Jsi vlastník vozidla? Tak to máš blbý.

Ústavní soud před pár týdny rozhodl spor občana, který se až tak zcela neslučoval s představou aparátu, že by měl nést odpovědnost za přestupek, bez prokázání zavinění, jen na základě vlastnictví jakési věci, v tomto případě vozidla.

Jistě nejen já jsem čekal, až se podobný spor ohledně pokutování vlastníků dostane k Ústavnímu soudu v naději, že pouhé vlastnictví neopravňuje aparát státu, vymáhat po vlastnících jakousi určenou částku.

Ústavní soud nám však slovy soudruha Rychetského sdělil, že nezjištění viníka přestupku není na závadu a vymáhání pokuty po vlastníkovi vozidla je v pořádku. Vždyť to tak dělají i soudruzi v Evropské unii a tak to je dobře.

Pokud jste, milí spoluobčané čekali, že ústavní soud je přímo natěšený na spor, kdy půjde o principy. V kterém bude moci přesvědčit občany, jak vehementně stojí za jejich právy, kdy ukáže svou touhu bránit občanské svobody, že nedovolí aparátu státu porušovat princip rovnosti před zákonem, kdy nedopustí, aby byla uplatňována kolektivní vina na základě vlastnictví, pak jste stejně jako já dostali od Ústavního soudu pěkný kopanec do zadele.

Čekal jsem, jaká bude odezva u veřejnosti na rozhodnutí Ústavního soudu o odpovědnosti vlastníka vozidla za přestupek. Takřka žádná odezva se však nekonala. Společnost si zřejmě na zlodějskou správu poslanců, senátorů, policie, správních orgánů a dalšího aparátu již zvykla, popřípadě již rezignovala a tak bych do toho trochu šťouchnul.

To, že je vlastnictví zavazující a každý kdo něco vlastní je povinen dbát, aby jeho věci nezpůsobovali újmu druhým, je zřejmé i malým dětem.

Strom na mém pozemku by sousedovy neměl zvedat základy, kompost nebudu zakládat u sousedovy studny, vodu z okapu nepouštím sousedovi pod barák, a tisíce dalších věcí mne činí zodpovědným za vlastnictví. Vždy je to ale vlastnictví spojené s naším jednáním. Stejně tak nesu odpovědnost za vozidlo. Měl bych ho i bez zákonné povinnosti udržovat v dobrém technickém stavu a zajistit ho proti zneužití či odcizení. To je ale také krajní mez takové odpovědnosti.

I povinnosti musí mít limity a nemohou jít za hranici principů, na kterých svobodná společnost stojí. Ve spravedlivé společnosti nemůže vlastník nést odpovědnost za jinou dospělou, právně odpovědnou osobu, a především pak za její chování, v tomto případě v silničním provozu. Není možné, trestat vlastnictví místo chování. Zásadně nesouhlasím, aby aparát dostal do rukou pravomoc trestat občana, jen na základě toho, že něco vlastní.

To je popření principů, které jsou pro svobodnou, demokratickou a spravedlivou společnost přímo základním kamenem. Pokud jsme na snahu žít v takové společnosti a tvořit takovou společnost ještě nerezignovali, můžeme prostřednictvím státu trestat jen a pouze viníky.

Zákonodárci, orgány i soudci, jenž se upnuli na výtěžnost místo spravedlnosti jsou buď příliš hloupí anebo přímo zločinní. Rozhodnutí Ústavního soudu a právní úprava, za kterou se postavil, tedy přímo útočí na základy spravedlnosti a dobré správy.

Co nám tedy tímto rozsudkem Ústavní soud vlastně sděluje. „Občané, od dnešního dne tento stát rezignuje na základní povinnosti, které vám přislíbil, které má za zákonnou povinnost, na kterou od vás také vybírá daně, tedy na hledání a usvědčování viníků.“

Přestože tento stát, především pak jeho soudy a státní zastupitelství, je enormně citlivý na situace, kdy by občané brali spravedlnost do vlastních rukou. Ať už se jedná o ochranu majetku, zdraví či života, až po vyřčení kritiky na toho kterého úředníka. Nyní tento postup opustil a v případech kdy vozidlo neřídí vlastník, občanům sděluje, „mě to nezajímá, vyřiďte si to mezi sebou“. Soudruh Rychetský a Ústavní soud tak oživují princip vendety, zub za zub, oko za oko, a navrací nás tím k primitivní spravedlnosti prvotních společností.

