Ekologický fundraising začal v Čechách psát novou kapitolu své existence a snad se dá snad i říci, že zlatým písmem. Použití zlatého fontu je více než oprávněné, jde zde o částky v řádu desítek miliónů korun, na kterých se svojí měrou budou podílet mnozí z nás, ne-li přímo všichni.
Došlo totiž k jednomu skutku, který je snad v cizině obvyklým, ale v Čechách průlomovým. Společnost Hyundai Motor Company, aktuálně ve stádiu plánování nové průmyslové zóny v Nošovicích, se dohodla se zástupci ekologických iniciativ (konkrétně spolky EPS, Beskydčan, Půda pro život a samozřejmě Děti Země) a politiky na sérii, řekněmě tomu opatření, které mají „zmírnit vliv automobilky na životní prostředí“. Společný dokument nese název Deklarace porozumění. Zajímavé bylo i to, že aktivisté nevyjednávali s HMC přímo, ale najali si k tomu profesionály. Zajímavé podrobnosti o průběhu jednání a charakteristiky vyjednavačů najdete zde.
Deklarace obsahuje následující ujednání:
– Moravskoslezký kraj, MPO a CzechInvest se zavázali zastavit přípravy dalších strategických zón v kraji – Dolní Lutyně a Šilheřovice, tedy zříci se aktivit, díky kterým mohly stovky až tisíce nezaměstnaných obyvatel regionu najít práci. Kraj a vládní agentury tím také rezignovali na jejich primární úkol, totiž uskutečňovat sociální a ekonomický rozvoj země.
– Investoři budou povinni doložit, že při realizaci jejich průmyslového podnikatelského záměru nemohli postupovat cestou rekultivace již existujícího opuštěného průmyslového areálu, pokud budou chtít stavět na „zelené slouce“. Výsledkem bude prodražení investic a tím menší záměr velkých investorů o vyýstavbu v dané lokalitě. V souvislosti s tím aktivisté prosadili ještě další věc, totiž že státní orgány vytvoří databázi těchto opuštěných areálů a vytvoří program jejich regenerace.
– HMC předloží koncept, jak bude realizovat nákladní automobilovou dopravu. Tento koncept nechají aktivisté posoudit osobou zvanou „nezávislý odborník“, který sdělí k plánu své výhrady a strany o něm budou dále jednat, zde si tedy aktivisté ponechali možnost opětovně zatahat po čase korejskou krávu za vemeno, případně dalším jednáním zajistit sobě a svým „nezávislým odborníkům“ příjem. Dále se HMC s aktivisty dohodla na omezeních této dopravy nad rámec silničního zákona.
– SDŽC optimalizuje na náklady Státního fondu dopravní infrastruktury v objemu přes 9 miliard Kč železniční trať Ostrava Kunčice – Frýdek-Místek – Český Těšín a Bystřice nad Olší – Mosty u Jablunkova tak, aby HMC mohla maximalizovat využití železnice namísto silnic.
– HMC se zavázala zřídit na podporu občanské společnosti a komunitních programů v rámci území dotčeného provozem závodu nadaci nebo nadační fond a přispět do ní (něho) částkou 20 milionů Kč v těchto splátkách: 5 mil. Kč do konce roku 2006, dalších 5 mil. Kč do konce června 2007, dalších 5 mil. Kč do konce prosince 2007 a zbylých 5 mil. Kč do konce června 2008.
U posledního bodu mě napadá anglické „last but not least“. Můžeme jen spekulovat, jak dalece souvisí zájem HMC (= vyrábět levná auta) a zájmy ekologů (čistá příroda) se zájmem budování občanské společnosti s komunitními programy a podobnými sračkami. Asi je zde nějaký myšlenkový můstek, který jsem nepostřehl. Faktem ale je, že HMC tyto aktivity, ačkoli s dopadem její činností nesouvisí, nyní podpoří částkou 20 mil. Kč. Viděl bych to na jedno solidně vybavené multikulturní centrum s přednáškami o holocaustu, gender, menšinách a globální vesnici pro žáky základních škol fungující na dobrovolně povinné bázi. Hmm, a je nyní všem jasné, z jakých zdrojů se financuje tato „podpora občanské společnosti“?
