Psal se rok 1993 a české rodinky si začaly pořizovat domů písíčka. Bohatší a vzdělanější rodinky už měly písíčka, na kterých byly Windows a ne jenom hnusný černý DOSový řádek. Přišlo sem video, hezké velké barevné televize Philips a rákosníci v tržnici masově zpřístupnili nákup magneťáků „dvojčat“, co uměly i nahrávat.
Pičusové a antikonzum
Zkrátka a dobře, „technické vymoženosti“ dorazily v plné síle do zaostalého nicnechápajícího postkomunistického státečku.
A s technickými vymoženostmi přišla i hysterie, že technické vymoženosti jsou škodlivé. Počítač bylo něco nového, neznámého, co bylo nad rámec chápání omezených českých mamin a tak nebozí harantíci obdrželi promptně kýbl omezení a zákazů sezení u té divné věci. Odůvodnění, která si rodiče tehdy zformulovali podle masáže z „kvalitních“ médií, byla dosti absurdní. Zkazíš si oči, to byl základ, ten se ještě dejme tomu dal pochopit, vzhledem k tomu jak byly zbastleny první monitory. Ale hned za tím následoval strach z toho, aby dítě kvůli technice nezdegenerovalo, technika odlidšťuje člověka, stanou se z nás roboti, bla bla bla. Moje matka měla nejradši frázi „u počítače zakrníš“. Televizi stihl podobný osud, dodnes si pamatuju na článek z přílohy nějakého denníku, který se jmenoval „Zloděj času koníčkem?“ a byl o tom, že televize je Zlo. Na jeho základě matku chytil rapl a začala mi vyměřovat, kolik hodin denně smím čučet na bednu, aby mi to nevymylo mozek. U mých vrstevníků to vypadalo prakticky stejně.
Situace se zdála být notně krizová. Pomóc, naše děti se mění v monstra, už nepoznají psárku luční od srhy říznačky (to jsou nějaké druhy trávy, jak jsem se právě dočetla v učebnici Přírodověda pro 4. ročník základní školy) a místo aby na zimu stloukly na chatě nové krmítko pro ptáčky, tak ho v lepším případě koupí v supermarketu Fanda a v horším se na to úplně vyserou. Co budeme dělat?
Přihlásíme tu naši ratolest do nějakého oddílu.
Tak je to správně! Bude chodit do skauta nebo vodáka, naučí se žít v přírodě, bude si umět postavit stan z větví a chroští, rozdělá oheň mlácením dvou šutráků o sebe, ve vykotlané jámě si uprostřed noci v lese uvaří plody a kořínky co sama nasbírá, zazpívá si u ohýnku Hou hou táboráček plápolá a pozná partu úžasných a skvělých mladých lidí, kteří nemluví sprostě, dovedou se semknout a navzájem si vždy pomohou v nouzi. Pokud jste z tohoto odstavce snad cítili nějakou ironii či sarkasmus, pak podobnost je čistě náhodná a já nic, já muzikant.
A tak se za vydatné pomoci hysterických masmédií, Havla a starých komoušských překabátníků ve státní správě, kteří neuměli zapnout pocítač a tak prudili do techniky, v naší zemi rozbujelo new age, ekologický aktivismus, anarchoskupinky co se zakopaly do nějaké chatrče v lese a tam žily „přírodně“ a obrovským způsobem se rozšířily právě dětské oddíly. Ponechme stranou oddíly zdegenerované, kde se o schůzkách hraje Warhammer (ti mladší) nebo chlastá (starší). Zájmovými kroužky modelářství nebo rybaření při nějakém středisku dětí a mládeže se taky nechci zabývat. V úvahu teď beru pouze takové vodácké, turistické a vodácko-turistické oddíly, jejichž primárním cílem je „výchova mládeže k všestrannosti, šikovnosti, toleranci a přátelství“ nebo nějaký podobný žvást.
