Nedávno jsem se dozvěděl, že politická strana a fízlácká agentura in one zvaná Věci veřejné používá předobraz voliče Bedřicha, který pracuje jako učitel, bydlí v Ústí nad Labem a jezdí Škodou Fabia. Cokoli strana navrhne, podpoří nebo odmítne, se děje s ohledem na Bedřicha, co by tomu Bedřich řekl. Tento článek bude o tom, s čím Bedřich bude muset počítat, až někam pojede svou Fabií.
Bedřich může dostat za něco pokutu. Například pojede rychlostí 31 km/h v obytné zóně. Nebo si ve své učitelské roztržitosti zapomene zapnout pásy. Rozsvítit světla ve dne. A tak dále.
Záměrem zmr. Bárty na zavedení pokut podle výše příjmu jsme se již zabývali. Konkrétně by to vypadalo takhle. Pro toho, kdo má příjem do 60.000 Kč měsíčně, by zůstalo ohledně výše pokut vše při starém, tzn. současná výše pokut, které jsou beztak po přepočtu na průměrnou mzdu asi 3-6x vyšší než v Německu nebo Rakousku. Kdo má příjem mezi 60 a 150 tisíci měsíčně, by se základní sazba pokut násobila číslovkou 2. Pro toho, kdo má měsíční příjem vyšší než 150 tisíc, jistě Bedřich nenajde slušného slova. Je to nepochybně kmotr, manažer nebo třicetiletá studentka – vrchní ředitelka kabinetu z ministerstva školství. Pro takového řidiče se základní pokuta vynásobí koeficientem 3.
Bedřich se jistě bude domnívat, že mu nic takového nehrozí, protože on je učitel, a ve své Škodě Fabia se choulí v kabátku chatrném podobně jako Cimrmanův učitel Voříšek. Spáchal přestupek a je připraven nést následky, protože „rychlá“ jízda v pěší zóně, stejně jako nezapnutí pásů nebo nerozsvícení světel je nezodpovědným zahráváním si se životy matek a jejich kočárků. Zaplatím a již nikdy více to neudělám! Jenže jaké to překvapení. Bedřich se dostaví na úřad a tam je mu vyměřena pokuta Kč 7.500,-, tedy ta třínásobná. Bedřich to neponese dobře. Vždyť já jsem Bedřich, ten z Ústí nad Labem, učitel, co jezdí Fabií! Tohle je polovina mého měsíčního příjmu! To je likvidační! Proč já? To mělo být opatření zaměřené na ty bezohledné manažery a boháče, Lacinu a Trpišovského, a nyní trpím já, Bedřich!
Kde se stala chyba? To proto, že prokazování příjmu při každém jediném přestupku by bylo obrovsky administrativně náročné. A tak ministerští úředníci vymysleli zkratku, kterou oni sami pojmenovali pracovně „presumpce bohatosti“. Prostě bude se předpokládat, že úplně všichni včetně Bedřicha spadají do té nejvyšší příjmové kategorie a kdo by nechtěl takto vysokou pokutu platit, odvolá se proti příslušnému rozhodnutí, sám doloží, že není bohatý, že není manažer, že není kmotr atd. a úředník mu milostivě část pokuty odpustí. Samozřejmě také může pokutu uhradit v původní výši.
Dobře, nyní Bedřich vyvázl. Odvolal se, donesl na úřad své daňové přiznání a potvrzení o výši příjmů, nepochybně doložil, že je jen Bedřich učitel z Ústí a ne nějaký Trpišovský a úředník mu odpustil z pokuty celých 5.000 Kč, takže Bedřich ve finále zaplatil stejnou pokutu jako nyní, tu, co je 3-6x vyšší než za obdobný delikt v cizině. Přesto byl Bedřich štastný. Je ale moudrý ten náš fízlministr. Celých pět tisíc mi dal slevu! No, vlastně jsou to čtyři tisíce, tisícovku jsem musel bokem šoupnout tomu úředníkovi, protože se mu na těch papírech něco nezdálo, ale čtyři tisíce jsem ušetřil, no není to prima, mámo?
