Pamatujete ty doby? Ekologové nám doporučovali čurat si ve sprše pod nohy, aby se zachránila planeta. Vánoční dárky se měly balit skorem do starých novin, aby se ušetřil materiál a energie na výrobu papíru nového a zachránilo se klima.
Naopak staré automobily se měly ze stejného důvodu šrotovat a nahrazovat novými. Z dětí se měly platit daně, protože vytvářejí cé ó dva a bohyně Gaya trpí. Zelené mozky radily nemýt se, zachytávat kraví prdy do pytlů, neházet odpad do popelnice, ale udělat si před domem takové jako bordeliště pod krycím názvem kompost, kde by to všechno řádně ekologicky a za asistence much v zelený metle shnilo.
Bio potraviny a bio zemědělství bylo nevyhnutelné. Zemědělci se učili hnojit potmě. Zelení chtěli zavést povinně biopotraviny ve školních jídelnách. Všichni jsme měli být perfektně zdraví.
Propagátoři těchto dementních myšlenek by patrně byli nejradši, abychom vylezli zpátky na stromy nebo se alespoň přiblížili středověku. Podle jejich teorií, museli být tehdy krásně. Žádná auta, minimální průmyslová výroba, medovina nebyla v PET lahvích, žádné atomové elektrárny, snad jen to karbon pozitivní upalování kacířů a nedostatečná síť cyklostezek by se tomu daly vytknout. Osobně bych to však nebral. Nyní se hovoří o ekologické krizi, když někomu vyteče litr oleje z auta na zem, ale středověk musel být provázen ekologickou krizí skutečnou. Kvůli absenci kanalizace sračky tekly po ulicích měst, mísily se se sračkama od koní a lidé v tom šlapali. Všude ležely odpadky, což paradoxně při defenestraci zachránilo několik životů. Mouchy v zelený metle všude. Ve městech nebylo prakticky možné získat čistou vodu, i na banální infekci bylo možné umřít. Úmrtí na chřipku a angínu byla naprosto bežná. Vyhlídky na vyléčení jiných nemocí, které bychom dnes označili jako středně závažné, nebyly naprosto žádné.
Tento týden byl médii odhalen další veřejný nepřítel, okurka ze Španělska. Několik dnů mohla za řádově desítky případů infekce bakterií zmutovanou E-coli. E-coli jsou jinak běžnou součástí trávicího traktu lidí i zvířat, tahle si patrně v reakci na stále bezvýchodnější situaci Sovětského svazu západu vyvinula nějakou mutací, proč, to už patrně nikdo nezjistí. Co je oproti tomu poměrně jisté – pokud je zdrojem nákazy zelenina, pak jí někdo lidově řečeno musel polejt hovnama. Například někdo hnojil zeleninu čerstvým hnojem nebo použil k jejímu hnojení lidské výkaly, což je ovšem zcela bio.
Hurá, dočkali jsme se. Středověk je zase o kus blíž.
Experti honem radili, jak zacházet s kontaminovanými okurkami, ačkoli do dnešního dne na okurkách nikdo nic infekčního nenašel. Jiní experti už stačili přeběhnout na druhou stranu a tak nám článek ve víkendové příloze Lžidnes sděluje, že konzument biopotravin bude konfrontován s parazity, jejichž seznam vyvolává větší beznaděj než jména členů Nečasovy vlády. Ještě před dvěma roky nic takového neříkali. Dorazí to paní biofarmářka větou, že se pravidelně odčervuje.
Nejsem specialista na průjmová onemocnění ani biolog, takže se k lékařské příčině celé události nemohu vyjádřit. Zaujalo mě však něco úplně jiného, a to sice pořadí, v jakém jsme se z médií dozvěděli informace. Nejdříve jsme se dozvěděli, co je příčinou (španělská okurka) a až poté, o jaké onemocnění jde (infekce zmutovanou baktérií E-coli), což zjistili v Číně (!). Poněkud zvláštní sled událostí.
Nemělo to být opačně? Většinou to funguje tak, že se nejdřív zjistí problém a pak až jeho příčina.
Španělská okurka se hlavním podezřelým stala pouze proto, že jí (údajně) někteří z nemocných pozřeli (určitě jako ještě jiné další věci, třeba vodu, mléko nebo rohlíky). Ukazuje se zase, že konzument médií upřednostňuje nalezení zjevného viníka před zjištěním příčin (vůbec už nemluvím o nějakých hlubších nebo systémových příčinách). Španělští pěstitelé okurek se asi cítí trochu zkradení, budou muset pumpnout Uhniji o nějaké dotace navíc nebo najmout více nájemných dělníků z Afriky, aby dále snížili výrobní náklady.
Pak se ukázalo, že to asi okurkama nebude.
Popsaný způsob práce, který bychom ještě před časem označili za nečestný, povrchní, neetický a já nevím jak ještě, umožňuje každému z nás, aby se stal viníkem čehokoli a ocitl se na titulních stránkách novin s image zloducha. Bude na tom stejně jako ta nebohá okurka, nebude se moci bránit a bude odpovědný za něco strašného. Stačí, aby někdo z médií ukázal prstem, protože uzávěrka se blíží a viníka-pořád-ještě-nemáme.
Ruší se okurky, restaurace v Lübecku a Hafenfest v Hamburgu. Tento týden jsou to fazolové výhonky. Dosavadní nepřímé důkazy jsou prý tak přesvědčivé, že to bude pravda nejméně do úterka.
(2x známkováno, průměr: 1,50 z 5)