„Řidiči si musí uvědomit, že nesou odpovědnost za případné následky v silničním provozu a že změny v pravidlech byly provedeny v jejich zájmu. Jejím cílem je ochránit slušné řidiče před těmi bezohlednými“ (Milan Šimonovský, když byl ještě ministrem dopravy)
Sice mi to v tomto případě nečiní žádnou radost, ale nyní musím konstatovat, že nám čas ohledně sporného efektu nového silničního zákona na bezpečnost silničního provozu dal za pravdu. Nový silniční zákon byl přijat jako novela 411/2005 Sb. a v platnost vstoupil 1.7.2006. Kromě několika malých změn přinesl jednu zásadní, a to sice zavedení tzv. bodového systému.
Na serveru MVČR jsou mimojiné k dispozici data o dopravních nehodách za měsíce leden-březen 2004-2007 včetně. Porovnejme nyní základní ukazatele bezpečnosti za tyto roky:
| rok | počet nehod | počet usmrcených | počet těžce zraněných | počet lehce zraněných |
| 2004 | 48.070 | 202 | 839 | 5.411 |
| 2005 | 48.863 | 195 | 785 | 5.339 |
| 2006 | 51.980 | 188 | 719 | 4.601 |
| 2007 | 39.712 | 209 | 760 | 4.678 |
zdroj: http://www.mvcr.cz/statistiky/doprava/2007/3_2007.doc
Co plyne z těchto dat?
Samo MVČR uvádí tento závěr:
• počet usmrcených vzrostl o 21 osob, tj. o 11,2%
• počet těžce zraněných o 41 osob, tj. o 5,7%
• počet lehce zraněných o 77 osob, tj. o 1,7%.
Pokud použijeme k hodnocení bezpečnosti na silnicích stejné parametry jako MVČR, pak musíme konstatovat, že v uvažovaném období nový silniční zákon nepřinesl žádné zlepšení bezpečnosti na silnicích. Bezpečnost se naopak zhoršila.
Platí to především pro ukazatele charakterizující následky dopravních nehod. V případě počtu nehod nelze na základě dostupných jednoznačně říci, zda došlo k nárůstu nebo poklesu, protože se změnila definice nehody.
Závěr: Zavedení nového silničního zákona bezpečnostní situaci na našich silnicích nezlepšilo, ačkoli jeho tvůrci a propagátoři slibovali pravý opak. Každopádně, ty stovky životů, které měl nový silniční zákon zachránit, jsou teď někde tady. Což samozřejmě není žádný důvod k radosti. To volá po akci.
MVČR uvádí:
Pokles zaznamenáváme v kategorii:
• počet nehod o 12 268 tj. o 23,6%
• odhad hmotné škody o 656,9 mil. Kč tj. o 26,4%.
Podívejme se nyní i na toto číslo, totiž počet nehod. Došlo ke změně metodiky v posuzování, co je dopravní nehoda a co není. Dopravní nehodou byla před zavedením nového zákona událost, při které došlo mimojiné ke zranění osob nebo škodě na hmotném majetku vyšší než 20.000 Kč. Po novele 411/2005Sb., se druhé z kritérií změnilo na částku 50.000 Kč, tedy na 2.5-násobek. Zpráva MVČR konstatuje pokles počtu nehod, aniž na tento fakt nějak upozorňuje, což je na první pohled neseriózní. Autoři zprávy evidentně spoléhají na to, že se na tuto změnu metodiky již zapomnělo a vzniklé rozdíly budou čtenářem přičteny k dobru nového silničního zákona.
V teorii experimentů platí za hrubou a amatérskou chybu, když se současně mění parametry sledovaného objektu i metodika sběru dat. Takový experiment pozbývá vypovídací schopnost, protože nelze již určit, jak se na výsledku projevila meřící metoda a nakolik se změnil subjekt pozorování. Změnou kritéria pro dopravní nehodu se zákonodárci připravili o možnost jednoznačně vyhodnotit účinek nového silničního zákona. Doufejme, že se tak stalo náhodou, respektive v důsledku nevědomosti a zabedněnosti, a nebylo to úmyslem.
