V Anglii s pepřákem - zpět na článek

Počet komentářů: 37

  1. Kdyz se draha polovicka chystala s kamaradkou do Milana, tak jsem ji donutil si poridit sebou peprak.
    Byla celkem rada, ze ho sebou mela. Spousta mist doporucovanych v pruvodcich je dnes uz plna jen povalujicich se cernochu z afriky co cosi pokrikujicich.
    Ale prakticky u kazde pamatky vas prohledavaji, nez vas pusti dal a jak najdou peprak, tak problem. Dovnitr vas s tim nepusti, ale neni ho kde uschovat. Ochranka, informace atd. vsichni se tvari, jak kdyz jim chcete dat odjistenej granat.

    1. Jak můžou někomu najít pepřák? To jim ho musí úmyslně strčit pod nos.
      Kontrolami u (italských, francouzských) památek běžně procházím s teleskopem, nožem.

  2. Partu kámošů takhle sebrali na italských hranicích. Bohužel si půjčili auto od známého a ten jim jaksi zapomněl sdělit, že v jedné přihrádce si vozí nebezpečnou ilegální zbraň. Takže všichni strávili pár hodin v italské cele, kde nebylo absolutně nic (snad jen hajzl) a museli tam dokonce i stát. Když si sedli na zem, přiletěl hysterický Ital a začal na ně ječet. No nic moc zážitek. Nakonec je pustili, nevím, jestli jen tak, nebo museli platit mastnou kauci nebo tak něco. Jo a ta nebezpečná ilegální zbraň nebyl kulomet, ale obyčejný teleskopický obušek.

    1. No teda, vozím v autě momentový klíč. Není teda teleskopický, že ano, ale jako zbraň by se obušku vyrovnal. Doufám, že nebudu mít v Itálii problém.

      1. Momenťák vozím taky a dokonce i pětilitrový kanystr s benzínem. Červený, takže tuplem signalizující nebezpečnost. Je otázkou času, kdy držení kanystru se zcela běžnou hořlavinou bude „intent to harm“..

        1. Pán sa priznal?

          Rovno tu, na webe hodnom služobnej pozornosti organizovaných zločineckých skupín v uniformách, proti ktorým je to tu zamerané v množstve prípadov väčšom než malom?

          A kúrňa, tuším som sa priznal aj ja…

      2. Tak daleko se snad nedostali. Tohle se stalo někdy okolo roku 2012. Ale je fakt, že je neskutečně pošahané hysterčit ze zbraní, které jsou méně účinné než většina obyčejného domácího nebo kuchyňského nářadí.

        1. Oni budou hystercit i z vetsiny domaciho nacini, pokud je clovek premisti na nezvykla mista. Nebo taky ne. Nekdy budou hystercit z kychynskeho noze, co si clovek koupil, ma ho v tasce, jeste zabaleny a pretazeny stahovacimi pasky, pripevneny ke kartonu a s uctenkou hned vedle, nekdy ne. Clovek nikdy nevi, v principu je kazdy sprosty podezrely, jako za bolsevika. S nejakou autoritou se da mluvit, s nejakou ne.

