V předešlé části bylo popsáno použití raketového přepadového stíhacího letounu Bachem BP-20 Natter jako kluzáku. Nyní se dostáváme k mnohem zajímavějšímu tématu, totiž pokusným raketovým startům.
Z letiště v Neuburgu, kde probíhaly pokusné lety, se přeneseme na vojenské cvičiště (Truppenübungsplatz) Heuberg u městečka Stetten am kalten Markt v okrese Sigmaringen, Baden-Würtenberg.
Testy svislého startu se odehrávaly paralelně k testům letovým, protože veškerá činnost probíhala pod extrémním termínovým tlakem. Původně se měly pokusné svislé starty odehrát v Peenemünde nebo na ostrově Greifswalder Oie. Tato volba se ukázala z pochopitelných důvodů nevýhodnou. Heuberg se nacházel asi 50km od Waldsee a spojení s výrobním závodem Bachem Werke bylo snadné. K vystavění startovací rampy byla vybrána lokalita s názvem Ochsenkopf. Jedná se o malé návrší uvnitř vojenského prostoru severozápadně od Stetten a.k.M.
V září 1944 byla vztyčena startovací rampa. Jednalo se o mobilní ocelovou konstrukci umístěnou na betonovém podkladu, která byla zhruba 20m vysoká, ve všech směrech otočná a bylo ji možno udělit elevaci v rozsahu 70 stupňů od kolmé osy. Poblíž odpalovací rampy byl vyhlouben zákop, do kterého se ukrýval pozemní personál. Dále se poblíž rampy nacházelo jednoduché zvedací zařízení.
Jak to celé fungovalo: raketoplán byl umístěn svisle na rampu tak, aby konce křídel byly vedeny v kolejnicích po stranách startovní rampy. V třetí kolejnici byla vedena spodní hrana dolní ocasní plochy. Konstrukce paty rampy a princip zavěšení raketoplánu na rampě plyne z tohoto obrázku:
Aby se zamezilo chybným startům pro nedostatečný tah motorů, vymysleli tvůrci rampy záchytný mechanismus. V zadní části stroje byl proveden úchyt, do úchytu byl vetknut čep s vloženým malým množstvím výbušniny a roznětkou, spojený přes železnou tyč s betonovým základem rampy (tyč na obrázku chybí). Proud spalin z pomocného motoru SG-34 silově působil na kolébkový mechanismus, tím se sepnul kontakt a byl odstřelen výbušný čep, raketa mohla letět. Ostatně podobný princip se používá při odpalu velkých raket doposud. V pozdější fázi pokusů postihl startovací věž ještě jeden upgrade: bylo doplněno zařízení pro měření zrychlení při startu. Pozestávalo se z kontaktů rozmístěných v definovaných vzdálenostech v boční kolejnici a elektronických stopek, které byly spouštěny kontakty.
18. prosince 1944 byl ke startu připraven pokusný vzorek M21. Postrádal hlavní motor Walter, který tou dobou ještě nebyl k dispozici a o pohon letounu se měla postarat čtveřice prachových motorů Schmidding SG-34. Kormidla byla nastavená napevno, kabina byla pochopitelně prázdná, místo munice byla v trupu uložena zátěž. Vůbec první Natter na startovací rampě na přítomné udělal velký dojem. Očitý svědek Karl Mielenahusen citovaný v knize Horsta Lommela k tomu řekl: „…wir wähnten uns in einem utopischen Film versetzt“ (připadali jsme si jako v utopickém filmu) a není se čemu divit. Dívali se na to, co nikdo nikdy předtím neviděl – svisle startující letadlo. Bohužel, start se nezdařil. Horké výfukové plyny seškvařily kabel od spínače k výbušným nýtům, ty nepovolily, takže letoun zůstal na rampě upevněn. Výfukové plyny o vysoké teplotě se nahromadily pod tryskami a způsobily požár letounu, který celý shořel.
Zklamání, které tato událost zanechala v myslích zainteresovaných, mělo být odčiněno 22. prosince 1944. Start vzorku M16 se zdařil. Letoun odstartoval kolmo vzhůru i přes nesouměrný tah pomocných raket. Zdařily se všechny plánované operace – odhození pomocných raket, oddělení záďové sekce a návrat na padáku. Bylo dosaženo maximální výšky asi 800m. Některé prameny uvádějí, že již vzorek M16 měl automatické tříosé řízení od firmy LGW, z fotografií to nevyplývá, dokonce to vypadá, jako by řídící plochy byly aretovány v neutrální poloze.
 |
| |
Z dob těchto pokusů pochází poněkud zvláštní antikamuflážní nátěr BP-20 vystaveného v mnichovském muzeu. Inspirací pro toto šílené zmalování byl BP-20 M17 odpálený se zaslepenou kabinou a s výše zmíněnými pevnými ailerony 29. prosince 1944. Koho to zajímá, nápis na ocasní ploše znamená „nález hlásit na velitelství cvičiště Heuberg, telefon Stetten a.k.M. 222, odměna!“ a vznikl proto, že po předchozích startech panovala nejistota o tom, kam stroj dopadne. Let M17 proběhl podle předpokladů, přistání nikoli, protože se utrhl návratový padák.
