nejak tak, pravděpodobně ten první článek ani nečetl, žirafák tam jasně řikal, že šmajdá pěšky (a mj. proto taky ze dvou let korporátní činnosti uspořil na pět let sezení doma), takže normostrana keců vo řešení problému se zabraným parkovacím místem, ehm :D věci který jaksi z principu vůbec nepotřebuje
marcusant
Autor nám představil svoje narcistické výkonostní universum. Dle mého je základem života se mít skutečně rád a chovat se k sobě vlídně. Autor se k sobě naopak chová jako cvičitel šelem či dozorce v pracovním táboře. Tedy: nikdy nejsi dost dobrý, vždycky je co zlepšit, nikdy se sebou nemůžeš být spokojený.
Potlačování je ta nejhorší forma regulace emocí a autor žádnou jinou nenabízí. Proč má muž potlačovat svoje emoce? Má rozhodně „kontrolovat své špičky“, ale určitě nemá být plochý. Nejlepší způsob kontroly negativních emocí je vcítění do toho, kdo je jejich terčem.
vinicius
Opravdu autor hovoři o potlačování emocí? Spíše o jejich přijetí a určité regulaci. Což není na škodu. Nedokážeš ovládnout sám sebe, jak chceš ovládat celá Stinadla?
Stejně tak snaha o postupné zlepšování nemusi nutně znamenat nespokojenost sama se sebou. Může to znamenat i jsem dobrý a zkusím být o fous lepší.
marcusant
Co si prosím představujete pod pojmem ovládnout své emoce? Nastínil byste prosím, jak to konkrétně děláte? Děkuji.
„Jsem dobrý a zkusím být o fous lepší“ je matematicky shodné s jsem špatný a zkusím být o fous méně špatný. Jsem borec a chci být ještě větší borec, je pořád o nespokojenosti se stávajícím stavem.
ModrýKlokan
@ Marcusant
S Viniciusem se bavíte o tématu, ke kterému je dávno vytvořen odborný srozumitelný pojmový aparát vhodných termitů. Zkus začít tím, že je budeš respektovat a používat.
Potlačováním emocí myslíš nejspíš „vytěsňování“-vyvedení nesnesitelných emocí mimo vědomou úroveň přemýšlení, mimo uvědomělé ego, do podvědomí, kde je dostupné pro nevědomý „id“, nebo pro obtížně kontrolovatelné „superego“. To ti někdy za krizové situace může zachránit život, ovšem většinou jde o nezdravou kontraproduktivní aktivitu.
Žádný obecný zesměšňovací chytristiky zde nemají místo. Autor mluví evidentně o vědomých metodikách psychické práce, uvědomění si aktuálního emočního situačního stavu, jeho racionální kontrole a následném vhodném zpracování emocí do snesitelné a užitečné podoby.
marcusant
Milý klokane, psychoterapie je můj obor, živím se jí v psychiatrické nemocnici, což zde není žádným tajemstvím, a terminologii znám celkem dobře. Potlačení a vytěsnění jsou procesy rozdílné. Potlačování je vědomý proces, kdy potlačujeme projevy emoce a odvádíme vůlí myšlenky a pozornost od emoce. Ta následně skutečně končí v nevědomí. Vytěsnění je proces nevědomý tzv. oidipský, vůle se na něm nijak neůčastní a týká se především obsahů. O tom, o čem píšete vy se autor nikde konkrétně nezmiňuje. Můžete citovat místo, kde autor píše o tom jak „vhodně zpracovat emoce do snesitelné a užitečné podoby“? Ne, on píše „nesmíš jednat na základě emocí“ a „prožij interně své emoce, pak je můžeš vědomě regulovat“ viz potlačování. Dále popisuje, jak zachází se sebou, což jsem komentoval výše. Vy byste takto zacházel s člověkem, kterého máte opravdu rád?
LWG
OK, mohl byste to prosím rozvést? Pokud někdo odpojí emoce od rozhodování, co se s nimi stane, jak se to na něm projeví… Například takové: Nikým se nenechám naštvat, pokud se tak stane, tak na to nebudu brát ohled a budu se snažit jednat tak, jako bych nebyl naštvaný, ale čistým raciem. Jde to? Je tam nějaký podstatný problém? A doplňující otázka – projeví se to nutně/provděpodobně jako v zrcadle i u kladných emocí?
Děkuji za odpovědi.
marcusant
Píšete naštvat, budu tedy pracovat s emocí vztek, což je základní emoce, kterou mají prokazatelně už ještěrky. Když potlačíte vztek a on skončí v nevědomí, nezmizí, protože je to velmi nabitá emoce. Počká, a když se ho nashromáždí dost, projeví se na fyziologické úrovni téměř totožnou emocí (tlak, tep, pocení, třes, zorničky jsou totožné, jen ne zrudnutí a grimasy) kterou je úzkost ovšem nezacílená, protože průchodem nevědomím svého původce ztratila. Je to typická příčina panických a úzkostných záchvatů. Mívají je i muži a to dokonce velicí chlapáci. Druhé otázce s pozitivními emocemi se obávám, že jsem úplně neporozuměl a nerad bych plácal. Nemohl byste to nějak opsat či blíže specifikovat? Rád odpovím, pokud to bude v mých silách.
LWG
re: marcusant
Děkuji za odpověď. Pokud ještě tuto reakci po takové době najdete, zkusím upřesnit svůj dotaz.
Dejme tomu, že potlačuji vztek nebo jinou negativní emoci, projeví se to i tím, že začnu potlačovat i nějaké pozitivní emoce (radost, spokojenost – pojmenujte si je přesněji, na to nemám znalosti)? Tedy zda to funguje tak, že když potlačím cíleně nějakou emoci, přenese se to i na jiné emoce, které třeba potlačovat nechci, naopak je chci i prožívat? Tedy jinak, pokud potlačuji, jak moc selektivní potlačování je (obvykle bývá, může být)?
Opět děkuji předem.
marcusant
Jednoznačná odpověď na to není, ale pokud byla zpráva od primárních autorit nejen nevztekej se ale neprojevuj se pokud možno vůbec, tak dotyčný má tendenci tlumit a potlačovat veškeré emoce. Tím nechci házet všechnu vinu na rodiče, jsme dospělí lidé, ale s lepším startem se prostě snáz žije.
ModrýKlokan
@ Marcusant
Podle mě je zřetelné a zcela srozumitelné, co chtěl autor říct. Pokud se pletu, tak to může upřesnit nebo potvrdit jen on. Nelíbilo se mi jen, jak jsi přeformátoval téma a odvedl stranou podstatu autorových sdělení.
On mluví o psychologických technikách praktické duševní práce, tam přece nejde o nějaké diagnozy nebo oidipovské komplexy obran. Vědomá práce s emocemi, jejich zpracování, kontrola a využití v účinné komunikaci, prostě podle mě není ani vytěsnění ani odvedení pozornosti od emoce a její následné potlačení až k odvedení do nevědomí. V tom s tebou prostě nesouhlasím.
K tomu druhému tématu o sebehodnocení neuvedl autor dost informací, aby to šlo hodnotit. V principu na tom nevidím nic negativního. Opět jde o trénink, metodiku, nebo prostě práci sám na sobě, kdy se dobrovolně rozhodnu na sobě pracovat a některé aspekty osobnosti, znalostí nebo schopností pozitivně posílit. Nechápu proč na tom hledáš nějaký špatnosti.
marcusant
Protože lidé, kteří přesně takhle se sebou zacházejí a podobné věci jako autor říkají, končí často u mě. Přiznám se, že bych raději pracoval s poctivými bipoláry a depresanty, klasickými alkoholiky či „normálními“ lidmi v krizi, ale s poruchami osobnosti se dnes rozthl pytel a já si vzhledem k zaměstnání pacienty nevybírám.
ModrýKlokan
marcusant 0:17
To máš nějak statisticky podložený? Kolik je kterejch? Nějaká náhodná souvislost tam bejt nemůže? Třeba ti co u tebe končí prostě nechlastaj. A ti co chlastaj k tobě nejdou, jdou do hospody. A ti co projdou tvou ordinací máš nějakou zpětnou vazbu? Nezačnou chlastat až posléze?
marcusant
Mám to podložený, stačí statistika diagnóz. Dnes se všechno zapisuje a vykazuje v systému a ten generuje mimo jiné i statistické výstupy. Ti pacienti nekončí u mě v ordinaci, ale v blázinci na jednotlivých odděleních. Indikaci pro skupinovou psychoterapii neurčuju já, ale oddělení (vedoucí nebo ošetřující lékař, psycholog, adiktolog, porada..) někde se můžou pacienti hlásit a někdo to schvaluje. Zpětnou vazbu poskytují pacienti – někdy dají vědět, někdy se vrací, někdy chodí na závislostech na tzv. absolventské týdenní pobyty – a obecná data poskytují pojišťovny na základě jejich statistiky vykazování. Mám též soukromé pacienty, co za psychoterapii platí, ochotně a rádi. Vím, že jsi chtěl jen ublížit, ale lidi se z psychoterapie nerozchlastávají, to se děje nejčastěji ze samoty. Ps: nepoběžím kvůli tobě do práce v neděli, abych tahal statistiky z počítače. Fakt ne.
ModrýKlokan
@ marcusant
Myslel jsem to jinak. Ty jsi to podal jako kauzalitu, že ti v ordinaci končí uspořádaní lidi, kteří kontrolují svůj život a snaží se o osobnostní růst, jako že jim pak úplně automaticky jebne.
Nevyvracím data tvých pacošů a tvoje zkušenosti, to je ok. Za mě tam můžeme vidět nějakou korelaci. Ale kauzalitu?
Přece bez velké studie nemůžeš vědět a spočítat, kolik uspořádaných lidí k tobě nepřišlo-v poměru k těm co přišli.
A ti co jsou uspořádaní a přišli, jak lze zjistit bez studie, kolik by jich vůbec nepřišlo, kdyby nebyli uspořádaní a nebo naopak, zda by nepřišli třeba o 10 let dřív? Co bylo dřív, vejce nebo slepice? Lze to vůbec statisticky zjistit? Nevím, ale o průkaznosti pochybuju.
marcusant
Často končí neznamená kauzalitu a nejedná se obecně o uspořádané lidi, ale takto konkrétně uspořádané. Existuje určitě mnoho harmonicky uspořádaných osobností, které na psychoterapii nikdy neuvidím.
ModrýKlokan
marcusant
Ok, rozumím, nema problema. Jen se mi zdá, že i autor článku je také harmonicky uspořádaná osobnost. A kdo nemá nějaký mouchy, že, to bychom nedejbože museli do blázince fšickni.
hm, hm, mám jednu tu alkáčku, vo které se tu už psal, naposled vyhrožovala že má před-domluvený léčení tady v Bohnicách, nakonec že pré šla do Kroměříža, že tam taky eště nebyla a že tam za ňou můžou aspoň jezdit děcka na návštěvy (z holomóca), tak netušim, esli je reálný ju sem dotáhnout, je tam v furt v tom samým bordelu, ze kterýho se není schopná posunout už roky, ale přitom nechce vod děcek, i když k nim může víceméně akorát na návštěvy a fakt si nemyslim, že jí pomáhá se udržovat v tomdle stavu (místo aby chvílu byla právě úplně bokem vod nich, ale dala se konečně POŘÁDNĚ dohromady tak, že by třeba nakonec mohla dostat i zpátky péči)
marcusant
Musela by chtít, pokud nemá svěřené děti a nepáchá trestnou činnost, tak to nejde ani přes soud.
Ale jo, vobčas zkouší žádat vo nejakou aspoň částečnou péči nebo neco, ale je to víceméně bez šance, je v nejaké šílené díře (a tu kdyby jí tata nedoplácel, tak je víceméně na ulici), pár měsíců trochu lítá z hokny do hokny, děckám víceméně za to akorát tahá cetky, a prostě nevidím prakticky žádnej pohyb z místa – i když se povede že pár měsíců nechlastá, tak je to furt stejně na hovno a nakonec do toho zas spadne. Čili nemám pocit, že stávající nastavení s děckama na dosah nejak výrazně pomáhá se z toho dostat.
Hupert
marcusant: Docela by mě zajímalo, jaký je hlavní důvod toho, že lidi jako autor, co mají všechno tak pěkně srovnané do komínku, nakonec mohou skončit hlavou v ordinaci?
marcusant
Něco jim do toho komínku šťouchne. Pracovní neúspěch, smrt rodiče, nemoc, krize středního věku, výrazný konflikt…, někdy to ani nemusí být nic významného, jen přeteče pohár. Méně organizovaní lidé vykazují větší vnitřní pružnost a poskládat je zpátky, když se rozsypou, je logicky daleko míň práce. A hlavně: mít se opravdu rád a zacházet se sebou vlídně je samoúzdravný proces. Vnitřní tlak na výkon nad nějakou mez je pravý opak.
Hupert
marcusant: To mě sice taky napadlo jako možnost, ale nepravděpodobná u autora, který se zdá stát dost pevně na základech toho, co tu radami incelovi i z vlastního života prezentuje. Ten určitě dovede být tak nebezpečný, že před ním vezmou do zaječích i psychické poruchy.
Hupert
Leda by ho porazil chlast, s kterým je nebezpečný i své sebekontrole.
marcusant
@Hupert 17:50
Ej, něco jako Chuck Norris?
Hupert
Jo, ten je přeci taky skutečný.
Vrp
souhlasím. Není dobré být rigidní a emočně vázaný na lidi, věci, majetek, postavení… jsou to věci nestálé. Toto krásně shrnul Mijamoto Musashi v Dokudódó – 21. principů. Z tohoto důvodu jsem také opakovaně v obou textech zdůrazňoval emoční kontrolu a resilienci. Jediná věc, co by mi rozkopala bábovičky, by byla ztráta rodiny. Toho si jsem vědom. Pak bych byl jen nástroj bez účelu.
Hupert
Vrp: „Pak bych byl jen nástroj bez účelu.“
Nemá marcusant s tím narcisem nakonec pravdu?
Vrp
Nevim, proto to pisu a doufam v cizi zajimavou myslenku, ne ze by mi na diagnoze neco zajimalo, jsem se sebou spokojeny, ma pani teda ne ale zrovna namou uprimnou prikrost si nestezuje,naopak mi zdatne sekunduje. Bez rodiny bych nemel ucel. Nemel bych duvod cokoliv delat. Co by mi zbylo? Kariera ani spolecenske uznani mi nezajima. Takze bych prazdnotu bezucelne existence vyplnoval dopaminovymi stimuly jako zirafa?
Hupert
Vrp: Rodina mě taky přesahuje, ale copak Ti nedává smysl i vlastní existence, odhlédneš-li od toho, že všechno je marnost?
Vrp
smysl života mi dává mít účel. Rodina mi dávala účel ještě než jsem jí měl (vzdělání, odpírání si lecčeho kvůli budoucnosti, šetření, barák, rekonstrukce) Teď tím jsou především děcka a i až vypadnou z baráku tak budou. Chci být lepší kvůli nim. Musím se stát tím, co chci aby bylo z nich. Jak bych pak po nich mohl chtít něco, čeho sám nejsem schopný? A tím nemyslím jen se zatlýma zubama pilovat schopnosti a makat, ale i vyhledávat dobrodružství a žít, dokud můžu.
Co bych byl, kdybych na mladýho řval „vypadni od počítače a jdi sportovat“, když by jediný při čem by mi kdy viděl bylo loupání lahváčů u počítače a televize? To bych byl prvotřídní pokrytec, kterej by měl nulovou úctu a důvěru dětí. mohl bych na to jít krátkodobě jen přes strach a autoritu. No pak bych vychoval bud fatku a kriminálníka, nebo incela.
i kdybych neměl děcka nebo ženu, potřeboval bych nějaký účel. ten chybí incelovi, účel a cíl vyžaduje proaktivnost, on je naprosto pasivní, protože se bojí selhání. toho se bojí protože si nevěří, má nulovou sebedůvěru. Jak sám řekl, dobré známky byly standard. Neučil se pro sebe, ale pro známky, pro to aby splnil cizí očekávání/potřebu. Své touhy a potřeby naprosto potlačil. Účelem, vznešeným, může být třeba to, že bude mužským (mužným) vzorem všem dětem z neúplných rodin, třeba jako vedoucí oddílu nebo trenér. Nebo internetovej kouč incelů. Prostě něco , ale zkrátka věřím že každý dospělý muž (za ženský pohled na život mluvit nemůžu) potřebuje účel, cíl. Pak může být spokojeným, protože má směr, kterým směřovat tu neuvěřitelnou sílu dosáhnout čehokoliv. Honění požitků není nic jiného než život plný malých dočasných ostrůvků štěstí (dopaminu) a hodně plácání se v utrpění (všem ostatním). člověk potřebuje důvod proč snáší trápení života. Trápit se jen tak nedává smysl. Trápím se pokaždý, když zvedám činky. bolí to, největší lhář na světě, moje tělo mi říká, že bych měl přestat, jinak umřu, ale dělám to dál a rád, protože za tím vidím ten smysl. Zdraví, sebeúctu, sebedůvěru. Kdybych namísto toho mlátil hlavou do zdi, tak bych trpěl naprosto zbytečně.
Stažím se tu různě prezentovat svou myšlenkovou mapku. Jak v článcích tak v diskusi. zkusím to ještě jinak:
co si přeje moje současný, pokleslý já? Přijet z práce, vlézt do ledničky, dojít si pro flašku vína, dřepnout si na gauč, co nejdřív se zbavit děcek a vlézt na starou. Nebo jinak honit dopamin, radost a požitky.
Pak je tu moje budoucí já, který to perspektivou pohledu do minulosti bude hodnotit jako příšernou ztrátu času, zdrojů, prostě poklesek za kterej se stydí. Moje budoucí já naopak pozitivně hodnotí vzpomínku, že jsem si pohrál s děckama, šel se psem do lesa, obdivoval jsem vítr v korunách stromů, strávil kvalitní čas s mou paní, něco posunul blíže dokončení. Vlastně mi tak napadá, že tu složitě opisuju něco, na co existuje jedno sloho -kaizen. Tím prvním chcípákem opovrhuju, možná ho trochu lituju a odmítám ho poslouchat.
ModrýKlokan
@ Hupert, Vrp
Souhlasím s Vrpem. Život sám o sobě automaticky nemá žádný smysl, natož „vznešený“. Je to hromada buněk, potravy, hovínek a hemžení.
Jaký smysl se rozhodneš dát svému životu, takový bude mít. A můžeš na tom spolupracovat s dalšími. Zodpovídat se za svoje rozhodnutí není příliš nutno. Protože Gaussova křivka a protože se vyhýbáš poškozování ostatních? Můj názor.
marcusant
Ps: mě z profesního zájmu ohromně zajímá, jak se „vědomá práce s emocemi, jejich zpracování, kontrola a využití v účinné komunikaci“ konkrétně dělá. Od autora se to zřejmě nedozvíme, ale já bych chtěl zcela upřímně a bezelstně vědět, jak to děláš ty. Existuje na to psychoterapeutická metoda/směr/technika známá jako DBT, která mi příliš nevyhovuje, tak hledám další možnosti ve zkušenostech ostatních se sebou samým pro využití při práci s pacienty.
ModrýKlokan
@ marcusant
Seš nějakej doktor psychiatr, podle toho cos napsal. V článku autor, ani já v komentářích, jsme žádný psychiatrický diagnozy a terapii neřešili. Je obyčejný ontogenetický „úkol“ člověka během života, nějak pochopit okolí a sám sebe a naučit se s tím pracovat. I s emocemi. Na to není potřeba žádnej psychiatr.
Základní princip té práce jsou slova. Protože myslíme ve slovech. Proto se taky používá termín neurolingvistické programování. Místo práce je „vědomí“. Sám sobě v duchu musím vyslovit a vyvolat myšlenky na to, v čem je problém, či úkol. Řešení nemusím znát, jen cestu. Mozek má vlastní intenzivní a efektivní způsob nevědomé práce, kterou vědomí nemůže nahradit. Vědomě jen získáme primární informaci, musíme o ni vědomě a soustředěně a opakovaně přemýšlet a hlavně to nepřepálit. Po promyšlení třeba strukturovaného „balícího“ hovoru, nebo prohlédnutí videa či paměťového vjemu se sportovní technikou (například bruslařské kroky) si dáme příkaz už na to nemyslet. Pouze v pravidelných intervalech třeba jednodenních se k tomu vracet na deset minut. Mozek příkaz zpracovává i když to zní divně, a funguje to skoro stejně jako fyzický trénink, se kterým to samozřejmě kombinujeme.
Minimálně tisíce lidí to úspěšně používají na všechno možný. Tvoje demonstrativní skepse je trochu nemístná.
marcusant
„“Je obyčejný ontogenetický „úkol“ člověka během života, nějak pochopit okolí a sám sebe a naučit se s tím pracovat. I s emocemi. Na to není potřeba žádnej psychiatr.““ Když to nezvládá, tak je potřeba.
„Protože myslíme ve slovech.“ To je prosím nepravda. Většinou nemyslíme ve slovech, obvykle jen když něco formulujem nebo přemýšlíme nad tím, co někdo říká nebo čteme. Můžeme se přimět myslet ve slovech víc, ale je to neefektivní. Navíc se v tom i jednotliví lidé poněkud liší. Neurolingvistické programování je odbornou veřejností vnímáno jako pavěda a mnou taky. Oproti tomu biofeedback do určité míry funguje, jako každý jiný tréning. Je to trochu obdoba KBT, tedy nic moc, ale pro konkrétní účely použitelné, ale musí se to udržovat. Moc jste mi nepomohl, ale přesto dík. Ta skepse není jen moje, ale je především odborné veřejnosti.
ModrýKlokan
@ marcusant
Od dob zrodu Svědků PCR Cocovidové Církve Svaté Posledních Dní mRNA, je pro mě pojem „odborná veřejnost“ sprostým až kriminálním termitem.
„Slovo“ je v tématu nepřesné, chápu. Řadu věcí vizualizujeme beze slov. Pokud ovšem chceme zadat hlubším vrstvám mozku/osobnosti (své, nebo koučovaného dítěte či dospělého) nějakou účelovou, cílenou, vědomou instrukci, tak je potřeba vizualizaci doplnit slovními-pojmovými jazykovými instrukcemi, myslím, že mozek si stejně automaticky propojuje obrazy s jejich pojmenováním, i když si to neuvědomujeme.
Já slovo vnímám na úrovni mozkové činnosti jako databázovou buňku v SQL databázi a zároveň jeden z hlavních vjemů pocházející ze smyslů a vnitřní myšlenkové činnosti, na úrovni nejazykových vjemů – obrazů, zvuků, pachů, emocí, taktilních počitků, kinetických počitků, motivů puzení…
K vědomému cíli ke změně osobnostních reálií je potřeba vykonat mentální „práci“, která propojí jak jednoznačné tak nejednoznačné slovní pojmy, emoce, motivy, motivace, cíle a obrazové obsahy, a optimálně přiřadit a rozčlenit komponenty tohoto neviditelného mentálního konglomerátu podle priorit na nepodstatné, neutrální a důležité, plus nesplnitelné či neovladatelné vs. reálné.
