Útržky ze zpráv, které mi v posledních dnech utkvěly v hlavě: V Iráku unesli… Další útok na americký konvoj v Iráku… Výbuchy ve Španělsku… Bin Ládin nabízí mír Evropě…
Teroristé se zase začínají rojit a mně už to leze krkem. Příště totiž můžu přijít na řadu já. Třeba si jen tak půjdu po ulici, najednou bum a budu rozprsknutý v okruhu pár set metrů. Mně už to vadit nebude, ale kdo to má po mně uklízet? A to jen pro to, že si nějaký hňup vzpomene, že ho kdosi utlačuje a je třeba se mu pomstít tak, že zaútočí na někoho, kdo s problémem nemá nic společného.
V Čechách jsme si zvykli nadávat na nějakého vnějšího utlačovatele, který se nám stále cpe do naší krásné zemičky. Ještě před pár lety to byli Rusáci, dnes jsou na indexu zaprděného čecháčka Američané. Ti totiž můžou za všechno. My ale jako malý a slabý stát nemáme jinou možnost, než se politicky, ekonomicky a vojensky s někým spojit, abychom své zájmy mohli prosazovat důrazněji. Ne však tak, že vstoupíme do NATO a když nastane válka, řekneme, že do ní nepůjdeme, a když už půjdeme, tak ne na území, kde se bojuje a když už ano, tak jako nebojová jednotka. To je právě projev myšlení, který jsem minule kritizoval. Troufám si říci, že jako vojenští spojenci v současnosti stojíme za hovno i s profesionální armádou a nedivil bych se, kdyby se jiným nechtělo pomáhat nám, pokud by u nás k něčemu došlo. Kdo by se taky staral o nějakou prdelní Českou republiku někde v Africe?
Projevem čecháčkovského myšlení je odsuzování zlotřilého amerického prezidenta, který bezdůvodně napadl mírumilovný Irák. Já tvrdím, že americký prezident vykonal pro svět mnoho dobrého a bude to oceněno až zpětně. Nemyslím si, že Bush by byl kdovíjaká myslivna, ale on bedna být nemusí. Prezidentská funkce je funkcí politickou, nikoliv odbornou. Prezident pouze rozhoduje a na nejrůznější posudky a doporučení má své lidi. Aby mohl rozhodovat, musí mít jasno, a to Bush, ať je jakýkoliv, má.
Jirka Keřík starší na začátku 90. let Irák vojensky porazil, přesto ho neobsadil. Asi se shodneme, že mu nešlo pouze o blaho ubohých Kuvajťanů, ale na druhou stranu mu Saddámův režim zřejmě tolik nevadil. Proč by taky měl, když zadarmo udržoval v zemi pořádek. Po dvanácti letech byla situace jiná. Bushův syn Irák porazil a obsadil. Netvrdím, že Američanům nejde o ropu. Ale proč neobsadili Irák už v roce 1991, když tehdy měli tak krásný důvod a posvěcení OSN? Ono tam asi o tu ropu tolik nejde, resp. ta je tam jen jako přidaná hodnota. Jde o to, že v Novém Yorku stojí o pár baráků míň, a to Amíci nemají rádi. Takže bych řekl, že jim jde hlavně o razantní potření terorismu. Vypadá to, že šlo o operaci pro futuro. Američané mohli mít signály, že po likvidaci hnízdiště v Afghánistánu by se strejda Bin mohl přestěhovat ke kamarádovi na západ. Irák má navíc nesmírně strategickou polohu. Na východě problémový Írán, na jihovýchodě strategicky důležitý Kuvajt, na jihu Saúdská Arábie, která se tváří jakoby nic, na západě Sýrie a Jordánsko. Na severu Turecko, které taky není vzorem ctnosti. Izrael co by kamenem dohodil, Egypt jakbysmet. V Iráku samotném jsou mohutná ložiska ropy. Možná, že Američané doufají, že se podaří předělat Irák na demokratický stát.
