Žil byl jeden pán, říkejme mu Pavel, v jednom městě, to nazveme třeba Pardubice. Vždycky si vydělával na chleba stavařinou.
Začínal hluboko za komárů jako Gastarbeiter v Rakousech, kde se naučil co a jak, domečky, vilky, půdní vestavby, vznešeně řečeno stavební technologie. Po devětaosmdesátém už dělal na sebe, řečeno exaktně, OSVČ. Věci šly dobře, ale na konci devadesátých let se začaly nějak kazit. Zjistil, že bude-li vše dělat přes papíry, nezbude mu ani na suchý rohlík. I začal zaměstnávat na dobré slovo a vyplácel čistá ruka. Také další věci se mu podařily nedanit a tak jeho služeb začali využívat mnozí místní realitní podnikatelé, neboť dokázal díky svým schopnostem, kontaktům a metodám stavět za poloviční ceny, než bylo běžné. Nejvyšší úřednice přes stavební povolení byla jeho dávnou známou, takže nic nebyl problém a kšefty jely. Zaměstnával vždy kolem deseti stavebních dělňasů, víc naráz jich už jeden nemá šanci zkrotit.
Pavel celý svůj život jezdil po Pardubicích autem, vozil lidi, materiál, svoje know how a někdy i peníze. Strávil za volantem přes deset hodin denně, znal každou ulici a sídlo každého řemeslníka. Byl to člověk vždycky rázný, ale za volantem se jako hovado nechoval. Naopak se vždycky snažil jezdit tak, jak by sám chtěl, aby jezdili ostatní. Jeho živnost byla založena na plynulém provozu, kde řidiči jezdí slušně a rozumně – byl by sám proti sobě, kdyby jezdil jako dement. Rybáři taky u vody neřvou a neplaší si ryby navzájem. Několikrát jsem s ním zažil situaci, kdy cizím řidičům vysloveně pomáhal, třeba když vystrčil hlavu z okýnka a řval na jedno auto: „tam nevodbočuj, tady máš zákaz, tam stojí P&Ch a zkásnou tě!“ Bylo to zvláštní, lidumil jinak moc nebyl, no zkrátka žádný dobrák altruista. Pavel však přišel o řidičský průkaz. To bylo tak: pásy, telefon, pásy, telefon a jednou rychlost, to když v jedenáct večer jel na zcela prázdné čtyřproudovce ve městě osmdesát.
V tu dobu už Pavel spořádaným ovčanem nebyl. Finanční a jiné úřady prostě bojkotoval. Zjistil, že se mu nechce chodit na správní řízení staveb na základě udání sousedů, neboť ti tam vždycky měli svatej klid a teď vedle nich nějaký ferda staví domek, no co je to za drzost. Nelegalita jeho obchodů dále vyústila v četné problémy: od zadavatele například jednou nedostal poslední půlmilion. Ten ho ještě zažaloval za nějaké smyšlené nedodržení dohody, to aby ho s žalobou předběhl a dostal ho do obranné pozice, no zkrátka ho pěkně vochcal. Jo, ale to už je riziko této „z ručky do ručky“ volby. Advokáti Pavlovi poradili, že se musí oprostit od veškerého legálního majetku, protože exekuce byla na spadnutí. A tak se z Pavla stal bezdomovec. Ti všichni mají svůj „trvalý pobyt“ hlášený na adrese místního magistrátu. Neplačte ale ještě, Pavel samozřejmě bydlel. Byt přepsal na svoji přítelkyni, stavební Ford Tranzit na jednu její dceru, Hondu Accord Coupé na druhou její dceru (a mohl bych pokračovat).
Z Pavla se stal renegát. Začal stát a jeho instituce dokonale ignorovat. Nic státu nedával a nic po něm nechtěl (neplatí to samozřejmě tak docela, to si schovám na konec). Dělal ale i vyložené chyby. Když si měl po roce nechat vrátit řidičský průkaz, přišel na dopravní inspektorát, uzřel nejméně pětihodinovou frontu a se slovy „na to seru“, šel pracovat. Vyhodnotil svůj čas jako příliš drahocenný. To byla ale chyba. Považoval se za znovu oprávněného řídit (jenom s tím, že řidičák táám někde leží u baby za vokýnkem), sedl do auta a odjel. Během několika dní byl kontrolován a bylo mu sděleno obvinění z trestného činu Řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění. Opět ho tedy po městě vozí jeho „osobní řidič“, který je ale také nakladačem, vykladačem a nakupovačem…a Pavel aspoň v klidu vyřizuje telefony. Je to sice drahé pohodlí, platí za něj řidiči dvacet tisíc měsíčně, protože nemůže ani na chvíli sednout za volant, ale s tím už se postupně smířil.
A proč to celé píšu? Ten člověk více či méně úspěšně realizuje to, co si tento stát zaslouží nejlépe od nás všech, system shutdown.
Negativa:
– jistá závislost na státu. Když se rozláme a poletí do nemocnice, spoléhá na ošetření a na to, že za něho stát zaplatil měsíčně 1080 zdravotní pojištění (jako za Osobu Nevýdělečně Činnou).
– jezdí po státních silnicích.
Ale:
DPH z potravin, pohonných hmot a stavebního materiálu platí, takže není to z jeho strany jenom natažená ruka. Odhaduji, že měsíčně odvede na DPH tomuto státu sto tisíc korun, takže myslím, že si dávno předplatil silnici až do Moskvy a deset by-passů.
– nepřispívá k tomu, aby stát nebyl postaven na korupčních základech. Má kamarádíčky tam a tuhle, řeklo by se „na těch správných místech“. Jinak by ani nemohl fungovat, ale to ho neomlouvá.
Ale: nevyužívá těchto kontaktů v ničí nedobro, jen ve svoje dobro. Řečeno zjednodušeně, podporuje jánabráchismus, ale ten málo škodný. Není politik ani úředník a nevykonává nad nikým nějakou moc.
A teď je to na vás; je to zmrd, nebo není? Více, nebo méně takových?
(Zatím nikdo nehlasoval)