Každá komponenta má nějaký atributy/parametry, tak jako buňky databázových položek SQL, kterým (pokud se pamatuji xml jazykem/protokolem) můžeme přiřadit obrovský množství parametrů (každé jednotlivé datové buňce/slovu).
Klíčové slovo úkolu „pracovat s emocemi“, například „rozpaky“, tak potřebuje zaprvé pojmenovat. Musím si uvědomit, nebo někomu kdo to nevnímá sdělit: hele vole, emoce jménem „rozpaky“. Chci to řešit nebo ne? Jsou silné, slabé? Potím se? Smrdím? Mluvím při nich příliš pomalu a zaseknu se, nebo příliš rychle a blekotám? Kde jsem, venku, v práci? Kdo je spouštěč, muž, žena, autorita? Je mi teplo, zima?…
Jeden z prvků následné mentální práce, pokud ji zrealizuji, musí být slovní instrukce: Hej ty blbej mozku, budeš makat na tomto, i když o tom nebudu vědomě přemýšlet, tak se snaž! Následuje vlastní vizualizace, nebo vtišťování/imprinting/podprahové podmiňování trénovanému subjektu/dítěti/dospělému, nebo přímá instrukce a vysvětlení co a proč má ta trénovaná osoba dělat, jak přemýšlet a jak si to vizualizovat. Není potřeba nic tajit a předstírat. Dle mentální vyspělosti lze sdělit všechno. Vědomí i nevědomí si to přebere samo i u dětí. Není potřeba šišlat, stačí s nima mluvit jak s dospělým. Mám to mnohokrát úspěšně zrealizovaný.
Vizualizaci lze asi provádět i bez slovního obsahu, ale nevidím tam smysl. Čím víc souvisejících pojmů a jejich atributů slovně použijete, tím líp se vytvoří nebo doplní neuronální mapy a navážou efektivní spojení všech existujících částí mapy s obsahy a parametry (velikost, význam, frekvence opakování, síla motivace, sebehodnocení, resilience vůči externímu negativnímu hodnocení, podpůrné pozitivní emoce, negativní emoce…). Např. u těch negativních emocí (balení, vztahy, sex…) si představíte sebe v reálu v minulosti a v bezpečném prostředí si to znovu prožijete. Nenecháte to procházet nevědomím, vědomě si to vyvoláte a tím snížíte nežádoucí sílu (otužování).
Zadruhé si v jednom vizualizačním bloku vytvoříte scénáře stejné/podobné situace s jiným průběhem a zakončením, jak špatné, tak dobré. Můžete si to napsat, tak jak mají operátoři callcenter a obchodníci sepsané strukturované rozhovory s kavkami. Ty špatné scénáře vás mají naočkovat dříve než dojde k podobnému reálnému zážitku, aby se snížila míra stresu a frustrace a zvýšila míra vlastní kontroly nad emočně zatíženou situací.
Ty dobré virtuální scénáře jsou vodítko pro praktické situace, aby jste si jimi zcela prošli a dodrželi postup.
servisdok
Víš, co je výborný test?
Mikrofon do ruky. Třeba i doma, ale k někomu vědomě online.
Ideální je to třeba v kombinaci, kdy to vůbec nečekáš, kdy před bednami stojí třeba deset lidí, který Ti visí na hubě a čekají, co a jak z Tebe vypadne.
Vyzkoušej si to :D
95% obyčejných netrénovaných lidí znervózní tak strašně, že z nich nevypadne ani „dobrý den“, natož tak cokoliv smysluplného.
Fakt si to zkus, třeba jen do záznamu a pak si to pusť.
:D
ModrýKlokan
@ servisdok
Naprosto souhlasím. Vyzkoušeno a natrénováno mám už mnohokrát. A jak psal marcusant, bez občasnýho opáčka, či z lenosti a pýchy bez potřebné přípravy a soustředění, tě to někdy vyhodí z konceptu úplně nečekaně. Starej pes si ale nějak poradí. Mě už chrání naučenej cynismus a mentální technika zvaná „mám všechno v prdeli“ :-D))).
ModrýKlokan
servisdok
Jo a level vyšší hustoty je, k tomu tvýmu mikrofonu, přidat kamerovej záznam. Pak bývá sranda, nebo dusno… To ovšem nejspíš znáš taky.
marcusant
Nevím, jestli to patřilo mě, ale se skupinou mluvím minimálně dvakrát denně a občas i přednáším, patří to k mé práci, takže asi nic nového nezjistím. Přesto dík.
ygorek
servisdok 19.1.2025 v 14:15
Že vás tu vidím – nedávno jsme narazili na „zábavové“ kapely.
Ráno jsem cestou do kostela přejel pohledem plakátovací plochy a zaznamenal Kalibr, The Feet, Harlej a Debustrol. Není to mnoho, ale je to lepší než nic.
marcusant
@klokan 13:45
Tvá nedůvěra k odborníkům je do určité míry pochopitelná, ale bez nich to nepůjde.
To, co popisuješ, připomíná některé techniky KBT. I když vůle je ke změně nutná, tak s KBT moc nesympatizuji. Obecně řečeno to znamená s někým kroutit tak dlouho, až tak začne držet. Já jsem psychoanalytik a moje práce je lidi měnit ne kroutit jako bonsai. Otužování neboli expoziční terapie má taky smysl, ale daleko lepší je odstranit příčiny fragility. Pak se totiž dotyčný už nemusí takovým problémem vůbec zabývat. Člověk není zdaleka tak stereotypním zvířátkem jako pes a trénink je třeba stále opakovat. Takový člověk tedy žije v neustálé drezůře, musí na probnému neustále pracovat a problém nikdy nezmizí. Když člověku pomůžeme se změnit, je problém až na naprosto krizové regresivní situace vyřešen a nespotřebovává čas a energii.
ModrýKlokan
@ marcusant
Jak říkáš. Když máš nějaký nevratně „neoperovatelný“ problém s psychickým osobnostním nastavením, může docházet k regresům. To je život, krutý a hořký. Pak si zas musíš vzpomenout na způsob, jak jsi se dříve naučil problém účelně řešit a namáhat se s opakovaným použitím naučených technik. Dokud nedojde k jejich zvnitřnění a intuitivní aplikaci, tedy třeba nadosmrti :-D)). Opakováním by se „náprava“ měla zjednodušit a zrychlit, případně ti na tom přestane záležet a neřešíš to.
Já jsem například ty techniky používal při vlastním sportovním tréninku, a svých i cizích dětí. Tam jde o jednorázové překonání prvotní psychologické bariéry a nalezení způsobu jak realisticky provést poprvé v životě různé složité a nepřirozené pohybové stereotypy sportovních technik. Tak aby nevznikla averze k dané činnosti. Otevřenou práci s vůlí jsem nepoužíval vůbec. Volní energie samozřejmě vznikala přirozeně nějakou indukcí, já jsem s tím vědomě nekalkuloval. Snažil jsem se hlavně vytvořit psychicky bezpečné prostředí, a stimulovat pozitivní emoce. A pracovat s pozitivními motivy a motivacemi, to jsou dvě různé věci, i když to asi lidi zaměňují. Používal jsem „nízkoprahový“ přístup, srandu a střídal to rytmicky, přirozeně, s klidnými srozumitelnými jednoznačnými opakovanými autoritativními instrukcemi. Bez kritiky a zbytečných komentářů, mluvil jsem na ně jak na dospělýho, klidně i stručně o některých věcech o kterých se tady bavíme, když nerozuměli proč to po nich chci. Za půl hodiny až hodinu čistýho času jsem naučil i nešikovný děcka poprvé samostatně bruslit na ledě, na inlajnech, plavat, potápět se, cokoliv, tak, že je to bavilo.
Základní „taktická“ činnost těchto opičáren spočívá v rychlém analytickém rozebrání dané činnosti na pojmenovatelné jednoduché „součástky“. Bo není čas se s tím párat, nikdo nemá čas ani trpělivost. Takže třeba u bruslení je potřeba strukturovat ne na „bruslení“, ale postupně stání na bruslích, dupání do ledu, pasivní tlačená jízda, bezpečný postoj, bezpečný pád, druhy brždění, rytí do ledu nožem bruslí. Mozek je tak plastický, že tuhle novou kinetiku u dítěte založí a začne zpracovávat do půl hodiny standardně. Za hodinu se dítě nebojí couvat a minimálně je vidět, že chápe jak má přešlapovat do zatáčky a bezpečně to zkouší.
U zásahů do komunikační sféry a vztahů jde o vytěžení subjektu, s kterým musím vytvořit stav důvěry, aby vysypal co nejvíc detailních informací o „předmětu“ problému (typicky šikanující spolužák), jaká konkrétní slova používá, jaké urážky, kolik měří, váží, jestli sportuje, v jakých situacích, kdo s kým se kamarádí, jak draze či chudě jsou vybavení, jaký mají známky, jaký mají vztahy s učitelkou, kdo jsou rodiče, jak na to subjekt reaguje, jaká je protireakce, jak reaguje okolí. Pak opět vysvětlit i dítěti, že jde například o projekci moci, komplexy, zanedbávání, nepřiměřené tresty… dle situace a analýzy těchto informací. A následky neřešení-trvalý stres. Pak to dítě ochotně pochopí a učím ho používat techniky zrcadlení, výsměchu, ignorace, prevence, symetrické obrany, asymetrické vědomě přehnané obrany, různé modifikace vlastního slovníku, střídání druhů reakce na agresora a okolí, získávání podpory spolužáků, testování účinnosti technik, práce s předstíráním a hereckými výkony, zastrašování, právní aspekty, „beztrestnost“ dětského obránce, péče o vlastní sebehodnotu a duševní hygienu apod. Výsledky opět během týdnů změna stavu, změna v hierarchii, vyřešeno trvale.
Podobně se postupuje při nácviku vyjednávacích technik, školní výuce, vztahových problémech, v práci, obchodní činnosti. Jedno devítiletý dítě který jsem učil komunikační techniky kvůli šikaně ve škole, aplikovalo to samý na svou dlouhodobě koktající spolužačku, které na logopedii nepomohli. Během pár dní nebo týdnů, už nevím, koktat přestala.
Pro mě to téma znamená ne humánní medicínu a diagnozy, ale získávání vlastního vlivu a obraně před nežádoucím externím vlivem. Ty to máš jinak, to je jasný.
Hupert
MK: Máš to dobře promyšlené a něco z toho využiju k systematičtějšímu rozšiřování sportovních dovedností svých vnoučat. Stačí Ti dík?
ModrýKlokan
@ Hupert
Ne. Pošli 1.513,50 Kč. Musel jsem zvednout sazby, bo inflace.
Adresa:
Galaxie Andromedy
Planeta Osho N42et98G
Hlavní Intergalaktická pošta
KangarCity
Ulice U modré olihně 76
Xandera Oshobumbová
Ulice u Modré Olihně 92.
Hupert
MK: OK. Prachy budeš mít na hlavní galaktické poště M31 v nejkratším možném termínu 25.1.2502025 dopoledne. Stihl jsem je naštěstí poslat včera ještě před zavíračkou, jinak bys je dostal až další den.
marcusant
Pps: nejedná se o oidipovský komplex, ale o oidipskou obranu. Dítě během života v určitých fázích vývoje přibírá různé psychické obrany jako např. popření, racionalizace nebo právě vytěsnění. Vytěsnění přibírá proto, aby nebylo konfrontováno se svými neakceptovatelnými oidipskými touhami po rodiči opačného pohlaví na vědomé úrovni.
ModrýKlokan
@ marcusant
Nechápu o čem a proč mluvíš. To co lidi obecně nepřesně používají a říkají tomu „komplexy“, vzniklo ze složeného pojmu „komplex psychologických(oidipovských) obran“. Takže tvá první věta je naprosto nesmyslná. To ostatní sedí, triviální věci.
marcusant
No protože to není komplex obran, ale jedna konkrétní obrana, která má vztah k probíranému tématu. Vytěsnění prostě není komplex. Pokud je to triviální, zajímalo by mě, kolik zdejších čtenářů to ví. Mimochodem dost mě překvapuje, že se před čtyřiceti lety učila na gymlu psychoanalýza, neboť to byla buržoazní pavěda. Ale zpochybňovat to nebudu, chodil jsem tehdy ještě na základku.
ModrýKlokan
marcusant
To ti řekli v televizi, o buržoazních pavědách a o prohnilém socialismu. Na našem gymplu se o tom učilo a co se neučilo jsem si našel v knihovně.
Vytěsnění je podmnožina komplexu psychologických obran. Jakej smysl má debata o tom, jestli to je nebo není komplex? Tady nejsme u státnic.
marcusant
Ty sis začal..
ModrýKlokan
@ marcusant
Jestli se začnu cítit nepohodlně, nebo se naseru, zavolám na tebe maminku. Ta ti nařeže na holou.
marcusant
Když jsi chodil na gympl před čtyřiceti lety, potáhne ti na šedesát, mamince tudíž na osmdesát, to by byl dost bizár, pobavilo:).
Bahnak
Faktická – ano, před 40 lety se na gymplu nebo na nepsychiatrických VŠ učilo o lecčems. Taky o psychoanalýze.
Ono taky něco z toho, co vám vykládali ve škole/v médiích, může být propaganda. Plus samozřejmě předsudky a filmy ty předsudky nebo propagandu obsahující… Nehájím socík, ale jeho obraz ppředkládaný vám mladým je nepřesný.
Mimochodem pojem „buržoazní pavěda“ se možná používal v 50. letech, ale v 80. oficiálně už ne.
marcusant
Berte mě prosím trochu s nadsázkou, psal jsem, že jsem byl ještě na základce.
marcusant
Ps: id není nevědomý ale nevědomé, znamená to totiž v překladu „To“, tedy rod střední. Superego není obtížně kontrolovatelné, ono totiž kontroluje nás (ego). Pokud s ním nějak zacházíme, je to prostřednictvím plnění a kšeftů. Superego jsou totiž internalizované autority převážně z dětství.
Než začnete poučovat, zjitěte si koho poučujete a jestli v tom sám nemáte mezery. Výborný na vyplňování takových mezer je třeba psychoanalytický výcvik a trocha teoretické výuky, která k němu patří.
ModrýKlokan
@ marcusant
Nevím jak si mám zjišťovat s kým opravdu mluvím na anonymním fóru. Děláš si srandu? Pokud nechceš takový reakce jako ode mě, tak se víc soustřeď na to co píšeš. Myslím, že kvalitní neodfláknutý příspěvky od odborníka každej ocení a bude rači držet hubu včetně mě. Tvoje příspěvky k tomuto tématu ale takovému standardu podle mě neodpovídaly.
To co píšeš 23:50 vím taky, jako spousta dalších, odpovídá to tak přibližně středoškolským znalostem z gymplu před 40 lety, pokud to dotyčného aspoň trochu zajímá.
Než začneš poučovat, tak si pořádně přečti na co reaguješ a co vlastně píšu. Jasně, že funkcí superega je naše kontrola (tedy kontrola ega). Pokud ovšem tu informaci znáš, a máš s aktivitami vlastního superega problém, tak můžeš minimálně zkusit s ním pracovat a dostat aspoň některé jeho projevy pod volní kontrolu ega, respektive „přeprogramovat“ id směrem k vzepření se superegu. To už začíná být dost složitý, asi to může souviset s „entitou“ „vnitřního dítěte“, jeho zdánlivým stářím apod.
A komplexně tyhle vopičárny o kterých mluví autor nejsou věc tvrdých diagnoz, ale spadají do technik duševní práce s vlastním mozkem, neurolingvistickým programováním, biologickou zpětnou vazbou (biofeedback), metodikou vizualizace (v am. AJ memorizace).
Naprosto účinně a efektivně se to používá například ve sportu, v koučinku vrcholových sportovců a obecně při jakémkoliv nácviku nových dovedností. Já jsem to s měřitelným efektem používal již v dětství na sobě, protože jsem šluknul odborný publikace rodičům (Gruber). Taky životopis US presidenta (Linkolna myslím), který takto na sobě pracoval. Za českýho guru v tomto druhu koučování považuju Jelínka (Jágr). Bible pro zámce by měl být taky vlastní životopis Andre Agasiho.
marcusant
Aha Gruber, tak to už je mi všechno jasný, tak ahoj a měj se.
ModrýKlokan
marcusant
To ti závidím. Všechno je ti jasný. Šťastný to člověk.
princdrson
superego, však to uvedl, se nedivte
marcusant
Ne, jenom mám vyhraněný profesionální názor na Grubera. A ten není vůbec pěkný. Je to šaman a nebezpečný šarlatán.
Bahnak
@ marcusant
A nemohl byste nám nějak osvětlit z odborného pohledu, proč má být Gruber nebezpečný šarlatán? Já o něm třeba nic nevím a věta „tak to už je mi všechno jasný, tak ahoj a měj se“ mi jako vysvětlení moc nepomohla.
Debatu o superegu se zájmem sleduju, ale nezasahuju do ní, nemám s diskutovaným mentálním sebeprogramováním (nebo jako to nazvat) zkušenosti.
marcusant
Měl jsem kamaráda stejné přezdívky, jmenoval se Karol. Grubera je nejlepší si poslechnout a debatovat o konkrétním.
servisdok
Ačkoli naprostý laik, tak na Gruberovy manipulace mám stejný názor.
IMHO, pan Gruber tak činil a činí z výhradně zištných, nikoli osvětových důvodů a je mu nejspíše zcela u řiti, jaké následky může mít nemírná konzumace jeho spisků.
Našel jsem to pohromadě vlastně náhodou, tzv. „strojně oskenované“ na internetu, při hledání něčeho úplně jiného.
Po přečtení a vyhodnocení použitelnosti v praktickém životě, včetně vyzkoušení pár „triků“ jsem byl nakonec i rád, že mě ty spisky nestály ani kačku – ani za tu jednu nestojí.
Kolik na tom všem pan Gruber nakonec vydělal, je mi vcelku jedno, nejsem závistivý člověk. Mám ale vážné podezření, že jde o literaturu, která může být svým obsahem škodlivá, použita nevhodně, či nemírně a laiky.
Jinak tuhle diskusi pokládám za velice přínosnou a to díky Vám, doktore marcusante.
Rád si od Vás přečtu cokoli dalšího.
Za sebe – velké díky.
ModrýKlokan
@ servisdok
Hmm, dneska je trendy chodit na psychinu. Na všetko nám treba expertou! Někdo se na mě škaredě podívá, vemu si prášek. Někdo mě pošle do prdele, du na psychinu. Fšude samej pacoš. Hlavně, že se mají rádi. Nebo se nenávidí? Blázinec fšude. Aby se nemuseli ohýbat, budou si za chvíli volat hajzlbábu dom, aby jim utřela prdel.
marcusant
Myslím, že jste to docela vystihl. Dalo by se sáhodlouze polemizovat, proč je to manipulace, a proč je to úplně odpojené od racionální! funkce psychiky cítění, viz C.G. Jung, ale asi úplně stačí konstatování, že když ho slyším, „kroutí se mi z toho nehty na nohou“.
ModrýKlokan
@ marcusant
cit.: 18.1. 12:23 „Nejlepší způsob kontroly negativních emocí je vcítění do toho, kdo je jejich terčem.“
cit.: 19.1. 00:08 „Když potlačíte vztek a on skončí v nevědomí, nezmizí, protože je to velmi nabitá emoce. Počká, a když se ho nashromáždí dost, projeví se na fyziologické úrovni téměř totožnou emocí (tlak, tep, pocení, třes, zorničky jsou totožné, jen ne zrudnutí a grimasy) kterou je úzkost ovšem nezacílená, protože průchodem nevědomím svého původce ztratila. Je to typická příčina panických a úzkostných záchvatů…“
Mě zase docela stačila tato dvě tvoje konstatování. Podle mě si zcela odporují.
Ve chvíli, kdy se dle tebe nemá potlačit vztek, aby nezmizel do nevědomí a nekumuloval se škodlivě, zároveň navrhuješ vcítění se do původce vzteku??? Něco jako:
„Vzteklá sněhová vločko, vyrob si ihned navíc další utilitární emoci, vciťuj se citlivě do vysírače, a pohlaď ho, abys náhodou nanarušil jeho komfortní zónu!“?
Tomuto se dnes v „odborných kruzích“ říká duševní hygiena? Tento přístup je možný, pokud nemám žádnou emoci, protože jsem útok/vytečení protějšku například předvídal a jsem nad věcí. Pokud opravdu mám vztek, tak musím být minimálně asertivní a poslat dotyčného nějakou formou doprdele, to je prevence a duševní hygiena. Ne se do něho vciťovat. To je recept na brzkou návštěvu blázince.
Ovšem asi chápu, majitelé velkých kulatých razítek a diplomů nemají rádi vinkláře a bylinkářky a hlídají si přísun pacientů. Kde by doktoři byli, kdyby neměli pacoše, že? Ano tam, v prdeli.
marcusant
@klokan 17:36
Vcítění emoci může měnit, je to možnost její transformace, nejedná se o její potlačení, protože vcítění může posunout vnímání příčiny emoce např. vzteku. Když mě někdo něčím nasere a nejsem totální narcis, tak pokud se do toho člověka vcítím a zjistím, že bych se v jeho situaci cítil a choval nejspíš podobně, vztek se obvykle vybije. To neznamená, že nejsou situace, kdy asertivní či dokonce agresivní vymezení nemá místo. Samozřejmě jsou lidé, kteří se chovají záměrně nepřátelsky, chějí nám ublížit, okrást, ojebat. Pak je v pořádku se vymezit, ale je dobré nejdříve zkusmo empatizovat.
Na psychiatrii nemáme nedostatek pacientů, naopak je jich moc a hospitalizace se zkracují (reforma psychiatrie), abychom mohli vůbec přijímat. Nedobrovolný pacient je dnes mimo neklid v podstatě vzácností, pokud nepočítáme ochranné léčby v souvislosti s trestnou činností.
Alan.Cox
marcusant, 18:47:
a) No a pak je většina lidí, kteří prostě potřebného stupně vcítění nejsou schopni.
b) No a pak je mnoho agresivních situací, které nelze takto vyřešit.
Mně to tak nějak připomíná řešení progresivistů. Všechny problémy s migranty, LGBTQ, menšinami, nepřizpůsobivými řešit tolerancí. To funguje jen velmi málo.
Jinak také jsem fušoval profesionálně do psycholoagie a klinické psychologie. Netajím se s tím, že psychoanalýzu považuji za nekompletní a napůl chybnou. Psychický aparát, jehož cílem je vybít energii jakýmkoli způsobem. Jakoby jediným smyslem energie člověka bylo se té energie zbavit a vrátit se do pasivního kamene.
