Ožralec není pitomý. Ožralec to jako jeden z mála pochopil. Nejedná se pouze o suchou recesi dalšího nevyzpytatelného produktu Prognostického ústavu, ožralcova myšlenka je sice zvrhlá, ale ve své podstatě hluboce racionální. Vzniká tady problém a ožralec ho chce řešit preventivně ještě dříve, než shoří pojistky.
Návrh prezidenta Zemana zněl, že by za neúčast u voleb měla být pokuta. Dále Zeman konstatoval, že doba vhodná pro jeho návrh ještě nenazrála, ale že nazraje, pravděpodobně v době, kdy už nebude mezi živými. Taky bych to tak odhadoval.
Do budoucna hrozí parlamentní demokracii v její současné podobě riziko. Na základě teorie vzácnosti roste hodnota jednoho odevzdaného hlasu. Čím dál méně vohnoutů je ochotno chodit k volbám, protože jimi zvolení politici dlouhodobě neplní to, co jim naslibovali. Jednak proto, že jsou to lháři, ale hlavně proto, že to ani splnit nejde.
Například:
– abych nemusel nic dělat a bral stejně peněz jako řiditel vole, protože on taky nic nedělá
– aby se stát postaral, že budu mít práci, a když budu mít práci, aby se stát postaral, že tam po mně nebudou nic chtít
– aby vodbory byly silný, tvrdý a minimálně o pět centimetrů delší
– pořádný tresty za všechno, co se mi nelíbí, nejlíp doživotí
– hlavně aby zavřeli tamty piráty, zloděje, korupčníky a vůbec všechny
– abych moh denně ukrást aspoň pět litrů nafty a prodat je v hospodě nebo vyměnit s Frantou za dřevo, co ukrad von v lese
Vypadá to, jako když ten systém žere sám sebe. Například čím více média informují o korupci a úspěších v „boji“ proti ní, tím více se rozmáhá deziluze z toho, že korupce vůbec ještě existuje. Jak dlouho s ní vlády bojují? Zhruba od dob Zemanovy „akce Čisté ruce“, tedy od roku 1998, tedy šestnáct let. To už někoho může otrávit, hlavně toho, kdo nechápe, že je to celé jen „jako“ a už z principu nesmysl. Jednoho dne dojde i poslední vohnout k závěru, že chodit k volbám nemá význam, protože i když zvolil lidi jako Okamura, aby „skoncovali s tím bordelem“, stejně to nic nepřineslo a tak je to vlastně všechno marný.
Také došlo ke konci bipartismu a volič si začal vybírat. Najednou zjistil, že existují různé možnosti a proto nemusí fungovat jen jako nosič volebního lístku. Připomíná mi to prozření konzervativního motoristy, který měl až doposud jen pouze různé typy škodovek a nyní si koupil nové auto z Asie. Ne že by to bylo o tolik lepší, ale oproti všem předpokladům to není horší, hlavně je to kurva jiné auto, které si vybral sám a nemají ho všichni okolo.
Současně s rostoucí deziluzí a uchopení možnosti volby roste riziko, že se najde skupina dobře zorganizovaných jedinců, kteří se nějakou polooficiální cestou smluví a půjdou si tvrdě za svým. Něco jako Tea Party. Ze začátku si naplánují něco úplně malého, třeba zrušení povinnosti svítit autem ve dne, a nakonec prosadí něco velkého, třeba vystoupení z čtvrté říše. Čím více poroste frustrace na straně vohnoutů a bude klesat jejich voličská disciplína, tím větší jsou šance takto zformované opozice svůj záměr dokonat. Ve finále to může dopadnout tak, že například dvěstě tisíc, tedy asi 2% oprávněných voličů převrátí parlamentní systém, protože ve volbách bude celkově jen 10% účast. Dlouhodobě tedy rostou šance minoritních motivovaných skupin.