Mám totiž za to, že tyto oddíly vychovávají a vypouštějí do světa zde ještě nepopsaný druh lidského jedince, který nazývám pičus.
Pičus je velmi specifická kombinace jásavého blba a extráta, která v dnešní společnosti zažívá velký boom. Jejími produkty jsou například hnutí new age, netiquette, kurzy reiki a meditace, zbourání Matiční zdi a dementní „humanistické“ zákony, díky nimž se dneska policajt bojí vystřelit na feťáka, co rozbíjí výlohu dlažební kostkou.
Ale začněme pěkně popořádku od začátku. Představte si jedenáctileté děcko na počátku puberty, které má ve svém věku velmi citlivou a zranitelnou dušičku. Potřebuje lásku a porozumění, které se mu nedostává od ožralého fotra, hysterické matky a spolužáků, kteří se mu tlemí kvůli beďarům. A najednou se dostane do oddílu, kde jsou všichni na sebe hodní. Dítě samozřejmě ještě nemůže pochopit, že normální společnost nemůže fungovat tak, aby na sebe všchni byli hodní, nikdy se neprudili, nic proti sobě neměli atd., a že taky není normální, aby osmileté děti hrály pravidelně hry se čtrnáctiletými a obě skupinky to stejně bavilo. Je nadšeno, že ho někdo „má rád“ a cesta do pekla začíná. Nákaza jásavým blbstvím je úspěšně dokonána a nastává fáze implementace extrátství.
Láska a porozumění v malém ráji jásavých blbů totiž ostře kontrastuje s realitou „tam venku“. Toto je potřeba rozumně zdůvodnit, aby se nám idylka nerozsypala jako domeček z karet. A zdůvodnění máme takové, že ta šedá masa tam venku mimo náš společek je horší než my. Oni jsou tupí, honí se za svými mrzkými povrchními cíli, nejsou osvíceni, proto je tam tolik zla a neporozumění. My jsme ti lepší, vstřebali jsme ideály humanismu a liberalismu, tedy ty správné ideály, nejdeme s proudem, objevili jsme kouzlo v alternativě, víme co je kvalitní, inteligentní.
Mladý člověk získává pocit výlučnosti, elitnosti svého společenství, a získá povýšený pohled na ty chudáky mimo. Stává se pičusem.
Základem pičusů je tedy pičuspolek, sdružení v němž se k sobě všichni navzájem chovají jako klasičtí jásaví blbové. Jeho nejextrémnější formou je sekta. Pičuspolek se dá poznat podle určitých specifických znaků:
– ačkoli se tváří, že je pro všechny a podporuje individualitu, určitá množina zájmů a světonázorů je v něm odsuzována a v případě setrvávání při nich hrozí exkomunikace. Příkladem je např. chození do McDonalda u „antikonzumních“ pičuspolků, poslouchání diska či popu u „intošských“, racionalismus u „duchovních“ nebo konzervatismus u „humanistických“. Pičuspolek nikdy otevřeně nepřizná, které konkrétní postoje se tam neuznávají, ačkoli je nad slunce jasné, co když budu prezentovat, tak mě parta vyvrhne z kolektivu.
– v oficiálních stanovách pičuspolku se vyskytuje mimo jiné nějaké nekonkrétní, subjektivně vyložitelné pravidlo, které musí členové dodržovat, a které svojí formulací dává prostor pro vyhození nepřizpůsobivého člena na základě osobní antipatie. Prostě prasárna.
– je nepřípustné říci jinému členu natvrdo, co si o něm myslím. To by odporovalo principu jásavého blbství. Pičusové nechtějí slyšet, co jsou vlastně zač, tak mezi sebou uzavírají takovou nepsanou společenskou smlouvu, že se dobrovolně vzdávají svého práva být upřímně kritičtí k ostatním, za což získají to, že nikdo nebude upřímně kritický k nim. Ohleduplnost samozřejmě neplatí směrem k nepřizpůsobivým členům, kteří kazí idylku a je potřeba je nějak fikaně vyštípat, a směrem ven ze spolku. – úzce souvisí s předchozím: extrémně vysoká míra drbání a pomlouvání členů mezi sebou. Když nemůžu někomu říct, jak moc ho nemám rád, řeknu to aspoň někomu jinému, čímž se mi uleví. Navíc sdílení tajemství posiluje solidaritu a pocit výlučnosti. Běžné schéma: A si něco myslí o B a vědí to všichni kromě B.
