné Evropy, zpívali spolu na balkóně na Václavském náměstí československou hymnu. Byla to doba velkého emotivního náboje s atmosférou obecného srozumění, snad i odpuštění“
Kripl.
Kryl údajně později oslovil Havla a sdělil mu něco v tom smyslu, že „se hlásí do služby“ a co že má pro vznikající společenskou a politickou doktrínu dělat. Havel mu měl odpovědět, ať jde a zpívá. Udělal dobře. Havel provozoval sbor asi 400 poradců, z nichž polovina byla od StB, a pro Kryla by tam fakt nebylo místo.
Opět ukázala Krylova schopnost predikce, kdy do atmosféry všeobecného veselí vyřkl Kryl tyto nahořklé verše:
Krylova deziluze ze sametového prolnutí Havlova pokrytectví, komunistických kádrů a nového režimu nabývala čím dál větších rozměrů, stejně jako jeho izolace. V roce 1992 mne doslova konsternovala ponurá atmosféra alba Monology (jako ukázka skladba Atlantis):
V roce 1993 poskytl Kryl sérii rozhovorů, která pak posloužila k vydání knihy Půlkacíř. V tu dobu již Kryl dlel na druhé straně Šumavy (v Mníšku pod Alpou, jak sám říkal) a s Českou republikou nechtěl mít nic společného. Řekl mimojiné následující: “ Mám pocit, že kdybych zůstal v této zemi, tak se zničím… Vyčerpal jsem se – křikem, zlostným povykováním, spory s lidmi, kteří mi za to nestáli.“
Žádná odcházející ale ani nastupující totalitní moc prostě nestojí o postřehy toho typu, které Karel Kryl dovedl formulovat. V tom byl Kryl fenomenální, například do této písně vizionářsky vtělil programové prohlášení několika vlád.
3.3.1994 Karel Kryl zemřel v nemocnici v Mnichově na srdeční selhání ve věku nedožitých 50 let. Havel na pohřeb nepřišel, asi si zrovna přendával medaile z pyžama na sako.
Kryla se od té doby pokoušelo několik umělců napodobit, neuspěl nikdo s výjimkou Daniela Landy, jehož album Neofolk by se dalo označit za obstojné pokračování Krylovy tvorby jinými prostředky, ve skladbě Protestsong je to zcela zjevné.
Zajímavé by bylo, co by se asi stalo, kdyby se Karel Kryl dožil dnešních dnů. Je to velmi nepravděpodobný scénář, protože citlivý a emotivní člověk jako on by nejspíš dále trpěl tlakem okolí a jeho osud by ho dostihl spíše dříve než později. Neměl prostě tu nezbytnou hroší kůži kategorie III jako ochranu před municí pravdy a lásky. Jak se ukázalo v posmrtně vydané knize komentářů Země Lhostejnost, Kryl byl také velmi pohotový komentátor a novinář. Možná by se uplatnil právě tak.
V sobotu 1.3.2014 se v 17:45 dostavím na hřbitov na pražském Břevnově a něco tam položím na hrob Karla Kryla. Věnec nebo květinu, podle toho, co se mi podaří opatřit. Bude to jen malá a naprosto nicotná náhrada za to, co pro mně Kryl udělal a co udělal pro moji zemi. Když se ke mně někdo ze čtenářů přidá, budu rád, ale kdo chce sedět doma nebo dělat něco jiného, nemusí nic vysvětlovat. Já po nikom nic nechci, na to, co chci udělat, si vystačím i sám. Netypické na celém tomto aktu bude, že během pobytu na hřbitově, od vstoupení na něj až po jeho opuštění, neřeknu ani jediné slovo a o totéž prosím ty z vás čtenářů, kteří se ke vzpomínce přidají.
Po samotné akci pozdravíme příslušníky neuniformovaných složek policie České republiky, kteří jistě také přijdou, pořídíme jejich fotky za účelem jejich pozdějšího zveřejnění a nakonec můžeme uspořádat hospodskou afterparty nebo se můžete připojit k probíhajícím akcím z facebooku, případně ze soukromé inzerce, které snad budou probíhat.
(15x známkováno, průměr: 1,53 z 5)