Analog versus digitál

Featured Image

Tento článek je věnován nejoblíbenější a neobvyklejší amatérské kratochvíli, rozšířenou mezi lidmi, vohnouty a zmrdy. Ano, řeč bude o možnostech pořízení fotografie.

Ryze amatérsky se zabývám fotografií s přestávkami přes dvacet let a zajímají mě novinky a vývoj tohoto oboru. Přístup k fotografickým novinkám, mi umožňuje moje přítelkyně, v tomto oboru zaměstnaná. Občas v práci půjčí na víkend nějaký kousek fototechniky na vyzkoušení, čímž doplňuje mé mezery ve znalostech a umožňuje mi sledovat, kam tento obor spěje. V současné době používám aktivně zrcadlovky: Praktica MTL3, Pentax MZ5N, Pentax IST . Poslední jmenovaná je digitální zrcadlovka. Jsem možná trochu konzervativní (asi ale ne až tak, jako Vlaho), ale nejvíce mi fotoaparát připomíná Praktica. Žádná zbytečná cingrlátka, vše je podřízeno funkčnosti a spolehlivosti a tak to mám rád. K napsání článku mě vyprovokoval zmrd, jenž v komentářích k článku o slušňákově dovolené kategoricky tvrdil, že digitální kompakt za pár tisícovek, je ve všech ohledech lepší než poloprofesionální kinofilmová zrcadlovka. Proti tomu jsem se celkem logicky ohradil a doufám, že z článku vyplyne proč.

                 Na začátku devadesátých let, si jeden český človíček pořídil za rok průměrně 70 fotografií. Dnes je to téměř dvojnásobek. Současný vzestupný trend fotografie je připisován masívnímu nástupu a rychlému šíření digitální technologie, zlevnění analogových přístrojů a v neposlední řadě růstu české ekonomiky. Toliko statistiky.

                Když vynecháme exotické druhy pořizování fotografie (střední formát, deskové camery obscury, nebo studiové deskové digitální stěny), zůstane nám v ruce digitální fotoaparát, nejčastěji s efektivním rozlišením 2-8 miliónu bodů, nebo 35mm kinofilmový fotoaparát. Oba tyto systémy se dále shodně dělí na kompakty a zrcadlovky. Oba systémy pracují poněkud odlišně, co se týká záznamového média a zde vznikají rozpory zastánců z obou táborů hájících svoji jedinou pravdu.
 
        Zastánci a uživatelé chemického zpracování fotografie, se dají hrubým řezem rozdělit na čtyři skupiny.

Vohnoutskej póvl: Klasická socanská rodinka s jedním až x dětmi, pobírající jen na přídavcích dva a více průměrné platy. Přesto rozežranost všech členů rodiny nedovoluje kupovat novější doplňky zlepšující životní úroveň. Ke standardní výbavě patří: Škoda 120, chatrč na vysočině s verandou, čokl jako almara a kompaktní fotoaparát s logem některého z obchodních řetězců. Fotřík rodinky Vám vyrazí zuby při jakékoli zmínce o tom, že by si mohl místo 150 bas výtečného Bráníku ročně, zakoupit kvalitní digitální foťáček, pro pořizování rodinných momentek. Lenost nad něčím zauvažovat, mu brání pochopit dílčí výhody digitálního fotoaparátu nad žokem, rostoucím mu kolem pasu. Jediným jeho argumentem proti pořízení digitálního fotoaparátu je pak fyzické násilí nebo slovní urážky. Jeho fotografie s použitím analogového kompaktního fotoaparátu, lze specifikovat jako „pět černochů v tunelu“. Bohužel tato sorta lidí dnes tvoří většinu uživatelů analogového formátu.

Alternativci: Tato skupina je rozhodnuta položit život za pravdu analogovou. Nejčastější argumentem je zaříkávadlo, že pixel není přirozeným zobrazením reality a že digitální fotografie postrádají duši. Jejich nejpoužívanějším nářadíčkem je obstarožní Flexareta, kterou pradědeček fotil bitvu u Kursku ze západní strany a s helmou se dvěma blesky. Častá bývá o málo novější Praktica, spolehlivé a nerozbitné veledílo bývalých východoskopčáků, nebo pro méně majetné fotoaparát Zenit, stavem většinou hodně za zenitem. O fotografii umějí poutavě vyprávět, ale nechtějte žádnou vidět. Dokud nesdílíte podobný psychický stav navozený požitím nebo vyhulením krmelce trávy, budete jejich dílo považovat za rozmazané fotografie katastrofy letu č.221 american airlines. Alternativce také najdete spolu s ekoteroristy v čajovnách v jazzových klubech nebo přivázané řetězem ke stromům na Šumavě.

