Poznámka: tento článek je úplně o hovně.. ničím vás neobohatí ani nerozšíří vaše obzory.. možná vás jen trochu rozesměje nebo nasere.
Sem tam zahlédnu v internetovém zpravodajství (televizi nevlastním, nevím jak je to tam) zmínku o Černých duších v souvislosti s existencí neexistujících členů různých (vlastně všech vyjma KDU a KSČ) stran.
Tato problematika mne zajímá jen málo, do očí mne však bije český novopojem „ČERNÉ DUŠE“.
Pominu to, že černou duši má leckterá postavička naší politiky, a pokusím se zaměřit na tento termín.
Zde a zde jsem namátkou vybral dva články, které o černých duších hovoří, nenašel jsem jediný článek který by v této souvislosti hovořil o mrtvých duších.
Co praví pan Google?
Opět v souvislosti s černými dušemi nenachází nic jiného než český novotvar související s aférami ohledně náborů neexistujících lidí nebo lidí kteří o tom neví, dokonce ani anglický termín „BlackHead“ nepřišel s ničím převratným… Dozvídám se pouze o jakýchsi skvrnách na hlavě.
Co tedy mínili naši novináři pojmem černá duše?
„Vážení páni a dámy novinářskejch, černej neznamená mrtej, i když by se to určitě mnohejm náckům líbilo.“
Pojem MRTVÁ DUŠE vymyslel ruský spisovatel Gogol. Pomohu si jednoduše čtenářským deníkem () jenž praví:
Gogol Nikolaj Vasiljevič – Mrtvé duše (1841)
Román. Pavel Ivanovič Čičikov se rozhodl zbohatnout zvláštním způsobem. Za trochu peněz, které měl, chtěl nakoupit „mrtvé duše“, tedy sedláky, kteří zemřeli od posledního sčítání lidu. Statkáři, kteří platili daň podle počtu nevolníků, museli odvádět poplatky až do příštího sčítání i z těch poddaných, kteří mezitím zemřeli. Čičikov by se tak vykázal určitým počtem koupených sedláků a mohl by podle tehdejšího práva žádat o přidělení půdy zdarma v málo zalidněných oblastech. Za tyto sedláky, zaznamenané v úředních listinách jako živí, by dostal peníze, za něž by si pořídil statek ovšem už s živými sedláky. Čičikovova cesta po statkářích předvádí bohatě odstíněnou galerii výrazných typů: odporně sladkého Manilova, žvanila Nozdreva, neohrabaného Sobakeviče, hrubou Korobočkovovou či lakotného Pljuškina. Stejně plastický je i obraz úředníků. Přitom však autor nenapsal zlostnou satiru, dokonce omlouval i Čičikova jako oběť ziskuchtivosti.
Co říká Wiki? Toto nečtěte, ani já jsem to nečetl. O černých duších praví Wiki toto.
Blahopřeji tedy našim skvělým novinářům k vynálezu nového sousloví a přidávám vzkaz:
„Pánové a dámy. Studovali jste povětšinou žurnalistické školy, kde je tuším literatura povinným předmětem. To, že neznáte Gogola, a nejen to, ale že o takto všeobecně známém díle nemáte ani pojem, svědčí o úrovni našich – vašich škol. Pokud už si berete do huby pojmy spisovatelů, kterým nikdy nebudete sahat ani po kotníky, zjistěte si prosím souvislosti. A když už píšete o hovadinách, pište alespoň tak, aby to neuráželo estetické cítění vašich čtenářu. S pozdravem nepište mi a radši nepište vůbec váš Keyma“
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)