Zejména zábavným je pak bod 8 ze závěrečných ujednání, kde deklarují zastoupená občanská sdružení, že nenechají žádná jiná občanská sdružení, aby jim zpod jihokorejské slepičky tahala zlatá vajíčka, která ji oni přinutili snášet. Pokud by tedy jiná sdružení měla zájem slepičku si ochočit, současné sdružení ji „přiměřeným úsilím“ přesvědčí, že tato slepička už má svého kohouta. Zde by se mohlo zdát, že v tomto bodě výchozí idea občanské společnosti přestává platit, ale snad to až tolik vadit nebude, protože to úsilí má být nakonec jen přiměřené a ekologičtí aktivisté takovému novému subjektu bombu pod auto přece nedají, nakonec bude to „jeden z nich“ a tak není vyloučeno, že se po čase objeví nějaké další sdružení, které odhalí zase nějaké další externality, které bude třeba minimalizovat anebo třeba genderovou nevyrovnanost na výrobních linkách. Slepička pak bude muset vytlačit ještě nějaká další zlatá vejce navíc.
Teoreticky se může zdát, že se jedná o záležitost mezi HMC a ekology, ale zdaleka to tak není. Peněženku by si měli především přidržet obyvatelé Moravskoslezského kraje. Podstatnou část nákladů z „Deklarace porozumění“ ponese region a stát. Omezení a ústupky, které sobě nakladla HMC, jsou pro firmu této velikosti nevýznamné. Na některých bodech ujednání dokonce HMC bude dlouhodobě profitovat, takže z pohledu HMC skutečně nejde o drama. Kdyby přesto byly tyto nově vzniklé náklady citelné, je jistě cesta, jak je snadno získat zpátky – a protože se v tomto prostředí pohybuji, vím, co i mnozí z vás tuší – že ušetřit se těžko dá na designu, materiálech nebo technologiích, ale výborně na personálních nákladech, a to zvláště v regionu s vysokou nezaměstnaností. Wow.
Další rovinu celého případu představuje precedens pro všechny podobné aktivity v budoucnu. Metody, kterými postupovaly mafie v minulosti, kdy grázlové obcházeli malé obchody a nabízeli živnostníkům „ochranu“, zde byly povýšeny na vyjednávací praxi. Tomu už se neříká rocketeering, tomuhle se říká ekologický fundraising, nepoužívá se k tomu kolt .45, ale kurvy v kravatách z advokátních kanceláří a P.R. agentur. Už se nehovoří o ochraně, ale o tom, že „se spotřebují externality“ a protože nativním majitelem externalit nejsme my všichni, ale jen někteří z nás (těm z nás se říká aktivisté), musí se některým z nás za to zaplatit.
Každopádně, kauza Hyundai ukázala aktivistům cestu. Podstata vydírání, chcete-li fundraisingu, je následující:
– kamarádi ekoaktivisté infiltrovaní na ministerstvech a krajských úřadech zjistí, kde se bude stavět
– nabídnete „bezplatnou“ právní pomoc majitelům pozemku, na kterých investice za čas vyroste. Sedlák Vávra bude unesen, když za ním přijde kurva v kravatě až z Prahy a tak po čase rád nabídne prodej pozemku jemu nebo jím doporučenému bílemu koni, než by si ho nechal vyvlastnit. A když ne… tak prostě jednou prodá.
– pomocí různých obstrukcí na úřadech a hledání formálních chyb v „projektech“ budete od samého počátku zpomalovat realizaci investice
– investor musí pochopit, že o kvalitě předložených projektů rozhodují „naši lidé“, tedy kamarádi ekozmrdi infiltrátoři na úřadech
– ekozmrdi na úřadech kteří navíc ještě vnášejí do požadavků na projektovou dokumentaci chaos, takže nikdo pořádně neví, co a jak vlastně předkládat. Možná si bude investor muset najmou nějakou agenturu vedenou „našimi lidmi“, aby jim s tím pomohla.
– jednoho dne se investor definitivně dovtípí, že chtít vydělávat peníze v občanské společnosti není jen tak.
– uzavřete s investorem a státem Deklaraci o lásce, pravdě a vítězství nad lží a nenávistí, samozřejmě za podmínek svobodné vůle všech stran
– a nyní už si jen můžete říkat, co všechno chcete. Prachy keš, místa ve správní radě, zaměstnat přátele ekology na manažerských místech… pramen hojnosti je otevřen.
(Zatím nikdo nehlasoval)