Všichni jsme v podstatě děti Země. Pak jsou tady ale ještě Děti Země s velkým D. Ty pravé. Lepší. Originálnější. Nyní ještě krémovější. Navržené gynekoložkou.
Ekologické hnutí Děti Země známe třeba z kauzy Lidl. Nějaký milovník lesních prací tehdy po nocích vykácel vzrostlé stromy v blízkosti prodejen pochybného sortimentu firmy Lidl. Management firmy se od toho samozřejmě distancoval, nikdy se nic nevyšetřilo. Děti Země zpočátku šly Lidlovi po krku. Vrhly do oběhu samolepky s nápisem „My v Lidlu nenakupujeme“ a vůbec to vypadalo, že si vedou dobře a získávají sympatie veřejnosti na svou stranu. Pak se ale vedení Dětí sešlo s vedením Lidla a najednou bylo ticho po pěšině. Zřejmě „nalezli společnou řeč“ pomocí univerzálního tištěného komunikačního média, zvaného peníze.
Děti Země dostaly nápad. To se u těchhle lidí bohužel stává. Napadlo je, že bez aut by to možná šlo taky a proto každoročně propagují akci zvanou Den bez aut. Více o této pozoruhodné akci si můžete přečíst zde (doporučuji v této souvislosti směrovat váš pohled na logo Českých drah poblíž, abyste pochopili, jak to asi celé je).
Děti na to tentokráte jsou od lesa. Ne od toho, co nestojí u Lidla. Za běžných okolností by asi argumentovali tím, že provoz aut není ekologický. Kouří, smrdí a dělají hluk. Jenže takové tvrzení už tak docela neplatí, protože auta se na znečištění ovzduší podílejí čím dál menší měrou a jediný přetrvávající problém představuje produkce CO2 coby produktu hoření, což je ovšem jev typický nejen pro automobily. V každém případě, ekologie letos není na prvním místě. Letos je to vo nehodách.
Co to vlastně auto je? Jak ho Děti Země vnímají? Auto není ta blbá škatule, co vám stojí v garáži, mrtvá hromada plechu, plastu a provozních náplní. Auto je úchylné a zlomyslné monstrum, které se zpovykaně prohání po silnicích, zraňuje a zabíjí a nikdo není s to mu v tom zabránit. Zdivočelá kouřící a hlučící auta se tu prohánějí všude okolo a my jim to příští pátek nandáme. Ukážeme těm blbým škatulím, že se bez nich obejdeme a to sice tím, že dobrovolně nalezeme do jiných blbých škatulí, taky do aut, ale tato auta jsou účastna v systému zvaném „hromadná doprava“ a jsou tudíž neškodná. Až to ta zlá auta uvidí, tak se poserou vzteky.
To je ale kravina.
Rozebíral jsem text Dětí Země ze všech možných hledisek a dospěl k jedinému možnému závěru, který nyní ve formě krátkého poselství zveřejňuji. Zní:
Děti, vyližte si prdel.
Já tentokrát nebudu pokrytec a nenapíšu, že bych rád jezdil do práce MHD, ale že tak nečiním, protože by mi to dlouho trvalo. Pro zajímavost, do práce bych každý den jel kolem čtyřiceti minut, zatímco autem cestuji minut patnáct. Časové hledisko je pro mě sice významné, ale ne hlavní.
Důvod, proč používám k přepravě po městě auto, je jiný. Jednou jsem se rozhodl, že cestu do práce strávím v sedě a ne ve visu na tyči jako netopýr nebo go-go tanečnice. Že nebudu dýchat alkoholo-utopencocibulové výpary z nějakého drna. Že se nebudu zabývat otázkami, proč tolik lidí jí k snídani česneková jídla. Že nebudu sdílet vydýchaný vzduch uvnitř cukající a vibrující krabice zvané autobus s dalšími šedesáti osobami a nebudu stát na jedné noze a to ještě ne na své. Rozhodl jsem si pořídit automobil a používat jej k osobní přepravě a učinil jsem tak zcela svobodně. Samozřejmě mě to něco stálo. Musím platit spotřební daň z paliv, pojistku, dálniční známku a x dalších daní a poplatků. Pořád si ale svoje pohodlí cením na víc, než momentálně platím.
Nemám dojem, že by tohle moje rozhodnutí bylo asociální. Vlastně to bylo rozhodnutí velice dobré. Akce typu Den bez aut zanechávají ve mně takový velmi nepříjemný pocit, že používání automobilu je něčím nesprávným, protispolečenským a závadným. Jelikož ovšem nejsem mediálně manipulovatelná hadrová loutka, jak by Děti a jim podobným rádi viděli celý národ, vyjedu na Den bez aut opět se svým autem a učiním tak s hrdostí a pýchou. Proč?
1. Na auto a související náklady jsem si poctivě vydělal. Na rozdíl od mnoha sympatizantů různých ekologických hnutí, pracuji a platím v této zkurvené zemi daně, které ve světovém srovnání rozhodně nepatří k nízkým. Tvořím přidanou hodnotu a dostávám za to zaplaceno, pokud si tedy za tyto peníze cokoli pořídím a pak to neomezeně užívám, tak jak mi dovolují moje ústavou daná vlastnická práva, je to naprosto v pořádku.
2. Obě moje auta splňují státem stanovené limity exhalací. Jedno je úplně nové a limity splňuje s mnohonásobnou rezervou, druhé absolvovalo státem předepsanou emisní kontrolu s pozitivním závěrem. Pokud se tyto limity někomu zdají vysoké, ať přitlačí na stát, aby je snížil. Do té doby však považuji všechna moje auta za ztělesněnou ekologii.