Jenže Arabové jsou jiní. Arabové mají rádi, když je někdo utiskuje a jsou šťastni, mají-li proti komu bojovat. Jinak by se nudili a nemohli by házet kameny a střílet z kalašnikovu do vzduchu. Při vstupu do Bagdádu vítaly Američany rozjásané davy a děkovaly k osvobození od tyrana. Nyní ty samé davy zapalují americká auta. Jak je to možné? Inu, arabská mentalita je typicky šmelinářská. Chvíli s jedním, pak zas s druhým, podle toho, kde jim kyne víc. Saddám už je pryč, takže už Američany nepotřebují. K tomu si připočítejme silný vliv muslimského náboženství, které hlásá, jak je Západ shnilý. Takže není problém, že Američané najednou nejsou osvoboditelé, nýbrž uchvatitelé. Ten, kdo je včera vítal, je zítra bodne do zad. Může to být kdokoliv, protože víra a potencionální fanatismus se týká všech. Jen pořád nechápu, v čem je ti Amíci tak strašlivě utlačují. Napadá mě pouze jediný důvod, Izrael, který se nevybíravě roztahuje v Palestině. Proto je třeba s ním bojovat všemi prostředky. Teroristi na to jdou od lesa. Vida, že několik přímých vojenských útoků se díky arabskému diletantismu i přes děsivou přesilu v minulosti nepovedlo, poškozují izraelského spojence. Nebo spojence jeho spojence. Nebo kohokoliv, jejich válka je svatá a Alláh věčný!
Bylo by však chybou myslet si, že Arabáci své podlé útoky činí jen pro lásku boží. Jde jim o zcela konkrétní zájmy, a to jejich zájmy. Nenávist ke všemu americkému je jen zástěrkou. Vždyť z USA a celé západní společnosti prostřednictvím ropy neuvěřitelně profitují. Do 60. let 20. století Arabové dřepěli ve stanu a pálili velbloudí trus. Teď si někteří vozí zadky v mercedesech a chtějí o všem rozhodovat. Proto mají plné huby útlaku a chudá lůza živená fanatismem na to slyší, protože prý se jim do země cpou západní společnosti. Ale ono to ani jinak nejde, když si sami rafinérii postavit neumějí.
Jsem rád, že Američani začali konečně chápat, že boj proti terorismu je regulérní válka, byť vedená poněkud jinak. Útoky z 11. září k tomu byly vhodnou rozbuškou. Západní společnost dlouho nebyla schopna na terorismus účinně odpovědět, protože s bezzubou Evropou se příliš počítat nedá. Ta svoji sílu pohřbila ve dvou světových válkách a nebýt Američanů, kteří ji třikrát podrželi nad vodou, asi by to tu dnes vypadalo poněkud jinak. Z tohoto hlediska by Evropa vlastně měla být nejtužší americkou kolonií. Nevím jak vy, ale já americký bič na svých zádech nepociťuji.
Z hlediska mezinárodního práva bych v amerických aktivitách neviděl velký problém. Jedinec či nevládní organizace zde zásadně není subjektem práva, a tak jejich jednání připadá na vrub státu, pod jehož jurisdikci spadá nebo který jejich činnost podporuje či trpí. Tolik k Afghánistánu. To se sice Američanům v případě Iráku jednoznačně prokázat nepodařilo, nicméně mezinárodní právo má od vnitrostátního poněkud odlišný charakter tím, že je tvořeno „za pochodu“. Jestliže tedy není prostřednictvím OSN schopno efektivně reagovat na aktuální světové dění, je nutno volit svépomoc.
Američané mají nyní dvě možnosti. Instalovat v Iráku demokracii s blahodárným vlivem na okolí nebo si z něj udělat vojenskou základnu. Vzhledem k výše napsanému mám pocit, že se vojáci z Iráku jen tak nehnou. Teroristé rozumějí jenom síle, domluvy ani prosby na ně neplatí. Dokud budou zločinci jako Arafat dostávat Nobelovy ceny za mír, lidé budou umírat dál.
(Zatím nikdo nehlasoval)