Rozhovor pana Hassana s panem Machem mě přivedl na jednu důležitou myšlenku, totiž zeptat se, jak jste na tom s diskriminací vy a zda diskriminujete dostatečně, pakliže ne, zda vidíte prostor to zlepšit.
Protože já jsem musel hned na začátku rozhovoru s hrdostí konstatovat, že i já schvaluji diskriminaci, podporuji diskriminaci, provádím diskriminaci, neohrnuji nad diskriminací nos, mám radost z dobře provedené diskriminace, navádím další osoby k diskriminaci, zajišťuji, aby diskriminace byla dostatečně intenzivní, její následky byly citelné a patrně opustím tento svět s bilancí, že jsem stovky až tisíce lidí diskriminoval, a to mimojiné na základě národa, rasy a přesvědčení.
Vezměme si například koupi zboží. Vědomě diskriminuji špatné dodavatele, výrobce nebo prodejce zjevných zmetků, ačkoli se nepochybně snažili. Určitě neprávem. Zelinář přece nemůže za shnilé pomeranče, protože on je neshnil, on je jen prodává, a proč má být diskriminovaný vůči jinému zelináři, který prodává stejně dobře jako on? Kvůli tomu detailu, že on prodává shnilé zboží? To je jasná diskriminace. Volba partnera je vysloveně diskriminační záležitost a diskriminace na základě pohlaví, protože jsem diskriminačně vynechal všechny muže a soustředil se pouze na ženy, přičemž jsem dále diskriminoval například chlupaté ekoložky v dlouhých sukních. Taky jsem diskriminoval na základě věku, narozdíl od ctihodného pana Kulínského, který se této formy diskriminace zdržel.
Výběr zaměstnance z pozice majitele firmy nebo vedoucího pracovníka? Jednoznačná diskriminace. Diskriminoval jsem hloupé, nesamostatné, nevzdělané a nekvalifikované jedince (nebo jsem si to alespoň myslel), ačkoli například ti hloupí vůbec nemohli za to, že se narodili hloupí.
Nemáte rádi lidi, co kradou, jsou hrubí, napadají slabší? Netrpíte jim jejich chování? Vždyť oni za to přece nemohou, že jsou zkurvený zmrdi, oni by přece rádi byli féroví a laskaví, ale z důvodu jejich sociální a inteligenční zaostalosti takoví nejsou. Diskriminujete je? Tak to děláte správně!
Prakticky celý lidský život počínaje ranním probuzením a konče spánkem je diskriminací. A nejen lidský život. Berušky žerou mšice a nežerou krávy, mšice se tedy mohou cítit diskriminované (pokud by ale sežrání berouškou bylo příjemným prožitkem, pak by se cítily diskriminované zase krávy). Kdyby se berušky rozhodly mšice nediskriminovat, musely by začít diskriminovat třeba mravence. Kdyby mšice byly silnější nebo chytřejší než berušky, diskriminovaly by naopak je.
Každá svobodná volba přechází v diskriminaci.
Dokonce diskriminuji na základě rasy, protože nemám například cikánskou manželku nebo nežiju na Máji. Sice by byla možná fajn a život na Máji by mě bavil, ale riziko potenciálních komplikací je vzhledem k faktům, která jsou dlouhodobě známa tak velké, že jsem diskriminoval. Stejně tak jsem se vyhnul satanistkám a nepřípustně je diskriminoval na základě přesvědčení, protože prostě nemám rád černé zdi.
Současně si myslím, že jsou tou diskriminací neudělal nic zlého. Pokud někoho diskriminují, vyhazují ho od přijímacích pohovorů, nekupují jeho zboží, žerou ho berušky, dopřávají mu cenný podnět ke zlepšení. Diskriminovaná automobilka tak po čase vrhne na trh lepší auta. Brouci vyvinou lepší mimikry. Hlupáci si najdou práci, která přesně odpovídá jejich schopnostem, například u městské policie. Když hulvátovi někdo dá posedmý přes držku… no, nikdo není ze železa.
Pokud se cikáni cítí diskriminováni, budou asi muset něco začít dělat, jinak skončí na okraji společnosti. Jiné cesty není. Když si na společnosti vynutí další ústupky a pozitivní diskriminaci, tedy cílené popírání svobody volby, poškodí tím pouze sami sebe. Nároky, které na ně nebyly nakladeny, způsobí jejich další úpadek a prohloubení problému, který pozitivní diskriminaci vyvolal, to je cesta do pekel. Svého času se mohli cítit diskriminovaní Vietnamci, protože na ně mnoho lidí hledělo s předsudky, jako že jen šmelí s pašovaným zbožím a žerou kočky. Stačilo zhruba deset let a kdo má jen trochu ponětí, drží hubu. Ukázalo se totiž, že jsou schopní dřít do úmoru, aby vydělali na vzdělání svých dětí, a tyto děti jsou tak motivované, že ve školách vynikají nad zlenivělými dětmi domorodců – potenciálně budoucími oběťmi diskriminace. Pokud se nějaké etnikum rozhodlo vytvořit svůj vlastní standard založený na lenosti, mikrokriminalitě, válení v hernách, nevzdělanosti a zneužívání sociálního systému, je to jeho věc a jeho rozhodnutí, včetně toho, že začne upadat a stane se objektem diskriminačních aktivit těch, kteří s ním prostě nechtějí nic mít.
Diskriminujme. Je to autentický projev našeho suverénního já. Kdybychom nediskriminovali, změníme se na podivné beznázorové havlovské morální houby, které existují v čase a prostoru a tráví svůj život vymýšlením obezliček, aby se nikoho nedotkli, vyhli se diskriminaci a nikoho nediskriminovali, nemuseli říkat pravdu, byli politicky korektní a vyvážení a vzájemně se ujišťovali v tom, že jejich chameleonismus není vlastně porucha, ale přednost.
Nenechme si diskriminaci sebrat, protože je to jedna z mnoha cest, jak můžeme pro druhé něco udělat. Dopřáváme jim šanci projevit to lepší, co v nich je a tuto šanci by jinak neměli.
(15x známkováno, průměr: 1,27 z 5)