Do dveří pracovny europoslance Ing. Bezedného vstoupil mladý, elegantně oblečený mladý muž s aktovkou.
„Přeji hezký den, pane europoslanče a děkuji Vám za přijetí. Jsem Mgr. Weeyeb (čti Výjeb – pozn.) a zastupuji nejvýznamnějšího výrobce ekologických pánských hygienických potřeb na trhu. Rád bych Vás seznámil s nejnovějšími poznatky v tomto oboru a nabídl významnou…heh… spolupráci a v případě možnosti trvalejší…heh…spolupráce s Vámi a v případě možné podpory ze strany bruselského europarlamentu by Vás jistě naše nabídka mohla…heh…zkrátka nepřijde nikdo zkrátka jakože…jakože výhradní výrobce…he…že…“ – úvodní věta zůstala nedokončena a lobbista-elév se nečekaně rychle zpotil a zčervenal. Nervozně se dotkl černé masivní obroučky svých typizovaných managerských brýlí, model On the way to the Top of world, jakoby z tohoto kultovního předmětu nové generace mladých absolventů ekonomických gymnazií, kteří chtějí mít zítra víc, než kolik neměli včera, chtěl načerpat chybějící klid a rozvahu pro další jednání…poněkud to na úvod přepískl.
„Momentíček, ne tak rychle, Mr.Weeyeb, né tak rychlé…posaďte se prosím a v klidu mne s Vaší vskutku zajímavou a inspirativní nabídkou seznamte… Klárko, dvakrát kostarickou z natrávenejch a Mr.Weeyeb jistě rád ochutná naši bruselskou specialitku, vodu z tajícího antarktického ledovce s příchutí žen-šenu a divokých domácích lesních jahod, že pane Weeyeb? “ – povzbudivě zašveholil Ing. Bezedný nejprve k Weeyebovi, pak kamsi ke skleněným dveřím, vedoucím do vedlejší místnosti. Pohybem ruky, z něhož bylo lze vyčíst vnitřní sílu zkušeného europoslance, býčí vůli uspět, neutuchající libido, zkušenost i ochotu pomoci začínajícímu, leč ambicioznímu lobbistovi vybídl návštěvníka k usazení se.
Ve vedlejší místnosti asistentka a manželka europoslance ing.Bezedného v jedné osobě, vyňala z mahagonové skříňky se zlacenou mosaznou cedulkou – Díky, Mr. Bezedný, Váš EuroMébl – vonící jutový balíček s kávou. Zlacená cedulka na skříňce byla památkou na manželovu exklusivní smlouvu s nábytkáři – vybavit školky, školy a university v EU ekologicky přátelským nábytkem za podmínek, jejichž znění vytvářela komise pod vedením manžela průběžně během výběrového řízení s možností – v rámci optimalizace zakázky – libovolně zájemce kontaktovat, geniální manželovo řešení legislativních průtahů s většinou výběrových řízení v EU. Začetla se, jako pokaždé při přípravě kávy před manželovým jednáním s lobbisty, do textu na vinětě balíčku kávy. Kostarická Eurokáva – (500gr/95 Eur) – káva z bobů, nasbíraných, prosívaných a sušených dětmi zavražděných kostarických povstalců-přívrženců začlenění zemí třetího světa do EU. Boby jsou natráveny ve střevním traktu velblouda dvouhrbého, chovaného ekologicky na travní podestýlce, krmeného ekologicky pěstovanou řepkou olejnou (zahnívající přebytky úrody z dob jejího povinného pěstování pro výrobu biopaliva-zrušeno 2010 pro nulový efekt biopaliv a dvouletý hladomor v G12) a tato ekohumánní káva je od roku 2015 oficiálním stimulačním nápojem v bruselském europarlamentu. Její schopnost urychlit obchodní jednání až o 27% času, nejméně však o 3,5% – garantováno nezávislým institutem pro změření ůplně fšeho Fresenius.eu…“blá blá blá“, pomyslela si Klára. Podstatná je ta část, která na vinětě chybí. 1% ročního zisku doživotně jednateli výrobce a 5% navrhujícímu europoslanci, což kávě zajistilo na dobu neurčitou místo na bruselském i celosvětovém výsluní… „S každým vypitým šálkem této kávy získá jedno z osiřelých kostarických dětí až 5cm tkaničky do boty nebo až polovinu tuhy do versatilky. I díky Vám. Děkujeme. EUNICEF“. Redbull dodnes lituje, že neměl fondy na „občerstvení“ a „jiné“ výdaje… Klára se v duchu usmála, pohladila chladivý přívěsek u klíče od Porsche Cayenne TDi v kapse, dárek od kostarického velvyslance a vyjmula ze skříňky dva prázdné kávové šálky…