Psychoanalýzu ani nelze vědecky dokázat, je to do značné míry šarlatánství. Respektive řada vědeckých důkazů by byla silně za hranicí jakékoli etiky. Takže psychoanalýza obsahuje platné věci, stejně jako naprosté nesmysly, a nikdo to příliš neprosil.
ModrýKlokan
@ Alan
No potěš koště :-D))). Pěkně jsi to rozhrábl. Zatím jsem tady byl za šarlatána jen já. Teď jsme s Marcusantem voba.
Hele zajímavá debata, nic proti, díky za další velmi zajímavý a obohacující pohled.
Jen doufám, že se Marcusant nenasral a nahodí další level z pozice profesionálního psychoanalytika. Mě by to teda zajímalo. Já už budu jen tak přicmrndávat, vypotil jsem toho na tento prostor až až.
marcusant
a) domnívám se, že většina lidí je takového vcítění schopna, ale asi neexistuje nástroj, jak to objektivně zjistit
b) ano, jsou lidé, kteří jednají vysoce impulzivně a jsou situace, kdy téměř každý jedná dost impulzivně, ale věšina lidí je schopna mezi podnět a ránu umístit alespoň malou mezeru např. pro zhodnocení sil protivníka. A, samozřejmě jsou emergentní situace, kdy musíme jednat. To se však i mě na psychiatrii stává naprosto výjimečně, přesto, že tu jsou z podstaty dost vyšinutí lidé.
Psychoanalýza se vyvíjí. Freud je v lecčem překonaný, v lecčem se mýlil, ale položil základy, na kterých staví velká část hlubinně dynamických směrů možná všechny, nevím, třeba gestaltu fakt nerozumím. Současná psychoanalýza, které se věnuji, je založená především na Kleinové (vztahová) a Bowlbym (attachment).
Hupert
Z toho bych si nedělal prdel Klokane, co když nám po covidu, často bezpříznakovém, hrozí epidemie bezpříznakových psychických poruch.
Hupert
Hlavně pak bude muset Válek nakoupit pár desítek milionů o pár čísel delších PCR nosošťourů.
Vrp
pánové, vaše diskuse mne, autora, donutila se zaregistrovat. Slibuji si od toho zajímavou diskusi, když už nic tak pocvičení v komunikaci s lidmi co mají všech 5 pohromadě. Bohužel schválení trvalo déle. Pokusím se zodpovědět a reagovat na myšlenky co tu především marcusant a klokan popsali.
narcismus, výkon, že se nemám rád – ano myslím si o sobě, že jsem lepší než většina populace, vše tomu nasvědčuje, netajím se tím, co si o mě myslí jiní mi fakt nezajímá. Na světě si vážím názorů asi tak pěti šesti lidí. Mám se rád tak nějak zdravě a spokojenost v jednoduchém životě je jedním z mých životních cílů (žádná opulence, jednoduchý vesnický život s malým gruntem a spoustou času pro pobyt v přírodě, plus nějaké to cestování), ještě více mám ale rád svůj potenciál, to čím můžu být a mám k tomu dobrý důvod. Děti. Věřím tomu, že to čím jsem já je to, čím se stane můj syn a ten, koho si jednou domů přivede má dcera. Proč bych se měl v tomto spokojit s nějakou (pod)průměrností?
regulace emocí – mám na mysli přesně to, co o tomto říká stoická škola. Emoce jsou informace, nic víc, mohou být neúplné, zavádějící, lživé. Proto je třeba je postavit vedle ostatních informací a kriticky posoudit. Následně zvolit řešení, které povede k dosažení cíle ideálně při nejnižších nákladech. Kdy z toho, že člověk řekne nebo udělá něco jen na základě emoce, většinou negativní, mělo pozitivní přínos? Za mě to je nedospělé jednání. Takového člověka je velice snadné ovládat. Abychom si porozuměli, uvedu příklad – Chlap mi hodí myšku, že se málem vysekám. náhodou jede na stejné parkoviště. nechám-li se ovládat hněvem, pocitem křivdy a vnitřní potřebou chránit ostatní, nastoupím na něj ve stylu vikingskýho nájezdníka. Jednám, ale nekontroluju, protože jsem animálně ovládán svými emocemi, bude z toho něco dobrého? Můj, dospělý, zdravý přístup by byl tohle všechno spolknout, snížit si tepovku a jít se ho zeptat, jesti mu je dobře, jestli nepotřebuje pomoct, protože mne pár metrů zpět nebezpečně ohrozil a omezil. Vono se totiž může ukázat, že mu je fakt blbě a chvátal auto někde odstavit. Nejsem emočně založená osobnost. Pro vás diskutující, v psychologii vzdělané to bude asi úsměvné, ale sám sebe jsem poznával pomocí různých osobnostních teorií – zjednodušení. Mě ta hlava v %, grafech a pravděpodobnostech prostě přirozeně funguje. Co jsem sám sebe studoval jsem 99% introvert u kterého dominuje archetyp ISTJ 8w9. Pro úplnost zde je odkaz na mé výsledky big5: https://bigfive-test.com/cs/result/650d5d1d71351f0008cb151e. slibuju si od toho, že si budeme v diskusi lépe rozumět
ráno být o chlup lepší než předchozí den – na tom přece vyrostla civilizace. jedno to velká myšlenka zjednodušená do krátké formulace. jde o odmítání rozptýlení a pokušení (takže sebedisciplína – jít spát v čas, nepřežírat se…). Jde o obecné zefektivňování všeho v mém životě. Jde o zlepšování sebe sama. Vždy můžu být zdravější, rychlejší, silnější, vzdělanější, moudřejší, sečtělejší. Naopak být zítra stejný jako včera, stát v životě na jednom místě je vpodstatě smrt. Jen mrtvé věci se nehýbají. Svět kolem se neustále mění a pokud v životě přešlapuju na místě, tak zůstávám pozadu. Alternativním vysvětlením je, že jsem namyšlený arogantní blb a věřím, že jsem dosáhl svého plného potenciálu. To je pak čas založit nějakou sektu.
ModrýKlokan
@ Vrp
Tak se těším na večer, jestli se diskuse rozhýbe, teď nemám čas. Hraje proti tomu ten špalek deseti monotematických článků, do kterých je diskuse rozptýlená.
Jinak pár zajímavých postřehů k sektám a guru, už v jiné diskusi proběhlo. Diskutovala Slečna Ling a Ygorek-znalec východních filosofií nám vzal vítr z plachet (Žena vs. incel, druhé kolo, 3.stránka)
marcusant
Dobrý den, oceňuji, že jste udělal tolik pro svou větší srozumitelnost. Big five je test orientační, ať tvrdí, co chtějí, psychologické diagnostice se to vyrovnat nemůže, ale budiž. Vaše vyjádření „ano myslím si o sobě, že jsem lepší než většina populace, vše tomu nasvědčuje, netajím se tím, co si o mě myslí jiní mi fakt nezajímá. Na světě si vážím názorů asi tak pěti šesti lidí“ je celkem povedeným shrnutím toho, co je narcismus. Z vašeho dalšího psaní i výsledku testu lze odvodit, že asi nejste zlý, nemáte potřebu ubližovat a ponižovat, abyste potěšil své ego, tudíž nejste „toxický“ narcis. Píšete o své nadřazenosti, o tom, že chcete, aby byl takový váš syn a váš zeť. Zkuste jin přát něco lepšího, prosím. Můžeme se cítit morálně nadřazení zločincům, jsme nějakým způsobem „nadřazeni“ lidem s postižením, což nás zavazuje jim pomáhat, stejně jako jsme „nadřazeni“ dětem pro jejich neschopnost nést odpovědnost, a proto ji neseme za ně. Jinak ne, protože lidské kvality jsou tak rozličné a vzájemně neporovnatelné, že je takový pocit obecné nadřazenosti zcela mimo realitu. V medicíně se bohužel vyskytuje velké procento „nadčlověků“, i když na psychiatrii je to o něco lepší, a je to veliký a známý problém. Sám jsem se nikdy nadřazený necítil, vždy byl kolem mě někdo, kdo byl v dané věci lepší, v jiné zase horší. Necítím se nadřazený ani vám, přestože jsem si, abych se necítil jako ignorant, ten test zkusil taky, protože jako největší lidskou hodnotu vnímám charakter, ne výsledky nějakých testů, a, jak jsem psal výše, i když jste narcis, nejste zlý a neponižujete.
„ráno být o chlup lepší než předchozí den“ ne, na tom civilizace nevyrostla. Vyrostla na obchodu resp. uspokojování potřeb druhých za protihodnotu. To, co člověka civilizuje je kšeft, win win situace, poznání, že je lepší s někým uzavřít obchod, než ho praštit po hlavě. Cílem je tedy uspokojování potřeb včetně rozptýlení a pokušení. Prostá konkurence, když může existovat, zajišťuje, aby se to nevymklo z kloubů. „Vždy můžu být zdravější, rychlejší, silnější, vzdělanější, moudřejší, sečtělejší.“ To můžete, ale základním cílem je být užitečnější druhým. To je také základní význam peněz, říkají jak je kdo užitečný druhým (Urza). To doplňujeme obvykle dílem vrozenou dílem v dětství získanou přirozenou potřebou pomáhat těm, ke kterým byl osud skoupý a nemohou naši užitečnost vyjádřit penězy, neb je nemají jak získat. „Naopak být zítra stejný jako včera, stát v životě na jednom místě je vpodstatě smrt.“ Naopak být stejný jako včera a být s tím spokojený je štěstí, časem s postupujícím věkem dokonce velké štěstí.
tak neja, neuškodilo by mu trochu (hodně) pokory :)
ModrýKlokan
@ marcusant
Zas mám dežaví, jako vždycky, když při studiu odborné literatury zjistím, že co autor, to jiný odporující si názor.
Dosud jsem žil v domnění, že veřejností užívaný termín narcis, není totožný s definicí dle odborné psychiatrické společnosti.
Myslel jsem, že narcis urputně chorobně, buduje, udržuje a demonstruje svůj sebeobraz před svým okolím a pro sebe. Tudíž mu záleží velmi, alespoň na jednom názoru všech ostatních-názoru na něho.
I když mu zřejmě nezáleží na dalších jejich názorech, tak to s Vrkovou definicí moc v souladu není, podle mě.
Taky myslím, že i když narcis může být introvert (Vrk 99%), tak předpokládám možná naivně, že většina narcisů bude spíš inklinovat k extroverzi.
Navíc jeho článek a komentáře mi nesedí do mé představy o narcistické osobnosti a jejích projevech.
Výroková logika kujva :-D)))) (miluju matematiku, i když kolem ní s nábožnou úctou opatrně našlapuju)
Forge
MK:
Taky bylo nedávno neporozumění tady, kdy označení „Ty vemeno“ bylo diagnostikováno jako lichotka.Že prý je to užitečné u krav.S tím souhlasím, ale něco mi na tom nesedělo.
ModrýKlokan
@ Forge
Používej mou gymnaziální verzi „Ty vemene“, a pochyby nevzniknou.
Forge
MK:
Kdy nemáš promile, tak jsi kopyto.
Kdo jinej by ti tu pravdu měl říct.
ModrýKlokan
@ Forge
Vážím si tvé upřímnosti a děkuju, bude se mi o tobě něco hezkého zdát. Akorát mě mrzí, že jsem dneska nikoho nenasral, spí se mi pak daleko líp.
Forge
MK:
Mám dojem, že tě vyobcovali z tý tvý modrý klokanplanety, anebo tě tu zapomněli jako ÍTýho.
Bejvala s tebou větší sranda.
Teď jseš vážnej jak hovno.
V dobrým.
ModrýKlokan
@ Forge
No sranda byla, ale za debila jsem byl já, ty sis vobčas přihřál polívčičku jako pán, u popkornu s whiskou v ruce.
Forge
MK:
Hmm.
Takže se něco zlomilo a je z tebe důchodce.
Smutný…,
ModrýKlokan
Forge
Nehaž flintu do žita. Něco ještě spácháme.
Alan.Cox
Já si ale nemyslím, že Vrp je narcis, tedy narcistická porucha osobnosti. Myslím, že by kritéria pro to ani nesplnil.
Jsem si skoro jistý, že kdybych měl Vrp před sebou na psychologickou diagnostiku, že bych mu narcistickou poruchu osobnosti nepřiřadil.
marcusant
MKN 10 Mezinárodní klasifikace nemocí – 10 revize, řadí tuto poruchu mezi poruchy osobnosti a chování u dospělých. Konkrétní diagnostické označení zní: Jiné specifické poruchy osobnosti–Narcistická porucha osobnosti, její kód je F60.8
Diagnostická kritéria MKN – 10
A Musí být splněna obecná kritéria pro poruchu osobnosti.
B Musí být splněno nejmén pět z následujících příznaků:
x velikášská představa o vlastní důležitosti (nap. přeceňuje dosažené úspěchy a svoje vlohy, očekává, že bude považován za lepšího, než jsou ostatní, aniž by tomu odpovídaly výsledky jeho činnosti) CHECK
x zaujetí fantaziemi o absolutním úspěchu, moci, vlastní skvělosti, kráse nebo ideální lásce CHECK
x víra, že je „zvláštní“ a jedinečný a že může být pochopen a být ve spojení opět pouze se zvláštními nebo vysoce postavenými lidmi nebo institucemi CHECK
x potřeba nekonečného obdivu
x představa o zvláštní privilegovanosti, neoprávněné očekávání zvlášt slibného způsobu léby nebo automatického splnění jeho přání a očekávání MAYBE
x využívání interpersonálních vztah ve svůj prospěch tak, že využívá výsledky jiných osob k dosažení vlastních cílů
x chybění empatie, váhavost a neochota rozpoznat nebo se vžít do pocitů nebo potřeb jiných lidí CHECK
x často závidí jiným nebo věří, že jiní závidí jemu
x arogantní, zpupné chování nebo přístupy CHECK
Vrp
sebehodnocení:
x velikášská představa o vlastní důležitosti (nap. přeceňuje dosažené úspěchy a svoje vlohy, očekává, že bude považován za lepšího, než jsou ostatní, aniž by tomu odpovídaly výsledky jeho činnosti) – od nikoho nic neočekávám, jde mi jen o to, abych se nestyděl sám před sebou, nejde mi o žádné společenské uznání
x zaujetí fantaziemi o absolutním úspěchu, moci, vlastní skvělosti, kráse nebo ideální lásce – úspěch ani moc mi nic neříká
x víra, že je „zvláštní“ a jedinečný a že může být pochopen a být ve spojení opět pouze se zvláštními nebo vysoce postavenými lidmi nebo institucemi – nedokážu posoudit, zvlášť ta část o vysoce postavených lidech a institucích je naprosto mimo. Je mi dobře mezi lesákama, zemědělcema a řemeslníkama, půlku volnýho času mam monterky a gumovky, okázalou pozérskou povýšenost obecně nesnáším, at už jde o nasypaný borce z fitek, „úspěšné“ managery v oblecích nebo nalíčené blběny v hadříkach. To že mi někdo řekne že je lepší než já, nevnímam negativně, naopak mi zajímá v čem, jak toho dosáhl a jak můžu jeho výsledky zreplikovat.
x potřeba nekonečného obdivu
x představa o zvláštní privilegovanosti, neoprávněné očekávání zvlášt slibného způsobu léby nebo automatického splnění jeho přání a očekávání — neočekávám žádné zvláštní zacházení v ničem
x využívání interpersonálních vztah ve svůj prospěch tak, že využívá výsledky jiných osob k dosažení vlastních cílů
x chybění empatie, váhavost a neochota rozpoznat nebo se vžít do pocitů nebo potřeb jiných lidí CHECK
x často závidí jiným nebo věří, že jiní závidí jemu
x arogantní, zpupné chování nebo přístupy – záleží na tématu, obecně NE, popsal bych se tvrdohlavým, ale přesvědčitelným
marcusant
x přeceňuje svoje vlohy
x zaujetí fantaziemi o vlastní skvělosti
x „Na světě si vážím názorů asi tak pěti šesti lidí“
x arogantní, zpupné chování nebo přístupy – to opravdu může posoudit jenom někdo druhý nikoli posuzovaný – neznám vás, nicméně váš přístup se ne jenom mně jeví jako silně nepokorný=zpupný
Vrp
mám problém s tím nepokorný. Naopak se za pokorného považuji, nejsem pyšný. To co jsem obecně nedávám na odiv. V tom je za mne ten rozdíl, ale to slovíčkaříme.
„Pokora je stav mysli, či pocit, kdy si osoba uvědomuje vlastní nedokonalost či závislost na někom.“ vzhledem ke snaze o své denní zdokonalování si přeci uvědomuji vlastní nedokonalost. Na druhou stranu nezávislost a skrze ni získaná svoboda je můj hlavní životní cíl.
Nikoho jsem nikdy neponížil, ani neodsoudil na základě sociálně ekonomického postavení. Naopak se považuju za jednoho z plebsu, radši v hospodě řeším s dědkama chov králíků, než se sobě sociálně-ekonomicky rovnými řešit lyžování v alpách, kuchyňskou linku za půl mega a nebo jestli mi opasek ladí s řemínkem hodinek
tvrdohlavý, neomalený, drzý, nekonformní, upřímný, přímý, jo to jsem a jsem na to hrdý, dalo mi to sakra práci se změnit z milého úslužného pitomce co se bojí stát si za svým názorem
To je teda hodně ujetá definice, pokora se naprosto všeobecně bere VŮČI VŠEM (a všemu) VOSTATNÍM(u); čili to povyšování se nad všecky, že seš pomalu nejlepší (nebo na tom makáš abys byl nejlepší) a nevážíš si jich fakt nemůže byt v souladu ani smykem. Vono totiž už to srovnávání jako takový je celkem jednoznačně nepokorný tvl :D Kdo seš ty, abys ostatní soudil, slyšel to nekdy? :)
Dyby ses účastnil nejakýho všeobecnýho zevrubnýho objektivního hodnocení a ve většině kategorií aspoň v nejaké přiměřeně velké skupině všecky podělal, tak se dá bavit vo tom, že seš možná smetana ze smetany, ale pokud hlavně sám sebe hodnotíš jako velkýho kinga (bez jakýhokoli reálnýho srovnání), tak to je typicky hlavně ujetý ego, kterýs nedokázal přijmout a srovnat se s ním, aby s tebou necloumalo; je tam totiž vidět zjevnej rozpor v tom, co bys rád (např. jak se tady vědomě prezentuješ, jak lidi nehodnotíš atd., setkáváš se i s plebsem a považuješ se vlastně za plebs, nebudu to všecko přepisovat), ale pak se ego mocně zvedne a do článku vypadnou věci tak, jak se mají ;o)
Pokaváď potom musíš eště sáhodlouze komentovat v diskusích jaks to vlastně myslel a nemyslel, tak popíráš sám sebe v tom, jakej seš macho mj. v komunikaci k ostatním (asi to nebude 100% přijatá a pochopená zpráva, co?).
Prostě takle mi to přijde hodně jak kecy z nejaké příručky a kurzu přesně ve stylu že máš to namemorováno a vykládáš všude, jak je to správně…ale přitom s tím reálně nesouzníš, je to jenom přetvářka a divadlo. Tomu, že učení ostatních je nejvyšší level učení sebe sama, ale musí předcházet právě to, že s tím, co jim chceš vykládat, opravdu seš zajedno, přijals to jako svou přirozenou součást a pak to teprve předáváš. Nikoli že ses to nabifloval a teď to máš jako pózu.
Do toho (eště ve větším extrému) zabředla bejvalka, dyž na jedné straně byla ve všem hrozně alternativní a právě todleto poznej sebe sama a zákon přitažlivosti atd. atd., hrozně pozitivní přístup ke světu, jenže to byla právě póza. S vohledem na to, že skončila (přesto, nebo možná právě proto), jak skončila, kdy se jí rozpadla půlka světa i přes propálení všeho, co přetím roky budovala (a přes všechny tydlety přístupy), aby se v tom udržela, to pak už byla právě jenom póza, šaráda pro cizí, čím bližší lidi k ní, tím víc se projevovalo, že tam, kde vykládá, že je, není ani smykem. Minimálně podvědomě byla v obrovským sporu, že se nejak tvářila a nutila, že to je všecko OK, vono to tak ale nešlo a teď najednou průser a nedokáže se s tím niterně fakt smířit. Nejsem empat, a i přes to, jak to z ní při posledním setkání šlo snad i ze všech pórů, sem poznal okamžitě na vzdálenost 10 metrů, že to je fakt průser. Paradoxně já sem možná byl tomu stavu, kde chtěla být vona, reálně blíž (rozhodně v ten moment, možná ale kdykoli).
Vrp
je to definice z wikipedie…
nikdy jsem nenapsal, že chci být nejlepší, napsal jsem že chci být lepší než včera a to je rozdíl, protože mi nejde o výsledek ale mindset neustálého pokoušení okraje komfortní zony.
jako namistrovaný hovado působíš ty
nikdy jsem nepsal že jsem expert na komunikaci, naopak jsem dal návod, jak jsem jako bejvalej nerd a introvert, začal v jednání dosahovat výsledků, protože žirafák na mě dělá dojem, že je osobnostně tam, kde já byl před 10 lety
ve svých obou článcích jsem zmiňoval pokoru a poukazoval na pozérské hraní si na alfa samce, (který tu prezentuješ ty) což je naprosto směšný
do diskuse jsem se doregistroval, protože jsem chtěl podiskutovat s marcusantem a klokanem, oba jsou totiž lepší než já. Masochismus internetové diskuse s blbcema nemám zapotřebí
Alan.Cox
Behemot: Vrp se nevejde do narcismu ani omylem.
Kdybych do soudních psychologických znaleckých posudků psal takové voloviny, jako tu píše marcusant, tak bych rychle narazil.
Forge
AC/HD:
Doufám, že přezkumy jsou úspěšné.
Ty totiž donutíš jednoho až k pláči.
Alan.Cox
marcusant:
x velikášská představa o vlastní důležitosti (nap. přeceňuje dosažené úspěchy a svoje vlohy, očekává, že bude považován za lepšího, než jsou ostatní, aniž by tomu odpovídaly výsledky jeho činnosti) NENÍ SPLNĚNO
x zaujetí fantaziemi o absolutním úspěchu, moci, vlastní skvělosti, kráse nebo ideální lásce NIKDO NETUŠÍ
x víra, že je „zvláštní“ a jedinečný a že může být pochopen a být ve spojení opět pouze se zvláštními nebo vysoce postavenými lidmi nebo institucemi CHECK
x potřeba nekonečného obdivu NENÍ SPLNĚNO
x představa o zvláštní privilegovanosti, neoprávněné očekávání zvlášt slibného způsobu léby nebo automatického splnění jeho přání a očekávání NIKDO NETUŠÍ
x využívání interpersonálních vztah ve svůj prospěch tak, že využívá výsledky jiných osob k dosažení vlastních cílů NENÍ SPLNĚNO
x chybění empatie, váhavost a neochota rozpoznat nebo se vžít do pocitů nebo potřeb jiných lidí NENÍ SPLNĚNO (už ve svém postu ukázal víc empatie, než je pro narcisty obvyklé)
x často závidí jiným nebo věří, že jiní závidí jemu NENÍ SPLNĚNO
x arogantní, zpupné chování nebo přístupy NENÍ SPLNĚNO
—
Ergo se vracím k tomu, jakožto člověk, který roky prováděl psychologické diagnózy, že by Vrp ode mě z diagnózou narcistické poruchy osobnosti neodešel.