    2. No aby sme neohovárali len Talianov (o britoch sa ani nevyjadrujem) a ich zákony. Teleskopický obušok je zakázané nosiť / voziť / transportovať aj v Nemecku a Rakúsku. Hoci v Rakúsku jesto nejaká výnimka na teleskop bez oceľovej guľky na konci – ak sa sa dobre svojho času dočítal. V Nemecku je ale Wafengesetz prísnejší hlavne čo sa týka chladných zbraní – zakázané nosenie one-handov (neviem ako by reagovali na taký ten orezávak čo sa ním otvárajú krabice, lebo bol nejaký judikát zaznamenaný, kde sa pásalo, že ak to nemá celú hladkú čepeľ, tak je to pracovný nástroj a nie Messer), butterfly-ov (motýliky), obojstranne brúsených čepelí či vyskakovacích nožov (výnimka je / bola len na čepele, ktoré vylezú von z rukoväte bez pomocnej energie – pružiny). Mení sa im to tak, že ani sami gumáci na ulici často nevedia čo ešte je OK a čo nie a radšej to habú a posielajú potom Liebesbriefy na adresu páchateľov keď to posúdi niekto kto sa v tom vyzná – idel som to v dokumente, ktorý sa volal Achtung Kontrole! a bol venovaný „propagácii“ policajného štátu a jeho iných represívnych zložiek (exekútori, policajti v civile, vymáhači nedoplatkov a pokút atď.). Proste hnusná propaganda, ale ak mal človek rozum, tak v tom vedel nájsť a vidieť dosť vecí, ktorých sa má vyvarovať aby zostal v low profile.
      Som sa rozpísal tak sa vrátim k tým teleskopickým obuškom. Mal som to v aute ja aj manželka, ale keďže jazdíme dosť v AT tak som to vybral z odkladacieho priestoru v dverách a nahradil som to u oboch teleskopickým kľúčom na matky kolies aj s príslušným orechom – samozrejme pri kontrole nepúšťať chujov dnu a ak by mali Durchsuchungsbeschluss (či jak sa to volá) ta je nutné odpovedať, že som doťahoval koleso, lebo som mal defekt nedávno. Inak ten teleskopický kľúč na kolesá je dlhší ako ten obušok čo som tam mal pôvodne.

      1. Ještě bych doplnil boxer – když mě takhle před lety jednou v DE zastavili a ptali se zda nemám něco u sebe, tehdy ještě nevědoucí, vytáhl jsem boxera ze dveří u řidiče, v momentě se jim rozzářili ty prasečí očíčka a už ani neměli potřebu se dále v autě přehrabovat. Že byl ve dveřích u spolujezdce i teleskop, už jsem si radši nechal pro sebe. A to, že mi z kufru ještě vyštrachali starej nacistický plakát z 2. světové s nápisem „Der sieg wird unser sein !“ se nakonec jevilo jako menší zlo, tedy po několikahodinovém vyslechu a vyšetřování. Plakát mi vrátili a za boxera mi pak následně naúčtovali 600é s tím, že mi ho samozřejmě nevrátí….

        1. Na ten boxer som zabudol a to bol raz aj námetom „skeču“ v nemeckom kvázi-dokumente (reklame na ozbrojené sily BRD+DDR) s názvom Achtung Kontrolle, kde jedna babka viezla (letecky) vnúčikom asi 4 kusy boxerov z ďalekej cudziny a vyhmátli ju pri röntgenovej kontrole kufra na letisku v BRD+DDR. Už presne neviem ako to skončilo, ale bolo na ňu podané trestné oznámenie.

  3. To je slabota proti skutečnému případu ze „země svobody“ kde být pouhý sprostý podezřelý vás může stát život.
    Ikdyž jste vůbec nic neudělali, dokonce ani přestupek nespáchali, tak se během pár hodin snadno můžete ocitnout na týdny (když nemáte na kauci) ve společné vazební cele (jeko jediný běloch) s 20ti členy gangů, feťáky s absťákem, znásilňovači a vrahy. A to bylo jen vazební vězení s nejnižší ostrahou. Což spočívalo v tom, že na vás od rána do večera mířili brokovnicí a osobní svobodu byste mohli závidět i vězňům koncentráku, protože vám nehrozilo zastřelení za to, že nejdete po předepsané čáře, nebo jste vyndal ruce z kapes (kde je musíte mít, když nemáte želízka).

    To se stalo jen proto, že se ten vysportovaný blonďatý týpek se slovanským přízvukem nějak nelíbil místním (zřejmě barevným) ploskolebcům (LAPD). Proti tomuhle je veškerý český „silniční fašizmus“ spočívající v kontrolách lékárníček a dýchání do draegrů a celé to úřední utahování šroubů, jen otravné bzučení komára. 99% zdejšího čtenářstva by se zesralo jen po nasazení želízek, a na policejní stanici by se rozbrečeli a volali maminku.
    Opravdu doporučuju to video shlédnout, stojí to za to, někomu v téhle zaprděné kotlince to možná i otevře oči:

    https://www.youtube.com/watch?v=0xrbqKZ2WrY#t=2m30s

    1. Pravda je, že tam byly některé naprosto šílené excesy (jen z hlavy namátkou třeba bombardování MOVE, vypálení Waco, zavraždění Vicky Weaverové v Ruby Ridge, případ Kena Ballewa, … … … a legislativa stran „civil asset forfeiture“ je také něco, co je třeba vidět, aby tomu člověk uvěřil), nicméně pořád, i přes to přese všechno je tam v celkovém průměru svoboda větší a risiko menší než v Evropě. Docela o dost.

