| Die Reihen dicht geschloßen! EU marschiert mit belastet festem Schritt (text jsem mírně poupravil). |
President republiky společně s nejvyšším rudým komisařem EU, v radostné atmosféře s vidinou skvělých společných socialistických zítřků, se chystá slavnostně vztyčiti vlajku EU na nejsvatějším místě Česka.
To by mi ani tak nevadilo odhlédnu-li od toho, že naše hvězda na vlajce vlastně není. Do roku 2004 jich bylo sedmnáct a sedmnáct jich tam je i teď. Vyvěšení vlajky nikoho k ničemu nezavazuje, můžeme jich vyvěsit milióny, ale krom zisku jejich výrobce, zprostředkujících úředníků a ztrát daňových poplatníků (na které jsme ostatně zvyklí) se nestane nic.
Víc pozornosti zasluhuje otázka: Proč? Ano, jsme členy spolku nazývajícího se Evropská Unie. Přinesl nám volný průjezd hranic a to je z dobrých věcí asi tak všechno.
Ostatní eurounijní výdobytky (uvádím jen ty, na které jsem si vzpomněl) počínaje normovanými tvary banánů, okurek, brambor, přes korektní názvy potravin a lihovin, různé regulace, subvence, dotace, uhlíkové daně, zbožštění obnovitelných zdrojů, energetické štítky, emisní viněty, úsporné žárovky, import politické korektnosti, multikulturalismu, pozitivní diskriminace, ekonomickosociální imigrace, aktivistického ekoterorismu, gay a gender glorifikace, podpory palestinských a jiných islámských teroristů, až po uvalení Evropy do dluhové krize, z které se těžko vyhrabe a přímému vybízení k zestátnění soukromých vkladů, nám toho moc pozitivního nepřinesly.
Hlasovali jsme v referendu „ANO“, jenže informace o skutečné EU byly pro většinu občanů v té době neznámé a nedostupné, navíc EU v té době ještě nebyla ta stejná EU jako dnes.
Se slavnostním vyvěšováním vlajky je spojen i podpis presidenta pod dodatek Lisabonské smlouvy, který umožňuje vznik záchranného fondu eurozóny, takzvaného „eurovalu“, jehož deficit ležel evropským byrokratům v žaludku.
Fond má za daných podmínek pomáhat zemím, které platí eurem a které se dostanou do problémů s financováním, jež by mohly ohrozit stabilitu eurozóny. Zemím eurozóny, které se ocitnou v potížích, může fond půjčit až 500 miliard eur (téměř 12,5 bilionu korun). Splátky půjček z eurovalu pak mají přednost před splátkami soukromým věřitelům. Pokud Česká republika euro přijme, bude muset do eurovalu také přispět. Mohla by z něj pak také čerpat, pokud by se dostala do velkých finančních problémů. Podobných, jaké potkaly Řecko či další jižní státy eurozóny, naposledy Kypr.
Zdroj: zprávy iDnes. cz
Přeloženo: Píšou kolik nám mohou půjčit, ale nikoliv kolik bychom musili vložit, předpokládám, že mnoho, něco se šeptá o 300 mld a pokud bude potřeba tak to těm spořivým prostě ukradem. Euroval bude půjčovat a tlačit dál ještě větší dluhy před sebou (notoričtí dlužníci vědí, že placení půjček další půjčkou ke kýženému výsledku nevede). Když už tak by euroval měl dát na nejnutnější výdaje s podmínkou, že začnou znovu a jinak. To jinak by musilo obnášet odklon od socialistického, byrokratickopaternalistického státu, přechod na svobodný volný trh, svobodné rozhodování občanů o svých penězích s tím, že ti kteří po státu stále ještě něco žádají, již svoje prožrali. To však socialistická EK nemůže dopustit, proto žene všechny státy do dluhové propasti kde zbývá již jen konečné řešení pro všechny.
Jsme ujišťování, že našim občanům nic nehrozí, že platba do eurovalu je nepravděpodobná. Ale je možná.
Podle Murphyho: „Co se stát může, to se stane.“
Mnohem raději bych dal do nadpisu v souvislosti s vyvěšováním vlajek text jiné písně:
Vyvěste fangle na tingl tangle,
protože teď se budem smát,
ten kdo se řehce mračit se nechce,
ten bude lehce s životem se prát..
To by ale pominul důvod tento článek vůbec psát.
(2x známkováno, průměr: 2,50 z 5)