Udělejme nyní práci za naše úředníky a pomozme jim následující úvahou. Zatímco se loni měnilo kritérium pro hmotnou škodu, kritérium „škody na zdraví“ se nezměnilo. Dá se tvrdit, že z nějakého počtu dopravních nehod bude mít jedna za následek škody na zdraví. Tato – řekněme – pravděpodobnost závažných nehod bude pravděpodobně nabývat rok co rok podobných hodnot a na její hodnotu budou mít vliv především rostoucí bezpečnost automobilů vybavovaných stále více pasivně bezpečnostními prvky a rostoucí hustota provozu, oboje posouvá závažnost nehod směrem k méně závažným. Abychom se k tomuto číslu dostali, sečteme každý rok počet nehod se smrtelným, těžkým nebo lehkým zraněním. Tímto součtem vydělíme celkový počet nehod. Provedeme to pro první kvartál let 2000 – 2006, kdy platila původní metodika sběru dat, viz tabulka a graf.
Vidíme, že například v roce 2001 připadala na 6,4 dopravních nehod jedna s úrazem. V roce 2005 to již bylo 7,7 nehody na jednu vážnou. Toto číslo – naše hledaná pravděpodobnost závažné nehody – se od roku 2000 vyvíjí přibližně lineárně (s výjimkou roku 2006, kdy nějaký faktor příznivě posunul poměr nehod na jeden úraz na 9,4 nehody). To nás opravňuje proložit těmito hodnotami přímku a protáhnout ji do roku 2007. Zjistíme, že pro letošek by byla průměrně každá devátá nehoda s úrazem. Zpětným přepočtem se dostaneme k tomu, že pokud by se počet nehod hodnotil podle původní metodiky, bylo by pro první kvartál letošního roku zaznamenáno přibližně 51.000 nehod. Rozdíl mezi oficiálně udávaným číslem 39.700 a 51.000 (tedy asi 22%) připadá tedy na nehody s hmotnou škodou 20.000 – 50.000 Kč bez zranění, které policie podle nové metodiky nezaznamenala. I pokud bychom neuvažovali loňský výsledek, který trend posouvá nahoru, tak se dostaneme k počtu 48.000 nehod.
Správnost této úvahy potvrzuje oficiální údaj o poklesu hmotných škod o 26,4%. Auta ani jejich součástky meziročně rozhodně o 26,4% nezlevnily, pojišťovny také pokles hmotných škod nepotvrzují, těchto 26,4% je tedy to, co po změně metodiky propadává policejním sítem.
Počet 48-51.000 nehod nenasvědčuje žádnému významnému poklesu.
Závěr: Zavedení nového silničního zákona ve skutečnosti nepřispělo k poklesu počtu dopravních nehod, pokud se tyto očistí od vlivu změny metodiky měření.
Co dalšího plyne ze zprávy MVČR? Zpráva je poměrně optimistická. Připomíná sportovní zprávy v dobách komunistů. Ve vzájemné soutěži týmů Sovětského svazu, DDR, Bulharska a ČSSR obsadili naši borci krásné čtvrté místo.
Prvním alarmujícím závěrem je, že přibylo střetů auta s chodcem, a to o 173 případů. Ve 48 případech skončil tento střet úmrtím, což je o 10 více než loni. Počet smrtelných nehod na přechodech pro chodce současně klesl o tři. Zdá se to i tak nepochopitelné, protože bodové hodnocení přestupků klade velký důraz na dodržování rychlosti a tím pádem by měl počet nehod s účastí chodce významně klesnout. Opak se stal pravdou a vysvětlení je podle mého názoru velice jednoduché. Řidiči si předtím mohli vybrat, zda sledovat tachometr nebo provoz kolem sebe, nyní si vybrali tachometr. O 66,7% (na 259 případů) dále narostl podíl nehod způsobených řidičem nemotorového vozidla, tedy převážně cyklistou. Zdá se, že hledání příčiny stoupající nehodovosti na straně řidičů není bezpodmínečně jediná správná cesta.