    2. Netuším, jak dlouho žije v USA, ale snad by už mohl vědět, že field sobriety test je třeba ze zásady odmítnout. Vždy, bez výjimky. Platí zásady stejné jako v ČR. S policií se zbytečně nevybavujeme, nicméně (zvlášť v USA) je dobré být slušný a chovat se s respektem. Tedy odpovědět něco jako „I am sorry officer, but I am refusing the field sobriety test. I think that it’s not reliable“.
      Stejně tak je třeba vždy odmítnout prohledání auta. Policie mívá tendenci se zeptat, zda se může podívat třeba do kufru, zda nevezete něco nebezpečného. Opět (bez výjimky, i když jste si naprosto jisti, že vše je O.K.) odmítněte. Tohle se naučte: „I am sorry but I do not consent to a search“. Pokud vás zajímá proč, když nic špatného nevezete, tak si některé případy vygooglujte.
      Žiji v USA asi 10 let, nikdy jsem s policií žádné problémy neměl. Vždy byli (na rozdíl od policie v ČR) přijemní a chovali se slušně. Ani pokutu jsem nikdy neplatil, několikrát jsem vyváznul pouze s napomenutím za rychlost. Podobné nepříjmené situace, jako byla ta z videa, skoro jistě nezažijete někde na venkově. Problémy hrozí většinou pouze v centrech velkých měst a obecně v ghetech, kde se policisté bojí víc, než vy.

      1. Kdybys žil v USA 10 let, věděl bys, že „I am sorry but“ je Czenglish.

        1. Není. Aspoň tedy v USA je to naprosto O.K. V Británii nevím, tam ale mluví divně a neumí napsat správně ani „pneumatika“ :-) No dobře, použít „sorry but“ není úplně nejslušnější, znamená to trochu „trhni si“, ale je to zhruba ten nejslušnější tón který jsem schopen s policajtem, který po mě chce field sobriety test mluvit. V okamžiku, kdy po někom chce policajt field sobriety test už je totiž v podstatě rozhodnutý, že jej zadrží za DUI. Field sobriety test ti nikdy nemůže pomoci, jen uškodit.

      2. Tak zrovna field sobriety test mi přijde jako šikovná věc kterou bych z fleku zaved i u nás. Pokud je totiž člověk jen trochu trénovanej norek tak nemá problém ho splnit i s menším množstvím v žíle. Ani po pár pivech nemám problém trefit se poslepu na špičku nosu nebo projít se po dělící čáře. Zato dräger je konečná, cokoliv nad 0.2 promile je minimálně tučnej flastr.
        jasně, pokud je dotyčnej zbořenej tak, že jede autem protože se neudrží na nohou, tak je dobrý ten test odmítnout protože každá půlhodina střízlivění navíc se hodí.

        1. Proč zrovna tady… Já myslel, že za ty roky vás Dfens už vás trochu vychoval :-) Dobře, možná to pramení jen z nedostatku informací. Takže doplním. Field sobriety test je subjektivní test, jehož vyhodnocení závisí jen na úsudku policajta. Stačí? Teď už by to mělo být jasné :-) Dobře, tak ještě dodám, že podle dostupných statistik vykazuje field sobriety test cca 30% falešných pozitiv. Slovy třicet procent!!!
          Prostě při cestě do USA zvažte následující doporučení, na kterém se shodne naprostá většina právníků: Vždy bez výjimky odmítněte field sobriety test a vždy bez výjimky odmítněte prohlídku auta.

        2. No dobře, možná jedna výjimka… Neuvažoval jsem, že by někdo jel autem v opravdu hodně podnapilém stavu, ale zároveň byl hodně zvyklý a byl by si jistý, že ten test zvládne. V USA je v naprosté většině států limit 0.7 promile. DUI je to tedy až od 0.8 promile. Pokud víte, že máte víc, ale chcete to zkusit, tak good luck, třeba toho poldu přesvědčíte :-)

    3. Mimochodem, kdyby odmítl „field sobriety test“, tak si jsem skoro jistý, že vše by se dále vyvíjelo úplně jinak. Policie by jej pravděpodobně nezatkla, protože by neměla „probable cause“.