To je extrémní a nepříliš reálný scénář. Realističtějším scénářem je například devalvace volební klauzule. Volební uzavírací klauzule představuje minimální počet hlasů ze všech platných hlasů, které musí politická strana získat ve volbách na území České republiky, aby se dostala do parlamentu. Pokud počet platných hlasů pro většinové subjekty bude klesat, stejně rychle poroste šance, že ve sněmovně usedne menšinový politický subjekt s motivovaným cílevědomým elektorátem, a takový subjekt tam establishment rozhodně nechce vidět. Kvalita najednou začne porážet kvantitu a to není pro „tradiční struktury“ OK.
Roste také význam různých elementárních postupů známých jako grassroot movement, tedy výroba něčeho z ničeho způsobem, který establishment nemůže dost dobře ovlivnit. Nositelem tohoto přístupu jsou Svobodní nebo nově Občanská konzervativní strana. Účinnější začne být i plošná korupce v Babišově stylu. Vlastně se dá říci, že teorie pravdy a lásky, apolitické politiky a všech těchle sraček se zhmotnily až nyní díky Babišovi a Okamurovi. Co kdyby se našel někdo, kdo si prostě koupí půl miliónu voličů za jitrnice? Je to nejen účinné, ale také zcela ekonomické, protože náklady, které představují stranické organizace, sekretariáty, budovy, kanceláře, asistenti a celá tato infrastruktura k ovlivňování veřejnosti jsou mnohonásobně vyšší než náklady na upečení deseti miliónů koblih s marmeládou, pardon, ovocným želé.
Zmr. Sobotka to také pochopil a svolal stranický workshop, aby tam se soudruhy definoval, co slibovat místo těch věcí, co slibovali předtím, aby jim flexibilnější strany bez programu nepřebíraly voliče, protože strany bez programu jsou ohledně slibování flexibilnější než strany s programem. Dostavilo se mu tam však jen několik desítek frustrovaných loserů. Trochu mi to připomínalo postupy na zlepšení kondice mrtvého koně.
Stačí sledovat některé náznaky z nynější doby, tedy doby na samém počátku konce většinové demokracie. Kromě úspěchu pravdoláskovních hnutí a politických stran bez programu zcela upadl vliv předvolebních průzkumů. Byly doby, kdy se výsledek voleb dal řídit právě zveřejňováním volebních průzkumů. Stačilo nakoupit průzkumy a bylo to v kabele. Poslední volby byl volič imunní nebo spíš refrakterní k této formě přesvědčování a průzkumy „přestaly vycházet“, a to dokonce oběma směry. Voliči nejen že ignorovali strany, které byly podle průzkumů úspěšné, ale také dávali hlasy těm, kteří se v průzkumech vůbec nevyskytovaly.
Můžeme se také podívat do Francie, kde (na místní poměry neobvyklá) 45% neúčast u voleb povede ke změně politické mapy a na Slovensko, kde k neúspěchu soudruha Fica vedlo nějakých 300.000 tisíc hlasů.
A to ani nezkoumám, co tohle udělá na komunální úrovni.
Celkově: Nezájem většinového voliče je pro demokracii smrtelný. Nezájem většinového voliče je tady. Nezájem většinového voliče je čím dál zřetelnější.
Existuje jen jedna cesta, jak nad tímhle může establishment vyhrát a udržet si moc, a to je brute force. Sehnat prostě někde hejly, kteří (bez)myšlenkově směřují k tradičním strukturám (například už třicet let hlasují ve Zlatém slavíkovi pro Káju) a donutit je to tam hodit. Pomocí hrozby pokuty aktivizovat mlčící většinu, protože jim nelze domluvit, resp. na tradiční postupy reklamních, pardon, volebních kampaní přestávají reagovat. Samozřejmě problém není teď ještě urgentní, ale pokud se zabýváte po podstatnou část života prognostikou a sem tam na vás vleze viróza, získáte podstatně větší rozhled. Vidím to právě na nějakých 15 let alias šestery volby, které postačí k tomu, aby ožralcův návrh začal být zcela relevantní téma.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)