Běžní uživatelé: Lidé amatérsky fotící běžné motivy, počínaje krajinou konče portrétem. Používají k tomu dostupné novější, nebo starší kinofilmové zrcadlovky, vyměnitelné objektivy a někteří se občas zašívají do černé komory, kde inhalují chemické sloučeniny na bázi čpavku a stříbra. Prostě koníček. Jsou si vědomi nedostatků analogového pořizování fotografií, ale vědí také o nedokonalostech digitální fotografie. Argumenty proti pořízení digitálního fotoaparátu jsou oproti ostatním skupinám analogových fotografů prozaičtější: Prozatím nemají počítač, nerozumí technice digitálního zpracování, vyvážení barev před a po expozici, tak aby svůj koníček provozovali na analogem stanovené úrovni dále. Dalším argumentem proti, bývá pro běžné uživatele nepříliš přátelské ovládání, digitální zrcadlovky jsou pro ně drahé a podobně znějící argumenty, většinou věcné a logické. V budoucnu však pravděpodobně přikoupí k již používaným objektivům digitální zrcadlovku a budou užívat možná dostupnější, jednodušší a snad i uživatelsky přívětivější digitální zpracování fotografie, než nabízí dnešní obvyklý standard digitálních přístrojů.

Analogoví profíci: Člověk pro nějž je fotoaparát obživou (samozřejmě že nesnídá lamely clony, nebo čočky objektivu). Vlastní a hojně používá precizní fotoaparáty značek Hasselblad nebo Leica, používá objektivy Carl Zeiss a podobné věcičky a značky, jenž normální člověk zná jen z doslechu, nebo z výloh fotoveletrhů. Velmi dlouho se učil, co si může s fotoaparátem dovolit a co všechno lze zaznamenat na filmovou emulzi. Jednoduše řečeno, je to mág rozehrávající hru světel a stínů, odehrávající se na dvoudimenzionálním světě pásu plastické hmoty a fotopapíru. Výsledkem bývá skutečné umělecké dílo. Pohled na fotografii od profíka ovlivňuje naše vnímání okolního světa. Jsou to výtvarně vyvážené a krásné obrázky, které „občas“ vídáme v galeriích. Pojetí jejich světa začíná nyní předčasně a neprávem zastiňovat nová technologie tvorby a analogoví profíci nejsou schopni přeskočit z analogové sféry rovnýma nohama do stále nevyvinutého světa digitální fotografie. Pravděpodobně za pár let budou „módními profi fotografy“ donuceni přejít na digitální fotografii, aby se i nadále uživili. Pokud tak neučiní, zhynou hladem s hlavou v ustalovací lázni. Argumenty analogového profíka bývají bohužel shodné s alternativci, na rozdíl od nich však ví, o čem mluví.

         Zastánci a uživatelé digitálního způsobu pořizování fotografie, se dají rozdělit také do čtyř skupin:

Fotozmrd: k výbavě zmrda patří (kromě manažerských ponožek a ochcávky na lízačku, f tédéíčku f metle s hlínama a klimoškou) digitální fotoaparát, pokud možno co nejnovější, nejkrásnější, nejmenší, nejpopsanější lesklými písmenky a nejvíc sexy. Fotozmrda pravděpodobně potkáte se spřátelenými zmrdy někde v restauračním zařízení, jak si vypíjejí budky a vzájemně si pořizující snímečky na rádobyfoťáky velikosti krabičky od sirek. Argumenty této skupiny znějí spíše jako proletářská hesla snad už zašlých časů: technologie, miniaturizace, možnosti, rozlišení a spousta jiných zmrdských hesel, bez vysvětlující náplně. Fotografie pořízené fotozmrdem s podobných akcí, se dají klidně nazvat „postavy v mlze focené ze šinkanzenu“. Skupina fotozmrdů tvoří protiváhu vohnoutskýmu póvlu, tudíž je v naší zemi ze zastánců digitálu nejrozšířenější.

Módní profi fotografové: Většinou mladí rádobyumělci, kteří před pár lety opustily lavice uměleckých škol a vyčenichali, že nejvíc penízků se dá vydělat na módní fotografii. Svým zevnějškem se podobají analogovým alternativcům, dokonce se podobně chovají. Rychle zbohatli, protože focení polonahých anorektiček před záclonou, je v současnosti hodnoceno dokonce lépe, než plácání hokejkou o led. Také focení zmrdů v různých polohách pro reklamní účely je celkem výnosný džob a s rostoucím počtem jásavých blbů, se neustále rozšiřují možnosti, jak lze rychle a bez nadání přijít k penězům. Nic jiného než digitální fotoaparát už neumějí používat, proto svoje argumenty směřují k zakrytí svých nedostatků a nevědomosti. Na vyfocení jednoho použitelného snímku potřebují několik stovek pokusů a pak zarytě tvrdí, že tohle s analogem nejde. Výsledky jejich práce bohužel vídáme každý den kolem sebe, v různých formách vlezlé reklamy.