  4. Teda Carlosi ve ctvrtich jako Asslington a Shitbury peprak nepotrebujete. Tam je prece tak bezpecno a profizlovano, ze i kdyz si jenom psouknete, tak mate na krku pokutu za znecistovani ovzdusi. Ted vazne. V prostredi kde zijete byla hlupost davat pritelkyni peprak. Pakose nebo negra s nozem nebo kverem tak akorat nasere, kdyz to neaplikuje spravne a vcas. Lak na vlasy by udelal stejnou sluzbu. A kdybyste uz chtel neco echt na sebeobranu pro pritelkyni, tak si zagooglete slova jako systema Kadockin. Je tam u vas v okoli par lidi, kteri to uci a dle meho nazoru to ma smysl

  5. Tri roky jsem zil v Kingdom of Condom, sice ne v Anglii, ale musim rict, ze je dobre poznat na jaka mista se muze slecna vydat se zlatym retizkem a s otevrenou kabelkou a ktera mista pripominaji svym charakterem valecne zony nekterych horsich muslimskych zemi, kam by se ani ozbrojeny vojak nemel vydavat pesky.

    Na venkove a v mensich mestech neni ani zvykem pouzivat alarmy u aut, nebo zamykat zezadu domy. oproti tomu ve vetsich mestech jsou no-go zony, kam by se bal vkrocit cert. Je to videt na prvni pohled. V tom prvnim pripade peprak nebude potreba (a po nejake dobe prestanete byt ostraziti, takze i kdyby neco, nestihnete zareagovat), v druhem pripade vas za peprak bud sebere policie, nebo vas umlati retezem od kola nejaky mistni frikulin libovolne barvy, zatimco budete sprejovat jeho zfetovaneho kamarada. V prvnim pripade jsem videl mestaka, co jel fotit na hrad, mel s sebou obourucni mec a informoval o tom policajty. Ti nechapali, proc jim to rika, delku ostri nikdo neresil, chlap to nafotil a fotky vystavoval. O kousek jizneji, na periferii mesta, mely moderni matky na autech cedulky „zakazte vsechny noze“, jeste jizneji ve meste gangy s nozema prepadavaly blazny, co se tam odvazili vkrocit.

  6. Jeden nadšenec do asijských chladných zbraní mi začátkem devadesátek ukazoval svoji sbírku věcí, které často ani nepřipomínaly zbraně. Na závěr mi do ruky vtiskl 15 cm dřevěný kolík, že se mi může hodit, když od něj večer půjdu domů pochybnou čtvrtí. Pomyslel jsem si, že šutr nebo klacek co po cestě ulomím ve křoví by mi byl výrazně užitečnější. Když viděl moji rozpačitou reakci, tak mi ten kolík vzal a názorně mi předvedl řadu dost bolestivých chvatů, pák, úderů a vpichů, které s ní lze protivníkovi uštědřit.

    Tehdy mě nenapadlo, že o něco později bude právně ukotven jako útok zbraní, když třeba bodnu umělohmotnou propiskou útočníka, který má o 30 kilo víc a ruce jak lopaty. No ale je to ten chudáček co stál s holýma rukama proti člověku nebezpečně ozbrojenému propiskou.
    A ani ve snu mě nenapadlo, že ještě později bude v řadě zemí ilegální mít u sebe nožík nad 6 cm, slzák, nebo dokonce šroubovák.
    Kdybych to tehdy věděl, tak se od něj budu pilně učit.

    Nakonec to není ani tak o palebné síle nebo o nějaké drsňácké zbrani, jako o určitím know-how, kdy si zbraň uděláte prakticky z čehokoliv a umíte s tím náležitě zacházet. Vždyť pictolku, a ani ten blbej slzák či teleskop si nemůžete vzít mimo naše hranice. To co máte v hlavě vám nikdo sebrat nemůže. Ostatně, jak vznikly všechny ty asijské rafinované neřezné zbraně? Pod tlakem brutálně represivního státu, který zakázal nože, meče, vše ostré, jenže kriminálnící, lapkové a mordýři se tím nijak nezatěžovali.
    Jak je ta situace neuvěřitelně podobná té dnešní.

