Myslím, že lobbistovi Janouškovi už teď nepomůže nic. Že léta s Bémem kradli, to s nikým nic nedělalo. Ale že je silniční pirát, to mu nikdo neodmaže!
Myslím, že na magistrátu je teď veselo a skartovačky jedou na tři směny. K tomu jedno upozornění pro úředníky a jejich přátele z podnikatelských kruhů. Fízli mají prej nějakej program, kterej umí skenovat a skladát zpět dokumenty z těch skartovaček, které dělají nudličky. Je třeba mít skartovačku s vyšší fragmentací, která nudličky ještě rozsekává na malé kousky.
Mají ty kurvy ale štěstí. Náhoda, respektive autonehoda, napomohla tomu, aby se to zase dalo svést na dva konkrétní lidi. Vykreslit obraz izolovaného zlého lobbisty a svést zájem veřejnosti stranou od toho, co je vlastně root cause. Bém a Janoušek, strčíme je do basy a bude zase dobře. Kolikrát se už tenhle scénář opakoval. Lid se upokojí, že někdo sedí, ale krade se dál, protože příčinou problému nebyl Bém ani Janoušek. Byli pouze jeho malou součástí.
Vsuvka: Zamysleli se Pražané nad tím, jak se vůbec stalo, že Bém byl jejich primátorem? S demokracií a svobodnou volbou to mělo málo společného. Existuje jedna téměř zapomenutá kapitola z dějin pražských. Ctihodné pány Janouška a Béma spojila v devadesátých letech jedna věc, a to sice byznys s narkoprevencí. Ctihodný pan Janoušek na začátku své podnikatelské dráhy realizoval projekty na osvětu snižování rizika pro narkomany a přitom se setkal s mladým nadějným lékařem Bémem. Janoušek díky kontaktům v komunální politice tlačil Béma nahoru. Jakou roli v tom hrály vaše voličské hlasy a je vůbec legitimní politický systém, který tohle umožňuje?
Český stát si z každé koruny, kterou vyděláte, vezme asi padesát haléřů. Nevím, jestli je to 49 nebo 58, protože je to těžké spočítat. Ve skutečnosti jakýkoli výdaj uskutečníte a v jakékoli životní situaci se nacházíte, platíte českému státu. Doslova od kolébky po rakev, DPH z rakve a z vykopání hrobu taktéž náleží státu. Padesát haléřů z každé vaší koruny přerozdělí stát jiným lidem. Oni ale nedostanou celých padesát haléřů, ale třeba jenom dvacet, protože ten zbytek se utratil za náklady toho přerozdělovacího procesu. Ty mohou být jak legitimní (například mzda úředníka, který peníze „spravedlivě“ rozdělil), ale také nelegitimní odměny pana Janouška a mnohých dalších. Přerozdělování se tak zdrojem chudoby.
Média udržují zkreslený obraz celé události a snaží se to podat tak, že se jedná o selhání jednotlivce. Ti hodně odvážní napíšou, že se jedná o selhání systému, a vzápětí je strhají, protože příslušné orgány doloží, že k selhání systému nedošlo, pouze jej jednotlivec nějak obešel, jako posledně, předposledně a kdykoli si vzpomenete. Ve skutečnosti není korupce ani selhání jednotlivce, ani selhání systému, ale vlastnost systému. Je to přirozená vlastnost všech mechanismů, kde pan B rozhoduje o penězích, které vydělal pan A. Nesouhlasím s tím, že příležitost dělá zloděje, protože to není pravda. Pro hodně lidí je to pokušení ale někdy příliš velké a košile je jim bližší než kabát. Prostě vždy se dříve nebo později najde nějaká další dvojice Bém-Janoušek.
Lidé se diví, kam se ty peníze ztrácejí. Jak je možné, že se za předlistopadového socialismu mohly stavět byty a silnice a nyní proč to nejde. A proč naše společnost navzdory fascinujícímu technologickému pokroku nebohatne. Odpověď je poměrně složitá, ale částečná odpověď je, že se ty peníze prolobbovaly. A pro-píár-ovaly. Procyklostezkovaly. Spotřebovaly na neužitečné věci, ze kterých měla prospěch jen malá velmi úzká skupinka, v extrémním případě i jeden jediný člověk.
Lidé požadují boj s korupcí, protože jim snad už po těch letech dochází, že je to z jejich kapsy a že obvyklá výše provize 10% z čističky nebo 15% z odbahněného rybníka, kterou zinkasuje kníže Pavel, jde ve finále z jejich kapsy. Než tohle veřejnost nějak většinově uchopila, trvalo dobře deset let. Nyní jsme ve fázi číslo dvě. Lidé požadují něco, co nelze provést. Skoncovat s korupcí. Neexistuje metoda, jak to udělat. Zvýšená kontrolní činnost státu? To celý přerozdělovací proces ještě dále prodraží a výsledek se stejně nedostaví, protože kontroloři mají ten samý problém – i oni jsou úplatní. Dokonce ani úplná diktatura a drakonické tresty tomu nezamezí, naopak. Příkladem budiž Čína. Veřejná kontrola a zveřejňování výběrových řízení? To také k ničemu není. Většina veřejnosti nemá zájem něco takového sledovat, hlídací psi demokracie už dávno nekoušou a dokonce ani neštěkaj a i když jsou výběrová řízení zveřejněna, o dalším průběhu zakázky to nevypovídá vůbec nic.
Co by se asi stalo, kdyby stát nedržel padesát haléřů z každé vaší koruny, ale jen třeba deset? O zbylých čtyřiceti haléřích a efektivitě jejich vynaložení by rozhodoval každý sám. Problémy s panem Janouškem a panem Bémem by pominuly jako mávnutím kouzelného proutku. Služby pana Janouška a pana Dlouhého a všech dalších šíbrů systému parlamentní demokracie by nikdo neupotřebil.
Pánové Bém a Janoušek nejsou příčina, oni jsou důsledek, součástka ve stroji na dluhy a chudobu zvaném sociální stát. Přerozdělování nemá happy end. Dokud bude občan požadovat silný stát, bude se muset smířit s pány Janouškem, Dlouhým a dalšími a dalšími.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)