Jestli udělal Václav Klaus něco za poslední rok pořádného, tak je to právě tato amnestie. Nesetkalo se to s pochopením, lid chce přísnost, hlavně na ty druhý.
Co Klaus amnestoval (nediskutovanější body):
– nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky ve výměře nepřevyšující jeden rok.
– nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky, pokud byl uložen trest nepřevyšující 24 měsíců a odsouzený nikoho nezabil, nezpůsobil těžkou újmu na zdraví, sexuální násilí apod.
– podmíněné tresty odnětí svobody do dvou let
– zastavení trestního stíhání, pokud probíhá déle než 8 let
– rozsáhlejší amnestie se týká starších odsouzených
Co se k tomu dá říci?
Jednoroční trest je většinou udělován za svojici pseudodeliktů. Jeden je motivován politicky a druhý si vymyslel stát, aby chránil sám sebe a svoji povadlou autoritu. V prvním případě se jedná o neplacení alimentů, což je podle mně a podle zdravého rozumu občanskoprávní záležitost, do které se stát sere, protože si nárokoval právo ochraňovat jakýsi právní statek, který je zatěžko pojmenovat. S rodinou to každopádně nemá co dělat, protože když strčí ex-otce do kriminálu, tak stejně platit nezačne. Zato se dá se předpokládat, že když spolu Emil a Mařka souloží, že předtím dospěli k nějakému konsensu ohledně toho, co budou dělat, když ho Emil nevytáhne včas, anebo neměla Mařka na tu diskotéku do kulturáku vůbec ani chodit. Je jejich věc, jak si uspořádají své závazky, a stát se do toho zbytečně sere. Ten druhý pseudodelikt se jmenuje „maření výkonu úředního rozhodnutí“ a odsouzen za něj bude ten, komu úřad uloží nějakou povinnost a on se na ní vykašle. Typickým případem je řízení auta bez řidičského oprávnění nebo porušení vykázání na základě politicko-genderového paskvilního zákona jedné sexuálně hyperaktivní ministryně.
Výsledkem této formy spravedlnosti je, že nejpočetnějším českým zločincem je chudák, který „mařil úřední pokyn“. Sedí rok a stojí to 400 tisíc.
To samé se dá tvrdit o podmínečných trestech do dvou let. Většinou se jedná o pazdrátí skutkové podstaty, případy, kdy je třeba někoho odsoudit, aby se neřeklo, protože příbuzní se odvolávají a paní Rotreklová leze po zdech, případy spoluviny u dopravních nehod, rvačky, kde nikdo neví, co se vlastně stalo a tak dále. Společenská závadnost blízká nule, to se jen justiční systém sebezaměstnává.
Zastavení trestního stíhání u letitých kauz: Proč se nikdo nepozastavuje nad tím, že takové kauzy vůbec existují? Nyní se potrefení soudci, státní zástupci a dokonce policisté, kteří by především měli držet hubu a šoupat nohama, vyjadřují, jako by všechny ty kauzy hodlali uzavřít hned 2.1.2013 ráno, ale ve skutečnosti by je sulcovali další roky. Jak vypadá činnost dozorujících orgánů u případů, které se táhnou deset let? Kolik by si asi soudci a státní zástupci představovali, že by takové trestní stíhání mělo trvat, aby jim to bylo recht? Dvacet let? Padesát let, že by se případ dědil z otce na syna? A co očekává společnost od potrestání deliktu, který nastal před osmi lety? Vždyť už nikdo ani pořádně neví, o co šlo, a to včetně (ne)obžalovaných. Jakou společenskou nebezpečnost asi to jednání mělo a jak společensky nebezpeční jsou aktéři samotní, když tu mezi námi oněch osm až deset let pobíhají? Ne, to jen spotřebovává kapacitu, která by se jinak dala použít k včasnému uzavření případů, které jsou perspektivní.
Krátký rozbor titulků z tisku
1. Titulky obsahující výčet osob, kterých se amnestie týká.
V amnestii doufá 7 000 vězňů, podmínka může zmizet Trpišovskému i Rolins. Amnestie platí i pro manažery zkrachovalé Union banky. Kohout zdržoval soudy, až přišla amnestie. Klausovi za to koupí tužky.