Zdá se, že návratový padák představoval další problém, který tvůrci projektu nestačili vyřešit. Všechna přistání končila menším či větším poškozením zadní sekce. Padák nebyl vyroben z látky, ale z textilních pásek, podobně jako některé soudobé brzdné padáky tryskových letadel. Okraje pásek se trhaly a tak byl padák použitelný pouze dvakrát. Pro sériové stroje se uvažovalo padák a související mechanismy duplikovat.
U M33 se uskutečnil další zajímavý pokus. Stroj odstartoval pomocí prachových raket z ocelové lafety jako předchozí exempláře, ale byl na rampě posazen poněkud výše. Účelem bylo zjistit, jakou minimální délku musí mít startovací rampa.
 |
 |
| M22 je připraven ke vzletu. Konus vpředu je závaží pro kompenzaci hmotnosti výzbroje. |
M22 krátce po vzletu. Tvar křídel byl původně čistě obdélníkový, jejich rozšířené konce u M22 jsou ailerony mající zajistit mírnou rotaci při startu. |
25. února 1945 došlo ke startu plně vybaveného stroje (vzorek M22). Místo pilota byla v kabině umístěna kožená loutka lidské velikosti vybavená padákem. V přídi byl instalován mechanismus, který měl na starosti odpoutání loutky. Vše proběhlo podle plánu, i přes výpadek jedné ze čtyř startovacích raket. Loutka i nespotřebovatelná sekce se vrátily na zem v pořádku a vyvolalo proces, který vedl k pilotovanému letu 1.3.1945. Protože se letem Lothara Siebera budu věnovat v samostatném článku, přeskočíme prozatím tuto kapitolu.
Pokusy s nepilotovanými svislými starty pokračovaly i po Sieberově tragickém letu. SS jako hlavní zadavatel shledalo ocelovou startovací lafetu málo operabilní a technologicky náročnou. Hledala se proto cesta, jak celou konstrukci zjednodušit. Nakonec byla startovací konstrukce postavena kolem obyčejného dřevěného sloupu vysokého 9m. Postranní vodící kolejnice odpadly a namísto nic přibyla jedna centrální, což si vyžádalo umístění další kluzné botky pod trup. Dřevěné vedení po stranách, které je na tomto provedení lafety patrné, mělo jen opěrnou funkci. Lafeta byla otočná o 360° kolem osy sloupu.
Z dřevěné lafety byl odpálen vzorek M25 (?), opět v plné výbavě. Pilotem se stala již otestovaná hadrová loutka s padákem a ve vzduchu celý let natáčela posádka pozorovacího stroje. Let se opět podařil. M25 (?) je patrně nejčastěji vyobrazovaným Natterem, pravděpodobně proto, že jeho fotografie jsou poměrně kvalitní.
 |
 |
 |
| M25? je vysazován rampu typu „sloup“. Konev a skleněná nádoba v proutěném koši se užívaly na T- resp. C-Stoff. Proč tam stojí, mi není jasné. | M25? na rampě. Kruh a kříž na horní ploše křídel nemají nic společného s výsostným značením, jejich smysl byl pravděpodobně ten, aby ze záznamu bylo možno rozpoznat orientaci jinak souměrného letounu. |
M25? je tankován. Postřehněte gumovou zástěru, kterou má voják nasazenou, aby chránil před poleptáním. |
Poslední let Natteru na Heubergu se odehrál 10.dubna 1945. Tento let vznikl jako z nouze ctnost – komando mělo po úspěšném letu M25? ještě jeden plně vybavený stroj a volilo mezi jeho odpalem a zničením. Bohužel, tento poslední let se nepovedl. Po startu vysadily najednou všechny pomocné rakety a hlavní motor Walter neměl ještě dostatečný tah. Stroj se převrátil na záda a dopadl do míst, odkud vzletěl, přičemž bylo několik lidí zraněno.
Celkem bylo na Heubergu odstartováno 15 strojů. 13. dubna 1944 SS komando 600N lokalitu opustilo a odtáhlo směrem na St. Leonhard spolu s mezitím dokončenými dvěma exempláři. Jeden měl instalovaná výše zmíněná plynová kormidla.
