Otázka pro dnešní ráno by mohla znít, zda si raději pochutnáte na čerstvém právě upečeném rohlíku z malé pekárny na náměstí, nebo si raději dopřejete Babišovu střevní ucpávku ze supermarketu z dopékárny. Zda si raději vypijete kávu v nějaké útulné kavárně, nebo zda vám lépe vyhovují plastové židle a kymácející stolky v otevřených prostorách obchodního centra, připomínajícího tovární halu.
Pokud jste v obou případech zvolili první alternativu, vězte, že váš svět je každý den destruován a bude destruován i dnes. K destrukci dochází v rámci tiché války, kterou vyhlásily úřady občanům. Jmenuje se to „boj s auty“.
Charakteristickým pro dnešní dobu je, že jsou neustále vyhlašovány různé války a boje. V kotli roste tlak, aniž bychom to nějak zvlášť vnímali. Slovník současných médií připomíná třetí říši. Neustále je nám vkládáno do hlav, že je třeba s něčím zatočit, zúčtovat, skoncovat. Hledají se virtuální nepřátelé a proti nim se vyhlašují různé bojové kampaně. Bojuje se s kouřením (rozuměj s lidmi, kteří kouří), s obezitou (s lidmi, kteří jsou tlustí), s anorexií (s lidmi, kteří se rozhodli být hubení) a bojuje se s auty. Boj s auty není ničím jiným, nežli boj s lidmi, kteří se jimi dopravují. Jinak to být nemůže, protože auto samo je předmětem neživým.
Nacionální socialisté v Německu také bojovali a také řešili, jak správně podat veřejnosti, že ten pán, co měl v jejich ulici obchod, někam zmizel a už se nevrátí. I nám jsou servírovány různé teorie, které maji boj s auty, pardon, boj s lidmi v autech, posvětit a učinit přijatelným pro většinu veřejnosti. Dokonce i té části veřejnosti, která autem jezdí a zatím tohle všechno nepochopitelně klidně snáší. A tak se narodila obsukrní teorie, že zklidňováním, pardon, potíráním dopravy se zvýší kvalita života v oblastech, kam se „auta nedostanou“ (rozumějme: kam se nedostanou lidé v autech). Prý tam bude lépe. Prý tam bude tam zdravěji. Cena nemovitostí tam prý poroste. Všichni budou štastní. Hurá. Ve jménu pokroku – bojujme s auty, poražme auta, vyžeňme je z města!
Bohužel problém je ten, že vyhnáním aut z centra se odtud vyženou i ti lidé, kteří jimi přijeli, aby nakoupili zboží, služby, bavili se nebo se prostě jen setkali. Oni samozřejmě na tyto své potřeby zcela nerezignovali, jen se za nimi přesunuli jinam, do míst, kam úředníci ještě nerozšířili bitevní pole. A tak máme prázdná dopravně zklidněná centra městská a plná centra nákupní, která přebrala jejich funkci.
Jak krásná centra měst to tedy máme! Obludné prázdné betonové plochy pokryté zámkovou dlažbou, asi aby byl občan ohromen tímto celoplošným vítězstvím byrokratů. Opticky je obohacují lavičky, na kterých se nedá sedět (je třeba je dělat z ocele a betonu, aby je cikáni nerozbili) a hnusné kýčovité artefakty z dílen umělců s radnicemi spřízněných. Je pochopitelné, že do takových míst se každý podívá jednou dvakrát a pak usoudí, že mu to stačilo. A odebéře se realizovat svoje potřeby někam jinam. Vaše oblíbená pekárna nebo kavárna skončí, protože její majitelé nemají takové finanční rezervy, aby mohli provozovat prázdný obchod ve zklidněných „revitalizovaných“ ulicích.
Tak jsme se například dozvěděli, že obchodní centra vylidňují střed Opavy. Jenže obchodní centrum samo o sobě těžko může něco vylidnit, na navíc se v článku píše, že centrum Opavy se vylidňuje už několik let, takže to asi obchodními centry, která navíc nejsou ještě dostavěná, nebude. Řeknete si – jak je to možné? Opava byla přece kladně hodnocena za úspěšné zklidňování, tzn. potírání dopravy.