3. Vycházím z toho, že moje auta splňují předpisy ohledně vnější hlučnosti. Obě mají vylepenou známku, že absolvovala pravidelnou technickou kontrolu a tím pádem je u nich tento parametr v pořádku. Že se to při STK neměří, není můj problém. Prošla.
4. Může se stát, že se stanu viníkem nebo obětí dopravní nehody. To je riziko, které na sebe beru usednutím za volant a nesnažím se ho zříci. Pokud bude možné dopravní nehodě zabránit, pak to udělám, pokud ne, je pojištěné moje auto i já osobně. Pro bezpečnost svoji a jiných dělám tudíž maximum. Předpokládám ovšem, že mi za moje daně vlastník komunikace, tedy obec nebo stát, vytvoří takové podmínky, abych nenaboural. Také očekávám, že další z mých daní sponzorovaná instituce, totiž policie, bude zakročovat proti řidičům vykazujícím rizikové chování a to pokud možno po celý rok, a ne jen při jejich zhovadilých megaakcích.
Děti Země k nám celým svým textem promlouvají poněkud zastřeně, neuspořádaně a nelogicky, text působí dojmem, jako by jej napsal slohově zdatný člen sociálnědemokratické mládeže. Až na konci nám vyjeví, kam je srdce táhne. S jiskrou v oku tam vzpomenou řešení aplikované v Londýně, kde museli městští zastupitelé redukovat počet automobilů a učinili to jako správní socialisté tím, že jejich provoz zpoplatnili. Kdo s tím přišel do styku, ví že je tam zpoplatnili pořádně. Myslím si, že právě tato partie je v povídání Dětí Země klíčová a že z Dětí konečně promluvila levice. Něco jako „podivte se na ně, hajzly kapitalistický, váleji se v auťákách, pořádný daně na ně!“.
To je stejně sranda, jak levičáci přemýšlejí. Když se ucpe silnice, tak to není tím, že je špatná, ale že jsou nízké daně…
Pro vás, kdo to vidí podobně jako já, je zde jiný návrh, který, pokud by se zdařil, nabízí reálnou možnost poukázat na reálná bezpečnostní rizika v silničním provozu. Co by to asi udělalo, jeden den jezdit důsledně podle předpisů? Respektovat otrocky a do písmene dopravní značení, které je často zcela nelogické nebo vzájemně si protiřečící? Zastavovat důsledně u přechodů pro chodce a poskytovat jim mediálně proklamovanou „absolutní přednost“ nebo přesně dodržovat oblíbený rychlostní limit 30km/h?
Myslím, že ve městech by díky takovému jednání a konání nastal během jedné hodiny totální rozvrat a městská zastupitelstva, aktivně přijímající zhovadilou akci Den bez aut, by se musela chytit za ty jejich zkorumpované rypáky.
P.S.
Pokud chtějí dětičky něco udělat pro ekologii, mám zde dva tipy. To jen tak, aby někdo neřekl, že nejsem konstruktivní.
1. Odložený zákaz šestimocného chromu
Celá řada automobilových součástek má antikorozní úpravu tvořenou šestimocným chrómem. Je to taková ta hezká žluťoučká povrchová vrstva. Už někdy před lety se zjistilo, že výroba dílů s touto povrchovou úpravou je neúnosnou zátěží pro životní prostředí. Problém je jen ten, že za Cr6 neexistuje cenový a současně kvalitativní ekvivalent, takže se zavedení povrchových úprav Cr6 prostých jednoduše posunulo někam na rok 2006. Mezitím nastala dost tristní situace. Levní dodavatelé levných automobilek dál hroutí díly s Cr6 a získávají tak nad konkurenční výhodu nad těmi zodpovědnějšími dodavateli, kteří provedli změnu ke stejně kvalitní, ale dražší náhradě s zinkohliníkovými laky. Co budou Děti Země dělat s tím, že se antiekologické chování vyplácí?
2. Přemnožení dieselového haraburdí
S expanzí turbodieselové techniky se zde zjevuje jeden problém. Obecně všechny naftové motory produkují pevné částice, laicky řečeno saze. Saze je možno odfiltrovat ve výfuku nebo jejich tvorbu omezit vhodným nastavením spalovacího procesu a vracením části výfukových plynů zpět do sání (EGR). Vypadá to ale, že tato opatření jsou účinná jen zčásti a navíc jsou aplikována jen na nových vozech. Na starých autech a nových autech, jejichž motor se pohybuje v „nevýpočtovém režimu“ (chiptuning, závada, opotřebení) dochází k enormní produkci sazí. I když je to všechno OK, TDi z VW s EGR přeleze hranice EURO4 jen s odřenýma ušima! Dodržení normy EURO5 pak vyžaduje drastická opatření, která se současným stavem techniky jsou na mezi proveditelnosti.
Saze z dieselového motoru se v plicích usazují jen částečně, jsou totiž tak malé, že proniknou do krevního oběhu, zabrzdí se někde jinde, třeba v játrech, kde jsou pak zdrojem permanentního dráždění okolních tkání, které může vyvolat rakovinné bujení. Kromě toho, saze zůstávají ležet na zemském povrchu a mění jeho odrazivost, takto začerněný zemský povrch se pak lépe ohřívá od sluníčka a přispívá k prohloubení skleníkového efektu.
Děti, proč nepožadujete restrikci dieselové techniky, dokud se to nevyřeší? V některých státech USA je používání osobních aut se vznětovými motory zakázáno. Ale víte co, radši ne. Neserte se do toho. Vy byste to stejně jen dodatečně zpoplatnili a to by ten problém nevyřešilo.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)