    1. Ten klacík, to byla asi notorická Yawara.

      Samozřejmě, udělat si účinnou zbraň sám ze sebe je naprosto optimální, o tom není sporu. Jenže… pro čtyřicetikilovou holku je to problém prakticky neřešitelný; a i hodně dobře trénovaný chlap je proti ožralovi s nožem ve značné nevýhodě (jo, nůž je svinstvo; doporučuji zkusit si to na tatami, v praxi to nevypadá jako ve filmech se Seagalem); a navíc — opravdu zdaleka ne každý je schopen a ochoten věnovat tomu tréningu netriviální čas.

      Proto je třeba jít tou druhou cestou, tou, která dá šanci i netrénované, čtyřicetikilové, sedmdesátileté dámě.

      A to je pouze* palná zbraň; nic jiného není ani zdaleka srovnatelné.

      Podstatné je, aby co nejvíce lidí mohlo nosit — a také nosilo — pistoli nebo revolver (nebo brokovnici pod montgomerákem, promnezamne). To je jediný způsob, jak omezit kriminalitu na reálně dostupné minimum.

      A kromě toho to také velmi zásadně pomůže lidem samotným, jaksi osobně.
      ____
      * Jediná věc, jež je ještě lepší, je osobní ochranka; ale to leze kapku do peněz.

    2. Jít proti člověku s nožem je loterie i pro trénovaného profesionála. To opravdu není jako ve filmech. Když na tebe nastoupí útočník s nožem, máš šanci na přežití kolem 10 %.

  7. ocs:
    Ano, yawara. Tehdy ty věci ještě moc známé nebyly a literatury bylo poskrovnu.
    S tím nožem máte pravdu. Já bych to viděl tak: vytáhnout, frajersky zamachrovat, a když to nezabere tak urychleně zdrhat (na machrování je výborný motýlek, bohužel v mnoha zemích nelegální v jakékoliv délce).
    Jsou případy lidí co se léta učili v boji s chladnými zbraněmi, kteří ale nakonec neměli nejmenší šanci proti člověku s nožem, kterého vytrénovala sama ulice.

    Problém každé zbraně (pokud se na ni člověk spoléhá) je ten, že jakmile vás o ni připraví, nebo ji zapomenete, tak se prostě poděláte. Ztratíte psychologickou převahu (u palných zbraní platí dvojnásob). Představte si třeba 50letého fotříka se solidní nadváhou co se zadýchá, když má vyjít pár schodů. Když přijde o zbraň, tak je bezbraný jako malé děcko, ve srovnání s ozbrojeným protřelým kriminálníkem.
    Ale když máte nějaký výcvik, tak pravděpodobně neztratíte chladné uvažování, protože víte, že i pro tyto situace jste vycvičený (to je to know-how o kterém jsem mluvil).

    Pistolkový fetišizmus neuznávám, tady se naprosto neshodnem. Protože obranu před zločinci by měly zajišťovat státní složky (které si platíme) jak formou prevence, tak formou trestání zločinců, což je taky konec konců dobrá prevence a výstraha (pokud je systém tedy funkční). A nahradit ne zrovna dobře funkční systém pistolnickou anarchií, to je z deště pod okap.
    Co naopak uznávám, je známý výrok George Orwella, že nad každým rodinným krbem by měla viset puška jako záruka demokracie (na obranu proti zločincům ve vedení státu, i na obranu proti vnějšímu nepříteli).

    Budu se opakovat, ale toto je ten váš pistolnický ráj:
    https://www.youtube.com/watch?v=0xrbqKZ2WrY#t=2m30s
    Tohle už podle mě nejsou excesy, ale běžná praxe ve velkých městech, kde kriminálníka od policajta rozeznáte jen podle uniformy. Jinak jsou oba natolik nasáknutí atmosférou zločinu, násilí a bezpráví, že ti poldové vidí kriminálníka a vyvrhele v každém, aniž by jim docházelo, že se sami stali vyvrhely. Což by bylo na dlouhou hlubinně psychologickou a sociologickou debatu, kterou bychom mohli začít už ve starém Římě, o tom, jaká byla atmosféra ve společnosti, kde každý druhý byl otrok. Dtto, jaká bude asi atmosféra v zemi, která má na světě největší počet jak vězňů, tak recidivistů na obyvatele i v absolutních číslech (USA).

