Aneb jak vypadá zvrácený názor na diskuze z druhé strany bojové fronty .. takže Bobe, než přestanete psát na D-F, vyslyšte hluboce lidská slova jednoho ze svých oponentů
Dlouho jsem zvažoval, jestli zrovna já mám jít s kůží na trh a říct Bobovi, jak to vypadá z té druhé strany barikády. Když jsem viděl v diskuzi u jednoho svého článku jeho tryznu, vypsanou tučně a navíc ve formě absolutního rýmu – aspoň to tak Jára Cimrmann definoval, když se něco doslova opakuje. Bob se zastavil u druhé reprízy téhož sdělení – podruhé se ale odlišil stiskem klávesy CAPS LOCK – vše provedené asi v marné naději, že zaujme mou pozornost, vyvolá nějakou zášť nebo mě slepému otevře oči a já prozřu ze svých hříchů. Nějak to prostě ve mně Bobe nevyvolalo nutnost se Vaším vox populi zabývat, bylo to příliš hysterické a zoufalé. Na to, aby jste mi mohl nastavovat zrcadlo, by jste musel s laťkou úrovně poněkud výše. Když už Vás Vaše „znechucení“ přivedlo k mučednickému článku, který se tu objevil, ze zvědavosti jsem si ho přečetl. Jak to tak, bývá, někdo to být musel, aby dané téma otevřel a karta osudu ukázala na Vás. Dotýkáte se průvodních nešvarů tohoto weblogu více, než si ve skutečnosti uvědomujete, ale Vaše sugestivní líčení přinutí každého čtenáře sdílet s Vámi Vaši osobní katarzi, ať chce nebo ne. Sice to přitahuje pozornost, ale za jakou cenu ? Považujete se za inteligentního, tak doufám, že víte, o čem je řeč. Když to došlo tak daleko, že tím, nač tolik pliváte, zaplníte svůj článek na úkor faktů, přemýšlel jsem, jestli se mám vyjádřit v diskuzi pod článkem jako Sluňák a nebyl jsem si jist, zda je možné Vám k tomu něco říci v několika větách. Také jsem byl zvědav, v čem bude diskuze pod Vaším článkem jiná – ono se tam moc nediskutuje, jen tam skoro každý pověsí svou značku v podobě příspěvku, na který nikdo moc nereaguje, a to z mnoha důvodů, které téma samotné vyvolává.
Pak jsem si ale vzpomněl na jedno staletími prověřené pořekadlo, které praví SICHER JE SICHER ŘEKLA JEPTIŠKA A DALA SI MEZI KOLENA DRUHÝ ASPIRIN a řekl si, že než jakkoliv stručná reakce, Váš výtvor si zaslouží doplnit i pohledem druhé strany. Ať se s tím vox popluli popere jak chce, nemám důvod kohokoliv šetřit – ani Vás ani paradoxně sebe, ani ty, kterých se zde něco osobně dotkne.
Zkusím Vám tedy pootevřít Pandořinu skříňku, aby jste Vy i ostatní, kteří přemýšlí o tom, co jim tady chybí a co jim tady vadí, mohli vzít v úvahu i argumenty druhé strany. A bude se to týkat jak článků, tak diskuzí, kvality i kvantity a třeba pak nastane rozuzlení a nebude potřeba další katarze, ani sdělení v absolutním rýmu ani jiné dětsky naivní nápady na převýchovu spojené s kradením nicků, fanatickými projevy uraženého ega nebo snad nedej bože – a to jsem ateista – nějaké cenzury.
Zkuste si každý položit otázku, jak se to asi stalo, že D-F mohl tak trefně popsat zmrdy a vytvořit z nich kultovní záležitost, která koluje na webu a každého málem smíchy zadusí ? Asi jich v životě potkal tolik, že už to musel někde vyventilovat. Jeho styl je nejen osobitý, ale krystalicky čistý, a proto vyvolává mnoho interakcí v celém spektru návštěvníků webu. Ale klíč je v tom, že než D-F tuto ságu vytvořil, nejdřív něco důležitého pochopil a povedlo se mu to výborně sdělit světu.
A nyní k těm důsledkům …
Přitáhl na svůj weblog specificky inteligentní lidi – ne geniální myslitele schopné stavět se v čela nějakých hnutí, ale lidi s vyšším EQ – tudíž takové, kteří zvládají žít svoje životy, jsou zvyklí mít své názory a i si za nimi stát, ale hlavně se vyznačující tím, že chápou složitost života a umí si zachovat nadhled i smysl pro humor. To jsou všichni ti, kdo společně, ovšem každý jednotlivě sám za sebe přispěli k tak dobré kvalitě diskuzí na tomto weblogu (přínos článků se zatím jeví nejednoznačně). A za nimi je množství lidí, kteří weblog navštěvují, protože se těší na nové články okořeněné duchem této webové oázy na nějaké aktuální téma, mnohdy tak banální, že se s ním mohou setkat sami na vlastní kůži, ale tady je to někdy vybroušeno do formy, která rozesměje i rozšíří možné úhly pohledu.