Amnestie osvobodí zřejmě i konkurzního soudce Berku, dostane zpět miliony. Stát mu prý bude muset nahradit ušlou mzdu. No tak ho stát měl odsoudit dostatečně rychle. Šlendrián něco stojí.
Dále jsou vyzdvihována jména různých osob, na kterých se patrně má ukázat, že Klaus navrhl celou amnestii tak, aby vyšel vstříc svým přátelům. Jako monument českého novinářského hyenismu nad tím ční amnestie podmínky udělené dceři kancléře Weigela, která jako řidička způsobila nehodu, při které zahynula spolujezdkyně – její spolužačka. Myslím, že sama ta událost ji potrestala dost.
2. Titulky obsahující skuhrání
Vězeňská stráž skuhrá, že bude mít práci. Ano, bude. Od toho je tady, aby pracovala. To se někdy stává, že po letech válení se je třeba pár dnů dělat přesčas.
Soudci skuhrají, že budou muset pracovat. „Budeme muset vzít všechny spisy do ruky a všechny odsouzené zkontrolovat a rozhodnout, jestli se na ně amnestie vztahuje, nebo ne“, uvedl pan soudce v tomto článku. Předpokládám, že soudce dělá již nějakou dobu a fakt, že hlava státu občas vyhlašuje amnestie, není pro něj ničím novým. Trochu to připomíná zedníka, kterého obtěžuje zdít: To budu muset vzít cihly a maltu… Také vyšlo najevo, že někde na Moravě propouštěli vězně tempem 20 muklů/hod., což při předpokládáném počtu 7000 muklů představuje celých 350 člověkohodin.
Policie skuhrá, že vynaložila úsilí, aby dostala lidi do basy a Klaus jim je pustil. Já měl zato, že úkolem policie je chránit bezpečnost osob a majetku, odhalovat a předcházet trestné činnosti, a její činnost je od činnosti soudů a věznic organizačně oddělena právě proto, aby policie nemohla do výkonu trestu zasahovat, jak je to právních státech obvyklé. Naopak, pro policejní státy je typické, že se policie vměšuje do úkolů jiných složek státní správy a přebírá nad nimi kontrolu.
Poškození v nějakých letitých kauzách skuhrají, že nedostanou odškodné, jako v případě H-Systému. Protože se ale celá kauza táhne ještě z dob, kdy jsem studoval na vysoký a Škodovka zavěšovala na Staromáku Felicii za dveře, nevypadá příliš reálně, že by z nich něco dostali. I kdyby amnestie nebylo, stejně neměli žádnou záruku, že je odsoudí a i kdyby je odsoudili, tak je stejně mohl soud odkázat „na pořad práva civilního“, jak to v poslední době tak rádi dělají, a byli by na tom stejně jako teď. Jen přijdou o tu kratochvíli a neuvidí ty vykuky, co jim naletěli, za mřížema. Ať si teda pustí v bedně Stardance.
3. Titulky o tom, co již amnestovaní provedli hrozného.
Vylezli z věznice a šli hned krást. Vylezli z věznice a šli se poprat.
Neklade si nikdo otázku, proč teda v té věznici byli? Stálo nás to peníze, byli subjektem různých programů zacházení, byli pod dohledem nikoli pouze vězeňské stráže, ale také psychologů a vychovatelů. A pak vyjdou z basy a jdou dělat bordel. Tady je asi něco špatně. Asi ten systém trestů, co tu provozujeme, nenutí ani nemotivuje nikoho, aby se polepšil, naopak, každodenně apeluje na ty horší stránky jeho osobnosti. Navíc mi není jasné, jak tohle souvisí s amnestií, podle mně vůbec nijak. Kdyby je pustili po skončení trestu, tak by se poprali stejně a stejně by šli krást, protože jejich převýchova ve státní režii selhala.
