Slyšíš?
Nepěkně duní spodní proud.
Slepej dav může napadnout
nahradit soud.
Daniel Landa se po třech letech rozhodl uspořádat další šňůru koncertů s názvem Vozová hradba a s doprovodným textem: „V době, kdy globalizace pohlcuje a rozpouští evropské národy, hodláme pozvednout prapor. Přestože se nás někteří snaží umlčet, budeme hlasitější a hlasitější.“ Nenechal jsem si to ujít, podobně jako dalších zhruba deset tisíc návštěvníků Tesla Arény, předtím T-Mobile Arény, předtím Paegas Arény.
Příznivci multikulti už dopředu flatulovali domněnky, že by na celé akci mohly zaznít politicky závadné písně, dokonce snad hyperzávadné písně z dob skupiny Orlík. Ty jsou samozřejmě naprosto šokující, například rasisticko-sexistická skladba Dudy a další podobné z doby, kdy s Danem ještě cvičila puberta a Matásek nepodporoval Auto*mat. Politicky nekorektní a společensky závadnou se v dnešní době stala v podstatě jakákoli skladba, jejíž text o něčem je. Má to jednoduchou příčinu: cokoli se v Kocourkově stane, je nějakým způsobem závadné, protože existuje už tolik různých nepsaných a nevyhlášených behaviorálních norem, že nelze nějakou z nich nepřekročit. Nemůžete se najíst, napít, transportovat, milovat a mluvit o tom všem, aniž by se nenašel alespoň jeden komentátor, podle kterého to nebude správně, ve smyslu „politicky korektně“. Ať tedy děláte co chcete, nikdy to nebude v pořádku, a co teprve zpívat před lidmi. V popmusic (a nejen tam) byla nalezena dvě východiska. Opakovat části úsloví, přísloví a klišé (Chinaski, Buty, Ready Kirken…), přičemž se předpokládá, že staletí jejich existence zajistila jejich nezávadnost, nebo pořádat pop rebelii ve stylu MTV. Rebelovat se tak může účesem, oblékáním a zvlášť drsní rebelové mohou uspořádat party, na které přizvou etnicky a genderově vyvážené nagelované spolurebely ke kolektivní rebelii spočívající nejčastěji v tanci. Ale v tomto bodě má rebelie svoji hranici a „shodou náhod“ zde mají také vstupní práh oficiální média. Pokud je hudba spojena se sdílením či dokonce šířením myšlenek, nastoupí neviditelná ruka, tentokrát ne trhu, ale mediálního bojkotu, která vede k tomu, že interpret po čase může se svým suspektním repertoárem vystupovat nanejvýš na výstavách činčil. Landovi se podařilo z tohoto bludného kruhu vymanit a aniž by si ho média všímala (pokud vynecháme občasné kydání špíny a připichování dubových ratolestí), dokáže vyprodat libovolnou Arginmax-Prostenal arénu. Letos to bylo ještě o to horší, že Landa řádně přitvrdil. Nepochybuji, že třeba takový omezenec jako blogger Hrebenar by hyperventiloval, kdyby to viděl a slyšel.
Landa možná vyslyšel moje nářky a vynechal předkapely, za což mu děkuji. Posluchači byli tak ušetřeni hrůz jako Walda Gang a Harlej, které museli vytrpět při turné Vltava a Československo. První část koncertu by se dala označit jako rozehřívací, týkající se spíše toho, co má Landa rád. Mimojiné nastal malý výlet do prostředí rallyesportu. Také došlo na skladby z alba Valčík, které považuji za druhé nejpovedenější v Danově tvorbě a které pro zjevnou kontinuitu s Orlíkem představuje poloviční tabu. Pomyslným zlomem celé události byl proslov, ve kterém Landa vysvětlil určitý svůj záměr. Jsem vděčen za některé věty, které u toho vyřkl a které by mělo slyšet co nejvíce lidí a co nejčastěji, aby z nich vylezl zkažený duch odevzdanosti, eurolokajství a parazitismu. Jednou je, že historie není tramvaj bez volantu, ale je řiditelná a ovlivnitelná, někdy dokonce do té míry, že lze společnou vůlí změnit to, co všichni pokládali za konstantní a nezměnitelné. Druhou pak, že nejsme bezvýznamnou zemičkou, ale zemí s významným potenciálem, který ale z nevysvětlitelných důvodů používáme v lepším případě nezjistitelným nebo rovnou špatným směrem. Landa má svůj pohled na svět a vyvinul určitou landovskou mystiku, které nerozumím a možná ani nechci, ale každopádně dovede být zdrojem inspirace a energie.
Druhá část koncertu následující po proslovu byla patrně nejlepší, co během Landových turné zaznělo. V podstatě bez zastavení přednesl Landa své nejhodnotnější kousky jako Protestsong, Chcíply dobrý víly, Blaničtí, Bílá Hora, Vltava a další. Novou skladbou je Bohemia, která silně evokuje texty Karla Kryla. Obavy o politicky závadný průběh koncertu dokonce poznamenaly samotný jeho průběh. Během koncertu byla totiž nahlášena výbušnina, která se měla v hale nacházet, což Landa na konci koncertu divákům sdělil. Policie nenařídila halu vyklidit, protože správně usoudila, že se jedná o humanitární bombu, poselství pravdy, lásky a multikulturně sdíleného bohatství, které by při chaotickém vyklizení haly vedlo k větším kolaterálním škodám než exploze sama.
Koncert byl mmj. neobvyklý tím, že jej potenciální posluchači mohli spoluvytvořit, a to hned několika způsoby. Předně mohli sestavit vlastní playlist a také poslat vlastní fotku, která se poté objevila na velkoplošné obrazovce během skladby Táta (pozorní diváci zaznamenali bloggera Františka Matějku) nebo Pozdrav z fronty.
Na konci koncertu už měl Landa evidentně dost, protože do druhé části koncertu musel investovat skutečně hodně sil a až do poslední skladby udržoval neuveřitelné tempo. Bylo to celkově výborné a užil jsem si to. Něco jako očkování proti malomyslnosti a poraženectví, které jsou čím dál častěji součástí života mnohých z nás a už jim ani nedochází, že je to špatně. Heslo „Hrdost-Odhodlání-Síla“ se tak podařilo naplnit, doufejme že nejen na straně Daniela Landy.
Překvapilo mě i věkové složení návštěvníků koncertu. Očekával bych tam především mladé lidi, a těch tam rozhodně bylo dost, ale potkával jsem i lidi věkově kolem padesátky nebo i starší. Asi si taky přišli pro svoji dávku očkování proti přizdisráčství.
A nakonec došlo i na ten Orlík. Skladba Jsi Čech, Čech, Čech, tak si toho važ byla v repertoáru Orlíku v roce 1990. Tak a teď ať se Hassan posere.
(6x známkováno, průměr: 1,67 z 5)