Soudruh Jirka Paroubek má ve výběru svých poradců nepochybně šťastnou ruku. Po narcistním egomaniakovi zmr. Kaplickém přichází posílit řady útvaru propagandy sám velký Michael Moore.
V případě Moora udělal Paroubek dobrý obchod, zvláště pokud nakupuje zmrdy na kila. V tomto článku se tomuto novému přírůstku v rodince z Lidového domu podíváme na zoubek.
Michael Francis Moore se narodil 23. dubna 1954 v Texasu. Celý život tvrdí, že se narodil v průmyslovém a odborářském Flintu, aby akcentoval svůj dělnický původ a posílil levicový image, narodil se však v Davisonu u Flintu, což bylo přilehlé vilové městečko pro střední vrstvy. Hned na začátku lež. Budeme si prostě muset zvyknout na to, že cokoli je spojeno s MM, je buď lež, polopravda, pololež, manipulace nebo nějaký trik. Sám se deklaruje jako spisovatel, dokumentarista a scénárista. Mimo vytváření „dokumentů“ také vystřídal velké množství různých zaměstnání, počínaje prací na výrobní lince u GM (odešel po jednom dni), v redakcích několika levicových listů (odejden pro mizernou disciplínu a neschopnost dodržovat termíny) a poradce ve volebních štábech (odejden většinou pro nízké pracovní nasazení). Mezitím se MM podařilo schrastit nějaké peníze soudním vyrovnáním s časopisem Mother Jones a tím se jeho mechanismu namazala kolečka.
Atmosféra Flintu, kde koncern General Motors otevřel a posléze zavřel několik výrobních závodů na auta, dopomohl MM k natočení jeho prvního dokumentu Roger a já. MM se do něj situuje do polohy chlápka, který pronásleduje tehdejšího šéfa GM Rogera Smithe, aby ho pozval na jednodenní výlet do Flintu a ukázal mu zničující následky propouštění. Samozřejmě vše obaleno hustou levicovou propagandou a pro MM tak typickými polopravdami a manipulacemi. Věta Ronalda Reagana, ať se tedy ti lidé přestěhují někam, kde práce je, je tam asi jediná rozumná.
Následovala kniha Hloupí bílí muži (Stupid white men). Nejedná se autoportrét, jak by se z názvu dalo usuzovat, ale o knihu, šířící bludy o nízké úrovni vzdělanosti a sociálního cítění americké populace. Z hlediska přemýšlejícího čtenáře se jedná o snůšku neuvěřitelných krávovin, například že 200 tisíc Američanů ročně umře na nemoc šílených krav nebo že bílkoviny priony z nakaženého masa nelze zničit ohněm, z hlediska Moora ovšem osudový zlom. Myslím, že právě při psaní této knihy fomuloval Moore svůj modus operandi. Fakta už nebyla důležitá, důležitá byla hlavní myšlenka, fakta se vždy dají nějak formovat (vytrhnout z kontextu, upravit, změnit časové souslednosti…) k tomu, aby podepřela účel sdělení.