Běžní uživatelé digitální fotografie: Běžné uživatele kompaktního digitálního fotoaparátu objevíme nejčastěji ve firmách, kde se používá fotografie jako prezentační médium, bez větších nároků na kvalitu (trh z nemovitostmi, internet, pojišťovnictví atd.). Zde se využívá výhoda velmi krátkého času dodání fotografie.Dále v této skupině nalezneme většinou technicky založené jedince, jenž s radostí kvitují novinky z oblasti digitální fotografie a umějí je náležitě využívat. Většinou jsou to mladší lidé, s hlavou otevřenou, smysluplně využívající možnosti nového média. Aby dosáhli kvality fotografie, srovnatelné s analogovou technikou, používají digitální zrcadlovky s kvalitní optikou, nebo vyšší modely kategorie kompaktních digitálů s vysokým rozlišením a s kvalitní optikou. Do této skupiny již přicházejí běžní uživatelé analogové fotografie, mající doma nutné technické zázemí pro zpracování digitální fotografie. Mezi skupinou běžných uživatelů digitálu a skupinou běžných uživatelů analogu, vzniká relativně nejméně sporů, což je dáno pravděpodobně tím, že obě skupiny považují za důležitý výsledek, tedy fotografii, nežli použité náčiní k výrobě fotografie.

Digitální profíci: Bohužel nelze vzhledem ke krátkému životu „použitelného“ digitálního fotoaparátu říci, zda se tato skupina již zformovala. V jakémkoli lidském oboru totiž mistrovské osvojení techniky vyžaduje nějaký ten čas. Již se dají občas zahlédnout nádherné práce a člověk jen žasne, co dokáží jedničky a nuly v rukou zkušeného fotografa.
 
 
               Dle mého názoru je dnešní úroveň digitálních zrcadlovek plně srovnatelná s úrovní zrcadlovek na kinofilm (u efektivního rozlišení od 5 do 10 mio bodů). Vzhledem k překotnému vývoji digitálních nosičů, hardwaru i softwaru, převodníků a světločivých snímačů, se dá předpokládat, že úroveň digitální fotografie začne zanedlouho atakovat kvalitu fotografií svitkového formátu.

                Kamenem úrazu však zůstává nejnižší třída digitálních fotoaparátů, totiž kompaktní digitální fotoaparáty. Někteří majitelé těchto předražených výrobků mají tendenci přisuzovat svým aparátkům neuvěřitelné schopnosti, které ostře kontrastují s dosaženými výsledky. Právě zde vznikají největší střety zastánců i odpůrců digitální fotografie. Dovolím si tvrdit, že 90% dnešní produkce kompaktních digitálních fotoaparátů, i od renomovaných výrobců, se dá zařadit do kategorie „leštěných prdů“. Jsou vybavovány funkcemi, které fotografii slušně řečeno ubližují. Namátkou: digitální zoom (ó hrůzo), datovací stěna (jména hloupých na všech sloupích), filmová sekvence (mám za to, že k tomu jsou určeny jiné přístroje) atd. Zobrazovací schopnosti  digitálních kompaktů, jsou srovnatelné zase jen a jen s kompaktním fotoaparátem na kinofilm. Z hovna prostě bič nelze uplést. Tím nechci samozřejmě říci, že za určitých podmínek nelze pořídit oběma formáty kompaktních fotoaparátů vcelku pěknou fotografii. Nelze však (prozatím) srovnávat kvalitu fotografií pořízených kompaktním digitálním fotoaparátem s fotografiemi, pořízenými jakoukoli kinofilmovou zrcadlovkou s výměnnými objektivy. Jednoduchou logikou se dá totiž dojít k závěru, že objektiv pochybné kvality o průměru kontaktní čočky sotva propustí něco použitelného pro snímač jakéhokoli rozlišení. Ne nadarmo jsou u zrcadlovek obou formátů vyměnitelné objektivy a většina profesionálů používá právě ty, které vykazují největší světelnost a nejmenší zkreslení. Prodejní cena takových objektivů však nezřídka překračuje cenu těla i digitálního fotoaparátu. Vraťme se tedy na zem a srovnávejme srovnatelné.

                 Výhodu kompaktních digitálních fotoaparátů, oproti běžným kinofilmovým protějškům, spatřuji v možnosti editace zhotovených fotografií, již ve fázi těsně po jejich vzniku. To je největší přednost a pokud má displej dostatečné rozlišení, dá se předpokládat, že právě tato výhoda rozhoduje u většiny uživatelů pro koupi digitálního kompaktu místo kinofilmového. Já osobně upřednostňuji kvalitu fotografie a proto bych dnes za stejné peníze, za které lze pořídit digitální kompakt, zakoupil analogovou zrcadlovku s několika výměnnými objektivy. Výhodu editace v mém případě nahrazují mé zkušenosti, které mi dovolují dopředu předpokládat, jak bude fotografie po vyvolání vypadat.
 
                      Přátelé. Naučme se znát možnosti a schopnosti námi používaných fotoaparátů, aby nedocházelo ke zbytečným konfliktům mezi zastánci a odpůrci zmíněných technologií. Je to přece krásný koníček a má sloužit k radosti z výsledků, tedy fotografie. Zbytek řečí je jen o tom, kdo dál dočůrá.

                                                                 Přeji Dobré světlo.
                                                                                                Týpek
 

12345 (2x hodnoceno, průměr: 3,50 z 5)
410x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:08
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!