To, že se sám nazval narcistou, nebo výjimečným – z něho narcistu nedělá. Stejně jako když se Petr Fiala nazve géniem, tak to z něho génia nedělá.
Určitá míra sebevědomí není narcismus.
Howgh.
Forge
AC/HD:
Neleze na tebe něco?Cítíš se zdráv?
Víš, co to znamená Howgh?
Ale bylo načase a taky tvé hovoření nikdo přesně po indiánském způsobu nepřerušil.
I když do rady starších rozhodně nepatříš.
marcusant
Já bych ho hlavně poslal na psychologické vyšetření, to znamená asi třeba k tobě, a pak bych věděl jistě, protože dát někomu ošklivou nálepku je lepší mít podložené testy. MKN je hodně věc názoru, že.
Forge
marcusant:
Byl to vyčerpávájící půlmaratón.
Zajeď si do lázní a pak občerstven se navrať k zdejšímu publiku.Dříve ale ne…
Vrp
nadřazenost je špatné slovo. zkusím to jinak. věřím, že každý člověk si zaslouží stejnou míru tolerance, úmyslně nepíšu respektu, protože to je opět hrozný společensky přijímaný kec. Respekt musí být zasloužený, není nárokový, takže nemusím respektovat, že se někdo cítí být lustrem, nebo že věří na plochou zemi. věřím, že všichni jsou si rovnocenní v tom, čím mohou být. Tvrzením, že jsem lepší než většina myslím to, že jsem blíže svému potenciálu. Že nejsem líný dal by se říct. Nechci aby mé děti byli nadřazené, chci aby to nebyl líný dobytek, co si jako ochranu svého ega vsugeruje, že takhle to stačí a nic víc nemusí.
„ráno být o chlup lepší než předchozí den“ ne, na tom civilizace nevyrostla – no, kdyby lidský druh nehledal lepší cesty, tak do dneška lovíme oštěpy a sbíráme bobule. Ten ochod je taky tím lepším řešením. Cesty do vesmíru taky byly kvůli tomu, být lepším.
Nesouhlasím, že základním cílem je být užitečnější druhým, ne pro mě, chápu, že někoho to naplňuje. Vysvětlím. Čas na tohle světě je pro mne jedinou tvrdou měnou, je konečný. Proč bych měl svůj čas investovat do altruistické pomoci „líným“ lidem? to je za mě ten socialismus, co jako libertarián nesnáším. Ty schopnější okrádají o čas (peníze, tady teoreticky platí přímá úměra, protože v zaměstnání měním čas za peníze) ti méně schopní, a díky tomu sami nemají vnější motivaci zlepšit se, protože „takhle nám to přeci v životě stačí mámo, von nám to stát doplatí na příspěvku na bydlení“. Pokud někdo svým životem/potenciálem plýtvá na blbosti jako seriály, počítače a poflakování, jak pak může mít někdo tu drzost, po mě požadovat můj životní čas? Každý svého štěstí strůjce. Pěkně každému podle jeho zásluh.
Věřím, že mám hodně silný morální kompas. Věřím, že pokud jsem jediný co něco může udělat (protože jsem lepší než ostatní) , pak to udělat musím bez ohledu na to co mi to bude stát. Ale takových situací je hodně málo. Po povodních jsem tu za vdovu od naproti jednal s pojišťovnou. na podzim jí štípu dřevo. Ale proč bych měl pomáhat místnímu netáhlu, který je spokojený s tím jaký je?
Vrp
ještě mi tak napadá, že takovým altruistickým hlupákem je můj táta. neumí lidem říct ne. Dopadá to tak, že svými prostředky za svoje peníze vyřizuje záležitosti jiných maximálně za děkuju. A ne, není to v rámci vesnické výpomoci. Pak si stěžuje, že je utahanej a že nemá svou práci hotovou.
Opravdu je altruistickým hlupákem? Pokud ho to naplňuje, je to naprosto v pořádku. V nepořádku je, že lidi jsou šmejdi, co mají problém pomalu i to poděkování, natož třeba jemu to nejak revanšovat (sami vod sebe, nikoli z donucení). Otázka totiž je, esli je v prvé řadě v pořádku svět, kde by každej okamžitě (nebo nejpozdějš za tejden) očekával protiplnění, optimálně materiální, a vo který si musí řikat.
Je samozřejmě blbý když se rozdá a sám pak nedosáhne něčeho, co by sám chtěl právě proto, že už se rozdal jinejm, na druhé straně pokud ho i toto naplňuje, tak může být ke štěstí blíž, než my všici dohromady. Napíšu sem jednu věc, kterou většina lidí chápe (a i tady to tak nejspíš dopadne) blbě, ale kdo už chápe, ten bude vědět: dávat znamená dostávat.
Vrp
příklad ze života:
přes grunt máme kontakty na okolní farmáře, krmiva kupujeme za lepší ceny. Pan otec z dobré vůle vždy informuje sousedy, že teď jsou krmný brambory za 3 kačky kilo. no a dobří sousedé, ne že by poděkovali a zajeli si tam, né oni řeknou, „tak mi přivez metrák“ a nezajímá je, že tam otec vůbec nechce jet. A co udělá otec? skrečuje svůj denní plán a zajete jim tam, přestože doma máme brambor půl tuny a nic tam netotřebujeme. 16 kiláků jedna cesta, soused sotva poděkuje. Po třetím pivu otec nadává, jak ho to sere jak jsou drzí, ale ne jim tváří v tvář neřekne, takže s tím není OK
Vrp
No tak naučte pana otca správnó vodpověď – Dovezu, ale doprava bude stát tolik a tolik.
marcusant
Zdravím, čas je problematická měna, protože nevíme, kolik ho máme, tedy alespoň do nějakého věku, pak se to zaostřuje. Tudíž jediné, co dává času hodnotu jsou emoce. Nebo jinak, když bych věděl, že mám rok života, byla by pro mě každá hodina nesrovnatelně hodnotnější, než pro kluka, co má celý život před sebou. Pokud bych ale ten poslední rok musel prožít na lůžku v krutých bolestech, tak asi ne. Opakuji užitečnost se vyjadřuje v penězích. Pokud někdo stihne být stejně užitečný jako druhý za polovinu času, má víc volna nebo víc peněz
Sám se považuji také za libertariána, víc inklinuji k Rk než Urzovi, i když si ho rád občas vypůjčím, na druhou stranu Randová je pro mě už totálně za čárou a absolutní psychopatka.
Netvrdím, že se má pomáhat každému bez výběru. Když vy pomůžete potřebnému podle své preference, někomu jinému vyzbydou zdroje na to, aby pomohl tomu, kdo nedostal od vás. Určitá míra všeobecné pomoci je společensky výhodná, jinak prudce roste kriminalita a náklady na její potírání. Míra bezpečí a možnost druhému důvěřovat jsou většinově vysoce hodnocené kvality života, nicméně viděl jsem váš test a chápu, že to máte jinak.
princdrson
ty seš dobrej pacoč. Tvůj problém s časem už dávno vyřešili. „Žij svůj den, jako by byl tvůj poslední.“
marcusant
To je bezva přístup, třeba když si chceš na něco ušetřit:)
Vrp
tohle fungovalo, když mi bylo 16, neměl jsem žádný cíl, ani zodpovědnost.
No vy totiž pravdu máte voba i tudle s drsoněm. V zásadě není moc, s čím uvedeným nesouhlasit, ale optimální přístup je, jak píše von.
Totiž ale jsme lidi a né stroje, a tak holt to, že se nekdo občas fláká aj. se tím neřídí, to se holt stane :) Člověk potřebuje vypnout, zregenerovat, a tak (duševně i fyzicky).
Šest let pařit a koukat na péčo, bez jakékoli smysluplné činnosti, je fakt ale samozřejmě úlet. Eště sem teda nečtl žirafákovo druhý poudání, třeba na sebe práskl, že aspoň neco za tu dobu udělal (i kdyby pyčovinu), co já vim, stavěl si modelovou dráhu nebo zbíral komiksy, cokoli.
Vrp
Bohuzel ne. Uvaril jednou stedrovecerni veceri a pak pomohl pokazde, kdyz mu rodice zadali nejakou domaci praci. Je to naprosto pasivni clovek. Psal jsem to nize pod zirafuv koment zde. Mam teorii ze ma doma dominantni matku. Ta znej vymlatila veskerou zvidavost, individualitu a ridila kazdy aspekt jeho zivota. Naucila ho pouze naproste konformite systemu a autorite atomu ze na jeho názoru nezalezi. Korunu tomu nasadil vetou “ na Nazor rodicu na to ze nemam holku jsem sejich neptal,neb je mam v ucte“ a tim, ze ho nechali sest let se flakat az po to co ukazal tucne konto, tedy ze po nich nebude nic chtit.
Hupert
Vrp: Vzhledem k tomu, že z toho, co zde píšeš se zdá, že k životu přistupuješ aktivně a pravděpodobně neparaziticky, mohu Ti jen popřát, aby Ti to vydrželo a nepřišel jsi o svůj drahocenný čas ani při marcusantově léčbě Tvého ne zcela prokázaného narcismu.
Měl bych ale dotaz. Jak jsi dospěl k tomu, že tě o čas nebo spíše o peníze okrádají méně schopní, než jsi sám? To je přeci naprosto paradoxní výrok. Budeš si zřejmě muset přiznat, že jsi neschopný nenechat se někým okrást a že ti, co systém okrádání vymysleli, vybudovali a udržují, jsou v tomto směru schopnější. Nevím, zda na toto odhalení stačí morální kompas, ale pokud ne, existuje např. Cibulkovo siderické kyvadélko. A pokud jde o méně schopné, mnozí jsou nejen neparazitičtí, ale dokonce všeo
Hupert
becně i užiteční a velmi bych v tomto případě rozlišoval a vážil, dza někteří nejschopnější nás neokrádají mnohem víc.
Vrp
Napriklad pres dane? Paretovo pravidlo. Nejvetsim nakladem v zivote jsou dane. Fialovej ksindl mi z vyplaty bere „zalohu na nemocenskou“, prestoze jsem za poslednich 7 let marodil dohromady tri tydny. Na zdravotnim odvadim nekolikanasobne vic, nez kolik stoji zdr. Pece cele me rodiny. Protoze mam prijem jaky mam, nedosahli jsme na zadne vrtulnikove penize co fialovej hnus rozhazoval mezi plebs po tom, co nam gryn dyl zdrazil energie. V okoli vidim, jak potrebne nizkoprijmove rodiny tyto penize vyuzili ucelne, na last minute v egypte. Nemuzu rict ani ze muj vklad do systemu vyuziji mi rodice a prarodice, vim jakou smesnou castku bere moje babicka,truhlarka v duchodu (holt stigma politicky nespolehliveho rodu, ja jsem prvni v rodine, kdo nema vyucak nebo nebyl vojak z povolani). Takze ve zkratce struktura danove zateze a socialni system kazdemu podle jeho potreb.
fatdwi
Vrp: systém zdravotního „pojištění“ funguje stejně jako důchod, tedy je to systém průběžný. Že nečerpáte je v pořádku, platíte marodění především starším. Až budete starej a marodnej Vy, složí se na Vás zase nějakej relativně mladej nasranej Vrp Junior, co „nemarodí a platí“. Pokud náhodou nikdy marodnej nebudete a umřete ve 105 letech na infarkt při sexu s o 80 let mladší fanynkou, věřte, že 10 z 10 těch, kteří spotřebovali „vaše“ platby, Vám bude pouze závidět.
Současně ti, kteří vydělávají víc, ale marodí stejně, jsou na tom ještě hůř, co byste říkal, kdybyste jako manažer bral 250k měsíčně?
Mě se současný systém taky nelíbí, ale určitě lze najít zdravější pohled na věc než ukřivděné „já platím a nic nespotřebovávám, to je nespravedlivý“. Abyste nedostal příležitost „neplatit a spotřebovávat“ třeba díky rakovině. Pak přijďte říct, jestli jste coby příjemce zdravotní daně šťastnější, než když jste ji platil.
Vrp
Vzhledem k rodinne historii linerarni regrese pravi, ze tu budu mozna do 65 at delam co delam. Takze s zadnym duchodem nepocitam. Vzhledem k tomu ze jsem videl oba dedecky na rakovinu padnout, tak nemam v planu podstupovat lecbu jen abych o par mesicu dele prezival. Plan mam jednoduchy, tahat, zaplatit barak do 20 let (7 mam za sebou), par milionu nainvestovat a pak vypadnout z krysiho zavodu, jit na puluvazek a uzit si zbytku zivota tak jak chci. V klidu v prirode a mezi zviraty. Prubezny system at si buduji jini. Aspon takova je vize
fatdwi
Vrp: nezlobte se, ale marcusant má pravdu.
Lineární regrese je fajn věc, život ale moc nezajímá, takže byste se taky mohl divit. Trochu Vám rozšířím obzory – zaprvé rakovina není jediná nemoc, zadruhé ze zdravka se platí i úrazy. S tou arogancí a nabubřelostí bych na Vašem místě prostě brzdil. A co teprve, kdyby Vám něčím nepříjemným a léčebně drahým onemocněla partnerka nebo dokonce děti? Nasrat, léčba fuj?
A pokud jde o léčbu raka – mám v okolí „cancer survivors“, zas tak beznadějné to není (v jednom případě již s recidívou, ale první léčba před více než 20 lety a druhá před 15, tedy „přežívání o pár měsíců déle“ není jediný možný výsledek). Taky třeba bypass není úplně levná záležitost a dokonce to ani nebude na Vás (s infarktem jdete na operaci, pokud to rychlá stihne a nikdo se Vás neptá, jestli nechcete radši umřít, abyste šetřil plátcům zdravka peníze na potřebnější případy).
Trochu bych k těm vizím přidal pokoru a ubral na technopřístupu k netechnickým věcem (třeba k životu).
shane
Jak je ten vtip od Kantorka s tou otlučenou a ruinovitou želvou „Kdybych věděl, že budu žít tak dlouho, tak bych se o sebe mnohem lépe staral“.
A taky mi to připomnělo moji tetu, OSVČ od roku 1991, co celou kariéru nadávala na daně a optimalizovala jak o život (nic proti), ale když jí v roce 2019 přišel důchodový výměr asi na 8 000, tak se mohla posrat. „Celý život platím daně a takhle se mnou vymetli“. No, moc soucitu tím na rodinné sešlosti nesklidila.
Takže bacha na tyhle silácký řeči :)
fatdwi
shane: Kantorek je klasa, tenhle neznám, ale živě ho vidím:-)
Jo, OSVČ, optimalizace není proto, aby člověk nic nezaplatil, ale aby se líp zajistil. Blbé akorát je, když do toho vletí moderní komanči (například taková investiční nemovitost možná jednou nebude mít tu hodnotu, kterou jsem jí v plánování přiřknul).
shane
Asi tak. Mě tyhle lidi serou tou vychcaností. Sami nepustěj, ale pracku by natahovali hned. To už jsou mi milejší takoví ti obskurní podnikavci, co sice státu nic nedaj, ale taky nic nechtěj, akorát aby si taky nevšímal.
Nemam duvod se zlobit. Je slusna sance ze vas nazor je obecne pravdivejsi nez muj. Navic co byl ne prilis dobry priklad ale lepsi mne nenapad.
Vrp
Neda mi to nedokoncit svou kacirskou uvahu. Na soczdrav odvedu hodne pred 400 tis rocne. Takova blbost jako SP500 ma prumerne rocni zhodnoceni investice 10%. Me skromne konzervativni portfolio ma za 5 let prumerny vynos 17%. Kdyby mi nenechava pracka statu neokradala, nejen ze do lar let nemusim pracovat, ale mohl bych si dovolit lecbu platitze sveho.nehlede ma kvalitu naseho zdravotnictvi, kdy se jedna o vzacnou diagnozu co neohrozuje na zivote. To si s clovekem slvele zdravotnictvi zadarmo pekne vytre prdel
fatdwi
Vrp: ok, dobrá, takže Vy jste ten manažer s 250k hrubého, chápu. Současně jak jsem psal, systém je průběžný, tj. kdo vydělává míň, ten by si z toho zaplatil kulové. Protože stát musí nějak zajistit, že péči budou mít všichni aspoň nějakou, počítá zdravko formou daně (tj. procento z příjmu). Můžu Vás ubezpečit, že ten, kdo vydělává 25k a tedy platí 10x méně na zdravku Vám s velkou pravděpodobnostní závidí, přestože Vy si připadáte okrádán a v případě náročné léčby mu ji z velké části zaplatíte.
Mnoho věcí v životě je o úhlu pohledu. Mě například pobavil kolega, když jsme jeli jednou na oběd do nějakého centra. Tam samozřejmě hromada míst pro invalidy, samozřejmě všechny prázdné. On pochopitelně musel komentovat, že „tady je to prázdný, úplně na hovno, nebejt tady ty místa pro invalidy, mohl parkovat hned u vchodu.“ Na to obvykle použiju jednu ze dvou odpovědí, protože tuhle stížnost jsem už slyšel mockrát:
1) hele myslíš, že kdybys byl kripl a mohl tady parkovat, tak bys byl spokojenější?
2) hele myslíš, že kdyby tady žádný místa pro invalidy nebyly, tak zrovna tady před vchodem zaparkuješ, protože bude všechno prázdný?
Zatím jsem ani na jednu variantu neslyšel uspokojivou odpověď, která by mentální stav nasranosti a pocitu nespravedlnosti obhájila. Nesrozumitelného mumlání už jsem ale slyšel dost.
Takže s tou arogancí bacha, jakýkoliv problém může přijít kdykoliv, nemusí se týkat jen Vás samotného a můžete být bez těch krásných peněz ze dne na den a naopak můžete být ze dne na den závislý na platbách těch ostatních. Méně arogance, více pokory, říkám já. A trochu toho životního optimismu, máte nakročeno být jedním z mnoha sice bohatých, přesto protivných dědků. Zkuste se místo na těch 400k za zdravko dívat na to, co přistane na účtu. Mít se líp jak 90% ostatních a nadávat, to jak vidět není kumšt. Podívejte se na Challengera, kam to vede.
Vrp
Opakuji, to s tim zdravotnim byl evidentne moc kontroverzni priklad. Nestezuju si na to, proste to tsk je a nezmenim to. Pocit nespravedlnosti pretavim v hnev a ten nasledne ve vnitrni motivaci. Ctvrt mega fakt nemam, svalne se podivejte na pasku, jake jsou odvody (trrba secist odvod zamestnance i zamestnavatele samozrejme, protoze zamestnavatel ze sveho nic nedava). Reseni sveho problemu mam, kazdy den jsem o krok bliz knemu. Jak rekl david goggins, „fuck people, just grind“
ModrýKlokan
@ Fawi 17:13
Od kdy se v dnešní době zdravému sebevědomí říká arogance a nabubřelost?
fatdwi
Zdravému sebevědomí se tak neříká.
Dissenter
S tím zdrávkem a sockem – ročnímu pojištění celkem 400k odpovídá mzda kolem 90k hrubého a to není zas tak nepředstavitelně hodně.
Problém zdravotního pojištění je imho jinde; hradí se z něj běžná péče, kterou by si člověk vcelku snadno zaplatil sám (ta se kvůli tomu nadužívá – hysterici, druhé názory, zanedbaná prevence, protože je léčba zadarmo) a tím jednak nezbývají na léčbu závažných nemocí peníze, jednak síly.
Úprava systému do opravdového pojištění by prospěla.
A ano, z všech daní, které platím, skoro nenadávám na zdrávko, právě proto, že poskytuje službu, kterou bych v zásadě platil sám podobně dobrovolně a asi i v podobné výši.
Něco jiného je důchodové pojištění, to je prachsprostá obíračka a už vůbec nemluvím o klasických daních, kterými z velké části financuju nepřítele.
fatdwi
Vrp, Dissenter: moje chyba, počítal jsem jen zdrav, nikoliv soczdrav, teď to vidím, pak je to samozřejmě jinak (pro zdrav 400k je to při sazbě 13.5% roční hrubeš skoro 3M, tedy skoro 250k měsíčně). Pak i můj komentář bych napsal trochu jinak, zdravko je ročně (pokud to nebudu přepočítávat a zůstanu u Dissenterových 90k) „jen“ necelých 150k a to zas taková rána není, vztaženo na ceny léčby a hlavně jakýchkoliv nemocničních výkonů.
Vrp: tavit pocit nespravedlnosti do hněvu a ten do vnitřní motivace je určitě zajímavé. Napsal bych marcusantovi, jestli nemá volnej termín.
marcusant
Statisticky největší částku z pojištění čerpá průměrný Čech v poslední roce až roce a půl života. Běžná zdravotní péče nenese takové náklady aby její přímé hrazení vytrhlo zdravotní účet.
Hupert
fatdwi: Odpověděls vcelku i za mě. Je pravda, že zdravotní pojištění je na rozdíl od řady jiných, kde lidi solidaritu tak neprožívají, povinné a zdravotnictví je černá díra, leč pláč téměř zdravého Vrp nad plněním nemocnému to nenapraví. Víc by určitě pomohlo zaříznout farmamafii. Jistě, leckteří zdraví k svému stavu přispívají svým životním stylem stejně jako leckteří nemocní, ale co s tím? Změnit zdrpoj na komerční? Nevím, zda by to pomohlo. V 70, kdy jsem 40 let platil a nečerpal ani tolik jako Vrp za jeho 7, o takovou změnu, kdy tyto moje „úspory“ někdo politicky promrhá, upřednostním raději individuální zájem nad nejistým obecným, resp. spíš cizím individuálním. S placením jsem byl ostatně smířený, díky čemu jsem omezil funkci primárního generátoru nemocí – stresu – a coby zdravý nezávidím lidem ani bohatství – minimálně těm nemocným.
fatdwi
Hupert: pomohlo by kde co. Taky můžem (jako zde mnohdy jiní) velebit monarchii a slintat nad desátky (samozřejmě, z té doby berem jen ty desátky, nic jiného). Ne, že bych byl se vším smířen a bylo mi jedno, co kde platím (a že jsem taky uměl zaplatit dost, hlavně zahraničí člověku ukáže nové netušené možnosti, třeba zdravotnictví, které není bezplatné, přestože srážky z výplaty jsou vysoké).