Malá úvaha nad justičním systémem
Vohnout požaduje přísnost. Zejména na ty druhé okolo. Logickým závěrem všech možných kauz diskutovaných v hospodě a low-IQ kolektivech je stritkní požadavek, aby někoho zavřeli, nejlépe na doživotí až do smrti až zčerná, protože provedl něco strašného. Dnešek se nesl ve znamení surfování politiků na vlně prezidentské amnestie, přičemž se z hrdel lidí, kteří jsou z povahy hospodaření a fungování jejich mateřských politických stran každý den jednou nohou v base, znělo temné „zavřít a nepustit“.
Výsledkem této dlouhodobé snahy je, že v letech 2003 až 2011 počet vězňů stoupl o bezmála sedm tisíc lidí navzdory poklesu kriminality a při stále stejné schopnosti policie objasnit případ, která už léta stagnuje na zhruba 40 procentech. Za posledních deset let vzrostl počet vězňů z 14 tisíc na 25 tisíc. Příčinou toho stavu je, že soudci častěji volí nepodmíněné tresty (protože jinak se mohou stát objektem skandalizace v médiích, být propíráni včetně fotek sebe, rodiny a domu v psycho pořadu Krimi zprávy nebo pocítit jiné formy nátlaku, např. od příbuzných). Další příčinou je neustálý nárůst počtu různých skutkových podstat trestných činů, za které se můžete podívat do basy. Pravděpodobnost, že se za stejný skutek podíváte do basy, stoupla za posledních deset let o třetinu.
V ČR máme 219 vězňů na sto tisíc obyvatel, Velká Británie jich má 154, Rakousko 104 a Německo 86.
Nikomu neradím, aby se k tomuto hospodskému tažení za plné věznice tažení připojil, protože se může velmi snadno přesunout na druhou stranu barikády. Pokud chcete návod, pak tady je:
– v autě: jednou ve městě 65 km/h, jednou nezapnout pásy, dvakrát tydlifon za jízdy
– nepřebírat poštu nebo mít trvalé bydliště někde, kde již nebydlíte, případně přebírat a nereagovat, „zase kurva nějaký papíry“
– počkat zhruba rok od posledního deliktu
– pak se nechat zastavit policejní hlídkou
– na to, co přijde, si nebrat si právníka
– k soudu přijít prostě oblečen a říci, že máte málo peněz
– v případě nějakého alternativního trestu, např. 400 hodin nucených, pardon, veřejných prací párkrát nepřijít, protože musíte např. do práce, s dětmi k doktorovi apod.
a jste tam za maření tamtoho. Za maření výkonu soudního rozhodnutí pseudofašistického státu. Není to žádné veledílo, postačí nečinnost. Vohnout do toho spadne na to šup.
Pokud to chcete zkratkou, tady je další. Stačí se pohádat s popeláři.
V běžném životě musím někdy napravovat myšlenky amatérských penologů, kteří někde v odlesku větráků na dně půllitru uviděli vizi věznic jako ústavy, skoro bych řekl kluby gentlemanů, kde se celý den sleduje televize, sportuje, posedává v pohovkách, klábosí a podobně, aniž by odsouzeným něco myslitelného chybělo. Většinou se takových lidí ptám, zda v tom vězení byli a jaká věznice to byla. Tím se dialog nenapravitelně zadrhne. Když se pak začnu věnovat popisu převýchovných aktivit, které praktikují české věznice, některým jedincům zamrzne úsměv na rtech, protože jim dojde, že i kdyby mohli čučet na bednu, sportovat a posedávat celý boží den, tak by je stejně z tý pakárny jeblo. V tomto ohledu vede epizoda „rybářský kroužek“, kdy v něm zařazení vězni pořád dokola chytají několik ryb živořících s rozpíchanými tlamami v požární nádrži. Špatný také není fotografický kroužek, který se vzhledem k nemožnosti vyčítat fotky z aparátu počítačem soustřeďuje na verbální diskusi, jak by mukl fotil, kdyby mohl.
Společnost vytrvale odmítá jakékoli snahy o zavedení materiálního narovnání mezi obětí a pachatelem, protože přetrvává obava, že by tím byli zvýhodnění bohatí (ačkoli se jedná o pouhou domněnku), a být bohatým je samo o sobě zločin.Takže uvedený stav budou muset vohnouti strpět.
(6x známkováno, průměr: 2,17 z 5)