Další alarmující fakt je skryt v této citaci: „Pod vlivem alkoholu zavinili účastníci provozu na pozemních komunikacích celkem 1 461 nehod (tj. 3,8% z celkového počtu), při kterých byly 4 osoby usmrceny (tj. 3,8% z celkového počtu nehod řidičů) a 504 osob zraněno. Oproti stejnému období loňskému je počet těchto nehod vyšší o 155 (tj. o 11,9%), počet usmrcených je nižší o 5 osob (tj. o 55,6%) a počet zraněných je o 80 osob vyšší (tj. o 18,9%).“
Pokládám otázku, jak tedy zafungoval slibovaný efekt silnější represe alkoholu za volantem? Podle dostupných údajů, nezafungoval vůbec.
Nový silniční zákon selhal.
Očekávání, kteří do něj jeho zastánci vkládali, se nepodařilo naplnit. Ve skutečnosti se nejedná o selhání pouze toho zákona samotného, ale selhání principů, na kterých je vystavěn, totiž náhradě řešení problémů represí. To, že po nějaké době od svého zavedení nebude fungovat, bylo v podstatě očekáváno.
Zastánci zákona již nyní preventivně přicházejí s různými víceméně komickými vysvětleními, proč počet smrtelných nehod na silnicích roste. Podle policistů může za nepříznivý vývoj nehodovosti příznivé počasí (závěr si učiňte sami).
„Z porovnání základních ukazatelů nehod v prvním čtvrtletí 2007 vyplývá, že vývoj následků na životech a zdraví, je v porovnání s loňským rokem, nepříznivý a zatímní ná-růst počtu usmrcených osob je poměrně vysoký. Je skutečností, že dosavadní nepříznivý vývoj byl do značné míry ovlivněn příznivým průběhem zimního a jarního počasí“ (zdroj: http://www.mvcr.cz/statistiky/doprava/2007/3_2007.doc strana 11)
Je pravděpodobné, že v následujících měsících budeme muset čelit různým mediálním manipulacím majícím doložit efekt zákona podle úsloví „when you cannot make it then fake it!“ Existují mnohé další informační zdroje, které zlepšení bezpečnosti na českých silnicích nepotvrzují. Velmi výmluvný fakt představuje například nárůst cen povinného ručení.
Sekundárním efektem nového zákona bylo prohloubení moci státního aparátu, obecních zastupitelstev, obecních policií a v neposlední řadě PČR a MDČR. Dá se proto očekávat, že uvedené složky budou na jeho existenci dále trvat, případně jej látat různými service packy, aby prohloubili jeho životaschopnost a svoje výhody. Nemusím připomínat, že je to ke škodě nás všech.
Myslím si, že by politik měl být konfrontován s výsledky svého počínání, ať jsou pozitivní nebo negativní. Pan Šimonovský byl hlavní prosazovatelem zákona a pan Řebíček odolává snahám o jeho věcnou změnu. V tomto případě si vás dovoluji požádat, abyste jako voliči poskytli politikům nezbytnou zpětnou vazbu a seznámili pány Milana Šimonovského a Aleše Řebíčka s výsledky jejich práce malým dárkem v podobě zprávy s odkazem na tento článek.
Mail na pana Šimonovského je simonovskym@psp.cz a na pana Řebíčka rebicek@mybox.cz
„Mířím k pojmu společenské kontroly, Petere. K požadavku každého suverénního státu vykonávat kontrolu nad chováním svých občanů, vnutit jim kázeň a vyžadovat přiměřenou poslušnost. Přimět je, aby jezdili vpravo nebo v některých případech vlevo. Aby platili daně. A společenské kontroly se pochopitelně nejsnadněji dociluje prostřednictvím strachu“. (Michael Crichton, kniha Říše strachu).
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)