Jak začal Weblog nabírat na sledovanosti a stával se víc a víc známým svou kvalitou, počala se zvyšovat návštěvnost, tedy kvantita těch, co se většinou pídila po něčem jiném než obvyklých sračkách typu seznamte se s jiným blbem/blbkou a začaly se sem stahovat i typické nešvary chronických on-line blbů, kteří se chtějí prosadit také, ale nedokáží udržet ani strhující tempo zde leckdy velmi precizně vedených diskuzí a zaměňují kritiku názoru za kritiku osobnosti autora či diskutujícího, který se od názorů blba byť jen odlišuje, neřkuli jej převyšuje. Z původní nadsázky vzniká lítý boj za vyšší principy a ten spouští omílání ničeho až do vyčerpání. Řekl bych, že to chce jen mít to trochu na háku a nenechat se připravit o smysl pro humor.
Zatímco jedněm jde o to, potkat názorově vyhraněné osobnosti a publikovat či diskutovat své názory s ostatními, druzí se chtějí hlavně zviditelnit. Internet je proto dobrodružstvím, kdy se mohou role znenadání vyměnit a při kterém nejeden frajer pochybí a nejeden outsider slízne svých 5 min. slávy. Řečový mód klávesnice dává x možností výkladu čehokoliv, co kdo vloží do diskuse, neboť rozhraní webu neumožní z reálného života přenést do e-prostoru sdělení dokonalá v každém ohledu. Tady mohou vstoupit outsideři z reálného života do webové diskuse – většinou strhají sdělení ze všech možných stran, dokud se jeho původní smysl zcela neobalí množstvím jejich reakcí plných slepé agrese, i se mezi sebou předhánějí (většinou postupují skupinově), kdo více strhá předchozí příspěvek a upoutá tak více pozornosti. Vstup outsiderů na web mi připomíná expanzi plynu z bombičky do syfonové nádoby se smetanou, které přemění na šlehačku. Přetlak jejich nevybouřeného ega bleskurychle promění jakoukoliv diskuzi ve sračku.
Přináší to s sebou další problém – ne každý si jde do diskuze léčit své komplexy méněcennosti, hloubavého člověka zajímá předmět diskuze stejně jako třeba impulzivního excentrika, od blbů je dělí schopnost se dříve či později zastavit a ukončit nikam nevedoucí výměnu nadávek. I ten nejzarytější extrémista toleruje v hloubi duše odlišné názory vědom si faktu, že není nadbůh a i ten nejhloubavější člověk se zase nezdráhá přispět do diskuze, když ví, že nekomunikuje s debilem. O to horší následky mají pokusy o komunikaci vytvářené sebevědomými outsidery, pro které je i facka způsob komunikace, o který se s ostatními poperou – hloubavý člověk ztratí zájem o diskuzi na tak nízké úrovni a někdo jiný se může nechat strhnout do výměny osobních názorů, při které padají ostrá slova. Kdekdo si mohl všimnout, že jsem měl tu čest do sračkoidních výměn názorů zahučet také, ale snažím se sofistikovat s ohledem na ostatní účastníky diskuze. Už to mám na háku.
Stalo se Vám někomu někdy, že jste měli perný den a pak jste hledali osvěžení na d-fens ? Proč Vám tedy přijde zvláštní, že se D-F nechtěně ocitl v situaci, kdy nestíhal chrlit samé perly vstříc davu návštěvníků weblogu a jejich hladu po nových super článcích a přemýšlel jak se k tomu postavit ? Možná se pletu, ale kde jinde by měl D-F hledat posily k rozšíření autorského týmu než na místě, kde se tito lidé vyskytují ? V době všeobecně selhávajících demokratických principů vytvořil autokratický e-prostor, který se na rozdíl od společnosti ubíral svou vlastní cestou. Proč to ale přitahuje tolik vyhraněných lidí ? Protože tu mají prostor pro vyjádření svých myšlenek – někdo jako autor článku, někdo jako diskutující. Bobovu neschopnost uchopit správně téma zhoršující se kvality weblogu museli napravit diskutující k jeho článku.
D-F se prostě velkoryse rozhodl poskytnout jím vybudovaný prostor k publikaci článků dalších autorů, ale nedomyslel, jaké bude mít následky jeho dobrý skutek, když se zdrží cenzury nebo odmítnutí článku. Příliš se spoléhal na kolektivní kvalitu weblogu a zapomněl na kvantitativní povahu některých rysů svého výtvoru. Pamatujete na hysterii u České superstar ? Fandové svým favoritům mohli zaslat jen 50 SMS z jednoho mobilu. Tady stačí 50krát dát anonymně za 5 nějakému článku nebo naopak tolikrát otevřít nějaký článek, až bude na špici návštěvnosti. Mě osobně by asi dorazilo, kdyby se k mému článku nevyjádřil nikdo. Říkám to schválně přehnaně, protože to prostě nastavení weblogu umožňuje a ani porovnání známky s počtem otevření nemusí být ničím jiným než vítězstvím kvantity nad kvalitou. Dotknu se tady svého prvního článku o C4, protože to s ním částečně souvisí. Nějakou dobu jsme si s D-F vyměňovali názory e-mailem a to, co tu je publikováno, mezi námi proběhlo v rámci korespondence – proto ty gramatické chyby a malá písmenka a podobně. Ať si každý doplní důvody, proč se článek sice dostal na takovou sledovanost a vyvolal tolik diskuze, že to až nebylo zdrávo.