Největšího úspěchu dosáhl „filmový dokument“ Bowling for Columbine. Jeho účelem není pouze divákovi sdělit, že zbraně jsou špatné áááno, jak se občas tvrdí, i když tento motiv je ve filmu také přítomen. MM ukazuje na příklad masakru ve střední technické škole v Columbine, že americká populace dlouhou dobu žila v kontaktu se zbraněmi, ať již v soukromém držení, tak v blízkosti vojenských základen a továren na zbraně hromadného ničení, což v nich vyvolává tendence k násilí. Moore však zachází ještě dál a nachází „skutečné“ viníky – NRA, republikány, pravici a Ameriku všeobecně. Zejména posedlost MM osobou Charltona Hestona, tehdejšího předsedy NRA, je udivující. Strefí se do něj dokonce třikrát a ani jednou tak neučiní způsobem, který by se dal označit za korektní. Moore se snaží vyvolat dojem, že NRA uspořádala setkání pouze týden po střelbě v Michiganu (při které zahynula osmiletá Kayla), zapomíná však sdělit, že se jednalo o setkání výroční, plánované dlouho dopředu, které organizacím typu NRA navíc předepisuje zákon, a jeho jinak poměrně rozsáhlý program byl v souvislosti s událostmi podstatně redukován. Cílem bylo obvinit NRA ze zpupnosti a pohrdání lidskými životy. V jednom ze vstupů vidíte záběry na plačící pozůstalé obětí, hned v dalším vidíte Hestona pronášet větu „Mám pro vás jen pět slov: Z mých studených, mrtvých rukou!“ (celý Hestonův proslov byl podstatně delší a když si jej poslechnete, pochopíte, že celý se Mooreovi rozhodně nemohl hodit). Ta Hestonova věta se však týkala úplně něčeho jiného a byla pronesena v úplně jiném čase (týkala se darované pušky a Heston chtěl sdělit, že mu Clintonova administrativa a především zmr. Gore usilující kontinuálně o omezení držení zbraní tento exemplář vezme jen ze studených, mrtvých rukou). Třetí scénka při interview Hestonem je založena na jiném triku, totiž sestříhání záběrů jedné kamery snímající z více úhlů. Moore ukazuje Hestonovi fotografii zastřelené Kayly, Heston si toho nevšímá a odchází. Ve skutečnosti byl záběr na Moora ukazujícího fotografii natočen až později, když už Heston byl dávno pryč. Nebylo to vůbec hezké, co Moore s Hestonem prováděl. Zanedlouho poté osmdesátiletý Heston oznámil onemocnění Alzheimerovou chorobou a z předsednictví NRA odstoupil. Hlavním cílem BFC však bylo ukázat, že za všechny hříchy lidstva může kapitalismus, NRA, republikáni a potažmo celá Amerika s jejími tradičními hodnotami. Celý rozbor MM veledíla najdete tady.
Samozřejmě, tato mimořádná sračka nemohla nezaujmout kavárenské levičáky trávicí svoje zbytečné životy v různých uměleckých orgánech a komisích. Srágora získala Oskara za nejlepší dokumentární film a cenu filmové akademie, čímž byl BFC definitivně udělen certifikát pravdy všech pravd. Šíření Mikeova vlivu už nebránilo nic.
Další filmový výtvor, Fahrenheit 9/11, byl protiválečný dokument mající „prokázat“ spojení mezi rodinami George Bushe a Osamy bin Ladina. Podobně jako u BFC šlo predevším o to, ukázat, že kapitalistická Amerika je zdrojem všeho zla. Děj dokumentu byl vystavěn na obratné práci s přirozenou nedůvěrou občana ve vládní autority. Film opět neminulo několik nominací na filmové ceny, ale pomalu už začínalo být každému jasné, že je to než snůška blbostí a denunciací načerpaná z internetových stránek s tématikou globálního spiknutí. Film sice vyvařil asi 200 miliónů USD, ale dokumentem Fahrenheit 9/11 začala hvězda velkého MM zacházet a myslím, že právě Fahrenheit 9/11 je toho příčinou, že MM musí přijímat zakázky od tak zoufalých spolků, jako je Chorcheův crew z Lidového doomu.
Poslední produkty, jako je film o americkém zdravotním systému Sicko, jsou už jen stínem někdejší popularity. Pár rudozelených intošů se sice postaralo o patřičné nominace na příslušné zbytečné ceny vypisované ještě zbytečnějšími institucemi, ale slunko už zachází. Lidem v Americe, těm hloupým bílým, už asi došlo, že jim ten chodící hamburger kecá a za několik let budou jeho produkci považovat za stejné fikce jako populární animované filmy. Nehledě na to, že Mooreův styl překrucování adoptoval doslova kdekdo (viz Al Gore a jeho k zapomenutí směřující proplach mozku Nepříjemná pravda, kterou usvědčil z prolhanosti skotský řidič Stewart Dimmock) a přestal být originální.