– slušná mluva. Já osobně mám za to, že hodnotit by se vždy měl obsah a ne forma sdělení a že slušná mluva je v pořádku jen do té doby, dokud nekoliduje s upřímností. Jinak řečeno: pokud existuje způsob, jak mohu celkem přesně vyjádřit své mínění a pocity pomocí slušného a spisovného jazyka českého, pak nevidím důvod používat naschvál sprostá slova. Ale když si o někom myslím, že je mamrd, pak chci mít možnost nazvat jej mamrdem – jakékoli „jemnější“ pojmenování by bylo v tu chvíli přetvářkou.
Ale u pičusa je hlavním důvodem odsouzení sprosté mluvy něco trochu jiného než omezenost a předsudky. Pičus, ač se chová jako strašně osvícená elita, je ve skutečnosti průměrně až podprůměrně inteligentní člověk, kterého poměrně velká část populace v pohodě strčí do kapsy svým selským rozumem. Proto aby se zabránilo demaskování pičusovy omezenosti, je potřeba již v zárodku utnout střet s někým potenciálně chytřejším. Například pod záminkou, že druhá strana je sprostá a hrubá, proto se s ní vůbec nebudeme bavit, že?
Pičus fikaně využívá rozpor mezi formou a obsahem a tím, že se začne zaobírat formou sdělení, čímž odvrátí pozornost od jeho pointy, která se mu nehodí do krámu.
– pičuspolek není uzavřen novým členům. Jeho „elitnost“ přece nesmí pramenit z toho, že je to parta kámošů. Tohle pičus nemůže připustit, protože v tu chvíli by přišel o své „racionální“ důvody, proč je elitou. Proto do pičuspolku lze přijímat úplně nové lidi – ovšem po splnění nějakých pofiderních vstupních podmínek, které jsou nastaveny tak, aby jimi prolezli téměř výlučně další pičusové.
Pokud vás napadnou další typické znaky pičuspolků, uvítám doplnění. Jako zdroj inspirace mohou posloužit webové stránky http://gemini.wz.cz/ , nejodpornější líhně malých pičusů, na kterou jsem za svůj krátký život natrefila.
Co je potřeba ještě dodat: Nejčastější modlou českých pičusů je Václav Havel. Nebudu rozvádět, není třeba. Mezi pičusy je větší procento homosexuálů a bisexuálů než u běžné populace. Mezi rozervanými intoši a umělci je módou být bukvice. Dekadence je fajn. Mekkou pičusů jsou místa a městské čtvrti, o kterých je známo, že mají nějakou svojí specifickou „atmosféru“ nebo „genius loci“, prostě aby se tam pičus cítil elitně. Pičus chce bydlet v malém domku v podhradí, ve sklepě, ve věžičce nebo třeba na hausbótu. Pičusnob je podmnožina pičuse – intelektuál či avantgardní umělec ve vatě, který vyplázne nehorázné prachy za to, aby si v nejdražší a nejlukrativní části historického centra mohl zaplatit kamrlík v rozpadlé barabizně s jedním hajzlem na patře, kde bude žít „bohémsky“ a „nekonzumně“.