Oba muži zasedli k masivnímu oválnému stolku ze senegalského bahenního javoru, vykládaného slonovinou z policejního skladu konžské lidové milice, uvolněné vládou k aukčnímu doprodeji. Doprodej zabavené slonoviny zajistil snížení nezaměstnanosti v Kongu v roce 2023 z 85-ti na 49% a 465 europoslaneckých kanceláří z celkového počtu 1100 mělo alespoň jeden ozdobný předmět ze „zabavené“ slonoviny. Do uskutečnění návrhu Ing.Bezedného vybavit do roku 2025 každou kancelář alespoň jedním předmětem z „čisté“ (zabavené, nikoliv čerstvé…) slonoviny zbývaly ještě dva roky a 635 kanceláří. A také pár kol jednání se Zelenými – ohledně posledních pěti žijících slonů na planetě. No, i Bursík se musí nažrat – pomyslel si ing.Bezedný, toho se nebál, byť měl Bursík kancelář jen tři patra pod ním. Navíc vyhubení slona afrického přineslo paradoxně zvýšení objemu lesního a křovinného porostu na africkém kontinentě o 27%, čímž se závazek zvýšení produkce kyslíku o 1% ročně podařilo EU splnit ještě před jeho přijetím bez dalších vynucených regulací. To přineslo Bezednému nejen posun o dvacet pater výš v budově parlamentu, ale i prosklenou jihozápadní stěnu, masážní eurokřeslo a pár dalších vymožeností, plynoucích z kategorie Europožitky, kategorie Europoslanec s deseti a více lety služby lidu. Pár Bezedného zainteresovaných kolegů v Bruselu tím sice utřelo nudli, ale každý europoslanec časem pozná, že i bruselské koryto má své dno, leč kdo si počká, tak se nakonec stejně dočká. Ing.Bezedný čekal na svou šanci dlouhých deset let a bezkonfliktní členství v koalici ČSSD-ODS-Zelení-Jihočeské matky mu umožnilo raketový karierní vzestup, jehož vrcholem je bruselská kancelář v rezidenčním stém patře budovy EU parlamentu.
Při pohledu na vykládaný stolek se ing.Bezedný pokaždé spokojeně zasnil. Jeho iniciativa začlenit země třetího světa do EU za 50-ti procentní podíl HDP mu vyneslo křeslo doživotního čestného předsedy Rady Evropy pro začlenění se kohokoliv kdykoliv, pouze s podmínkou bezvýhradného přijetí Lisabonské smlouvy + členství v dozorčí radě ČEZu, E-onu, Nestle a Punčochárny a ponožkárny Olomouc a.s.(výhradní výroba prádla pro ozbrojené složky EU). Byl právě na vrcholu sil a jeho kariera vyslance ČR v Bruselu nebyla zdaleka u konce, ba naopak. Lobbisté si u jeho dveří podávali ruce a vstřícnost Bezedného k návrhům, zkvalitňujícím libovolně určované podmínky obyvatel EU poslanci EU, byla mezi lobbisty všeobecně známa a kvitována. Bezedný se uvelebil v koženém masážním křesle (jeho eurokancelář, podobně jako pozemek nebo vozidlo diplomatických složek, byla opatřena 100%-ní imunitou včetně vyjímky ze zákazu doplňků z kůže…), na touch-displayi křesla navolil vyhřívání zad, větrání sedáku, masážní level 2 a dálkovým ovladačem spustil oblíbené DVD Terezky Kerndlové. „Depak tadle naše Terezka, ta umí vodevřít cestu k úspěšnýmu jednání vo čemkolif líp, než lahev vizoura…muhehééé“ pronesl na adresu vítězky Eurosongu Bezedný a spolu s Weeyebem si natočili křesla tak, aby mohli společně sledovat legendární Terezčino vystoupení z roku 2015 v Bukurešti. Její dvouminutový orálek během vystoupení se čtrnáctiletým homosexuálním Romem při písní „áj vont jů ent jů vont mý-hy-hý „ jí zajistil fenomenální úspěch v celé totálně zcivilizované Evropě (kromě zbídačelého Irska a fanaticky zbožného Polska, které kvůli Terezčině klipu hrozilo vystoupením z EU. Nebýt lokální legalizace pálení Bible, snad by i vystoupili…) V prvním národním kole vyfakovala Terezka i domácí věčně druhé favority – Kabáty, s tim jejich trezorovym vohnoutím remixem Ty bruselský prasata, prachama narvaný ó ýgl – nebo tak ňák, takže hoši už si v eurozoně neškrtnou…na druhou stranu měli tu čest zkomponovat první z řady eurotrezorových uměleckých děl, takže teď na netu prodaj víc CD než AC-DC nebo Justin Timberlake…