Podle Horsta Lommela se odehrál ještě jeden pokus, jehož hlavním aktérem byl model Natteru v měřítku 1:2 poháněný jednou raketou na pevné palivo. Pokus se odehrál v Peenemünde a mininatter byl stabilizován 3-4 lany, která se měla při startu rovnoměrně odvíjet. Recirkulace spalin z raketového motoru vytáhla z mininatteru padák a ten se kvůli tomu odchýlil od kurzu, takže pokus nebylo možné vyhodnotit. Myslím, že za tímto pokusem je nutno hledat samotného von Brauna, který něco takového navrhoval už v počátcích projektu.
Definitivně poslední odpal Natteru se odehrál v USA. Ne snad Natter sám, ale povrchnost autora Billa Yenne zavdala příčinu k zanesení Natteru do knihy „Nejhorší letadla světa“. Jak si ukážeme, stalo se tak ne docela právem, Natter se dostal do společnosti takových výplodů jako XF-1 Pogo nebo Spruce Goose nikoli proto, že nefungoval, ale právě naopak. Američané ukořistili oba stroje, které evakuovalo Komando 600 a jeden se rozhodli pokusně vypustit. Protože pro ně původní automatické řízení bylo jedna velká neznámá, vestavěli do Natteru tříosý řídící systém zámořské provenience. Start se podařil, ale po startu začal Natter žít vlastním životem, přešel do horizontálního letu a namířil si to mimo testovací oblast. Po nějakých 30km došlo palivo a stroj se zřítil na drugstore. Při dopadu explodovaly zbytky paliva a kromě demolovaného objektu došlo k několika zraněním. O další pokusy Američané nejevili zájem.
K vyvrcholení celého projektu, totiž startu rakety s člověkem na palubě, se dostaneme v dalším dílu článku.
Příloha: Přehled svislých startů Bachem Natter ve vojenském prostoru Heuberg
| Vzorek č. | Datum | Výsledek | |
| 1. | M21 | 18.12.1944 | shořel na startovací rampě |
| 2. | M16 | 22.12.1944 | první zdařilý start bez hlavního motoru |
| 3. | M17 | 29.12.1944 | zdařilý start s pomocnými motory, ailerony, rozdělení OK, trup zničen po odtržení návratového padáku |
| 4. | M31 | 14.02.1945 | zdařilý start s pomocnými motory, rozdělení OK, trup zničen při přistání |
| 5. | M32 | 15.02.1945 | zdařilý start s pomocnými motory, rozdělení OK, trup zničen při přistání, zkrácená délka vodících kolejnic na 8m |
| 6. | M22 | 25.02.1945 | zdařilý start s hlavním i pomocnými motory a loutkou místo pilota, rozdělení OK, trup po návratu na zem shořel |
| 7. | M33 | 26.02.1945 | stroj vybuch krátce po startu kvůli závadě na pomocné raketě |
| 8. | M23 | 01.03.1945 | let Lothara Siebera |
| 9. | M24 | 15.03.1945 | zdařilý start s hlavním i pomocnými motory, částečné poškození trupu po přistání |
| 10. | M14 | 16.03.1945 | motor Walter + 4xSG, start s řízením od firmy LGW, rozdělení OK, trup po dopadu na zem zničen |
| 11. | M34 | 21.03.1945 | řízení LGW, Walter + 4xSG, loutka pilota, přistání ? |
| 12. | ?? | ?? | ?? |
| 13. | M25*) | duben 1945 | zdařilý start s hlavním i pomocnými motory, částečné poškození trupu po přistání, lafeta „sloup“ |
| 14. | M52*) | ??? | ??? |
| 15. | M51 | 10.04.1945 | kompletní stroj, zřítil se krátce po startu kvůli výpadku pomocných raket |
Kdo může doplnit nebo opravit tento seznam, nechť se mi prosím ozve. Děkuji. D-F
*) Záhada první (z mnoha v projektu Bachem Natter)
M52 vs. M25: Jak bylo zmíněno, pokusných exemplářů mělo být vyrobeno 50. Ve skutečnosti jich bylo vyrobeno více. Existence M51 je potvrzena. Krásný lesklý Natter, který jsem označoval M25?, označuje hlavní „nositel tajemství“ Lommel jako M52, myslím si však, že jím byl M25 a někdo se při psaní prostě spletl. Fotografie zachycují M25 jako s červeně nabarvenou přídí a bez pomalovaných křídel, jak je pomocí autojeřábu nakládán na rampu typu „sloup“. „M52“ má na obrázcích červený nos a na křídlech kruh a kříž (zespoda byla pravděpodobně úhlopříčná a vodorovná čára) a je zachycován na rampě typu „sloup“. S dovolením vyslovím hypotézu, že M52 je ve skutečnosti M25, kterému někdo domaloval ornamenty na křídla až na rampě.
(Zatím nikdo nehlasoval)