Ale emoce jsou každého věc a reakce na realitu je každého zodpovědnost. Vydělávat balík a nadávat na to, jak mě okrádá stát, z toho už jsem dávno vyrostl, naštěstí. Navíc s přibývajícím věkem (a různými problémy lidí, kteří jsou mi věkově blíž – tedy už se kácí v našem lese, zdrhej, kam se dá) si člověk tak nějak víc uvědomuje, že by nemuselo být vše v pohodě. Zvlášť, když už před lety zemřel kamarád z dětství, nebylo mu ani 40. A to už poslední dva-tři roky vyměnil roli poplatníka za čerpajícího.
Jak zpívají Horkýže: life is a greedy bitch and then you die.
Hupert
fatdwi: Aby bylo jasno, smířený jsem s placením zdrpoj, nikoli s tím, že to, kam platby padají, je černá díra. Pohled Vrp je zřejmě jiný než můj či Tvůj, ale pochopitelný. Nakonec, proč by ten, kdo si nezaplatí, nemohl skončit dřív, že? Třeba mu chybí jen kapka štěstí, vůle nebo inteligence, aby víc vydělal a mohl si nechat vyléčit nemoc léčitelnou a jinému chybí jen trochu štěstí, byť na všechno má, jenom ta jeho nemoc zatím léčitelná není. Ostatně na silnici může skončit rozmašírovaný jeden i druhý.
hellfire
Jojo, Jobsovi nepomohl ani svatý Apple.
fatdwi
Hupert: tohle nemá jednoduché řešení, protože když se podívám jinde po světě, tak nic zásadně lepšího nenacházím. V Asii bylo draho a ještě se to platilo cash (krytí zdravka bylo 70%), v USA je draho nebo masakr pro „socky“. Jinde dle toho, kam vlezete (bouračka na exotické dovolené a mezinárodní „bílá“ nemocnice byla docela OK (pár tisíc Kč), v jiné exotice u kamarádky „blbost“ jako vykloubené rameno 7000 USD). Systém, kde nemalá část lidí nemá žádnou péči je možná někde v Africe, ale v našem civilizovaném okruhu to nemá šanci a tím pádem ani konverze na komerční pojištění (plus pochopitelně věrchuška rozkrádací potenciál z ruky nedá). To víte, každý má „právo na dostupnou zdravotní péči“ a soudruzi to za „drobný bakšiš“ rádi zajistí.
Jiná story je důchodové a hlavně „sociální“. Tam bych ve své místní roli ministra financí řádil jak černá ruka:-)
Hupert
Řešením jsou platy doktorů. Nebudu se vracet ke covidu, to se fakt ukázali, když vnutili a píchali lidem to Pfajzrovo svinstvo. Je ale třeba stanovit normu a odměňovat je podle plnění. Základ nechť vyjde z osvědčené statistiky: „Čistota, půl zdraví.“, což je léčebná schopnost uklízečky. Doktor, co uzdraví každého, dostane 2x víc než ona a ostatní dle % úspěšnosti. Doktoři, kteří budou chtít odejít do zahraničí, uhradí státu náklady na studium. Odejdou-li všichni, budou mít sice smůlu zranění, ale pokud jde o nemoci, pročistí a zkvalitní se po pochování slabších kusů český genofond a náklady tím dále klesnou.
hellfire
Hupert
Hele, to ty uklízečky dost diskriminuješ. Čistota (uklízečky) je půl zdraví a špína (doktoři) je ta druhá půlka. Takže odměna pěkně fifty fifty. Koneckonců je spousta nemocí, které ti šarlatáni pouze léčí a nevyléčí (cukrovka, angina pektoris, astma a různé alergie), takže si na žádné procentuální bonifikace nemohou činit nárok. Nu, a když se rozhodnou odejít nechť zaplatí, souhlas. My se zbavíme špíny a státní kasa dostane peníze, které pak vyplatí těm uklízečkám.
Hupert
hellfire: Nu dobrá, pokud oba jeví upřímnou snahu o výsledek a stráví prací stejně času, tak fifty fifty, byť v utkání s vyšší mocí někdy neuspějí.
Slecna Ling
To Hupert
Ja si dovolim zdvorile nesouhlasiti, ale budu samozrejme rada, za konstruktivni a neznou oponenturu.
Za me vycitat lekarum, ze odesli do zahranici a chtit po nich uhrady za studium je takovy roztomily unikum, ktery se tyka jen lekarsky profese. Jeste jsem nevidela, ze by se Cesi zlobili treba na svarece nebo automechanika, co se vyucili za prachy nas vsech, abych to pojala jejich retorikou a odesli treba treba do Nemecka. Dale, studium mediciny je dlouhe, tedy mnoho lekaru a treba lekarek uz se obetuje dostatecne tim, ze diky nasavani vydelavani nema rodinu a odklada to ay na samou hranici fertilnich moznosti.Oficialne taky vetsina pracovist tady v CR funguje s personalnim deficitem a to furt a furt a furt. A chodeji vam pacienti, kteri maji pocit, ze maji jaksi predplaceno, a byt jejich vklad do systemu neni vysokej, ocekavani jsou. Muze se pak na ty doktory nekdo zlobit, ze jednoho dne prasti do stolu, udelaji si rozdilovky a jdou treba do USA nebo Kanady? Ja je trochu chapu.
Hupert
SL: Odchod do ciziny nikomu nevyčítám a na nikoho se kvůli tomu nezlobím. Ať každý žije či pracuje, kde chce. Úhradu nákladů za studium i za vyučení korigovanou léty odpracovanými doma považuji za vhodnou. Oběti nasáváním vydělávání jsem neporozuměl. Rodinu ať si každý založí či nezaloží jak a kdy chce. Pojištění možná někdo bere jako předplatné a jestli to jsou ty potvory chudý (možná kvůli tomu nemocnější anebo vyčůranější), je to jistě o to víc k vzteku pro bohaté. Personální deficit vyřeší až hromadná úmrtí neléčených pacientů, zbohatnutí chudých a díky tomu ozdravení populace, návrat doktorů z ciziny, příchod nových doktorů z jiné ciziny, víc absolventů medicíny, zkrácení studia, jiná struktura zdravotnictví, omezení duplicitních výkonů, víc nebo míň preventivních vyšetření, zrušení důchodu pro doktory,…..Když jsem byl školák, něco jsem chytl a večer hicoval k 39°C, táta došel někam zavolat na pohotovost, za nějakou hodinu – podle situace třeba k půlnoci – přijel doktor, zjistil že mám angínu, vybalil z kufříku penicilín, napsal lejstro, neschopenku s termínem kontroly k obvodnímu lékaři a bylo vymalováno. Jenže to byla doba tuhého socialismu, Novotného a Gagarina. Obvoďáci zvládali leccos sami.
Hupert
To jsou samozřejmě všechno blbosti. Vše vyřeší věda a technologický pokrok – osobní diagnostické čipy s propojením na centrální mozek lidstva, léčba na dálku, 3D tisk léků, operační roboti, genové terapie jako např. mločí pro opravu amputovaných končetin atd.
ModrýKlokan
@ Hupert
cit.: „… personální deficit doktorů vyřeší… víc nebo míň preventivních vyšetření…“
:-D))) To je dobrý, ale stejně nevim jestli chápu jak jsi to myslel.
Hupert
MK: Jde o souhrnné nároky personálních kapacit na prevenci a léčbu. Hypoteticky by mohlo platit, že preventivní prohlídky odhalí nemoci v zárodku, léčení je pak nenáročné s menšími nároky na personální kapacity, a to i při započítání zmíněných prevencí, na rozdíl od nároků na léčbu závažných stavů nezjištěných včas kvůli absenci prevence. Pak více prevencí ušetří personál. Naopak u preventivních vyšetření na nemoci s malou pravděpodobností výskytu mohou být tato zbytečná a jejich omezení personál ušetří.
Vrp
Aktualni priklad jak mi „horsi“ clovek okrada o cas. Kousek ode me je ddm, pani co sla pro decko mi zablokovalavjezd. 7 minut jsem ji presvedcoval, ze kdyz zaparkuje o 30m vedle na parkovacim miste, jeji ditko nechcipne na vysileni nez k autu dojde. Jinak tento problem resim proaktivne s obci sest let. Stalo to hodne casu, ale je hotovy projekt parkoviste pro ddm. Adi lepsi priklad jak mi bezohledna lina prasata okradaji o cas na tomto svete. Ale to je zivot. Byt dobrym vyzaduje silu. Proto si nemuzu dovolit byt slaby.
Hupert
Před cizí vjezd by nikdo stavět auto neměl, ale neřekla si ta dáma v duchu, že jí to dítě na vysílení sice nechcípne, ale že stejně nechcípneš Ty, když odjede o pár minut později?
Forge
Hupert:
Tohle si tady pěstujete?
To je dekadence.
Hupert
Forge: Ty nemáš co na práci? Nepěstuju, pozoruju.
Forge
Hupert:
Že tě ruce nebolí!
Koks podražil, kovárna má pauzu.
Vrp
Bohuzel mi ve vjezdu parkuji tak 10x tydne poslednich 7 let. Neslusny a hrozici nasilim jsem za tu dobu byl tak 2x. Z me obcanske iniciativy tu bude parkoviste. Moh sem to resit jako kazdy druhy, delat ze mi to nesere, nebo si na pozemek dat prekazky. To je reseni nasledku, nw priciny, takze nahovno. Jinak jsem jel k bouracce resit srazenou srnu, takze ano, sere mi to, ze kvuli tubosti nejaky liny prasnice a jejiho selete neboha srna trpela o 7 minut dyl
Hupert
Vrp: Říkáš sele…a jak říkají sousedi tvým dětem?
Vrp
Ti me maj radi, protoze se o ne staram a snazim se jim zlepsit zivot. Jak jinak nazvat dite zensky co rekne, ze nepreparkuje, profoze by jeji dite muselo ujit je 70, ale 100m?
Hupert
Pokud to není ono, kdo je odpovědné za chování matky a přímo jí k tomu neponouká, pak by asi stačilo běžné – dítě. Spojenectví sousedů proti společnému nepříteli je ale dobré.
Jak to dopadlo se srnkou? Trpěla nebo se ještě chvíli kochala pohledem na krásy kolem, než jsi to ukončil eutanázií. To jsem tuhle poslouchal rozhovor s Melem Gibsonem. Mel mlel, fakt mi přišel dost neposednej, něco o pár známých, co měli pokročilá stadia rakoviny, takže už některému nabídli, snad v Kanadě, tamní nejnovější experimentální léčbu – eutanázii. Zřejmě k ní ale neměl či neměli důvěru a nakonec se z toho dostali dík tomu léku pro koně inermektinu a fenbendazolu, pokud si ty názvy pamatuju správně. To jen taková perlička pro zajímavost.
ModrýKlokan
Hupert
Zdravej pacient – nepřítel zdravotnictví.
Vrp
matce i dítěti by prospělo, kdyby měli auto zaparkované na druhém konci okresu. už mi asi lehce unavuje každé pololetí vychovávat nové rodiče, že mi tu zkrátka parkovat nebudou. Srna se moc nekochala, masivní krvácení do dutiny břišní z rozdrcených jater a plíce proražená fragmentem žebra. Navíc prý měla dvě srnčata, takže mi tu čeká nepříjemná práce v příštích týdnech
Vrp
navrhuji se vrátit, k důvodu incelovského okénka, žirafa přednesl svůj problém, pár lidí své analýzy nebo rady jak z toho ven, koukám, že pod vedlejším článkem jste napsal:
marcusant18.1.2025 v 9:56
Já mám taky podobnej názor a jsem tu „registrovanej“ skoro od začátku. Nemohlo by to být tím, že je ten názor správný, postup funkční a vedoucí k cíli? To, co píše autor,- tohle nechci, tohle si neprovedu -, je o sebehodnotě. Když člověk necítí vlastní hodnotu, nevnímají ho jako hodnotného ani ostatní. Muž bez sebehodnoty je ženě k ničemu, protože se nepostaví za ní ani za dítě – nemá hodnoty.
to je hezky řečené a chápu to tedy tak, že v principu řešení incelova problému jste se mnou za jedno, musí dospět a pochlapit se. V mém návodu jste rozporoval především můj bod o kontrole emocí, zmínil jste neprožívat peaky, a zajímal jste se o to co jsem tím myslel, zodpověděl jsem to svou odpovědí, že emoce jsou jen informace?
mám v myšlenkové mapě za vás ještě něco špatně? diskusi o zpupnosti neberu jako relevantní, tam věřím že bychom se časem dobrali shody, ale to by trvalo dlouho protože by bylo nutné se lidsky poznat, a to nestojí za vynaložené zdroje
marcusant
Emoce je určitě informací, ale zároveň by se dala vnímat jako „vektor“, jako jakási střelka kompasu s měnitelnou délkou tedy intenzitou. Emoce určují smysl a význam. Bez emocí můžeme všechno přesně zvážit, změřit, spočítat, provnat, ale neuděláme to, protože k tomu nemáme důvod. Emoce nám umožňují se orientovat v tom, co chceme nebo nechceme a jak moc, tedy určovat hierarchii těchto chtění. Bez emocí není lepší žít než nežít. Ale to se opakuju.
Jinak pokud se shodneme na tom, kde mě citujete, tak se shodnem:)
Asi není nutné se více poznávat, možná, pokud se budete občas účastnit místních diskusí, stejně k tomu do určité míry dojde. Musím ale říct, že jste mě do nějaké míry zaujal – ve vší počestnosti, jsem dvakrát ženatý velmi dětný heterosexuál – už dlouho jsem něčí psychice nevěnoval tolik času zadarmo.
Vrp
Prakticka promena incela v muze – komentare
Emoce vektor – to zkratka neznam. Svou vuli muzu velikost vektoru libovolne menit obema smery. Vladne mi jen cista logika. Na podobne teba prilezitostne narazim s kamaradkou, ale duvodu jsme se ani po nekolika letech nedobrali. Jsem co jsem, hraju s kartama co mam. Na jednu stranu jsem bezohledny hovado, na druhou stranu nemam problem rict nebo udelat co je treba. Co mam deti, nevenuju se zadnym svym konickum, protoze mi odvadeji od mych cilu. Neni to tsk ze bych si je silou logiky odpiral. Ale zkratka mi prestali bavit, svou vuli jsem toho nevedome dosahl. Stale to jsou hodnotnd a prinosne konicky, jen zkratka momentalne „zisk“ z nich neodpovida vynalozenym zdrojum, predevsim casu s detmi. A ja v jejich formativnich letech chci venovat kazdou moznou minutu pro to, byt s nimi. Ona zminena kamaradka napr. Nechape, jak jsem schopny byt mily a laskavy v interakci s detmi, napr. Jeji dcera je co se tyce dospelych rezervovana, ale ode mne se nechala po par minutach nosit za krkem, a behem vteriny jsem schopny prepnout do konfrontacniho rezimu a byt pripraveny na fyzicke nasili (vyresil sem fetku co prisla na detske hriste mit oplzly kecy na maminky). Obratem jsem zas blbnul s detmi. Proste se mam pod absolutni kontrolou. Verim, ze dobry muz ma byt plny paradoxu. Touzit po miru, pripravovat se na boj. Emocne otreseny byt schopny jasne myslet a vest. Jestli znate tolkienova pana prstenu (i filmova adaptace je skvela) tak podle tohohle meho idealu je napsana postava Aragorna. Cely roman je plny postav, ktere se s ruznou mirou uspesnosti snazi zvladnout svuj stin a integrovat ho.
V ostatnich diskusich se nejspis vyskytovat nebudu. Nic bych z toho nemel. Ziju rekonstrukci 130 let staryho baraku a vychovou malych deti. Incel mi vydrazdil tvrzenim ze je to celogeneracni problem, ja sem kurva jen o neco pres rok starsi, dilem z duvodu prebytku casu pri covidnich vanocich, dilem proto ze verim ze mu muzu pomoct, protoze verim ze jsme si pred 10 lety byli hodne podobni a ze pochazime ze stejneho rodinneho prostredi. Rozdil je v tom ze ja sem hovado a nefnukam. A on je pasivni priposranek.
Posledni dotaz z me strany, co a proc vas na me zaujalo ze jste do ciziho investoval cas?
ModrýKlokan
@ Vrk
Chápu to tak, že se diskuse blíží k neodvratnému konci. Tak držím pěsti, ať ti všechno vyjde.
Mě je 57 a žil jsem podobně. Mě zaujalo to, jak píšeš o „plebsu“ a dědkách v hospodě co řešíte králíky. Já žiju na okraji Brna a taky se stýkám raději jen s „plebsem“. Akorát ti co to nadzvedlo, nevnímají asi vo co go.
Na stánku u prýglu například, řešíme podobný kategorie věcí. I v pár jiných pajzlech. Všichni jsou podobně v „montérkách“ či jinak působíme možná nepřístupně, nebo nebezpečně. Řada z nich má ovšem majetek a konto v řádu desítek mega. Jiní zase ne, a jsou rádi, že žijí.
Řešíme ovšem podobný zájmy. Samozřejmě „spořádaní vzorní občané“ chodící okolo, se obloukem vyhnou, myslí si, že se tam schází bezdomovci. (Ti tam samozřejmě občas taky zajdou, ceny jsou přívětivé). To mi napřímo dokonce jedna dáma řekla, že to je její dojem, nevěděla, že tam taky chodím. Holt svět je šalba a mámení. Je potřeba s tím nějak vyjebat a hlavně se z toho neposrat.
Čus a měj se.
Vrp
Uvidime, zatim se diskuse zmenila v pro mne zbytečné hadku o to jestli jsem diagnostikovanej narcis nebo ne, coz pro mne ma maximalne akademickou hodnotu. Cekam jestli se sem vrati zirafa a odpovi na mou hypotezu. Za prani diky, kdyz nevyjde, muzu si za fo sam, ono to vzdy nejak dopadne. mam duveru v sebe i svou pani, zvladnem vse co si umaneme. Pro zajimavost jste stejny rocnik jako muj tata. Kdyz jste zivot vedl podobne, nejake rady s odstupem tech 23 let zkusenosti co nas deli? Co nedelat, co delat?
Vrp
Este jedna vtipna historka zr zivota. Kdyz jsme pred temi cca 10 lety hledali dum, obcas jsem otestoval uroven mystni putyky a ve smradlavejch modrakach si objednal bile vino do pullitru. Z toho duvodu nebydlime v satelitu, ale na vesnici. Jsem tu mezi svejma
ModrýKlokan
@ Vrp
Rady? No nevim. Hlavní rada bude asi „Neposlouchat žádný rady!“.
Radit bys mohl spíš ty ostatním. Ovšem dle mého pozorování, je to jedna z nejzbytečnějších aktivit v životě. Zatím si každej nadšeně a ambiciózně rozbíjí hubu sám na věcech, ke kterým měl tunu rad a odstrašujících příkladů.
Jen parafrázuju podle sebe pár tvých vlastních postřehů:
– furt ve střehu
– občas se spokojeně nudit
– pochopit co nejpřesněji, jak vysoko si nasadit laťku
Vrp
rady si, stejně jako emoce vyslechnu, porovnám je se svým modelem světa a pokud to nějak zapadne, otestuju v kontrolovaném prostředí, kde selhání bude mít malé nebo žádné škody. většina lidí je alespoň v jedný věci lepší já.
nemám potřebu radit. občas, když si myslím že fakt můžu něco změnit, jako třeba mé rady incelovi, do toho investuju čas a nezištně pomůžu. Prostě jsem mu hodil záchranný kruh a ted už je na něm jestli se ho chytne, nebo se bude dál topit ve své představě že si něco zaslouží, má na něco právo, ale zajistit mu to mají jiní. Vlastně mi tak napadá že čas investovaný do článku nebyl nezištný. svou myšlenku jsem pustil mezi širokou veřejnost a získal nějakou zpětnou vazbu
ModrýKlokan
@ Vrk
:-)) Něco jako „chamtivost je dobro pohánějící ekonomiku“. To už razil jeden z „Otců Ekonomů“ západní civilizace, jméno mi teď nenaskakuje.
marcusant
Nejsi hajzl, snažíš se být upřímný a asi by se dalo říct čestný. Dost mě zaujalo, jak ti to v hlavě funguje, ale zatím jsem na to úplně nepřišel. A to je pro mě zajímavé, přeci jenom se v ledasčem vymykáš mojí běžné zkušenosti. Snad jsem odpověděl.
Vrp
Chapu, jsem divnej a unikat, to pro me neni nic novyho. Funguju na zaklade velice jednoducheho algoritmu. Obecne jsem mravni, moralni, primy a uprimny. Povazuju se za dobryho cloveka, osobniho zisku dosahuji tak, abych neposkodil jine, v idealnim pripade aby z toho tezili i jini. Dojde li ke konfliktu, funguju podle „jak se do lesa vola, tak se z lesa ozyva“ kdyz se mnou nekdo zacne jednat necestne, hrube, chce se obohatit na muj ucet, tak padaji veskere zabrany a ridim se heslem na hruby pytel hruba zaplata. To ceho jsem schopny nepouzivam amoralne. Obecne se interakci s cizimi lidmi vyhybam, protoze jakozto pro 99% introverta je to pro me neskutecne vysilujici. Ale kdyz vidim jejakou krivdu, spatnost, tak neumim zavrit oci, a prejit ka druhy chodnik jak je moderni, proste si pro ten pruser dojdu a to zlo, v jakkoliv smesne podobe, konfrontuju, protoze verim ze nekonfrontovsne zlo ma tendenci rust. Zakladam si na integrite a tom, co si o sobe myslim ja (plus tech 5-6 lidi na planete, kterych si vazim). Jsem co jsem. Matka mi ridila cca prvnich 24 let zivota, ted uz si pripadam moc stary na to, co si o me mysli jini. Nejsem v konfliktu sam se sebou, to je pro me dulezite. Mym primarnim strachem ie byt ovladan, mym cilem je byt svobodny, nezavisly a hrdy sam na sebe, resp. Ze se budu stydet sam pred sebou za minimum veci. Chci byt dobrym tatou a vychovat silne, moralni jedince co se budou do posledni kapky krve rvat za to, cemu veri. Ok, muj ridici algoritmus neni tak jednoduchy.
rheingold
‚Naopak příjemce má 100% povinnost se přesvědčit, že zprávu správně přijal a pochopil.‘ to má být jako vtip???? a mohl by autor všelaskavě vysvětlit, jak si to jako představuje v praxi?
koste
Jako neregistrovany nam asi tezko odpovi, sam bych mel jeden dva dotazy. To na co se ptas je za me jasne, jako komunikace mezi posadkou lodi. Kapitan zada zmenu kurzu, podrizeny, prijimajici, zmenu kurzu zopakuje, aby se predeslo chybe. Kapitan musi rozkaz zadat v jazyce a doslechu kormidelnika, kormidelnik se musi presvedcit, ze zpravu prijal celou a ze nedoslo k sumu v komunikaci
rheingold
To, co píšete, je bohužel něco jiného, než co píše autor.