Jednoho dne ovšem Bedřich dostal nabídku, na kterou se neříká ne. Vedení soukromé střední školy, která vychovává budoucí odborníky na regionální a státní správu, se doslechlo o Bedřichově bezvadném profesionálním profilu, zejména svědomitosti, ukázněnosti a bezkonfliktnosti. Není pedofilní, nešíří mezi žáky liberální myšlenky, nehulí listy různých rostlin, chodí upraven a oholen. Nabídlo Bedřichovi místo učitele. No nevězměte to! Třídy početně poloviční. Žádní dementní cikáni mezi studenty, kterým musíte dávat dobré známky, protože jinak čelíte obvinění z rasismu. Moderní vybavení. Ze záchodů se vám nechce blejt. A to všechno za celých 59.000 Kč měsíčně! Ředitel je Bedřichem u přijímacího pohovoru nadšen a je rozhodnut ho získat za každou cenu. To je ten, koho jsme potřebovali! Ale kouká nějak nedůvěřivě. Možná by ho namotivovalo, kdyby jeho plat začínal šestkou! A zakrátko se s Bedřichem dohodne na měsíční mzdě 60.800 Kč brutto. Bedřich je nadšen. Místo vezme a je spokojen. Zakrátko si s Mařenou vezmou nové auto na leasing, samozřejmě opět Fabii a při sledování pořadu Autoškola národa zplodí dalšího potomka. Kvůli tomu koupí Bedřich nový byt v Ústí na hypotéku. Bedřich je se svou prací spokojen a také s platem, i když je očividné, že když poplatí všechny účty v jeho nové životní situaci, zůstane mu zhruba stejně peněz jako předtím, když měl mzdu třetinovou. Je to zvláštní, říká si Bedřich za volantem jeho nové Fabie, která jede hůř než ta stará. Dřív jsem si myslel, že lidé, co mají plat šedesát tisíc, jsou v pohodě a za vodou. Ale ona je to pomalu větší pakárna, než mít osmnáct, protože když máte osmnáct, tak prostě víte, na čem jste a nevyskakujete si. Zatímco se šedesáti si začnete vyskakovat a…
… bum! Dutá rána, rachot bortících se plechů a praskání plastů. Bedřich přehlédl značku „Dej přednost v jízdě“ a z boku lehce vráží do jakéhosi zeleného vozu, který má ve znaku něco jako vidle. Bedřichovi se uleví, asi nějaká plečka za pár korun pro jezedáky. Je na tom napsáno Maserati. Vybíhá z něj chlápek, který vypadá, jako by nikdy neslyšel o šampónu na vlasy a hlasem eunucha na něj piští, že tohle auto stojí tři miliony. Protože škoda – prohnutý blatník, zničený nárazník a rozbité světlo – je evidentně vyšší než 100 000 Kč, je přivolána policie a Bedřich je popotahován ke správnímu orgánu. Je mu uděleno 7 trestných bodů a pokuta 20.000 Kč krát 2 (systém pokut po reformě poslance Humla), protože Bedřich je ve vyšší příjmové skupině, má mzdu vyšší než 60.000 Kč.
Bedřich hořekoval. Jak to? Vždyť 40 tisíc korun je téměř celá moje měsíční čistá mzda! Jak teď zaplatím účty? Co budeme jist do příští výplaty? Mám sice vysoké příjmy, ale skoro všechny peníze vydám, abych zajistil svoji rodinu! A jak já k tomu přijdu? Vždyť můj plat je jen o 800 Kč vyšší než je dolní mez vyšší kategorie, ale přesto musím platit pokutu stejně vysokou jako lidi s dvojnásobným příjmem! Tohle že má zaručit, aby pokutu pocítili všichni stejně? To je pěkný podvod! A vůbec? Jaký význam má taková pokuta? Vždyť já to neudělal schválně, já jen na chvilku byl duchem mimo, to se stává každému. Já jsem se mu omluvil, pojišťovna mu zaplatila škodu, já musel navíc zaplatit opravu mého auta, tak za co mě vlastně trestají a k čemu je takový trest? To je NESPRAVEDLIVÉ!
Ať Bedřich dělal co chtěl, snížení své pokuty nedosáhl. Úředník pokrčil rameny a sdělil, že v zákoně je to napsáno jasně a takhle že by se vymlouval každý pirátský manažer. Co jsem já za piráta a manažera, tázal se Bedřich? Já jsem přece jen učitel, který si sehnal dobré místo. Chce mě za to stát potrestat? To je přece NESPRAVEDLIVÉ!, rezonovalo znovu Bedřichovým nitrem.
Nedovedl si pomoci a nebylo možné mu pomoci. Bylo už na všechno pozdě.
Bedřich si vzal půjčku od Providentu, aby zaplatil státu pokutu a když tak učinil, něco se v něm zlomilo. Pochopil, že byl za vola, křena a hejla, žral těm zmrdům hada a podporoval něco, co rozhodně nyní sám ani na minutu nechce a s čím má problém se identifikovat. Hned druhý den svévolně mírně pozměnil učební osnovy a udělal studentům přednášku na téma „politický marketing, politické strany bez ideologie a jak s nimi skoncovat“. Zakončil ji větou: „Pokud se vám to líbilo, tak to řekněte dál, svým známým, kamarádům a taky doma. Musíme se jich zbavit. Zaplevelili náš právní řád svinstvem a dělají z naší země Kocourkov.“ Studenti seděli pozorně poslouchali, na konci jeho přednášky jej odměnili potleskem. Šli a řekli to dál. Z Věcí veřejných se tak stala nepříliš slavná epizoda v seriálu omylů českého voliče.
(6x známkováno, průměr: 1,67 z 5)