Pro ty, kdo nesledují události na Kocourkovské politické scéně, mám krátký report: Trojkoalice je konečně fřiti.
Buran z Valašska sice dělal všechno možné i nemožné, aby se udržel za kormidlem jeho rozvrklaného trojnohého aparátu, ale zase se ukázala historicky neměnná devastující účinnost přezmrdování na zmrdí struktury. Vystavět jakýkoli dlouhodobý záměr na zmrdech Langerovi, Bursíkovi nebo Dalíkovi prostě nejde, nehledě na to, že křupan sám je simplex a zmrda futrál. Byla to jen otázka času, osobně si myslím, že Topolánek a jeho P.R. zaslouží velký obdiv za to, jak dlouho vydrželi předstírat, že kůň není mrtvý a dokonce jej přinutili vyhrávat dostihy. Až se bude před Lidovým doomem stavět něco na piedestal, myslím, že by to měl být drban z Valašska v nadživotní velikosti, protože málokdo udělal pro ČSSD tolik jako on. O Topolánkovi se bude jednou psát v učebnicích, v kapitole „Muž, který opakovaně dovedl opoziční politickou stranu k vítězství“.
Soudím, že „pád vlády“ není vůbec důležité téma. Nic to neovlivní, jen několika novinářům z MF DNES se změnila konzistence stolice. Je úplně jedno, jakou máme vládu. Oni nevládnou, nemají žádnou koncepci, oni dělají, co je různé vlivné skupiny přimějí dělat. Tahle vláda se pouze vyznačovala tím, že jim extrémně hodně vyhověla. Ámen s nima. Škoda je jen to, že ten slabomyslný vidlák vytvořil prostor pro socialisty a komunisty, a to je jedno, protože ta jeho ekozelená vláda byla také socialistická, platí tedy to o blátu a louži. Spíš mě zajímá sledovat reakce jednotlivých subjektů, protože ukazují, jak moc je kdo na koho napojený.
Poslední video na komunikačním kanálu ODS ovšem vypovídá o tom, že Mirkovo crew už ztratil poslední zbytky sebekritiky. Trochu mi připomínají team Milouše Jakeše, ti byli také v jakémsi podivném rauši. Video se jmenuje Zrada. Na začátku nás osloví tklivá melodie jako v reklamě na cytostatika. Následují záběry z období mnichovské krize (kdy Československo zradila jeho politická reprezentace v čele s Benešem, nikoli zahraniční spojenci, jak se populárně tvrdí), z roku 1948 (předtím politická reprezentace kapitulovala před ruským vlivem, v roce 1948 se už jen stalo co muselo) a z roku 1968, kdy nás obsadila Evropská unie východu. To vše provází svérázná interpretace dějin a konstatování, že pád trojkoaliční vlády je porážkou, která navíc přišla ještě v době, kdy Česká republika stojí v čele Evropy. Nakonec vystoupí pan senátor Töpfer a truchlivým hlasem evokujícím dojemné scény s retro akčního seriálu o laskavém represívním aparátu zvaném Četnické humoresky připomíná, že jako národ nemáme paměť a že bychom si měli vést jakýsi zápisníček.
Nemyslím si, že opakovaný neúspěch jedné politické strany má nějaký celonárodní rozměr.
Já mám paměť dobrou. Přesto jsem se podíval do zápisníčku. V zápisníčku stojí, co ODS slibovala svým voličům, když v roce 2006 sháněla jejich hlasy.
Modrou šanci pro ekonomiku zpracovával jakýsi Tlustý. V podstatě se hovořilo o jakési reformě, která měla zavést rovnou daň. Jenže pak se ukázalo, že rovná daň není tak úplně rovná, bude obsahovat systém výjimek a taky že se bude počítat z jiného základu. Celkové daňové zatížení mělo klesnout, ale ve své podstatě zůstalo by stejné, kdyby se některé jiné daně zvýšily, například daň z nemovitosti, protože se městům dala volná ruka je zvyšovat. Jiné daně a poplatky se narodily, například poplatky za stará auta, lékařský recept, návštěvy u lékaře.
Íčko taky přiložil ruku k dílu. Jeho dokument se jmenoval Modrá šance pro slušné lidi. Íčko měl značný handicap, když tento dokument psal, protože toho o slušných lidech moc neví. Dokument je postaven na jednoduché vizi – stát musí sloužit, a ne vládnout. Íčko to v oblasti implementační poněkud popletl a začal vytvářet nástroje, které státu umožní nejen vládnout, ale také ovládat. Posilování pravomocí policie, odposlechy telefonů, monitorování internetu, ovlivňování justice, vznik speciálních jednotek zaměřujících se na tohle a tamto, rozmach fízlování ve školách, ve firmách, politických stranách a sdruženích dokresluje nekontrolovaná expanze kamerových systémů, o kterou se starají starostové, nezřídka také za ODS. Ano, i v této oblasti se nová ODS činila.
Poslanec Zahradil obohatil ptákostranu dokumentem o zahraniční politice. Obsahuje tuto větu, a dokonce tučně: „Naším zájmem je takové institucionální uspořádání a rozhodovací procedury EU, které zajistí co největší dosažitelnou rovnoprávnost mezi všemi členskými státy EU, bez ohledu na jejich velikost a počet obyvatel.“ Škoda že to Mirek nečetl, než sypal cukr do prdele Merkelové a s dikcí mladého svazáka sliboval brzké schválení Lisabonské smlouvy. Dohnat a předehnat!
Současný pořád ještě ministr Bendl obohatil moji oblíbenou kapitolu „doprava“, kde konstatuje, že špatné silnice jsou významnou příčinou dopravních nehod. Možná tento nelehký úděl vyřeší buzerační sady, které na základě slabomyslných vyhlášek umístíme do našich aut a které budou obsahovat takové věci jako barevný sprej, meřičské pásmo, tužku a jakýsi formulář.
Takto by se dalo pokračovat hodně, ale opravdu hodně dlouho. Kromě toho, co ODS slíbila a nezavedla, existují instrumenty, které neslíbila a přesto zavedla. Nový zákon o odpadech, antidiskriminační zákon, nějaká úchylná daň z igelitových tašek a dalších pár desítek ultra konzervativních pravicových vymožeností, které jistě snadno pojmenujete sami.
Vracím se k tomu, copak je to zrada? Zrada je zločinné jednání směřující proti tomu, ke komu je občan, voják, manžel nebo taky politik povinován loajalitou. Zradou je například jednání strany a jejích vůdců, kteří vyhrají volby s nějakým programem, ale pak usoudí, že bude správné a přínosné jej „přeformátovat“ a místo pravicové konzervativní politiky provádět ekologicko-evropsko-levicovou.
No, myslím, že trojkoaliční vláda nám chybět nebude. Jen mi připadá dost tristní, když do zrádců nadávají těm poslancům, kteří se taky zapomněli ekorudě přeformátovat.
(Zatím nikdo nehlasoval)