Srovnej „kormidelnik se musi presvedcit, ze zpravu prijal celou a ze nedoslo k sumu v komunikaci“ s „Naopak příjemce má 100% povinnost se přesvědčit, že zprávu správně přijal a pochopil“. Odmýšlím zde nyní slovo „pochopil“ (to samotné by opravdu k Vašemu tvrzení inklinovalo), nicméně to ostatní už není v souladu s jedním z nejzákladnějších axiomů teorie komunikace – a sice 100% odpovědností !!vysílatele!!. To, co zde je popisováno jako 100% povinnost příjemce (ať už autorem či Vámi), je ve skutečnosti nanejvýš jeho „spolupráce“, nicméně zkuste prosím promyslet následující myšlenkové pochody:
– pokud k příjemci z důvodu chyby v komunikaci nedorazí ani náznak toho, že mu byla vyslána zpráva, jak může původním autorem či Vámi propagované „přesvědčení se“ vykonat? Co více, jak pak může za to cele (100%) nést odpovědnost?
– jakým způsobem může příjemce validovat přijatou zprávu proti zamýšlené (vyslané) informaci (tím se nemyslí validace na chyby či „šum“, ale na 100% správný obsah sdělení), pokud nemá její původní etalon? Co více, jak pak může být za takovou validaci cele odpovědný?
– příjemce, pokud validuje něco komunikací s vysílatelem (odesílatelem), stává se sám vysílatelem (i když ne již původní zprávy, která je diskutována, ale jejího potvrzovacího protokolu). Jak pak může být původní odesílatel (nyní tedy v roli příjemce onoho potvrzení, který má (dle autorova a Vašeho tvrzení) „100% povinnost..“) odpovědný za jeho (původního příjemce, nyní vysílatele) případnou nečinnost?
A ještě douška: Jak neregistrovaný autor skutečně těžko odpoví přímým způsobem, nicméně otázka:
– má stále hodnotu i jako rétorická
– je vhodnější formou otevření prostoru pro případnou kritiku – tedy místo věty „nemáte pravdu“ je vždy vhodnější, komunikačně bezpečnější a zejména výrazně slušnější stavět jako soubor jedné či více otázek vzorce „proč je platný fakt X (kterým podporujete Vaši hypotézu/tvrzení)?“, „na základě čeho by bylo Vaše tvrzení platné, pokud by fakt X neplatil?“, „proč se domníváte, že máte pravdu vzdor faktu Y?“ a „proč se domníváte, že fakt Y či Z ve Vaší tezi neotvírá alternativní vysvětlení, které Vaši tezi může invalidovat?“. To není otázka ironie či zbabělosti, to je prosté následování starosvětského principu „errare humanum est“, kdy pochopitelně i autor odporujícího tvrzení pokládá jej takovým způsobem, aby jednak vedl k zamýšlenému zamyšlení se navrhovatele, jednak – takříkajíc mezi řádky, nevysloveně – tím autor, sděluji o své tezi informaci „samozřejmě mohu něco neznat, nevědět, opomíjet, nedomyslet nebo se prostě mýlit“, třebaže si to primárně nemyslí, není si takového omylu vědom či jej nezamýšlel.
– atribut „neregistrovaný autor“ je, pokud se nemýlím, ve zdejším CMS, platný k okamžiku zveřejnění článku. Proto tedy prosím o vysvětlení, proč z Vašeho pohledu tato hodnota atributu znemožňuje, aby se tento jeho stav k okamžiku mé otázky či kdykoliv v budoucnosti změnil?
Vrp
zdravím, zde autor. Koste pochopil, co jsem chtěl říct. Zde: „sdělovatel zprávy máš 100% povinnost ji podat tak, aby jí příjemce přijal“ jsem nešťastně použil slovo přijal. Bylo myšleno ve významu anglického accept, ne jako receive. Takže sdělovatel musí zprávu říct tak, aby jí kormiledník slyšel, pochopil její význam i smysluplnost
Vopice
Autor článku je komoušský idiot.
Zirafa
Článek je ok. Sice to není přímo reakce na incely, ale i tak je to ok. Nějaký podobný text by klidně mohl být v učebnicích budoucí rodinné / občanské výchovy. Líbí se mi ta část, kde si má čtenář vytyčit cíle a pak jednoduše na nich pracovat. No jo, ale jak se rozhodnout, který cíl je ten pravý? A který nám pouze vsugerovala ta společnosti, již jste nazval krysí závod?
Mám jenom dvě poznámky: ženský jsou na bad-boys, takže ten chlap s lopatou bude mnohem více úspěšnější, než ten co vztek potlačil. A bordel na stole znamená, že ten dotyčný skutečně maká, zatímco jeho kolega s čistým stolem pouze práci předstírá, což je v korporátní sféře bohužel hodně běžné.
Forge
Zirafa:
Jak vidno, jsi úchyl.
Zalez a přejmenuj se na Krtek.
Před tím nám ale vysvětli, proč jsi zvolil tenhle nick.
Rád bys žirafičky, nebo to má znamenat touhu po nadhledu?
Možná přezdívka…
ModrýKlokan
@ Forge
Je to marný, je to marný, je to marný… (myslím Žirafáka). Zasekl se a nic s ním nehne. Já to vidím, že fakt založí politické hnutí Internacionála Pro Nápravu Lidstva. Aspoň udělá kariéru. A bude hafo žirafek a žirafátek.
Forge
MK:
Marnej jseš ty, protože to přeháníš.Teď se nedozvíme to, co mě na něm zajímalo nejvíc.
Říkám to furt: Ynženýři a docentáti, to je horší než mor!
ModrýKlokan
@ Forge
Ale posim ti sněhová vločko, dáš si další štamprli a bude zas dobře. Fakt myslíš, že ne takový „řečnický“ dotazy by ti někdo odpověděl? Mor ho! Kokainu Slava!
Forge
MK:
Teď už je to passé, když jsi ho vyděsil!
To už se nebude doufám opakovat a holt si vezme do hrobu.
Snad to přežijem, ale styď se.Jelito!
ModrýKlokan
@ Forge
Hluboce se stydím dle rozkazu. Jen si dovoluji bezcenný podotek, že jsem psal dvě hodiny po Vašem zdvořilém dotazu ku Žirafičce. Vona mezitím stejně utekla, je plachá.
ahoj Žirafo, zde autor. jsem rád že přeji jen hledáš řešení. Je to reakce na incely. Neradím ti tu, jak sbalit nějakou blbku na baru na jednu noc. o podobné kratochvíle jsem nikdy neměl zájem, nedělal to, nemůžu vtom poradit. vždy jsem rovnou chtěl vztah na celý život. Plus jsem na tom byl jako ty, hodně podobně. tvůj 2. článek mi zaujal v detailech o rodičích samé slovo, musel, nesměl, nehráli si, nějaké kroužky, dobré známky… korunu tomu dala věta, že jsi rodiče nepožádal o názor, protože je máš v úctě a tak čekáš až na téma s kterým přijdou oni. nezlob se na mě to není úcta, to je strach.
mam hypotézu, že tě vychovávala autoritativní matka, i tvůj otec se jí bojí a je pod jejím vedením. Matka ti řídila od mala každý aspekt života. potírala jakoukoliv zvědavost, vyžadovala naprostou poslušnost. Nevíš jak jednat s ženama, protože jsi v rodině nikdy neviděl zdravou interakci muž x žena. Trefil jsem to aspon trochu?
s těmi cíli – zkus toto – představ si že ležíš na smrtelný posteli, u čeho ti bude v životě líto, žes to nestihl? Jinak pravý je každý cíl, po kterém toužíš, pak už je to jen najít cestu, všechno jde. U tebe je problém, že bez autority nad sebou jsi naprosto pasivní a jen čekáš až ti někdo dá rozkaz. původně jsem si myslel žes v práci před důchodem dal výpověď, protože si v tom neviděl smysl, v druhém článku píšeš, žes ani na to neměl koule a že tě vyhodili. buď sakra aktivní, ne pasivní.
Taky ti pomůže se nudit, ano nudit, ale v pozitivním smyslu. sednout si v tichu, nebo v lese na hodinu, zavřít oči vyčistit si hlavu, pak ti sami přijdou zajímavé myšlenky. Jako dítě ses to nenaučil, protože tě přetěžovali nějakýma kroužkama na který si ani nepamatuješ a na kterých ses nudil toxicky, tak vznikl tvůj odpor k nudě. Zkoušej různý věci. tos měl taky dělat jako dítě, zkusit X věcí, zjistit co tě baví (protože to co dě baví je většinou to, na co máš talent a jde ti to samo) a tomu se pak věnovat.
vše mám z životní zkušenosti, matka mi vychovávala podobně jako jsem popsal výše, někdy kolem 27. roku života jsem začal poznávat sám sebe
opusť tu svou rigidní myšlenku – ženy jsou na bad boys. ne všechny. A víš proč? protože takoví ti malí prevítci jsou ochotní stát si za svým. Ono dnes je problém s tím, že zdravá maskulinita je ze společnosti vytloukána v rámci tažení proti té toxické. Je nám servírováno, že dobrým mužem je milý chlapík. úslužný dobrák, co si za ničím nestojí. Doporučuju knihu No more Mr. Nice guy. Proč jsi tak fixovaný na ženy co chtějí bad boye? je to snad tvá cílovka? spíš ne ne? tak to neřeš.
pokud se Žirafo chceš změnit a najít partnerku na celý život, rád ti na základě svých zkušeností pomůžu. pokud jen hledáš validaci svého modelu problému, tak je to pro mne ztráta času. kde začít jsem ti ukázal. Pak musíš začít vytvářet příležitosti pro seznámení, ženou nepotkáš ani ve videohře, ani v pornu. řek bych ti že ani v baru. Prostě musíš začít žít v reálnem světě, najít si reálné koníčky, tím vytvoříš příležitosti. I kdyby to byl koníček v mužském kolektivu. uděláš si nové kamarády a známé, kteří budou alespoň částečně mít stejný životní kurz no a ti mohou znát nějakou tu tvou osudovou ženu. Tohle se ti za počítačem, kde hraješ hry s dětmi nestane.
Ano, součástí problému je i to, že společnost ženám vtlouká do hlavy to, že jejich jediný přínos světu je v tom, jak vypadají a kolik kůže ukážou. Ale to neovlivníš a vlastně, je taková povrchní nána tvá cílovka? spíš ne, tak proč tím ztrácet čas
ygorek
Tolik slov…
Jednoduché shrnutí podala před leta skupina hudebníků známá jako Pod Černý vrch: „Ten, do drží celibát
nemusí se cely bát…“
(Pravděpodobně Celibát,Maťa, 2000)
Arnold J Rimmer
Svůj příspěvek k problematice ovšem podala někdy okolo roku 1980 i hudební formace Odvážní Bobříci, a to hitovkou Má milá je mrtvá, já to s ní dělám dál, říkaj že jsem prase, jenže já ji fakt mám rád
Pink!
Díky za přece jenom konstruktivní článek. Ano, musi ze začít u sebe sama.
Ještě jedna rada pro Incela. Pokud nemáš řidičák, tak si ho opatři a začni jezdit. Dost to pomůže se sebevědomím.
nejak tak, pravděpodobně ten první článek ani nečetl, žirafák tam jasně řikal, že šmajdá pěšky (a mj. proto taky ze dvou let korporátní činnosti uspořil na pět let sezení doma), takže normostrana keců vo řešení problému se zabraným parkovacím místem, ehm :D věci který jaksi z principu vůbec nepotřebuje
Autor nám představil svoje narcistické výkonostní universum. Dle mého je základem života se mít skutečně rád a chovat se k sobě vlídně. Autor se k sobě naopak chová jako cvičitel šelem či dozorce v pracovním táboře. Tedy: nikdy nejsi dost dobrý, vždycky je co zlepšit, nikdy se sebou nemůžeš být spokojený.
Potlačování je ta nejhorší forma regulace emocí a autor žádnou jinou nenabízí. Proč má muž potlačovat svoje emoce? Má rozhodně „kontrolovat své špičky“, ale určitě nemá být plochý. Nejlepší způsob kontroly negativních emocí je vcítění do toho, kdo je jejich terčem.
Opravdu autor hovoři o potlačování emocí? Spíše o jejich přijetí a určité regulaci. Což není na škodu. Nedokážeš ovládnout sám sebe, jak chceš ovládat celá Stinadla?
Stejně tak snaha o postupné zlepšování nemusi nutně znamenat nespokojenost sama se sebou. Může to znamenat i jsem dobrý a zkusím být o fous lepší.
Co si prosím představujete pod pojmem ovládnout své emoce? Nastínil byste prosím, jak to konkrétně děláte? Děkuji.
„Jsem dobrý a zkusím být o fous lepší“ je matematicky shodné s jsem špatný a zkusím být o fous méně špatný. Jsem borec a chci být ještě větší borec, je pořád o nespokojenosti se stávajícím stavem.
@ Marcusant
S Viniciusem se bavíte o tématu, ke kterému je dávno vytvořen odborný srozumitelný pojmový aparát vhodných termitů. Zkus začít tím, že je budeš respektovat a používat.
Potlačováním emocí myslíš nejspíš „vytěsňování“-vyvedení nesnesitelných emocí mimo vědomou úroveň přemýšlení, mimo uvědomělé ego, do podvědomí, kde je dostupné pro nevědomý „id“, nebo pro obtížně kontrolovatelné „superego“. To ti někdy za krizové situace může zachránit život, ovšem většinou jde o nezdravou kontraproduktivní aktivitu.
Žádný obecný zesměšňovací chytristiky zde nemají místo. Autor mluví evidentně o vědomých metodikách psychické práce, uvědomění si aktuálního emočního situačního stavu, jeho racionální kontrole a následném vhodném zpracování emocí do snesitelné a užitečné podoby.
Milý klokane, psychoterapie je můj obor, živím se jí v psychiatrické nemocnici, což zde není žádným tajemstvím, a terminologii znám celkem dobře. Potlačení a vytěsnění jsou procesy rozdílné. Potlačování je vědomý proces, kdy potlačujeme projevy emoce a odvádíme vůlí myšlenky a pozornost od emoce. Ta následně skutečně končí v nevědomí. Vytěsnění je proces nevědomý tzv. oidipský, vůle se na něm nijak neůčastní a týká se především obsahů. O tom, o čem píšete vy se autor nikde konkrétně nezmiňuje. Můžete citovat místo, kde autor píše o tom jak „vhodně zpracovat emoce do snesitelné a užitečné podoby“? Ne, on píše „nesmíš jednat na základě emocí“ a „prožij interně své emoce, pak je můžeš vědomě regulovat“ viz potlačování. Dále popisuje, jak zachází se sebou, což jsem komentoval výše. Vy byste takto zacházel s člověkem, kterého máte opravdu rád?
OK, mohl byste to prosím rozvést? Pokud někdo odpojí emoce od rozhodování, co se s nimi stane, jak se to na něm projeví… Například takové: Nikým se nenechám naštvat, pokud se tak stane, tak na to nebudu brát ohled a budu se snažit jednat tak, jako bych nebyl naštvaný, ale čistým raciem. Jde to? Je tam nějaký podstatný problém? A doplňující otázka – projeví se to nutně/provděpodobně jako v zrcadle i u kladných emocí?
Děkuji za odpovědi.
Píšete naštvat, budu tedy pracovat s emocí vztek, což je základní emoce, kterou mají prokazatelně už ještěrky. Když potlačíte vztek a on skončí v nevědomí, nezmizí, protože je to velmi nabitá emoce. Počká, a když se ho nashromáždí dost, projeví se na fyziologické úrovni téměř totožnou emocí (tlak, tep, pocení, třes, zorničky jsou totožné, jen ne zrudnutí a grimasy) kterou je úzkost ovšem nezacílená, protože průchodem nevědomím svého původce ztratila. Je to typická příčina panických a úzkostných záchvatů. Mívají je i muži a to dokonce velicí chlapáci. Druhé otázce s pozitivními emocemi se obávám, že jsem úplně neporozuměl a nerad bych plácal. Nemohl byste to nějak opsat či blíže specifikovat? Rád odpovím, pokud to bude v mých silách.
re: marcusant
Děkuji za odpověď. Pokud ještě tuto reakci po takové době najdete, zkusím upřesnit svůj dotaz.
Dejme tomu, že potlačuji vztek nebo jinou negativní emoci, projeví se to i tím, že začnu potlačovat i nějaké pozitivní emoce (radost, spokojenost – pojmenujte si je přesněji, na to nemám znalosti)? Tedy zda to funguje tak, že když potlačím cíleně nějakou emoci, přenese se to i na jiné emoce, které třeba potlačovat nechci, naopak je chci i prožívat? Tedy jinak, pokud potlačuji, jak moc selektivní potlačování je (obvykle bývá, může být)?
Opět děkuji předem.
Jednoznačná odpověď na to není, ale pokud byla zpráva od primárních autorit nejen nevztekej se ale neprojevuj se pokud možno vůbec, tak dotyčný má tendenci tlumit a potlačovat veškeré emoce. Tím nechci házet všechnu vinu na rodiče, jsme dospělí lidé, ale s lepším startem se prostě snáz žije.
@ Marcusant
Podle mě je zřetelné a zcela srozumitelné, co chtěl autor říct. Pokud se pletu, tak to může upřesnit nebo potvrdit jen on. Nelíbilo se mi jen, jak jsi přeformátoval téma a odvedl stranou podstatu autorových sdělení.
On mluví o psychologických technikách praktické duševní práce, tam přece nejde o nějaké diagnozy nebo oidipovské komplexy obran. Vědomá práce s emocemi, jejich zpracování, kontrola a využití v účinné komunikaci, prostě podle mě není ani vytěsnění ani odvedení pozornosti od emoce a její následné potlačení až k odvedení do nevědomí. V tom s tebou prostě nesouhlasím.
K tomu druhému tématu o sebehodnocení neuvedl autor dost informací, aby to šlo hodnotit. V principu na tom nevidím nic negativního. Opět jde o trénink, metodiku, nebo prostě práci sám na sobě, kdy se dobrovolně rozhodnu na sobě pracovat a některé aspekty osobnosti, znalostí nebo schopností pozitivně posílit. Nechápu proč na tom hledáš nějaký špatnosti.
Protože lidé, kteří přesně takhle se sebou zacházejí a podobné věci jako autor říkají, končí často u mě. Přiznám se, že bych raději pracoval s poctivými bipoláry a depresanty, klasickými alkoholiky či „normálními“ lidmi v krizi, ale s poruchami osobnosti se dnes rozthl pytel a já si vzhledem k zaměstnání pacienty nevybírám.
marcusant 0:17
To máš nějak statisticky podložený? Kolik je kterejch? Nějaká náhodná souvislost tam bejt nemůže? Třeba ti co u tebe končí prostě nechlastaj. A ti co chlastaj k tobě nejdou, jdou do hospody. A ti co projdou tvou ordinací máš nějakou zpětnou vazbu? Nezačnou chlastat až posléze?
Mám to podložený, stačí statistika diagnóz. Dnes se všechno zapisuje a vykazuje v systému a ten generuje mimo jiné i statistické výstupy. Ti pacienti nekončí u mě v ordinaci, ale v blázinci na jednotlivých odděleních. Indikaci pro skupinovou psychoterapii neurčuju já, ale oddělení (vedoucí nebo ošetřující lékař, psycholog, adiktolog, porada..) někde se můžou pacienti hlásit a někdo to schvaluje. Zpětnou vazbu poskytují pacienti – někdy dají vědět, někdy se vrací, někdy chodí na závislostech na tzv. absolventské týdenní pobyty – a obecná data poskytují pojišťovny na základě jejich statistiky vykazování. Mám též soukromé pacienty, co za psychoterapii platí, ochotně a rádi. Vím, že jsi chtěl jen ublížit, ale lidi se z psychoterapie nerozchlastávají, to se děje nejčastěji ze samoty. Ps: nepoběžím kvůli tobě do práce v neděli, abych tahal statistiky z počítače. Fakt ne.
@ marcusant
Myslel jsem to jinak. Ty jsi to podal jako kauzalitu, že ti v ordinaci končí uspořádaní lidi, kteří kontrolují svůj život a snaží se o osobnostní růst, jako že jim pak úplně automaticky jebne.
Nevyvracím data tvých pacošů a tvoje zkušenosti, to je ok. Za mě tam můžeme vidět nějakou korelaci. Ale kauzalitu?
Přece bez velké studie nemůžeš vědět a spočítat, kolik uspořádaných lidí k tobě nepřišlo-v poměru k těm co přišli.
A ti co jsou uspořádaní a přišli, jak lze zjistit bez studie, kolik by jich vůbec nepřišlo, kdyby nebyli uspořádaní a nebo naopak, zda by nepřišli třeba o 10 let dřív? Co bylo dřív, vejce nebo slepice? Lze to vůbec statisticky zjistit? Nevím, ale o průkaznosti pochybuju.
Často končí neznamená kauzalitu a nejedná se obecně o uspořádané lidi, ale takto konkrétně uspořádané. Existuje určitě mnoho harmonicky uspořádaných osobností, které na psychoterapii nikdy neuvidím.
marcusant
Ok, rozumím, nema problema. Jen se mi zdá, že i autor článku je také harmonicky uspořádaná osobnost. A kdo nemá nějaký mouchy, že, to bychom nedejbože museli do blázince fšickni.
v jakým sou kraju?
@ Behemot
Nekecej že chceš na psychoanalýzu?
Praha
marcusant
21.1.2025 v 9:17
hm, hm, mám jednu tu alkáčku, vo které se tu už psal, naposled vyhrožovala že má před-domluvený léčení tady v Bohnicách, nakonec že pré šla do Kroměříža, že tam taky eště nebyla a že tam za ňou můžou aspoň jezdit děcka na návštěvy (z holomóca), tak netušim, esli je reálný ju sem dotáhnout, je tam v furt v tom samým bordelu, ze kterýho se není schopná posunout už roky, ale přitom nechce vod děcek, i když k nim může víceméně akorát na návštěvy a fakt si nemyslim, že jí pomáhá se udržovat v tomdle stavu (místo aby chvílu byla právě úplně bokem vod nich, ale dala se konečně POŘÁDNĚ dohromady tak, že by třeba nakonec mohla dostat i zpátky péči)
Musela by chtít, pokud nemá svěřené děti a nepáchá trestnou činnost, tak to nejde ani přes soud.
marcusant
22.1.2025 v 8:37
Ale jo, vobčas zkouší žádat vo nejakou aspoň částečnou péči nebo neco, ale je to víceméně bez šance, je v nejaké šílené díře (a tu kdyby jí tata nedoplácel, tak je víceméně na ulici), pár měsíců trochu lítá z hokny do hokny, děckám víceméně za to akorát tahá cetky, a prostě nevidím prakticky žádnej pohyb z místa – i když se povede že pár měsíců nechlastá, tak je to furt stejně na hovno a nakonec do toho zas spadne. Čili nemám pocit, že stávající nastavení s děckama na dosah nejak výrazně pomáhá se z toho dostat.
marcusant: Docela by mě zajímalo, jaký je hlavní důvod toho, že lidi jako autor, co mají všechno tak pěkně srovnané do komínku, nakonec mohou skončit hlavou v ordinaci?