Z lidského hlediska, MM má několik zajímavých vlastností:
– je nesnášenlivý. Výčet všech lidí a institucí, se kterými se MM pohádal kvůli práci, honorářům, postojům, profesionalitě, tvoří podstatnou část knihy Michael Moore je velký bílý hloupý tlusťoch
– je tak trochu chaot. Označuje se za liberála, volí zelené nebo demokraty podle toho, kdo má větší šanci. Podporuje pozitivní diskriminaci. Naposledy se postavil na stranu negrokomunisty Obamy.
– má rád peníze, což je patrně další pouto, které jej s náměstkem z Restaurací a jídelen spojuje. Jedna přednáška pro vysokou školu s mizivou informační hodnotou, posestávající většinou jen vykřikování urážek, vycházela v dobách MM lepších časů na 10 – 20.000 USD. Zvláštní promítání snímku BFC pro pozůstalé obětí útoku v Columbine z obvyklého rámce podobných akcí vybočilo tím, že od nich MM vybral vstupné.
– zneužívá lidi, pod jakousi záminkou z nich něco vymámí a pak to v zápětí v úplně jiném kontextu zneužije. Má žaludek kachny a nedělá mu problém se vlísávat do přízně jiných lidí, přičemž číhá na jejich zaváhání například v podobě nešikovné formulace (viz interview s Hestonem).
– je narcistní, takže se bude ve spolku zmr. Kaplického cítit jako doma. Je přímo posedlý pocitem vlastní nepostradatelnosti pro tento svět.
Na internetu je k nalezení přirovnání MM k Goebbelsovi. Myslím, že toto srovnání pokulhává hned v několika ohledech, přičemž z něj MM vychází jako amatér. Zatímco Goebbels stavěl svůj mindfuckingový program na dílech klasické filozofie a opíral se o své řečnické umění, MM se tváří jako chlápek od vedle, který chodí po světě, sbírá informace a nachází mezi nimi skutečně spektakulární souvislosti. Zatímco Goebbelse charakterizovala určitá neproniknutelnost osobnosti i myšlenek, do MM je vidět jak do hubené kozy, pokud lze v jeho případě takové srovnání použít. MM je přesto svým způsobem geniální – dokonale pochopil myšlení průměrného hamburgerožrouta a obratně pracuje s faktem, že na každém šprochu je pravdy trochu. Někdy si vytvoří i ty šprochy.
Implementace MM do českého (nalevo vykloubeného) prostředí bude skutečně hukot a přechod z hamburgerožroutského na buřtožroutského diváka zvládne MM levou zadní. I tuzemský vohnout bude nadšen, jak tento profesionální populista „to těm nahoře nandá“. Myslím, že snazší zakázku ještě tenhle buran nedostal. Současná vláda a především její předseda dělají vše proto, aby si MM svoje peníze vůbec nemusel zasloužit, a tak se možná dočkáme vzrušujícícho dokumentu o Topolánkových cestách vládním speciálem za sportem, horečném zimním úklidu silnice na Cínovec, aby se ministr Řebíček dostal pohodlně na svou chatu a dalších podobných výlevů bohužel založených na pravdě. Alternativní dějovou linii pak bude představovat líčení „hluboké sociální krize“, do které svými reformami „dovedla“ vláda pravice nejširší vrstvy společnosti – a opět bude mu bude dáno za pravdu, protože smysl polovičatých „reforem“ občan nevidí a politici jej neumějí vysvětlit ani za pomoci polodebilních superboardů kolem silnic. Podle mně si ČSSD žádného Moorea najímat nemusí, protože jeho úlohu zastoupí Topolánek osobně a během následujících dvou let se znemožní tak, že to nikdo jiný tak dobře nedokáže.
Takže se Jirka má na co těšit a Mirek se taky má na co těšit, ale ten druhý si za to může sám.
(1x známkováno, průměr: 1,00 z 5)