Pičuspolek level 2 je poměrně raritní případ. Jeho členové jsou povětšinou děti pičusů, kteří se již nemohou dost dobře vymezovat vůči té šedé mase konzumních chudáků nepičusů, protože s ní nikdy pořádně nebyli konfrontováni, když od malička vyrůstají mezi pičusy. Takže si najdou cestičku, jak se vymezit jako elita dokonce mezi svými. Vzniká pičuspolek level 2, který vystupuje proti běžným pičusům, stejně jako tito vystupují proti normální populaci. Teoreticky pak může vzniknout i pičuspolek level 3 a dál, ale naštěstí o žádném takovém nevím. Platí zde přímá úměra mezi pičusovým levelem a jeho nebezpečností. Oblíbené pičusí výrazy: kvalita, inteligentní, alternativa, avantgarda, underground, myšlenka, ideál, tolerance, sebezdokonalení, osvícení, komunita, atmosféra…
Vztah pičuse a zmrda: pičus se sice navenek může jevit jako zmrd, ale jeho uvažování je jiné. Zmrd by rád byl tím nejlepším, nejúžasnějším jedincem. Pičus chce, aby skupina, k níž patří, byla tou nejlepší, neúžasnější skupinou, tedy je zde neoddělitelný aspekt jásavého blbství a touha někam zapadnout, narozdíl od zmrda, který chce vždy vyčnívat. Vztah pičuse a vohnouta: vohnout je voda na pičusův mlýn; je to přesně ten typ oběti, vůči které se může bez problémů vymezit jako ten lepší a normální lidé mu to schválí. Pičusovým ideálem je, aby všichni mimo pičuspolek byli vohnouti, protože pak on bude skutečná elita. Vohnout mastí pičusovi ego.
Vztah pičuse a ichtyla: ichtyl je nejrizikovější skupina, ze které se mohou rekrutovat pičusové. Neboť kdo může být více nadšen ze spolku, kde ho mají rádi a kam zapadne, než ten, kdo byl vždy odstrkován. Když se ichtyl stane pičusem, přestane být ichtylem, neboť pičuství spolehlivě zabije jakýkoli komplex méněcennosti. Za to, že si o mně ti druzí myslí, že jsem divný, můžou oni. Jsou to omezení, netolerantní chudáci. Póvl.
Na závěr nutno zmínit, čím je pičus nebezpečný pro normálního člověka: tím, že si o sobě myslí, jak je ve svých schopnostech elitní a dává to zbytku světa sežrat. Má za to, že obecné pravdy o vzorcích lidského chování a přirozenosti na něj nejdou aplikovat. Takže mnoho pičusů například dospěje k názoru, že si mohou dovolit volně experimentovat s drogami, protože oni to budou mít vždycky pod kontrolou. Pak nastanou některé z následujících možností:
a) pičus se ufetuje k smrti.
b) pičus skončí v léčebně a jeho odfetovací kúru budou platit normální lidi ze svých daní.
c) pičus někoho podřízne, aby měl na fet.
d) pičus chytne infekční chorobu a bude ji šířit.
e) pičus bude nabízet drogy před školou dětem.
f) pičus se ztotožní se subkultůrou, která k fetu patří. Pak bude ničit majetek na Street party, hackovat servery a přivazovat se k Temelínu.
Pičusům platíme kromě protidrogového léčení ještě studium úžasných vysokoškolských oborů, jako je filozofie, etika či estetika. Ač se to nezdá, studium těchto oborů vede k dobrému profesnímu uplatnění. Jak to? No protože tyto obory jsou přepičusovány a tak když to studujete, získáte členství v mnoha pičuspolcích a tím mraky kontaktů na vlivné pičusy, kteří vám pak dohodí lukrativní džob, třeba tiskového mluvčího. Konglomeráty vyškolených pičusů pak svým politickým vlivem přispějí k tomu, že současný protidrogový zákon bude zrušen, Opočenského pustí a pán, který odmítl do své restaurace pustit tři ožralé cikorky si půjde sednout za diskriminaci národnostní menšiny.
Doufám, že tento článek přispěje k tomu, aby pičusové byli lépe identifikováni a bylo jim zabráněno odchytit k sobě naše děti.
(5x známkováno, průměr: 3,40 z 5)