Chtěl bych se podělit o zkušenost z Ikea Zličín z neděle 29.6.2013. Potřeboval jsem zásuvku nebo lépe šuplík do kuchyňské linky a v Ikea již roky prodávají model, který používají i někteří truhláři. Chtěl jsem něco ozkoušeného s rozumným poměrem cena/výkon. Nic víc.
Nebudu podrobně popisovat, co předcházelo objednání zásuvky ve zličínské Ikea, ale za zmínku stojí skutečnost, že „prodávající“ u infokiosku v oddělení kuchyní nebyl schopen ovládat systém, vydávající pořadová čísla – věc, se kterou pracuje každý den. Dovozuji, že to je příklad cost cuttingu v praxi, kdy firma buď zaměstnance nevyškolí nebo zaměstnanec nemá schopnosti na činnosti po něm požadované. I díky výše uvedenému trvalo objednání (některé položky Ikea nemá ve skladu v přízemí, ale musí se jet vyzvednout do externího skladu cca 5 minut autem) přes půl hodiny. Nakonec mi byla vystavena faktura/objednávka na „šuplík“ s tlumiči, celkem 3 položky, cca 800 Kč, bez problému zaplacena u pokladny.
Po zaplacení jsem přejel do skladu Ikea, v areálu známém jako Mototechna. V přijímací kanceláři nebo jak by se dal pojmenovat prostor, který je vestavěný do velké haly s jeřábovou dráhou a rampami, jsem předal obsluhujícímu účtenku z pokladny a objednávku s tím, že si jdu vyzvednout zaplacené zboží. V tu dobu byly v místnosti ještě dvě osoby, čekající na vydání zboží. Všechno vypadalo normálně do té doby, než mě obsluhující odbyl s tím, že se moje objednávka /3 položky/ není ještě připravena a ať si sednu a sleduji LCD monitor na pultě, kde se zobrazují informace, která objednávka je k vyzvednutí, která se připravuje a která je v systému nová. Po půlhodině, kdy se moje objednávka dostala na nejvyšší místo mezi objednávkami, které se připravují a několik objednávek ji přeskočilo mezi objednávky připravené k odběru jsem se šel zeptat obsluhy, kdy mi bude moje zboží vydáno. V tu chvíli již bylo v místnosti několik osob, čekajících stejně jako já na vydání zboží s tím, že některým bylo zboží vydáno prakticky ihned a někteří byli požádáni o to, aby počkali. Obsluhující mě odbyl s tím, že mám čekat, protože moje objednávka nebyla ještě skladníky dokončena. Na moji otázku, co mohu udělat pro to, aby se skladníci začali zabývat mojí objednávkou a já dostal své tři zaplacené kusy jsem dostal odpověď, že je jen na skladnících, kdy objednávku vyřídí.
Ano, přiznám se, že od této chvíle jsem přestal být milý zákazník a stala se ze mě osoba, která chce dostat své zboží. K fyzickému násilí nedošlo, ale důrazně jsem pánovi za pultem oznámil, že chci své zboží a že už nebudu dál čekat. Chlapík /něco mezi 40-50lety, odhaduji/ něco zamumlal a odešel za dveře do skladu. Během okamžiku se vrátil a v ruce nesl mé tři objednané položky. Dovozuji, že skladník prostě nezadal do systému informaci, že je objednávka připravena. Nedovedu posoudit, jak dlouho tam zboží čekalo, ale možná mě tím Ikea připravila možná o 5 možná o 30 minut života. Zbytečně.
Obsluhující beze slova zboží položil na pult, v ruce měl mou účtenku od pokladny a předložil mi k podepsáni papír formátu A4, kde jsem svým podpisem stvrdil převzetí 3ks „balení“ a kam jsem k jeho nelibosti rukou připsal informaci, že jsem převzal zboží v nerozbalených obalech a nejsem na místě schopen posoudit, zda jsou v krabicích všechny náležitosti.
Po předání podepsaného předávacího dokumentu jsem si chtěl své zboží převzít společně s účtenkou, kterou jsem chlapíkovi předal ke kontrole. Ten na její zadní stranu dal razítko a oznámil mi, že ji musím podepsat. Co je na razítku naleznete v příloze. Odmítl jsem mu podepsat MOJI účtenku, nevidím jediný důvod, proč by mě měl prodávající nutit něco podepisovat na dokladu o zaplacení. Požádal jsem jej, aby mi z důvodu právní jistoty sdělil, na základě jakého závazného právního předpisu musím podepisovat SVOJI účtenku. Nezmohl se na nic jiného, než na odpověď, že to tak musí dělat a že mi zboží bez podpisu nevydá. Neprodleně jsem jej požádal, aby mi zavolal osobu, se kterou mohu řešit reklamaci, na což ovšem nereagoval a začal zboží odnášet.
