Při hledání informací na mne „vybafly“ články na zdejším webu, týkající se školství (21.11.2010 Malcik, 28.11.2010 Urza). Velmi mne zaujaly, zejména proto, že se většinu své profesní kariéry pohybuji na různých, spíše vyšších stupních škol.
Debaty o platech a pracovním vytížení učitelů provázejí školství po celou tuto dobu a v mnohém se stále opakují. Všeobecné a setrvalé povědomí je, že učitelé berou málo, ale co by chtěli, většina z nich je stejně neschopných a málo pracují (ostatně zhruba toto je i obsahem uvedených příspěvků). Dovolte tedy nyní několik poznámek, spíše otázek k danému tématu:
Pracovní doba, jak denní, tak týdenní a roční je předhazována vždy a jenom učitelům. Že zhruba stejné volno mají policisté a vojáci (i ti z kanceláří) nikdo neřeší. Že prázdniny jsou například divadelní a parlamentní. Ad absurdum – hercům bychom vlastně také měli počítat pouze odehraná divadelní představení (hudebníkům koncerty, trenérům a hráčům zápasy, policistům, hasičům a záchranářům faktické zásahy, prodavačka když do obchodu nikdo nepřijde tak nepracuje a podobně)???? Často poukazujeme na fakt, že úvazek učitele (střední školy) je 21 hodin týdně a dovolená (prázdniny) 2 – 3 měsíce. Co potom učitelé na vysokých školách, kde úvazek asistenta je cca 14 hodin (docenta a profesora mnohem méně) a semestr trvá 13 týdnů, tedy „pracovní rok“ 26? Jsou tedy ještě více „přepláceni“?
Školství je podle mnohých kritiků stejně špatné, zejména to státní. Táži se tedy, proč se školami většina lidí ztrácí tolik drahocenného času ze svého života, s neschopnými učiteli a jimi kladenými nesmyslnými a nepotřebnými požadavky? Je s podivem, kolik lidí po absolvování mnoha těchto institucí (na které se všemožně snažili dostat, udržet se tam, nakonec je vystudovali a díky kterým získali následně své posty v zaměstnání) později tvrdí, že jim studium bylo k ničemu a bylo ponejvíce ztrátou času.
Mnohdy je poukazováno na to, že pokud je člověk odborníkem, pak příprava, opravování a jiné práce konané ve škole příliš času nezaberou. Učitelská práce je podle mínění mnohých snadná a v kontextu výše uvedeného velmi dobře placená. Proto se ptám, proč tolik lidí ze škol utíká? A to prosím ne že by do nich nenastoupili. Utíkají zhruba po pěti letech, kdy začínají řešit rodiny, bydlení a podobné maličkosti. Tehdy zjišťují, že jejich plat je „tabulkově zafixován“ na zhruba 30 let, kdy rozdíl mezi platem nástupním a platem po 27 letech praxe činí „závratných“ 4550 Kč a tzv. nenárokové složky platu jsou v nedohlednu, protože na ně nejsou prostředky. Situace v jiných oborech nevídaná. Obvykle se pozice junior a senior liší spíše o násobky než procenta platu. Pouze v našem školství platí často jakási rovnice „starší = horší“. Táži se tedy, kde jsou všichni ti organizačně zdatní odborníci svých oborů s přirozenou autoritou, překypující nadšením? Jak je možné, že doposud nevytlačili ze škol tu většinu zde setrvávajících „neschopných“ (kdo je schopný tak přece najde snadno uplatnění jinde), když je to časově, finančně a všestranně tak výhodné?
Poslední mojí otázkou k zamyšlení jsou opět často veřejností diskutované výjezdové školní akce (sportovní, kulturní, poznávací a podobné). Podle mínění mnohých opět jen další „placené volno“. Řekneme však to samé průvodci CK? Že vlastně nic nedělá a navštěvuje si zajímavá místa a ještě je za to placen? S tím rozdílem od učitele, že průvodce se v případě zranění a jiných potíží mnohem méně zodpovídá rodičům a jiným příbuzným. Prostě na zájezdech jste (ačkoli to tak úplně právně není) mnohem více na vlastní zodpovědnost, děti na školních akcích na zodpovědnost doprovázejících (a to i přes noc, kdy všichni samozřejmě „vzorně na svých pokojích spí“, přes den na slovo poslouchají a zdaleka se vyhýbají např. alkoholu a jiným nástrahám).
Co říci na závěr? Kéž by zde opravdu po více než dvaceti letech začal i ve školství fungovat trh. Trh, na kterém ten, kdo bude chtít získat vzdělání, za něj bude ochoten (trhem donucen) zaplatit. A pokud ho získá, bude mít výhodu a náskok před těmi, kteří jej nezískali. Po vysoké škole nebude řešit, že jeho nástupní plat nedosahuje platu těch, kteří školy dávno před ním opustili (nic nového – Ivo Jahelka před zhruba třiceti lety zpívá „….a tak za študyja pykám, směje se mi Gejza cikán, byť ve škole třikrát propad, za mý dva platy chodí kopat…..“ – rasově nemotivováno).
Vyzkoušel jsem za 22 let několik činností k získání prostředků na obživu (učení na vysoké, střední státní i soukromé škole, manažerskou pozici, práci pojišťovacího poradce, pořádání sportovních zájezdů, muzikantskou práci, tvorbu webových stránek, česání a balení ovoce) a co do náročnosti mi přijde učení spíše z těch náročnějších (tedy pokud obtížnost práce nebudeme měřit pouze hmotností přemístěného břemene). A přijde mi smutné, že naše naoko moderní společnost vyspělého typu neustále investuje do vzdělání tak málo a o učitele svých budoucích generací se stará tak hanebně. Na jihozápad ale i dostatečně daleko na sever a východ od našich hranic situace nevídaná.
(1x známkováno, průměr: 2,00 z 5)