Realizované změny:
Projekt zklidnění dopravy je postupně realizován v třinácti etapách podle těchto zásad:
§ v centru města vyloučit nebo výrazně omezit individuální automobilovou dopravu ve prospěch veřejné osobní dopravy, chodců a cyklistů
§ upravit centrální náměstí a přilehlé komunikace jako pěší zónu
§ parkování v centru umožnit pouze na vyhrazených parkovištích, která budou řešena jako podzemní, patrová nebo situovaná mimo památkovou zónu
§ řešit komunikace pro pěší s ohledem na osoby se sníženou možností pohybu
§ zlepšit stav městské zeleně v centru
§ zásobování v centru časově směřovat mimo frekventovanou denní dobu
§ respektovat oprávněnou potřebu parkování rezidentů a abonentů
Přínos úprav: Výrazné zklidnění dopravy v historickém jádru města, vytvoření příjemného obytného prostoru, ozdravení životního prostředí, prosazení společného pohybu cyklistů a chodců na komunikacích pro pěší
Náklady na realizaci: 177.800.000,- Kč
Financovaly: statutární město Opava, Ministerstvo pro místní rozvoj (dotace v rámci Programu rozvoje Ostravského regionu)
Realizováno v letech: 1999-2002
Zodpovědná osoba: Dagmar Kůrečková, tel. 553 756 203
Opava také získala cenu za regeneraci. „Je to pro nás důležitá odezva, že jdeme správným směrem při péči o centrum. Zároveň je to závazek do dalších let. A to nejen v tom, co se nám daří, tedy ve zklidňování dopravy, které je přínosné pro chodce a cyklisty. Znamená to také pracovat na opravách historických budov,“ uvedl při příležitosti předání ceny náměstek primátora Pavel Mališ.
V článku je také fotografie. Je na ní vidět dokonale zklidněné Horní náměstí. Regenerace se evidentně povedla, celé to působí velmí „přátelským“ a „hodnotným“ dojmem. Můžete se tam realizovat mnoha způsoby, například počítat dlaždice. Ještě zajímavější je zaměřit se na to, co tam není. Chybí tam auta, což je v kontextu výše uvedeného pochopitelné, a také tam chybí lidé. Boj s auty, pardon, boj s lidmi, skončil vítězně. Lidi se podařilo vyhnat.
Situaci ve Strakonicích jsme již probírali.
Pofidérních úspěchů zklidňování dopravy, tedy projektů na nahánění lidí do nákupních center a proměnu center měst v opuštěné rezervace, si všímá čím dál více lidí. Nejen Ladislav Jakl, ale také třeba Ladislav Větvička, na kterého udělalo dojem centrum Ostravy, revitalizované až k smrti.
Zklidňování dopravy je recept na úpadek, likvidaci podnikání, chudobu a odcizení veřejného prostoru lidem. Poněkud mi připomíná taktiku muslimů při aktivním ovlivňování cen nemovitostí v Německu. V určitém okamžiku v místě zvaném „kráter“ vznikne mešita, kolem ní se multikulturně realizují přistěhovalci. Ceny nemovitostí okolo klesnou o desítky procent, což je učiní atraktivními pro muslimské zájemce, a kolem kráteru utěšeně roste menšínová – je vlastně ještě menšinová? – enkláva. Muslimové by se drželi za hlavu, kdyby viděli, že to celé lze realizovat ještě podstatně snadněji, bez nutnosti namáhavé výstavby mešity.
Užijme si naši dnešní kávu nebo rohlík, možná jsou poslední. Zmizí, bude to colateral damage ve velkém svatém boji za města bez aut, bez lidí a bez funkcí, která po staletí měla. Sociální inženýrství je přece důležitější než moje nebo vaše potřeby.
18.04.2012 D-FENS
(5x známkováno, průměr: 1,80 z 5)