Něco jim do toho komínku šťouchne. Pracovní neúspěch, smrt rodiče, nemoc, krize středního věku, výrazný konflikt…, někdy to ani nemusí být nic významného, jen přeteče pohár. Méně organizovaní lidé vykazují větší vnitřní pružnost a poskládat je zpátky, když se rozsypou, je logicky daleko míň práce. A hlavně: mít se opravdu rád a zacházet se sebou vlídně je samoúzdravný proces. Vnitřní tlak na výkon nad nějakou mez je pravý opak.
marcusant: To mě sice taky napadlo jako možnost, ale nepravděpodobná u autora, který se zdá stát dost pevně na základech toho, co tu radami incelovi i z vlastního života prezentuje. Ten určitě dovede být tak nebezpečný, že před ním vezmou do zaječích i psychické poruchy.
Leda by ho porazil chlast, s kterým je nebezpečný i své sebekontrole.
@Hupert 17:50
Ej, něco jako Chuck Norris?
Jo, ten je přeci taky skutečný.
souhlasím. Není dobré být rigidní a emočně vázaný na lidi, věci, majetek, postavení… jsou to věci nestálé. Toto krásně shrnul Mijamoto Musashi v Dokudódó – 21. principů. Z tohoto důvodu jsem také opakovaně v obou textech zdůrazňoval emoční kontrolu a resilienci. Jediná věc, co by mi rozkopala bábovičky, by byla ztráta rodiny. Toho si jsem vědom. Pak bych byl jen nástroj bez účelu.
Vrp: „Pak bych byl jen nástroj bez účelu.“
Nemá marcusant s tím narcisem nakonec pravdu?
Nevim, proto to pisu a doufam v cizi zajimavou myslenku, ne ze by mi na diagnoze neco zajimalo, jsem se sebou spokojeny, ma pani teda ne ale zrovna namou uprimnou prikrost si nestezuje,naopak mi zdatne sekunduje. Bez rodiny bych nemel ucel. Nemel bych duvod cokoliv delat. Co by mi zbylo? Kariera ani spolecenske uznani mi nezajima. Takze bych prazdnotu bezucelne existence vyplnoval dopaminovymi stimuly jako zirafa?
Vrp: Rodina mě taky přesahuje, ale copak Ti nedává smysl i vlastní existence, odhlédneš-li od toho, že všechno je marnost?
smysl života mi dává mít účel. Rodina mi dávala účel ještě než jsem jí měl (vzdělání, odpírání si lecčeho kvůli budoucnosti, šetření, barák, rekonstrukce) Teď tím jsou především děcka a i až vypadnou z baráku tak budou. Chci být lepší kvůli nim. Musím se stát tím, co chci aby bylo z nich. Jak bych pak po nich mohl chtít něco, čeho sám nejsem schopný? A tím nemyslím jen se zatlýma zubama pilovat schopnosti a makat, ale i vyhledávat dobrodružství a žít, dokud můžu.
Co bych byl, kdybych na mladýho řval „vypadni od počítače a jdi sportovat“, když by jediný při čem by mi kdy viděl bylo loupání lahváčů u počítače a televize? To bych byl prvotřídní pokrytec, kterej by měl nulovou úctu a důvěru dětí. mohl bych na to jít krátkodobě jen přes strach a autoritu. No pak bych vychoval bud fatku a kriminálníka, nebo incela.
i kdybych neměl děcka nebo ženu, potřeboval bych nějaký účel. ten chybí incelovi, účel a cíl vyžaduje proaktivnost, on je naprosto pasivní, protože se bojí selhání. toho se bojí protože si nevěří, má nulovou sebedůvěru. Jak sám řekl, dobré známky byly standard. Neučil se pro sebe, ale pro známky, pro to aby splnil cizí očekávání/potřebu. Své touhy a potřeby naprosto potlačil. Účelem, vznešeným, může být třeba to, že bude mužským (mužným) vzorem všem dětem z neúplných rodin, třeba jako vedoucí oddílu nebo trenér. Nebo internetovej kouč incelů. Prostě něco , ale zkrátka věřím že každý dospělý muž (za ženský pohled na život mluvit nemůžu) potřebuje účel, cíl. Pak může být spokojeným, protože má směr, kterým směřovat tu neuvěřitelnou sílu dosáhnout čehokoliv. Honění požitků není nic jiného než život plný malých dočasných ostrůvků štěstí (dopaminu) a hodně plácání se v utrpění (všem ostatním). člověk potřebuje důvod proč snáší trápení života. Trápit se jen tak nedává smysl. Trápím se pokaždý, když zvedám činky. bolí to, největší lhář na světě, moje tělo mi říká, že bych měl přestat, jinak umřu, ale dělám to dál a rád, protože za tím vidím ten smysl. Zdraví, sebeúctu, sebedůvěru. Kdybych namísto toho mlátil hlavou do zdi, tak bych trpěl naprosto zbytečně.
Stažím se tu různě prezentovat svou myšlenkovou mapku. Jak v článcích tak v diskusi. zkusím to ještě jinak:
co si přeje moje současný, pokleslý já? Přijet z práce, vlézt do ledničky, dojít si pro flašku vína, dřepnout si na gauč, co nejdřív se zbavit děcek a vlézt na starou. Nebo jinak honit dopamin, radost a požitky.
Pak je tu moje budoucí já, který to perspektivou pohledu do minulosti bude hodnotit jako příšernou ztrátu času, zdrojů, prostě poklesek za kterej se stydí. Moje budoucí já naopak pozitivně hodnotí vzpomínku, že jsem si pohrál s děckama, šel se psem do lesa, obdivoval jsem vítr v korunách stromů, strávil kvalitní čas s mou paní, něco posunul blíže dokončení. Vlastně mi tak napadá, že tu složitě opisuju něco, na co existuje jedno sloho -kaizen. Tím prvním chcípákem opovrhuju, možná ho trochu lituju a odmítám ho poslouchat.
@ Hupert, Vrp
Souhlasím s Vrpem. Život sám o sobě automaticky nemá žádný smysl, natož „vznešený“. Je to hromada buněk, potravy, hovínek a hemžení.
Jaký smysl se rozhodneš dát svému životu, takový bude mít. A můžeš na tom spolupracovat s dalšími. Zodpovídat se za svoje rozhodnutí není příliš nutno. Protože Gaussova křivka a protože se vyhýbáš poškozování ostatních? Můj názor.
Ps: mě z profesního zájmu ohromně zajímá, jak se „vědomá práce s emocemi, jejich zpracování, kontrola a využití v účinné komunikaci“ konkrétně dělá. Od autora se to zřejmě nedozvíme, ale já bych chtěl zcela upřímně a bezelstně vědět, jak to děláš ty. Existuje na to psychoterapeutická metoda/směr/technika známá jako DBT, která mi příliš nevyhovuje, tak hledám další možnosti ve zkušenostech ostatních se sebou samým pro využití při práci s pacienty.
@ marcusant
Seš nějakej doktor psychiatr, podle toho cos napsal. V článku autor, ani já v komentářích, jsme žádný psychiatrický diagnozy a terapii neřešili. Je obyčejný ontogenetický „úkol“ člověka během života, nějak pochopit okolí a sám sebe a naučit se s tím pracovat. I s emocemi. Na to není potřeba žádnej psychiatr.
Základní princip té práce jsou slova. Protože myslíme ve slovech. Proto se taky používá termín neurolingvistické programování. Místo práce je „vědomí“. Sám sobě v duchu musím vyslovit a vyvolat myšlenky na to, v čem je problém, či úkol. Řešení nemusím znát, jen cestu. Mozek má vlastní intenzivní a efektivní způsob nevědomé práce, kterou vědomí nemůže nahradit. Vědomě jen získáme primární informaci, musíme o ni vědomě a soustředěně a opakovaně přemýšlet a hlavně to nepřepálit. Po promyšlení třeba strukturovaného „balícího“ hovoru, nebo prohlédnutí videa či paměťového vjemu se sportovní technikou (například bruslařské kroky) si dáme příkaz už na to nemyslet. Pouze v pravidelných intervalech třeba jednodenních se k tomu vracet na deset minut. Mozek příkaz zpracovává i když to zní divně, a funguje to skoro stejně jako fyzický trénink, se kterým to samozřejmě kombinujeme.
Minimálně tisíce lidí to úspěšně používají na všechno možný. Tvoje demonstrativní skepse je trochu nemístná.
„“Je obyčejný ontogenetický „úkol“ člověka během života, nějak pochopit okolí a sám sebe a naučit se s tím pracovat. I s emocemi. Na to není potřeba žádnej psychiatr.““ Když to nezvládá, tak je potřeba.
„Protože myslíme ve slovech.“ To je prosím nepravda. Většinou nemyslíme ve slovech, obvykle jen když něco formulujem nebo přemýšlíme nad tím, co někdo říká nebo čteme. Můžeme se přimět myslet ve slovech víc, ale je to neefektivní. Navíc se v tom i jednotliví lidé poněkud liší. Neurolingvistické programování je odbornou veřejností vnímáno jako pavěda a mnou taky. Oproti tomu biofeedback do určité míry funguje, jako každý jiný tréning. Je to trochu obdoba KBT, tedy nic moc, ale pro konkrétní účely použitelné, ale musí se to udržovat. Moc jste mi nepomohl, ale přesto dík. Ta skepse není jen moje, ale je především odborné veřejnosti.
@ marcusant
Od dob zrodu Svědků PCR Cocovidové Církve Svaté Posledních Dní mRNA, je pro mě pojem „odborná veřejnost“ sprostým až kriminálním termitem.
„Slovo“ je v tématu nepřesné, chápu. Řadu věcí vizualizujeme beze slov. Pokud ovšem chceme zadat hlubším vrstvám mozku/osobnosti (své, nebo koučovaného dítěte či dospělého) nějakou účelovou, cílenou, vědomou instrukci, tak je potřeba vizualizaci doplnit slovními-pojmovými jazykovými instrukcemi, myslím, že mozek si stejně automaticky propojuje obrazy s jejich pojmenováním, i když si to neuvědomujeme.
Já slovo vnímám na úrovni mozkové činnosti jako databázovou buňku v SQL databázi a zároveň jeden z hlavních vjemů pocházející ze smyslů a vnitřní myšlenkové činnosti, na úrovni nejazykových vjemů – obrazů, zvuků, pachů, emocí, taktilních počitků, kinetických počitků, motivů puzení…
K vědomému cíli ke změně osobnostních reálií je potřeba vykonat mentální „práci“, která propojí jak jednoznačné tak nejednoznačné slovní pojmy, emoce, motivy, motivace, cíle a obrazové obsahy, a optimálně přiřadit a rozčlenit komponenty tohoto neviditelného mentálního konglomerátu podle priorit na nepodstatné, neutrální a důležité, plus nesplnitelné či neovladatelné vs. reálné.
Každá komponenta má nějaký atributy/parametry, tak jako buňky databázových položek SQL, kterým (pokud se pamatuji xml jazykem/protokolem) můžeme přiřadit obrovský množství parametrů (každé jednotlivé datové buňce/slovu).
Klíčové slovo úkolu „pracovat s emocemi“, například „rozpaky“, tak potřebuje zaprvé pojmenovat. Musím si uvědomit, nebo někomu kdo to nevnímá sdělit: hele vole, emoce jménem „rozpaky“. Chci to řešit nebo ne? Jsou silné, slabé? Potím se? Smrdím? Mluvím při nich příliš pomalu a zaseknu se, nebo příliš rychle a blekotám? Kde jsem, venku, v práci? Kdo je spouštěč, muž, žena, autorita? Je mi teplo, zima?…
Jeden z prvků následné mentální práce, pokud ji zrealizuji, musí být slovní instrukce: Hej ty blbej mozku, budeš makat na tomto, i když o tom nebudu vědomě přemýšlet, tak se snaž! Následuje vlastní vizualizace, nebo vtišťování/imprinting/podprahové podmiňování trénovanému subjektu/dítěti/dospělému, nebo přímá instrukce a vysvětlení co a proč má ta trénovaná osoba dělat, jak přemýšlet a jak si to vizualizovat. Není potřeba nic tajit a předstírat. Dle mentální vyspělosti lze sdělit všechno. Vědomí i nevědomí si to přebere samo i u dětí. Není potřeba šišlat, stačí s nima mluvit jak s dospělým. Mám to mnohokrát úspěšně zrealizovaný.
Vizualizaci lze asi provádět i bez slovního obsahu, ale nevidím tam smysl. Čím víc souvisejících pojmů a jejich atributů slovně použijete, tím líp se vytvoří nebo doplní neuronální mapy a navážou efektivní spojení všech existujících částí mapy s obsahy a parametry (velikost, význam, frekvence opakování, síla motivace, sebehodnocení, resilience vůči externímu negativnímu hodnocení, podpůrné pozitivní emoce, negativní emoce…). Např. u těch negativních emocí (balení, vztahy, sex…) si představíte sebe v reálu v minulosti a v bezpečném prostředí si to znovu prožijete. Nenecháte to procházet nevědomím, vědomě si to vyvoláte a tím snížíte nežádoucí sílu (otužování).
Zadruhé si v jednom vizualizačním bloku vytvoříte scénáře stejné/podobné situace s jiným průběhem a zakončením, jak špatné, tak dobré. Můžete si to napsat, tak jak mají operátoři callcenter a obchodníci sepsané strukturované rozhovory s kavkami. Ty špatné scénáře vás mají naočkovat dříve než dojde k podobnému reálnému zážitku, aby se snížila míra stresu a frustrace a zvýšila míra vlastní kontroly nad emočně zatíženou situací.
Ty dobré virtuální scénáře jsou vodítko pro praktické situace, aby jste si jimi zcela prošli a dodrželi postup.
Víš, co je výborný test?
Mikrofon do ruky. Třeba i doma, ale k někomu vědomě online.
Ideální je to třeba v kombinaci, kdy to vůbec nečekáš, kdy před bednami stojí třeba deset lidí, který Ti visí na hubě a čekají, co a jak z Tebe vypadne.
Vyzkoušej si to :D
95% obyčejných netrénovaných lidí znervózní tak strašně, že z nich nevypadne ani „dobrý den“, natož tak cokoliv smysluplného.
Fakt si to zkus, třeba jen do záznamu a pak si to pusť.
:D
@ servisdok
Naprosto souhlasím. Vyzkoušeno a natrénováno mám už mnohokrát. A jak psal marcusant, bez občasnýho opáčka, či z lenosti a pýchy bez potřebné přípravy a soustředění, tě to někdy vyhodí z konceptu úplně nečekaně. Starej pes si ale nějak poradí. Mě už chrání naučenej cynismus a mentální technika zvaná „mám všechno v prdeli“ :-D))).
servisdok
Jo a level vyšší hustoty je, k tomu tvýmu mikrofonu, přidat kamerovej záznam. Pak bývá sranda, nebo dusno… To ovšem nejspíš znáš taky.
Nevím, jestli to patřilo mě, ale se skupinou mluvím minimálně dvakrát denně a občas i přednáším, patří to k mé práci, takže asi nic nového nezjistím. Přesto dík.
servisdok 19.1.2025 v 14:15
Že vás tu vidím – nedávno jsme narazili na „zábavové“ kapely.
Ráno jsem cestou do kostela přejel pohledem plakátovací plochy a zaznamenal Kalibr, The Feet, Harlej a Debustrol. Není to mnoho, ale je to lepší než nic.
@klokan 13:45
Tvá nedůvěra k odborníkům je do určité míry pochopitelná, ale bez nich to nepůjde.
To, co popisuješ, připomíná některé techniky KBT. I když vůle je ke změně nutná, tak s KBT moc nesympatizuji. Obecně řečeno to znamená s někým kroutit tak dlouho, až tak začne držet. Já jsem psychoanalytik a moje práce je lidi měnit ne kroutit jako bonsai. Otužování neboli expoziční terapie má taky smysl, ale daleko lepší je odstranit příčiny fragility. Pak se totiž dotyčný už nemusí takovým problémem vůbec zabývat. Člověk není zdaleka tak stereotypním zvířátkem jako pes a trénink je třeba stále opakovat. Takový člověk tedy žije v neustálé drezůře, musí na probnému neustále pracovat a problém nikdy nezmizí. Když člověku pomůžeme se změnit, je problém až na naprosto krizové regresivní situace vyřešen a nespotřebovává čas a energii.
@ marcusant
Jak říkáš. Když máš nějaký nevratně „neoperovatelný“ problém s psychickým osobnostním nastavením, může docházet k regresům. To je život, krutý a hořký. Pak si zas musíš vzpomenout na způsob, jak jsi se dříve naučil problém účelně řešit a namáhat se s opakovaným použitím naučených technik. Dokud nedojde k jejich zvnitřnění a intuitivní aplikaci, tedy třeba nadosmrti :-D)). Opakováním by se „náprava“ měla zjednodušit a zrychlit, případně ti na tom přestane záležet a neřešíš to.
Já jsem například ty techniky používal při vlastním sportovním tréninku, a svých i cizích dětí. Tam jde o jednorázové překonání prvotní psychologické bariéry a nalezení způsobu jak realisticky provést poprvé v životě různé složité a nepřirozené pohybové stereotypy sportovních technik. Tak aby nevznikla averze k dané činnosti. Otevřenou práci s vůlí jsem nepoužíval vůbec. Volní energie samozřejmě vznikala přirozeně nějakou indukcí, já jsem s tím vědomě nekalkuloval. Snažil jsem se hlavně vytvořit psychicky bezpečné prostředí, a stimulovat pozitivní emoce. A pracovat s pozitivními motivy a motivacemi, to jsou dvě různé věci, i když to asi lidi zaměňují. Používal jsem „nízkoprahový“ přístup, srandu a střídal to rytmicky, přirozeně, s klidnými srozumitelnými jednoznačnými opakovanými autoritativními instrukcemi. Bez kritiky a zbytečných komentářů, mluvil jsem na ně jak na dospělýho, klidně i stručně o některých věcech o kterých se tady bavíme, když nerozuměli proč to po nich chci. Za půl hodiny až hodinu čistýho času jsem naučil i nešikovný děcka poprvé samostatně bruslit na ledě, na inlajnech, plavat, potápět se, cokoliv, tak, že je to bavilo.
Základní „taktická“ činnost těchto opičáren spočívá v rychlém analytickém rozebrání dané činnosti na pojmenovatelné jednoduché „součástky“. Bo není čas se s tím párat, nikdo nemá čas ani trpělivost. Takže třeba u bruslení je potřeba strukturovat ne na „bruslení“, ale postupně stání na bruslích, dupání do ledu, pasivní tlačená jízda, bezpečný postoj, bezpečný pád, druhy brždění, rytí do ledu nožem bruslí. Mozek je tak plastický, že tuhle novou kinetiku u dítěte založí a začne zpracovávat do půl hodiny standardně. Za hodinu se dítě nebojí couvat a minimálně je vidět, že chápe jak má přešlapovat do zatáčky a bezpečně to zkouší.
U zásahů do komunikační sféry a vztahů jde o vytěžení subjektu, s kterým musím vytvořit stav důvěry, aby vysypal co nejvíc detailních informací o „předmětu“ problému (typicky šikanující spolužák), jaká konkrétní slova používá, jaké urážky, kolik měří, váží, jestli sportuje, v jakých situacích, kdo s kým se kamarádí, jak draze či chudě jsou vybavení, jaký mají známky, jaký mají vztahy s učitelkou, kdo jsou rodiče, jak na to subjekt reaguje, jaká je protireakce, jak reaguje okolí. Pak opět vysvětlit i dítěti, že jde například o projekci moci, komplexy, zanedbávání, nepřiměřené tresty… dle situace a analýzy těchto informací. A následky neřešení-trvalý stres. Pak to dítě ochotně pochopí a učím ho používat techniky zrcadlení, výsměchu, ignorace, prevence, symetrické obrany, asymetrické vědomě přehnané obrany, různé modifikace vlastního slovníku, střídání druhů reakce na agresora a okolí, získávání podpory spolužáků, testování účinnosti technik, práce s předstíráním a hereckými výkony, zastrašování, právní aspekty, „beztrestnost“ dětského obránce, péče o vlastní sebehodnotu a duševní hygienu apod. Výsledky opět během týdnů změna stavu, změna v hierarchii, vyřešeno trvale.
Podobně se postupuje při nácviku vyjednávacích technik, školní výuce, vztahových problémech, v práci, obchodní činnosti. Jedno devítiletý dítě který jsem učil komunikační techniky kvůli šikaně ve škole, aplikovalo to samý na svou dlouhodobě koktající spolužačku, které na logopedii nepomohli. Během pár dní nebo týdnů, už nevím, koktat přestala.
Pro mě to téma znamená ne humánní medicínu a diagnozy, ale získávání vlastního vlivu a obraně před nežádoucím externím vlivem. Ty to máš jinak, to je jasný.
MK: Máš to dobře promyšlené a něco z toho využiju k systematičtějšímu rozšiřování sportovních dovedností svých vnoučat. Stačí Ti dík?
@ Hupert
Ne. Pošli 1.513,50 Kč. Musel jsem zvednout sazby, bo inflace.
Adresa:
Galaxie Andromedy
Planeta Osho N42et98G
Hlavní Intergalaktická pošta
KangarCity
Ulice U modré olihně 76
Xandera Oshobumbová
Ulice u Modré Olihně 92.
MK: OK. Prachy budeš mít na hlavní galaktické poště M31 v nejkratším možném termínu 25.1.2502025 dopoledne. Stihl jsem je naštěstí poslat včera ještě před zavíračkou, jinak bys je dostal až další den.
Pps: nejedná se o oidipovský komplex, ale o oidipskou obranu. Dítě během života v určitých fázích vývoje přibírá různé psychické obrany jako např. popření, racionalizace nebo právě vytěsnění. Vytěsnění přibírá proto, aby nebylo konfrontováno se svými neakceptovatelnými oidipskými touhami po rodiči opačného pohlaví na vědomé úrovni.
@ marcusant
Nechápu o čem a proč mluvíš. To co lidi obecně nepřesně používají a říkají tomu „komplexy“, vzniklo ze složeného pojmu „komplex psychologických(oidipovských) obran“. Takže tvá první věta je naprosto nesmyslná. To ostatní sedí, triviální věci.
No protože to není komplex obran, ale jedna konkrétní obrana, která má vztah k probíranému tématu. Vytěsnění prostě není komplex. Pokud je to triviální, zajímalo by mě, kolik zdejších čtenářů to ví. Mimochodem dost mě překvapuje, že se před čtyřiceti lety učila na gymlu psychoanalýza, neboť to byla buržoazní pavěda. Ale zpochybňovat to nebudu, chodil jsem tehdy ještě na základku.
marcusant
To ti řekli v televizi, o buržoazních pavědách a o prohnilém socialismu. Na našem gymplu se o tom učilo a co se neučilo jsem si našel v knihovně.