Když to shrnu: opomenu-li – s prominutím –bordel, který v Ikea při objednávání/vydávání panuje, byl jsem v situaci, kdy jsem zaplatil zboží, ale prodejce si jeho vydání podmiňoval splněním nesmyslné podmínky, nemající oporu v legislativě a na kterou jsem nebyl ochoten přistoupit. Proč bych na SVÉM dokladu o zaplacení měl cokoli podepisovat? Přiznám se, že mi v tu chvíli blesklo hlavou, že když podepíšu, tak příště po mě budou chtít třeba zazpívat písničku? Nebo budou chtít podepsat objektivní odpovědnost, že musím zajistit, že si v šuplíku nikdo nikdy nepřicvakne prst? Na účtenku, kterou si odnesu domů a zřejmě založím do šuplíku, kde bude ležet pravděpodobně až do konce záruční doby zboží? Pochopil jsem, v jaké situaci byl William Foster ve filmu Volný pád. Já na rozdíl od něj neměl po ruce baseballovou pálku tak jsem věc vyřešil jinak. Oznámil jsem prodavači, že byla uzavřena platná kupní smlouva, za zboží bylo zaplacena plná částka, že si beru své zboží , natáhl jsem se přes pult a vytrhl jsem mu krabici z ruky i s účtenkou a odcházel kolem fronty čekajících zákazníků ke dveřím. Zaregistroval jsem kamenné obličeje lidí, čekajících ve frontě i to, že jsou všichni plně zticha.
Prodavač začal řvát jak raněná svině, že na mě zavolá policii, za což jsem jej pochválil jako za dobrý nápad. Najednou se v místnosti objevila i kolegyně prodávajícího (možná jeho nadřízená, protože než jsem místnost opustil, zaslechl jsem, jak jí prodavač vysvětluje, o co šlo), než jsem došel cca 20m k autu, začala kolem mě prodavačka pobíhat, mávat mi před obličejem podepsaným předávacím protokolem a nepříčetně řvát „pane, je to Váš podpis? Je to Váš podpis?“
WTF „ je to Váš podpis?“ – předávací protokol jsem před prodavačem vlastnoručně podepsal, tak co mě bude bába obtěžovat… Prostě jsem ji vyignoroval a ona se stáhla. V tu chvíli přiběhl prodavač a začal si opisovat RZ/SPZ aut před výdejním místem Ikea, jak jsem po chvíli pochopil proto, že nevěděl, do kterého auta půjdu. Psát si může, co chce, auto jsem měl půjčené, a i kdyby bylo moje, tak ať si informaci o RZ auta třeba nechá vytetovat na záda.
Nastoupil jsem a odjel. Šuplík mám doma a nic víc jsem nechtěl.
Vím, že většina z Vás mě odsoudí a budou si o mně myslet, že jsem zakomplexovaný chudák, ale chtěl jsem se s Vámi podělit o pro mě neuvěřitelnou zkušenost. Nechtěl jsem nic jiného, než to, co jsem měl právo, splnil všechny podmínky a … když nepodepíšu zadní stranu účtenky – ano toho proužku termopapíru z registrační pokladny – tak nedostanu své zaplacené zboží? Co bude příště? Navíc jsem se na místě nedovolal žádné „spravedlnosti“, prodavač se mi pokoušel zaplacené zboží sebrat!
Nejhorší je, že při čekání jsem si všiml, že všichni zákazníci, kteří měli to štěstí být obslouženi přede mnou bez rozmyslu podepsali jak předávací dokument (což je v pořádku), tak i zadní stranu SVÉ účtenky. Bylo vidět, že vůbec nečtou, co podepisují a nepřemýšlejí, proč to podepisují, prostě jim stačilo říct: „podepište to tady… a ještě tady“ a bylo to.
Od Ikea jsem se nedozvěděl, na základě čeho mi vznikla povinnost podepisovat zadní stranu účtenky – chtěl jsem mluvit s někým kompetentním, ale nebylo mi to umožněno-prodavač mi nikoho nezavolal. Když něco podepisuji, tak mi to musí dávat smysl a musím vědět, k čemu jsem se podpisem zavázal. Nehodlám se podepisovat na originály dokumentů, které jsou moje. Obchodník si z nic žádnou kopii nepořizoval.
Použiji malý oslí můstek – úplně si dovedu představit, že při jakémkoli kontaktu se správními orgány, policií ať už státní nebo nedejbože obecní stačí ovci říct – podepište to tady…tady … a ještě tady., to je jen formalita… proč by se ovce nepodepsala policajtovi, když je se schopna podepsat „hokynářovi v krámě“… na jakýkoli dokument…
Celé příhoda se mi zdála absurdní – navíc nikdo z kupujících přede mnou se nad ničím nepozastavil a podepsal – proto jsem se rozhodl podělit se s Vámi o svůj zážitek.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)