Už několik týdnů otřásá médii causa sta miliard korun vybraných v rozporu se zákonem na sociálním pojistném za první pololetí roku 2007. Zamyslíme se, k čemu sociální pojistné slouží a proč je vlastně správné, že stát ty peníze musí vrátit.
Na důchody se v ČR v současné době vynaloží kolem 360 miliard korun. To je více než třetina rozpočtu. V roce 2008 vyplácela ČSSZ důchod více než 2.7 milionům osob, přičemž sociální pojištění platí něco pod pět milionů osob. Z toho bylo lehce přes dva miliony důchodů starobních a kolem půl milionu důchodů invalidních, které se také dříve či později ve starobní důchody změní. Na jednoho důchodce tak v roce 2008 připadalo 1.81 plátců sociálního pojištění. (Zdroj)
Počet důchodců nám roste a v současné době bude na řadě odchod do starobního důchodu u silných poválečných ročníků, které s tím dále zamíchají. Naopak počet pracujících, tedy plátců sociálního pojištění, klesne, protože druhá polovina osmdesátých let a začátek let devadesátých populačně příliš silné nebyly. Na každého plátce sociálního pojištění tak může brzy připadat jeden a půl důchodce, později se může tento poměr ještě zhoršit. Mladší nikdo z nás už nebude a dříve či později se ukáže, že na takový štědrý důchodový systém prostě nemáme peníze.
Pokud vám je mezi třiceti a pětatřiceti, můžete se dočkat toho, že Váš důchod bude naprosto směšný, pokud vůbec nějaký. Vlády se budou snažit problém řešit zvyšováním věku pro odchod do důchodu a také zvětšováním počtu plátců imigrací, což se ovšem může ukázat být kontraproduktivní, Francie budiž příkladem. Proto jste stimulováni, abyste si šetřili na důchod v pensijních fondech, přičemž si můžete nějaké drobné odečíst z daní a dokonce vám stát nějakými drobnými také přispěje, výměnou za zcela směšné výnosy na účtech pensijních fondů a dodatečné zdanění, pokud požádáte o jednorázové vyrovnání. Pokud jste se rozhodli založit rodinu a vycházíte tak tak, živíte vlastně tři generace v současnosti a kromě toho si ještě máte vytvářet reservu na svůj vlastní důchod. Jinými slovy musíte vydělat na důchody současných důchodců a kromě toho také na důchody svoje a ještě hodnotu vydělaných prostředků do té doby udržet, což nebude v zemi, kde bude postupně stárnout obyvatelstvo, jednoduché. Nemovitosti, oblíbený svatý grál východoevropských investorů, přestanou být zajímavé, protože nabídka postupně převýší klesající poptávku (někdy kolem roku 2040 bude starých volných bytů všude dost, pokud nám ty paneláky nezačnou padat, což ovšem zatím vypadá nepravděpodobně).
Tolik zjednodušený úvod do demograficko-pensijní problematiky. Určitě by se našel někdo, kdo by to doprovodil spoustou excelujících grafů nebo dokonce pavrpojntovou presentací, já tak činit nebudu, výše uvedená mi informace stačí k tomu, abych z toho vyvodil jednoduchý závěr a ten je, že placení sociálního pojištění a existence PAYG důchodového systému mi škodí, protože mi značně ztěžuje získávání zdrojů jak pro současné živobytí, tak také pro tvorbu úspor na stáří. Pokud na naše důchody nebude, z jakého důvodu máme být solidární se stávajícími důchodci? Protože zde 40 let budovali socialismus? Vždyť to je také jedna z příčin toho demografického průseru. Ne, nám za těch třicet až čtyřicet let také nikdo nic nedá, je tedy racionální se o svoji budoucnost starat už dnes a to klidně i na úkor stávajících důchodců.
Je proto žádoucí minimálně dosáhnout toho, aby důchody, které musíme financovat, přestaly růst. Důchodci mají často vyšší životní úroveň, než rodiny s dětmi, z jejichž daní (sociální pojištění je také daň) právě tito důchodci dnes žijí. Dokonce by bylo vhodné, aby tyto důchody začaly každý rok mírně klesat, protože pokud se chronicky záporné saldo ČSSZ financuje na dluh ze státního rozpočtu, musíme důchody dnešních důchodců kromě jistiny samotné splácet i s úroky. Mírné postupné snižování důchodů umožní stávajícím důchodcům si najít nějakou další práci, která jim výpadek příjmů bude kompensovat, případně tomu přizpůsobit svůj životní styl a kromě toho, když budeme muset na stará kolena pracovat my, neexistuje nejmenší důvod stávající důchodce v tomto směru nějak pardonovat. Řada stávajících důchodců při tom žije v centrech měst v luxusních bytech za regulované nájemné, přičemž mladé rodiny s dětmi se často tísní v malých bytech, v nichž platí tržní nájemné, zvyšované malou nabídkou tržně pronajímaných bytů. Proto je nezbytné také zrušit regulované nájemné, i když budeme číst dojemné příběhy o tom, jak si osmdesátiletá babička z Vinohrad nemůže dovolit platit nájem za osmdesátimetrový byt a proč by se měla někam stěhovat, když tam je zvyklá. Dalším aspektem by měl být trest za 40 let socialismu pro bývalé členy KSČ, příslušníky Lidových Milicí, Státní bezpečnosti a vojáky z povolání u Pohraniční stráže a Vojsk Ministerstva vnitra, který by mohlo představovat snížení důchodů těchto osob o 30 – 50% dle míry podílu na existenci zločinného režimu.
Jenže nic z toho, co je v předchozím odstavci, není politicky průchozí a tedy realisovatelné. V Blesku bychom četli srdcervoucí příběhy bývalých estébáků, kteří mrznou v nevytopeném 1+1 a k jídlu mají jen suchý chléb, z čehož by demagogové levicových stran udělali utrpení většiny populace. Proto je potřeba si své peníze, které jsme vlastním úsilím a vlastní námahou vydělali, před státem chránit všemi možnými způsoby. Ten claim na vrácení cca sto dvaceti miliard korun je jedním z těchto způsobů, dalšími samozřejmě jsou všechny možné formy daňových úniků včetně těch legálních. Daňové úniky jsou totiž nejen příjemné, ale jak sami vidíte, také nezbytné pro sebezáchovu každého z nás. A čím dříve stávající český stát zkrachuje a vetšina obyvatel si uvědomí, že takhle se hospodařit nedá, tím nás to bude méně bolet. Problém je, že většina obyvatel v tom bude zase vidět jen to, že jejich sen o sociální spravedlnosti se nepovedl nikoli proto, že je sám o sobě nesmyslný a nefuknční, ale proto, že se na to šlo špatně, jako pokaždé před tím a že příště už to ale určitě vyjde.
A co vy, jak moc jste daňově netěsní?
(Zatím nikdo nehlasoval)