Není normální se dožadovat, aby článek uspokojil každého. Není ani normální označovat něco za demagogii jen proto, že tomu dotyčný nerozumí – on totiž může a nemusí mít pravdu. Jeden příspěvek mezi 100-kou jiných může být podstatně důležitější než úhrn těch ostatních a diskuze je tu od toho, aby se diskutující mohli dle svého k tématu vyjádřit. Blbci potřebují pravidla, ale tady je pravidlem, že se pravidla vytvářejí tak nějak sama, protože těch omezení je minimálně. Není přece povinností se odkliknout, že jsem přečetl daný článek, mám možnost volby ho dočíst, nedočíst nebo se ani nenamáhat jej komentovat. Je jen otázkou přístupu Vás všech, jak si to přeberete. Když se nad současnou konstrukcí zamyslíte, zjistíte, že to šlo těžko vymyslet chytřeji. Nikdo ale neměl šanci domyslet, kam se weblogu dostane přizváním dalších autorů. Dnešní stav je jen jedna z vývojových fází. Čtenáři mají možnost si každý týden vybrat, co budou číst a nikdo je nenutí, aby četli všechno. Paradoxem je, že málokdo to chápe, když ve skutečnosti útočí na všechno, co se příčí jeho vkusu a postojům. Rozšíření záběru weblogu vyvolalo fenomén křiku po zlepšení kvality. Ona je ale autorská základna, diskutující a čtenáři jedna velká spojitá nádoba a zejména první 2 skupiny návštěvníků mají vliv na úroveň. Když tu budou autoři, jejichž články nikoho nebudou zajímat, raději odtáhnou sami – to je krutý zákon vox populi.
Došel jsem k závěru – i na základě dojmů z vlastních chyb, že blbce není možné vypudit z diskuze ani jejím strhujícím tempem ani utopením v jejich vlastních e-sračkách, neboť tím není nijak dotčen zdroj jejich touhy zviditelnit se – naopak ! Oni v tom vycítí zvrácenou příležitost metat do diskuze jakkoli plytké příspěvky, neboť teprve tehdy mohou slíznout svých 5 min. slávy, ať je jakkoliv hořká – jsou vidět, mluví se o nich, jsou středem pozornosti. Má-li se vrátit kvalita diskuzí na D-FENS webu na svou odpovídající úroveň, je třeba vymyslet nějaká opatření, která zamindrákovaným exhibujícím outsiderům znemožní získání pozornosti. Zatím bylo jednotlivými diskutéry identifikováno množství nešvarů ve zdejších diskuzích, ale nepadl ani jeden proveditelný návrh, co s tím.
Aby bylo jasno, nečiním si nárok na moudrost děda vševěda ani na vyčerpávající analýzu dané problematiky – jen věřím, že článek pomůže s danou situací něco udělat, i kdyby to mělo být na můj úkor. Můj návrh, který níže hodlám popsat, není ani snadný ani 100%-ní, ale při troše dobré vůle je věřím proveditelný, neboť vychází z kvality každého diskutujícího, kterou je možno přístupem jednotlivce nejen udržet, ale i zvýšit ku prospěchu všech, čtenářů nevyjímaje:
1) Když je někdo o své pravdě přesvědčen, má ji co nejhlasitěji zařvat a ne se nechávat přemlouvat, aby se držel zpátky.
2) Objeví-li se v diskuzi nasírací příspěvek známého nebo nově příchozího nicku, mají ostatní diskutující možnost se nenechat vyvést z míry, ignorovat jej, nereagovat na dotyčného/dotyčnou přímou odpovědí.
3) Než někdo něco do diskuze napíše, ať nejdřív myslí a pak teprve píše, nejde o kvantitu příspěvků, ale jejich kvalitu.
Napsal jsem tento článek pro všechny, kteří se na základě Bobova článku zamýšlejí a nechtějí zapomenout, že se tu při dobré vůli dají vytvořit kvalitní články a ty mohou být vypilovány následnou kvalitní diskuzí. Kvalitní prostředí i neexistující cenzura jsou k dispozici a parametry weblogu spolu dávají možnost jej naplnit tolika myšlenkami, kolik jich autoři i diskutující společnými silami budou schopni formulovat. Jedno z mála omezení, ale přitom významné, jsou hranice lidské fantazie a schopnost komunikovat … Zbytek je na jednotlivcích, jejich nadhledu a schopnosti se poprat s blbou náladou.
P.S. Jsem zvědav Bobe, co se stane, když Vám čtenáři udělí důvěru k publikacím dalších článků v obligátní anketě ? Dokážete nebýt zhnusen a podívat se na věc s větším nadhledem ?
(Zatím nikdo nehlasoval)