Všude slyšíme, jak je dnešní svět zkažený, zlý a nepřátelský. V mém článku (glose) bych rád ukázal, že tomu tak není.
Inspiroval mě případ, který se mi (a mému dědovi) stal kolem 1.9.2005.
Můj děda žije sám, před týdnem mu umřela manželka – moje babička. A asi před pěti dny se rozdrnčel telefon jeho pevné linky. Mladá žena mu příjemným hlasem sdělila, že se stal výhercem dvou cen. Jakých? To neprozradila, jen, že mu je přijde předat v pondělí (dnes 5.9.) v 10:00 přímu do bytu. Chudák děda se těšil, že něco vyhrál a vůbec mu nebylo divné, že nesoutěžil v žádné soutěži ani že se žena představila jen svým jménem a nikoli také jménem společnosti. Nás mladší ihned napadlo, že děda vyhrál leda podvod – ovšem luxusní, s dovážkou až do bytu. Možnosti existují dvě – buď žena řekne, že výhra tvoří jen polovinu ceny a druhou polovinu musí doplatit (nejspíš nějakých 15 000 Kč za sadu příborů v hodnotě několika stovek) nebo – v horším případě – dědu okrade přímo. Ať tak nebo tak, je to svinstvo. Ale já jsem vám na začátku slíbil, že ukážu svět z té lepší stránky. A tady to máte: Dnes v 9:40 žena volala znovu, prý nemůže přijít, má nemocného pejska. Kdy přijde, to už neprozradila.
Není to úžasné, v jak slušném světě žijeme? Ve světě, kde se i zloděj omlouvá, že nemůže přijít!
P.S.:
Kolem tohohle případu vyvstává řada otázek: Jak žena věděla, že děda žije sám – jen několi dnů po babiččině smrti? Věděla to vůbec? Nemá náhodou nějaké komplice na sociálce (myslím úřad, ne podporu) nebo na poště? Co je to za člověka, který jde vědomě okrást starého důchodce?
Když jsem se všechno dověděl, rozhodl jsem se u dědy z neděle na pondělí přespat a na ženu počkat (respektive jí vůbec neotevřít, i když jsem měl nutkání nastříkat jí slzný plyn do ksichtu, skopat do kuličky a zavolat policii). Věděla, že děda není tu noc a ráno sám? Kdo jí pomáhá? Zkusí to znovu? – Myslím, že ano. A děda jí stejně otevře a pozve dál, i když mu to celá rodina zakázala.
Z novin a televize se často dovídáme o případech starých okradených lidí – na vesnici, kde máme chalupu, takhle okradli asi deset rodin (počkali, až bude nejstarší člen sám doma a pak mu nabídli příbory za desítky tisíc, prý polovina ceny je výhra a stačí zaplatit jen druhou polovinu. Dokonce věděli, že jedna žena odešla právě do důchodu – řekli: „Jste první v měsíci, kdo odešel do důchodu, vyhráváte sadu příborů, jen nám musíte doplatit…“ Každý si je koupil. Někdo za 20 000, nejméně za 4 000, ostatní něco mezi, já jsem je pak viděl u Vietnamců za 1200 a i to bylo předražené.).
D-FENSova poznámka:
Měl jsem to štěstí pohovořit krátce s policistou, který podobné případy vyšetřoval. Autorovy závěry jsou v podstatě správné. Hyenistické gangy čerpají informace z různých institucí, odkud je převážně pod nějakou záminkou vymámí. Naivismus a přílišná ukecanost pracovníků pošty, sociálních služeb, obvodního lékaře a podobně představuje počáteční ohrožení potenciálních obětí i kohokoli dalšího.
Dalším faktorem, který hraje pachatelům do ruky, je mentalita Vidlákova. Nikdo nic nevidí. Když vidí, tak si pořádně nevšímá. Jistě víte sami, že když jedete vesnicí, tak se za vámi především starší lidé otáčejí – něco jako „tohle auto tu běžně nejezdí“. Jak ale dojde na lámání chleba, byli najednou všichni někde krmit králíky, na půdě, ve sklepě nebo kdekoli jinde, odkud není nic vidět. Jó pane policajt, já nevím… Bojí se, že nájezdníci přijdou uspořádat trestnou výpravu?
Když slyším o podobných případech, otevírá se mi kudla v kapse. Stejně jako autor si kladu otázku, co je to za lidi a myslím si, že znám odpověď. Ale počkám si na to, jak tyto dobře oblečené výřečné dámy budete charakterizovat vy.
(Zatím nikdo nehlasoval)