Poslyšte příběh z Ameriky, který se ovšem může odehrát i vás v obýváku, a to třeba ještě tento večer.
Sarah McKinley je 18 roků mladá, má tříměsíčního syna a její o 40 let starší manžel zemřel o těchto vánocích na rakovinu plic. Pohřeb měl 29. prosince. Sarah bydlí v mobilním domě na okrají města Blanchard, oblast byla před nedávnem poničena tornádem a kromě syna je doma sama. Dalo by se říci, že už měla smůly dost, ale bude to ještě horší, protože se do jejího domu dobývá dvojice zlodějů. Sarah to ví, protože slyšela klepání na dveře, podezřelé zvuky a dívala se kukátkem, přičemž viděla dva muže, jednoho z nich spatřila už předtím. Má dojem, že ji sledoval.
Sarah hraje o čas. Ke dveřím přisune gauč. Popadne syna a brokovnici a přesouvá se do obýváku. Volá 911, vysvětluje operátorce svou situaci a požaduje pomoc. Celých 21 minut poslouchá, jak zloději obcházejí její dům a pokoušejí se překonat nějaké dveře. Má brokovnici a pistoli připravenou ke střelbě.
Operátorce na tísňové lince říká Sarah obdivuhodně klidným hlasem:
„I´ve got two guns in my hand. It´s OK to shoot him if he comes in the door?“ (Mám dvě zbraně v ruce. Je v pořádku ho zastřelit, když vstoupí do dveří)
A operátorka odpovídá:
„Well, you have to do whatever you can do to protect yourself…“ (Musíte udělat všechno možné, abyste chránila sebe).
„I can´t tell you that you can do that but you do what you have to do to protect your baby“. (Nemohu vám říci, že to můžete udělat, ale udělejte co musíte, abyste ochránila vaše dítě“.
Do dveří vstoupil 24-letý Justin Shane Martin s loveckým nožem v ruce. Sarah vidí, že má v ruce něco lesklého a střelí ho. Martin umírá částečně zhroucený na gauč, pořád ještě svírá v ruce 12 palců dlouhý lovecký nůž.
Justinův komplic Dustin Louis Stewart (29 let) utekl a později se přihlásil na policii.
Asistent okresního návladního James Walters potvrdil tisku, že Sarah nehrozí trestní stíhání, protože se podle dosavadních výsledků šetření jednalo o sebeobranu a její jednání nebylo protizákonné. Walters dále potvrdil, že Martinův komplic Stewart byl obviněn z vraždy prvního stupně. Jak Walters prohlásil, když je někdo zapojen do trestného činu krádeže, který rezultuje v něčí smrt, pak je pro tento skutek vyšetřován. Stewart je ve vazbě.
Některé okolnosti nasvědčují tomu, že Martin a Stewart chtěli získat léky, které jsou normálně na předpis. Až pozdějí si Sarah uvědomila, že se jí poslední dobou děly divné věci, oba jejich psi zemřeli a někdo jí sledoval. Zbraně, které Sarah měla po manželovi, prodala, aby měla peníze na pohřeb. Ovšem s výjimkou dvouhlavňové brokovnice ráže 12 a pistole, které ji nyní zachránily život.
Článek v Oklahoma news
Kupodivu rozumný článek na Novinkách
Myslím, že je to jeden z těch příběhů, které máme všichni rádi. Sarah měla v životě smůlu, měla malé dítě, byla dost mladá a úplně obyčejná, a dokázala ubránit sebe a svého syna před násilníkem, který vypadá jako reklama na uzenou krkovici.
 |
 |
Myslím, že si při určitých povrchních informacích, které se v ČR objevily a které se soustředily na zdánlivě absurdní fakt, že se nějaká dáma vyptává policie, zda může zastřelit zloděje, vytratilo to nejdůležitější. Proč si ti dva lumpové vybrali Sarah a proč šli loupit právě k ní. Sarah proto, že byla doma sama a byla snadná kořist. A k ní proto, protože se domnívali, že po smrtelně nemocném manželovi zůstaly doma nějaké opiáty coby léky proti bolesti. Oni si vybírají slabší oběti, jednou je to nějaká holka s dítětem, podruhé důchodce, a existuje jen jedna věc, co může tuto situaci účinně narovnat.
Co rozhodlo o tom, že Sarah žije a Martin dostal, co mu patřilo?
To, že Sarah měla právo držet zbraň.
Že s ní uměla zacházet.
Že právní řád státu, ve kterém žila, preferuje zájmy obránce na sebeobranu a nedotknutelnost obydlí před pofidérními pseudoprávy útočníka.
A v neposlední řadě, i další aktéři, zejména operátorka linky 911, ani vteřinu nepochybovali, co je dobře a co je špatně.
Ano, je to příběh, jaký lidé milují. Takové nefalšované vitězství pravdy a lásky nad lži a nenávistí v původním nepokryteckém slova smyslu. Tedy vlastně vítězství pravdy, lásky a pořádného výkonného kvéru. Asi všichni cítíme uspokojení nad tím, že to dopadlo právě takhle, a možná se někteří ptáme, zda by byla Sarah a její dítě ještě naživu, případně jak moc naživu, kdyby žila třeba v Německu, v Polsku nebo v jiné zemi, kde se vládnoucí vrstva oddává přísné regulaci držení zbraní. Nebo kdyby vyčkávala příjezdu policie, těch profesionálů, co nás chtějí všechny ochránit, a která nebyla s to se dostavit celých 21 minut.
Sice vím, že se asi ptám na nesprávném místě nesprávných lidí, protože mezi námi zde na D-F se najde jen velmi málo lidí, kteří by zpochybňovali právo svobodného člověka držet zbraň a použít ji k obraně svého zdraví a majetku, ale ptám se: Proč na jedné straně lidé takové příběhy milují a na druhé straně svými životními postoji a rozhodnutími umožňují, aby se k moci dostávali jedinci a strany, které jednoznačně mají a někdy dokonce deklarují svůj zájem jim toto právo sebrat?
V rámci osvěty tedy vezměte tento článek a předejte ho nějakému pravdoláskomilnému regulátorovi, ať má o čem přemýšlet. Děkuji.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)