Asistentka Katka mezitím donesla dva šálky kávy, dvě skleněné lahve ve tvaru povadlého penisu, symbolu to vítězství Radikálních Evropských Feministek (7% ve volbách do Europarlamentu v roce 2011), s vodou z tajících ledovců a přitáhla si ke stolku židli. Spolu s oběma muži začala se zájmem sledovat Terezčin klip na celoplošné LCD obrazovce na zdi pracovny. Doporučená bisexualita u všech žadatelů o práci v Bruselu a přirozená touha bílé ženy spát s tmavými muži jí přitahovala k obrazovce jako magnet…
V okamžiku, kdy Terezka ze skupiny tanečníků přivedla na okraj podia mladého Roma, prohodil Bezedný k Weeyebovi: „Co ty Vaše výrobky uměj?“ – „No, víte, v souvislosti s bruselskými regulacemi a současnou 20-ti procentní nezaměstnaností a…“ Zamračené pravé obočí a rudnoucí hlava Bezedného opět připravila Weeyeba o řeč. „Pane kolego, žádná negativa, jen pozitiva, prosííím…!!!“ – ještě s náznakem shovívavého úsměvu vytkl Bezedný Weeyebovi jeho faux paux. „Tak tedy, pane inženýre…podle nejnovějších výzkumů…tajných…oni nám ti naši evropané..takříkajíc se občas…prostě občas samovolně serou strachy…víte…jako z budoucnosti naší moderní společné Evropy…no a firma, kterou zastupuji, zareagovala na tento problém uvedením zcela unikátních, autovakuových, neprodyšných a ekologicky zcela nezávadných slipů. Prostě je v těch slipech senzor zápachu,hustoty a zásaditosti prostředí. Jakmile Vista Travel Edition vyhodnotí…eh…to je řídící software těch slipů…jakmile vyhodnotí aktuální stav nositele jakože se blíží problém, neprodyšně slipy uzavře – vyčerpáním vzduchu – a díky vynikajícím přilehavým polymorfním okrajům slipů jsou tyto…ano, až sedmdesátiprocentní úspěšnost sliposvěru a to i při provozování Pilates nebo jízdě po Vaší D1 v prázdném Passatu Combi…“. „Pět procent ročního zisku pro mně dyž to protlačim a schválíme do ústavy jako normu pro cestování v MHD, to je běžná taxa. A za výhradního dodavatele pro ozbrojené složky další 2%. Plus výdaje na rozhoupání těch konzervativnějších lulanů. „ – vypálil Bezedný. „Zní to docela zajímavě, mladej, to jo. Takže co, bereš?“ Terezka právě rozepínala první z knoflíků na poklopci Romových kalhot…
Weeyeb si zhluboka vydechl. Tak hladký průběh jednání po úvodním trapasu nečekal. Rozlévající se nervozní úsměv na jeho tváři zalévalo tlumené namodralé světlo z obrazovky. Ani nemusel odpovědět, Bezedný se usmíval podobně, jen klidněji, vědom si skvělé nabídky. Spolu s teplým nevtíravým osvětlením povinných úsporných žárovek (od r.2012) bylo v místnosti příjemně útulno a skupinka se zadívala na Terezku a Roma, jehož kalhoty a slipy již ležely na podiu.
„Bereme!“ – vypadlo z Weeyeba.
Asistentka Katka si poposedla na křesle trochu dopředu a Bezedný přidal na ovladači hlasitost. „Katko, hele, vodnes ty sračky a dones něco našeho. Tři pifka, ty domácí utopence, co sme dělali loni doma a ňákej chleba. Normální Šumavu, co je na mrazáku, nic vocaď. Dáme si trochu do nosu, co mladééj?“
Na obrazovce se blížilo finále klipu, Katka lovila z desetilitrové láhve utopence a oba muži se uvolněně rozvalili v křeslech. „Zakouříme, mladej?“ – optal se řečnicky Bezedný Weeyeba a ze zásuvky pracovního stolu, jištěné snímačem otisků prstů vyjmul popelník ze želvího krunýře, zlatá Marlbora Limited Edition bez varovných nápisů a obrázků rakovinou prožraných plic (fakt to trochu kazí chuť…) a krabičku samozhášecích zápalek. „Rád, pane inženýre“ – odvětil s úsměvem Weeyeb a pozoroval, jak Bezedný tajným tlačítkem přemosťuje obvod senzoru kouře z cigaret. „Za těch 1000 Eur pokuty to nestojí“ – opáčil na nevyřčenou otázku Weeyeba Bezedný a po chvíli se místností rozlila opojná směs vůní z naložených buřtů s cibulí, piva, v mikrovlnce rozehřátého bochníku chleba a modravého dýmu ze zapálených cigaret… Náročný den poslance Bezedného, europoslance za ČR v Bruselu pro věci efektivity a racionalizace postupů v průmyslové výrobě a zemědělství se zaměřením na inovaci legislativy – se chýlil k vytouženému, sladkému konci…
(Zatím nikdo nehlasoval)