    1. Státní složky, ať fungují jakkoli dobře, zvládnou právě jen tu prevenci a pak trestání. Všechno mezi tím si musí každý ošetřit sám.

      1. Tak: proč nosím pištol? Protože neunesu opicajta, co by ji nesl! :D

  8. Abych se ještě vrátil k tomu videu, kde se ten český kluk, sice sebevědomý, ale jinak vizáží a životním stylem Mirka Dušína, dostal mezi tu nejhorší losangeleskou spodinu, aniž by se dopustil jediného přestupku. Tedy vlastně se dopustil velmi závažného nepsaného přestupku zákona a to: s policajty se zásadně nebavíme, a už vůbec se s nima nedohadujeme, ikdyž jsme v právu.
    Protože to celé vypadá, že se policajti, třeba ne úmyslně, dopustili sami přečinu za který by měli pojeb od šéfa, nebo zaražený kariérní postup. A čím víc se z toho snažili vybruslit, tím víc toho chudáka tlačili do průseru. Napřed ho obvinili z dopravního přestupku, pak na něj zkoušeli drogy, a když mysleli že se to vyžehlí krevní zkouškou, tak ho nějaký další iniciativní blbec místo ven, poslal do vazební věznice s nejnižší ostrahou, která v praxi plně ozbrojené ameriky a nezvladatelných drogových gangů vypadá jak naše vězení s nejvyšší ostrahou. Přišlo mi, že jediný rozdíl oproti věznici s maximální ostrahou je ten, že tady na vás míří brokovnicí nabitou jen plastovými projektily.

    A ten chudák se tam jen modlil, aby se tam nepřipletl do nějaké rvačky mezi sjetými smažkami a členy různých gangů. Protože pak by dostal žalář natvrdo, a to by nemusel přežít ve zdraví (nebo vůbec, jako jediná bílá huba v celém komplexu). Kdosi mi tvrdil, že v americkém systému je pohoda vazba a peklo když jste v regulérním vězení, zatímco u nás je to naopak, když jste sprostý podezřelý. Reálná zkušenost tomu ale zrovna moc neodpovídá. Ty americké vězení připomínají spíš něco mezi gulagem a koncentrákem, než civilizované evropské nápravné zařízení.
    Každopádně, tenhle příběh by si zasloužil fundovaný rozbor. Protože toho ten vyjukaný 25letý kluk bez astronomicky drahých právníků nebude schopen.
    Co třeba zabrání místním poldům v tom, aby na něj něco ušili třeba skrz podstrčené drogy, a tím se ho nadobro zbavili, jako nepohodlného svědka jejich vlastního selhání?
    Kdyby to nebyl bezvýznamný mladý český kluk, který se jen zabývá sportem a kulturistikou, tak bych si myslel, že to na něj celé ušili na něčí objednávku.

    1. Ono je tam nekolik peknych postrehu, treba ten, ze vlastne na nej zaloba nebyla podana, ale muze byt podana jeste do 12 mesicu, takze on musi jak pako co tejden volat na soud, jestli nahodou nakonec nejakej zkurvysyn ourada tyu zalobu nevypracoval, protoze i kdyby to pak obzalovany u soudu mel vyhrat, taxe ale musi hlavne dostavit, jinak riskuje 6 metru natvrdo za pohrdani soudem. To je uplne parada :-)

      Hlavne je to typicka ukazka, jak Amici hledi na bezny plebs, pricemz to jeste jde o bezne bile lidi v USA. Japa se potom divaji na takove Afgance, Syrany, Korejce… collateral damages tim ziskavaji hmatatelny rozmer.

  9. v roce 1992 na stejnem letisti. Kvuli pepraku ochranka od detektoru nadzvedla mou mati do vzduchu a odnesla trepajic nozkama do vyslichaci mistnosti. Nedokazali pochopit, ze se to u nas prodavalo v trafice.

Komentáře jsou uzavřené.

D-FENS © 2017