Nedávno jsem byl na malém turistickém výletě za doprovodu své zánovní kreditní karty American Business, v našem „novém“ nákupním centru Chodov.
Chtěl jsem si koupit oblek, který by utvořil celek mého business setu, jelikož jsem se nedávno vymanil z řad nezaměstnaných a do centra jsem se chtěl vrhnout jen z nelibostí, neboť jsem nechtěl být obtěžován hochy tmavší až černé pleti a třímat v rukou po jejich brainwashingu a ustavičných přátelských herd do zad, sadu letáků se spoře oděnými děvami, vyzývajících vás svým pohledem k perverznostem za nemalý peníz, převyšující značně sociální podporu.
Jako každý chlap jsem nechtě, čistě pudově a geneticky, orientoval svůj zrak rychlým nenápadným pohledem na oděné děvy, procházející kolem a hodnotil tentokrát místo křivek jejich oblečení. Jaké bylo mé překvapení, když jsem uzřel, že z 80 procent má každá dáma na sobě „něco“ v růžové barvě a tím něčím myslím pokrytí povrchu těla alespoň ze 40 procent a zbytek tvořila barva modrá. Nemám nic proti růžové barvě, ale když jsem napočítal za hodinu asi 160 dívku v barvách PINK, začal jsem tuto barvu z duše nenávidět. Nechtě jsem se nachomýtl k trojici slečen, vybírajících si trička, jak do své kolegyně hustí, že růžová barva se hodí ke všemu a jak jí to v ní sluší. Třetí slečna se nechala infikovat tímto bludným virem a zmíněné tričko, které jí povýšilo z normálně vypadající dívky na otupělou Barbie, za nemalý peníz k radosti svých kamarádek zakoupila.
Připomíná mi to epidemii a virus se šíří nezvratnou rychlostí. Nedávno jsem byl v centru a tam jsem si svou teorii o nákaze potvrdil. Infikováno bylo přes 80 procent žen a dívek mladšího až středního věku. Mezi geronty se parazitující vir zatím ještě nerozšířil, zde převládá svěží barva šedivá.
Zajímalo by mne, z jakého důvodu chce každá žena a dívka vypadat takto tuctově, co jí nutí mít to samé co nosí ostatní. Neměli bychom se nad sebou zamyslet dříve, než vypukne pandemie například hnědé?