Tam, kde není stát či úřad samosprávy finančně zainteresován, či je to politicky zajímavé postupuje ochranářsky. Naproti tomu u přestupků, je obecní správa přímo finančně zaujatá a hledání pachatele jí ztěžuje finanční výtěžnost. Ústavní soud tak upřednostnil zájem obcí na finančním přilepšení, oproti ústavou zaručenému právu na spravedlivý proces.

Aby toho nebylo málo, přijali nyní zákonodárci novinku, že dotčení občané ve správních řízeních ještě přijdou o právo námitky podjatosti vůči místním orgánům. Důvod tu bude zřejmě ten samý, výtěžnost a její zjednodušení. K tomu ještě, jak o tom referoval D-fens, odhlasovali poslanci odpovědnost majitele za přetočený tachometr. Nutno podotknout společně a nerozlučně napříč politickým spektrem. Je zde tedy zřejmá snaha politické reprezentace, opustit systém trestání viníků a nastolit systém trestání vlastníků. Ústavní soud tento trend úspěšně posvěcuje.

Zkuste se zeptat svých politických zástupců v zastupitelských zborech, co je k tomu vede.

Má to i další aspekt. Pokud by ústavní soud přiznal řidičům jejich ústavou zaručená práva, musel by aparát změnit styl práce. Policajti by museli opět do ulic a začít dělat skutečnou policejní práci a ne si hřát zadek v křesílku před monitorem, no a na odborech dopravy by nemohly sedět slepice, které nejsou schopny pochopit ani jednoduchá zákonná ustanovení týkající se správního řádu a provozu vozidel.

Proto výběr pokut musí být tak jednoduchý, aby ho zvládl i lehce negramotný úředník.

Drzost zákonodárců v oklešťování práv již přestává respektovat jakékoli hranice. Za těchto okolností nám zákonodárci i Ústavní soud těžko mohou namluvit, že jim jde o spravedlnost, či bezpečnost.

A přesně za to se Ústavní soud postavil. Není se, však čemu divit. Čím vyšší soudní instance tím více překabátěných bolševiků a bolševiků odpadlých, tedy členů Chátry 77. Mezi těmito lidmi, v atmosféře preferující silný stát a kolektivní vidění světa, se těžko můžeme dočkat preference individuálních svobod a ochrany zákonných postupů platných i v temném středověku.

Jen tak lehce se podíváme na špičku toho ansáblu.

Předseda Ústavního soudu, bolševik Rychetský.

Předseda Nejvyššího soudu, bolševik Šámal.

Předseda Nejvyššího správního soudu, bolševik Baxa.

Ombudsmanka, bolševička Šabatová.

Čím vyšší soudní instance tím více překábátěných bolševiků a extrémních levičáků.

Nyní ještě doplněno vládou, kterou budou držet nad vodou nefalšovaní komunisté.

Do budoucna se máme na co těšit.

Pokud zákon stanoví nějaké povinnosti, pak by měly být stanoveny v mantinelech, v kterých je možné je plnit. Jsem toho názoru, že nikdo nemůže za plnoletou, právně odpovědnou osobu nést následky za její chování. To je totiž princip braní rukojmí. Státní aparát svojí leností a způsobem práce, který si osvojil, vydírá vlastníka, obchází princip nevypovídat proti sobě nebo osobám, jejichž újmu pociťuji jako vlastní a pomalu se tak přibližuje chování těch, kterým je vydírání a braní rukojmí vlastní, zločincům.

Odpovědnost za někoho druhého je buď dána přirozeným během světa. Například odpovědností rodičů za své děti, které plně právně odpovědné nejsou a ani být nemohou. Nebo je možné převzít odpovědnost za osobu, jenž z nějakého důvodu není schopna nést odpovědnost za sebe sama.

V takovém případě však jediný, kdo má pravomoc rozhodnout o přenesení odpovědnosti na druhého je pouze soud. Rozhodně tuto pravomoc nelze přenést zákonem do rukou obecního úředníka. Tedy ono to samozřejmě jde, jak jsme se z rozhodnutí ÚS dozvěděli, ale se slušným státem to nemá nic společného.

Dalo by se říci, že právě takovéto spory jsou lakmusovým papírkem, který ukáže, kdo stojí na čí straně, jakým směrem kráčí a jaký vývoj společnosti nás čeká.

02.09.2018 Stanik

Související články: