Euthanázie a jiné věci: socanstvím světlu vstříc! - zpět na článek

Pacient ve vegetativním stavu a.k.a. apalický syndrom žádnou mozkovou kůru nemá, tudíž morfin nepotřebuje, neboť nemůže žádnou bolest cítit. Karcinom tlustého střeva v principu nemůže mít vegetativní stav, pouze je v terminálním stavu nemoci – díky problémům se střevy a nádorové kachexii dojde k dehydrataci a terminální pneumonii, oběhové nestabilitě, nedostatku kyslíku v krvi, vědomí zastřené, také díky opiátům, protože jinak by nemocný trpěl jako pes.
O kolik jim zkrátily život opiáty a kolik by došlo ke zkrácení života vlivem extrémního utrpení a fyzického stresu bychom mohli vést sáhodlouhé debaty – v tuto chvíli se spokojte s arbitrárním tvrzením, že na tom nesejde, protože pacient beztak zemře a je celkem jedno, jestli to bude v sobotu v osm večer nebo v neděli o půl pátý ráno. Co však není jedno, je míra utrpení člověka v terminální agónii. Proto jsou opiáty plně indikovány, i kdyby to mělo znamenat, že pacient přestane dýchat o pár hodin dřív. Co je podstatným rozdílem proti euthanázii, že pacient dostává opiáty na tlumení bolesti a navození pocitu klidu, nikoli proto, aby zemřel.

A co se týká utrpení okolí v souvislosti s úmrtím blízké osoby – to vám věřím, je to tak. Úmrtí blízké osoby na okolí doléhá. Doléhá to i na emocionálnější část středního personálu. A to jako se na to měla ta sestra vysrat a nechat toho pacienta, aby před nima řval bolestí, myslíte si, že by jim to ulehčilo jejich pocit sounáležitosti? Mezi euthanázií a tlumením bolesti je jeden podstatný rozdíl: chybí úmysl usmrtit. To, že opiáty tlumí dechové centrum, je prostě součást hry. To, že mohou být bezprostřední příčinou zástavy dechu o několik hodin dřív je věc zcela nepodstatná – ostatně pacient či rodina mají možnost podání opiátů odmítnout (pokud by to rodina udělala, podám v případě, který popisujete, žádost k soudu o zabezpečovací zdravotní detenci pacienta a podání opiátů proti vůli rodiny a to pro rozpor s postupem lege artis a pro rozpor s dobrými mravy – problémem je většinou opak, že rodina spíše musí mnohdy lékaře přesvědčovat o navýšení dávky opiátů nebo hledat alternativní způsob řešení, protože doktor se bojí nějakého agresivního idiota v řadách příbuzenstva, který by v případě jakéhokoli sporu měl navrch, protože ten doktor má v hlavně implicitně možnost aplikace státního násilí na něm – viz. sestra Věra Marešová).