Vytěsnění je podmnožina komplexu psychologických obran. Jakej smysl má debata o tom, jestli to je nebo není komplex? Tady nejsme u státnic.
Ty sis začal..
@ marcusant
Jestli se začnu cítit nepohodlně, nebo se naseru, zavolám na tebe maminku. Ta ti nařeže na holou.
Když jsi chodil na gympl před čtyřiceti lety, potáhne ti na šedesát, mamince tudíž na osmdesát, to by byl dost bizár, pobavilo:).
Faktická – ano, před 40 lety se na gymplu nebo na nepsychiatrických VŠ učilo o lecčems. Taky o psychoanalýze.
Ono taky něco z toho, co vám vykládali ve škole/v médiích, může být propaganda. Plus samozřejmě předsudky a filmy ty předsudky nebo propagandu obsahující… Nehájím socík, ale jeho obraz ppředkládaný vám mladým je nepřesný.
Mimochodem pojem „buržoazní pavěda“ se možná používal v 50. letech, ale v 80. oficiálně už ne.
Berte mě prosím trochu s nadsázkou, psal jsem, že jsem byl ještě na základce.
Ps: id není nevědomý ale nevědomé, znamená to totiž v překladu „To“, tedy rod střední. Superego není obtížně kontrolovatelné, ono totiž kontroluje nás (ego). Pokud s ním nějak zacházíme, je to prostřednictvím plnění a kšeftů. Superego jsou totiž internalizované autority převážně z dětství.
Než začnete poučovat, zjitěte si koho poučujete a jestli v tom sám nemáte mezery. Výborný na vyplňování takových mezer je třeba psychoanalytický výcvik a trocha teoretické výuky, která k němu patří.
@ marcusant
Nevím jak si mám zjišťovat s kým opravdu mluvím na anonymním fóru. Děláš si srandu? Pokud nechceš takový reakce jako ode mě, tak se víc soustřeď na to co píšeš. Myslím, že kvalitní neodfláknutý příspěvky od odborníka každej ocení a bude rači držet hubu včetně mě. Tvoje příspěvky k tomuto tématu ale takovému standardu podle mě neodpovídaly.
To co píšeš 23:50 vím taky, jako spousta dalších, odpovídá to tak přibližně středoškolským znalostem z gymplu před 40 lety, pokud to dotyčného aspoň trochu zajímá.
Než začneš poučovat, tak si pořádně přečti na co reaguješ a co vlastně píšu. Jasně, že funkcí superega je naše kontrola (tedy kontrola ega). Pokud ovšem tu informaci znáš, a máš s aktivitami vlastního superega problém, tak můžeš minimálně zkusit s ním pracovat a dostat aspoň některé jeho projevy pod volní kontrolu ega, respektive „přeprogramovat“ id směrem k vzepření se superegu. To už začíná být dost složitý, asi to může souviset s „entitou“ „vnitřního dítěte“, jeho zdánlivým stářím apod.
A komplexně tyhle vopičárny o kterých mluví autor nejsou věc tvrdých diagnoz, ale spadají do technik duševní práce s vlastním mozkem, neurolingvistickým programováním, biologickou zpětnou vazbou (biofeedback), metodikou vizualizace (v am. AJ memorizace).
Naprosto účinně a efektivně se to používá například ve sportu, v koučinku vrcholových sportovců a obecně při jakémkoliv nácviku nových dovedností. Já jsem to s měřitelným efektem používal již v dětství na sobě, protože jsem šluknul odborný publikace rodičům (Gruber). Taky životopis US presidenta (Linkolna myslím), který takto na sobě pracoval. Za českýho guru v tomto druhu koučování považuju Jelínka (Jágr). Bible pro zámce by měl být taky vlastní životopis Andre Agasiho.
Aha Gruber, tak to už je mi všechno jasný, tak ahoj a měj se.
marcusant
To ti závidím. Všechno je ti jasný. Šťastný to člověk.
superego, však to uvedl, se nedivte
Ne, jenom mám vyhraněný profesionální názor na Grubera. A ten není vůbec pěkný. Je to šaman a nebezpečný šarlatán.
@ marcusant
A nemohl byste nám nějak osvětlit z odborného pohledu, proč má být Gruber nebezpečný šarlatán? Já o něm třeba nic nevím a věta „tak to už je mi všechno jasný, tak ahoj a měj se“ mi jako vysvětlení moc nepomohla.
Debatu o superegu se zájmem sleduju, ale nezasahuju do ní, nemám s diskutovaným mentálním sebeprogramováním (nebo jako to nazvat) zkušenosti.
Měl jsem kamaráda stejné přezdívky, jmenoval se Karol. Grubera je nejlepší si poslechnout a debatovat o konkrétním.
Ačkoli naprostý laik, tak na Gruberovy manipulace mám stejný názor.
IMHO, pan Gruber tak činil a činí z výhradně zištných, nikoli osvětových důvodů a je mu nejspíše zcela u řiti, jaké následky může mít nemírná konzumace jeho spisků.
Našel jsem to pohromadě vlastně náhodou, tzv. „strojně oskenované“ na internetu, při hledání něčeho úplně jiného.
Po přečtení a vyhodnocení použitelnosti v praktickém životě, včetně vyzkoušení pár „triků“ jsem byl nakonec i rád, že mě ty spisky nestály ani kačku – ani za tu jednu nestojí.
Kolik na tom všem pan Gruber nakonec vydělal, je mi vcelku jedno, nejsem závistivý člověk. Mám ale vážné podezření, že jde o literaturu, která může být svým obsahem škodlivá, použita nevhodně, či nemírně a laiky.
Jinak tuhle diskusi pokládám za velice přínosnou a to díky Vám, doktore marcusante.
Rád si od Vás přečtu cokoli dalšího.
Za sebe – velké díky.
@ servisdok
Hmm, dneska je trendy chodit na psychinu. Na všetko nám treba expertou! Někdo se na mě škaredě podívá, vemu si prášek. Někdo mě pošle do prdele, du na psychinu. Fšude samej pacoš. Hlavně, že se mají rádi. Nebo se nenávidí? Blázinec fšude. Aby se nemuseli ohýbat, budou si za chvíli volat hajzlbábu dom, aby jim utřela prdel.
Myslím, že jste to docela vystihl. Dalo by se sáhodlouze polemizovat, proč je to manipulace, a proč je to úplně odpojené od racionální! funkce psychiky cítění, viz C.G. Jung, ale asi úplně stačí konstatování, že když ho slyším, „kroutí se mi z toho nehty na nohou“.
@ marcusant
cit.: 18.1. 12:23 „Nejlepší způsob kontroly negativních emocí je vcítění do toho, kdo je jejich terčem.“
cit.: 19.1. 00:08 „Když potlačíte vztek a on skončí v nevědomí, nezmizí, protože je to velmi nabitá emoce. Počká, a když se ho nashromáždí dost, projeví se na fyziologické úrovni téměř totožnou emocí (tlak, tep, pocení, třes, zorničky jsou totožné, jen ne zrudnutí a grimasy) kterou je úzkost ovšem nezacílená, protože průchodem nevědomím svého původce ztratila. Je to typická příčina panických a úzkostných záchvatů…“
Mě zase docela stačila tato dvě tvoje konstatování. Podle mě si zcela odporují.
Ve chvíli, kdy se dle tebe nemá potlačit vztek, aby nezmizel do nevědomí a nekumuloval se škodlivě, zároveň navrhuješ vcítění se do původce vzteku??? Něco jako:
„Vzteklá sněhová vločko, vyrob si ihned navíc další utilitární emoci, vciťuj se citlivě do vysírače, a pohlaď ho, abys náhodou nanarušil jeho komfortní zónu!“?
Tomuto se dnes v „odborných kruzích“ říká duševní hygiena? Tento přístup je možný, pokud nemám žádnou emoci, protože jsem útok/vytečení protějšku například předvídal a jsem nad věcí. Pokud opravdu mám vztek, tak musím být minimálně asertivní a poslat dotyčného nějakou formou doprdele, to je prevence a duševní hygiena. Ne se do něho vciťovat. To je recept na brzkou návštěvu blázince.
Ovšem asi chápu, majitelé velkých kulatých razítek a diplomů nemají rádi vinkláře a bylinkářky a hlídají si přísun pacientů. Kde by doktoři byli, kdyby neměli pacoše, že? Ano tam, v prdeli.
@klokan 17:36
Vcítění emoci může měnit, je to možnost její transformace, nejedná se o její potlačení, protože vcítění může posunout vnímání příčiny emoce např. vzteku. Když mě někdo něčím nasere a nejsem totální narcis, tak pokud se do toho člověka vcítím a zjistím, že bych se v jeho situaci cítil a choval nejspíš podobně, vztek se obvykle vybije. To neznamená, že nejsou situace, kdy asertivní či dokonce agresivní vymezení nemá místo. Samozřejmě jsou lidé, kteří se chovají záměrně nepřátelsky, chějí nám ublížit, okrást, ojebat. Pak je v pořádku se vymezit, ale je dobré nejdříve zkusmo empatizovat.
Na psychiatrii nemáme nedostatek pacientů, naopak je jich moc a hospitalizace se zkracují (reforma psychiatrie), abychom mohli vůbec přijímat. Nedobrovolný pacient je dnes mimo neklid v podstatě vzácností, pokud nepočítáme ochranné léčby v souvislosti s trestnou činností.
marcusant, 18:47:
a) No a pak je většina lidí, kteří prostě potřebného stupně vcítění nejsou schopni.
b) No a pak je mnoho agresivních situací, které nelze takto vyřešit.
Mně to tak nějak připomíná řešení progresivistů. Všechny problémy s migranty, LGBTQ, menšinami, nepřizpůsobivými řešit tolerancí. To funguje jen velmi málo.
Jinak také jsem fušoval profesionálně do psycholoagie a klinické psychologie. Netajím se s tím, že psychoanalýzu považuji za nekompletní a napůl chybnou. Psychický aparát, jehož cílem je vybít energii jakýmkoli způsobem. Jakoby jediným smyslem energie člověka bylo se té energie zbavit a vrátit se do pasivního kamene.
Psychoanalýzu ani nelze vědecky dokázat, je to do značné míry šarlatánství. Respektive řada vědeckých důkazů by byla silně za hranicí jakékoli etiky. Takže psychoanalýza obsahuje platné věci, stejně jako naprosté nesmysly, a nikdo to příliš neprosil.
@ Alan
No potěš koště :-D))). Pěkně jsi to rozhrábl. Zatím jsem tady byl za šarlatána jen já. Teď jsme s Marcusantem voba.
Hele zajímavá debata, nic proti, díky za další velmi zajímavý a obohacující pohled.
Jen doufám, že se Marcusant nenasral a nahodí další level z pozice profesionálního psychoanalytika. Mě by to teda zajímalo. Já už budu jen tak přicmrndávat, vypotil jsem toho na tento prostor až až.
a) domnívám se, že většina lidí je takového vcítění schopna, ale asi neexistuje nástroj, jak to objektivně zjistit
b) ano, jsou lidé, kteří jednají vysoce impulzivně a jsou situace, kdy téměř každý jedná dost impulzivně, ale věšina lidí je schopna mezi podnět a ránu umístit alespoň malou mezeru např. pro zhodnocení sil protivníka. A, samozřejmě jsou emergentní situace, kdy musíme jednat. To se však i mě na psychiatrii stává naprosto výjimečně, přesto, že tu jsou z podstaty dost vyšinutí lidé.
Psychoanalýza se vyvíjí. Freud je v lecčem překonaný, v lecčem se mýlil, ale položil základy, na kterých staví velká část hlubinně dynamických směrů možná všechny, nevím, třeba gestaltu fakt nerozumím. Současná psychoanalýza, které se věnuji, je založená především na Kleinové (vztahová) a Bowlbym (attachment).
Z toho bych si nedělal prdel Klokane, co když nám po covidu, často bezpříznakovém, hrozí epidemie bezpříznakových psychických poruch.
Hlavně pak bude muset Válek nakoupit pár desítek milionů o pár čísel delších PCR nosošťourů.
pánové, vaše diskuse mne, autora, donutila se zaregistrovat. Slibuji si od toho zajímavou diskusi, když už nic tak pocvičení v komunikaci s lidmi co mají všech 5 pohromadě. Bohužel schválení trvalo déle. Pokusím se zodpovědět a reagovat na myšlenky co tu především marcusant a klokan popsali.
narcismus, výkon, že se nemám rád – ano myslím si o sobě, že jsem lepší než většina populace, vše tomu nasvědčuje, netajím se tím, co si o mě myslí jiní mi fakt nezajímá. Na světě si vážím názorů asi tak pěti šesti lidí. Mám se rád tak nějak zdravě a spokojenost v jednoduchém životě je jedním z mých životních cílů (žádná opulence, jednoduchý vesnický život s malým gruntem a spoustou času pro pobyt v přírodě, plus nějaké to cestování), ještě více mám ale rád svůj potenciál, to čím můžu být a mám k tomu dobrý důvod. Děti. Věřím tomu, že to čím jsem já je to, čím se stane můj syn a ten, koho si jednou domů přivede má dcera. Proč bych se měl v tomto spokojit s nějakou (pod)průměrností?
regulace emocí – mám na mysli přesně to, co o tomto říká stoická škola. Emoce jsou informace, nic víc, mohou být neúplné, zavádějící, lživé. Proto je třeba je postavit vedle ostatních informací a kriticky posoudit. Následně zvolit řešení, které povede k dosažení cíle ideálně při nejnižších nákladech. Kdy z toho, že člověk řekne nebo udělá něco jen na základě emoce, většinou negativní, mělo pozitivní přínos? Za mě to je nedospělé jednání. Takového člověka je velice snadné ovládat. Abychom si porozuměli, uvedu příklad – Chlap mi hodí myšku, že se málem vysekám. náhodou jede na stejné parkoviště. nechám-li se ovládat hněvem, pocitem křivdy a vnitřní potřebou chránit ostatní, nastoupím na něj ve stylu vikingskýho nájezdníka. Jednám, ale nekontroluju, protože jsem animálně ovládán svými emocemi, bude z toho něco dobrého? Můj, dospělý, zdravý přístup by byl tohle všechno spolknout, snížit si tepovku a jít se ho zeptat, jesti mu je dobře, jestli nepotřebuje pomoct, protože mne pár metrů zpět nebezpečně ohrozil a omezil. Vono se totiž může ukázat, že mu je fakt blbě a chvátal auto někde odstavit. Nejsem emočně založená osobnost. Pro vás diskutující, v psychologii vzdělané to bude asi úsměvné, ale sám sebe jsem poznával pomocí různých osobnostních teorií – zjednodušení. Mě ta hlava v %, grafech a pravděpodobnostech prostě přirozeně funguje. Co jsem sám sebe studoval jsem 99% introvert u kterého dominuje archetyp ISTJ 8w9. Pro úplnost zde je odkaz na mé výsledky big5: https://bigfive-test.com/cs/result/650d5d1d71351f0008cb151e. slibuju si od toho, že si budeme v diskusi lépe rozumět
ráno být o chlup lepší než předchozí den – na tom přece vyrostla civilizace. jedno to velká myšlenka zjednodušená do krátké formulace. jde o odmítání rozptýlení a pokušení (takže sebedisciplína – jít spát v čas, nepřežírat se…). Jde o obecné zefektivňování všeho v mém životě. Jde o zlepšování sebe sama. Vždy můžu být zdravější, rychlejší, silnější, vzdělanější, moudřejší, sečtělejší. Naopak být zítra stejný jako včera, stát v životě na jednom místě je vpodstatě smrt. Jen mrtvé věci se nehýbají. Svět kolem se neustále mění a pokud v životě přešlapuju na místě, tak zůstávám pozadu. Alternativním vysvětlením je, že jsem namyšlený arogantní blb a věřím, že jsem dosáhl svého plného potenciálu. To je pak čas založit nějakou sektu.
@ Vrp
Tak se těším na večer, jestli se diskuse rozhýbe, teď nemám čas. Hraje proti tomu ten špalek deseti monotematických článků, do kterých je diskuse rozptýlená.
Jinak pár zajímavých postřehů k sektám a guru, už v jiné diskusi proběhlo. Diskutovala Slečna Ling a Ygorek-znalec východních filosofií nám vzal vítr z plachet (Žena vs. incel, druhé kolo, 3.stránka)
Dobrý den, oceňuji, že jste udělal tolik pro svou větší srozumitelnost. Big five je test orientační, ať tvrdí, co chtějí, psychologické diagnostice se to vyrovnat nemůže, ale budiž. Vaše vyjádření „ano myslím si o sobě, že jsem lepší než většina populace, vše tomu nasvědčuje, netajím se tím, co si o mě myslí jiní mi fakt nezajímá. Na světě si vážím názorů asi tak pěti šesti lidí“ je celkem povedeným shrnutím toho, co je narcismus. Z vašeho dalšího psaní i výsledku testu lze odvodit, že asi nejste zlý, nemáte potřebu ubližovat a ponižovat, abyste potěšil své ego, tudíž nejste „toxický“ narcis. Píšete o své nadřazenosti, o tom, že chcete, aby byl takový váš syn a váš zeť. Zkuste jin přát něco lepšího, prosím. Můžeme se cítit morálně nadřazení zločincům, jsme nějakým způsobem „nadřazeni“ lidem s postižením, což nás zavazuje jim pomáhat, stejně jako jsme „nadřazeni“ dětem pro jejich neschopnost nést odpovědnost, a proto ji neseme za ně. Jinak ne, protože lidské kvality jsou tak rozličné a vzájemně neporovnatelné, že je takový pocit obecné nadřazenosti zcela mimo realitu. V medicíně se bohužel vyskytuje velké procento „nadčlověků“, i když na psychiatrii je to o něco lepší, a je to veliký a známý problém. Sám jsem se nikdy nadřazený necítil, vždy byl kolem mě někdo, kdo byl v dané věci lepší, v jiné zase horší. Necítím se nadřazený ani vám, přestože jsem si, abych se necítil jako ignorant, ten test zkusil taky, protože jako největší lidskou hodnotu vnímám charakter, ne výsledky nějakých testů, a, jak jsem psal výše, i když jste narcis, nejste zlý a neponižujete.
„ráno být o chlup lepší než předchozí den“ ne, na tom civilizace nevyrostla. Vyrostla na obchodu resp. uspokojování potřeb druhých za protihodnotu. To, co člověka civilizuje je kšeft, win win situace, poznání, že je lepší s někým uzavřít obchod, než ho praštit po hlavě. Cílem je tedy uspokojování potřeb včetně rozptýlení a pokušení. Prostá konkurence, když může existovat, zajišťuje, aby se to nevymklo z kloubů. „Vždy můžu být zdravější, rychlejší, silnější, vzdělanější, moudřejší, sečtělejší.“ To můžete, ale základním cílem je být užitečnější druhým. To je také základní význam peněz, říkají jak je kdo užitečný druhým (Urza). To doplňujeme obvykle dílem vrozenou dílem v dětství získanou přirozenou potřebou pomáhat těm, ke kterým byl osud skoupý a nemohou naši užitečnost vyjádřit penězy, neb je nemají jak získat. „Naopak být zítra stejný jako včera, stát v životě na jednom místě je vpodstatě smrt.“ Naopak být stejný jako včera a být s tím spokojený je štěstí, časem s postupujícím věkem dokonce velké štěstí.
tak neja, neuškodilo by mu trochu (hodně) pokory :)
@ marcusant
Zas mám dežaví, jako vždycky, když při studiu odborné literatury zjistím, že co autor, to jiný odporující si názor.
Dosud jsem žil v domnění, že veřejností užívaný termín narcis, není totožný s definicí dle odborné psychiatrické společnosti.
Myslel jsem, že narcis urputně chorobně, buduje, udržuje a demonstruje svůj sebeobraz před svým okolím a pro sebe. Tudíž mu záleží velmi, alespoň na jednom názoru všech ostatních-názoru na něho.
I když mu zřejmě nezáleží na dalších jejich názorech, tak to s Vrkovou definicí moc v souladu není, podle mě.
Taky myslím, že i když narcis může být introvert (Vrk 99%), tak předpokládám možná naivně, že většina narcisů bude spíš inklinovat k extroverzi.
Navíc jeho článek a komentáře mi nesedí do mé představy o narcistické osobnosti a jejích projevech.
Výroková logika kujva :-D)))) (miluju matematiku, i když kolem ní s nábožnou úctou opatrně našlapuju)
MK:
Taky bylo nedávno neporozumění tady, kdy označení „Ty vemeno“ bylo diagnostikováno jako lichotka.Že prý je to užitečné u krav.S tím souhlasím, ale něco mi na tom nesedělo.
@ Forge
Používej mou gymnaziální verzi „Ty vemene“, a pochyby nevzniknou.
MK:
Kdy nemáš promile, tak jsi kopyto.
Kdo jinej by ti tu pravdu měl říct.
@ Forge
Vážím si tvé upřímnosti a děkuju, bude se mi o tobě něco hezkého zdát. Akorát mě mrzí, že jsem dneska nikoho nenasral, spí se mi pak daleko líp.
MK:
Mám dojem, že tě vyobcovali z tý tvý modrý klokanplanety, anebo tě tu zapomněli jako ÍTýho.
Bejvala s tebou větší sranda.
Teď jseš vážnej jak hovno.
V dobrým.
@ Forge
No sranda byla, ale za debila jsem byl já, ty sis vobčas přihřál polívčičku jako pán, u popkornu s whiskou v ruce.
MK:
Hmm.
Takže se něco zlomilo a je z tebe důchodce.
Smutný…,
Forge
Nehaž flintu do žita. Něco ještě spácháme.
Já si ale nemyslím, že Vrp je narcis, tedy narcistická porucha osobnosti. Myslím, že by kritéria pro to ani nesplnil.
Jsem si skoro jistý, že kdybych měl Vrp před sebou na psychologickou diagnostiku, že bych mu narcistickou poruchu osobnosti nepřiřadil.
MKN 10 Mezinárodní klasifikace nemocí – 10 revize, řadí tuto poruchu mezi poruchy osobnosti a chování u dospělých. Konkrétní diagnostické označení zní: Jiné specifické poruchy osobnosti–Narcistická porucha osobnosti, její kód je F60.8
Diagnostická kritéria MKN – 10
A Musí být splněna obecná kritéria pro poruchu osobnosti.
B Musí být splněno nejmén pět z následujících příznaků:
x velikášská představa o vlastní důležitosti (nap. přeceňuje dosažené úspěchy a svoje vlohy, očekává, že bude považován za lepšího, než jsou ostatní, aniž by tomu odpovídaly výsledky jeho činnosti) CHECK
x zaujetí fantaziemi o absolutním úspěchu, moci, vlastní skvělosti, kráse nebo ideální lásce CHECK
x víra, že je „zvláštní“ a jedinečný a že může být pochopen a být ve spojení opět pouze se zvláštními nebo vysoce postavenými lidmi nebo institucemi CHECK
x potřeba nekonečného obdivu
x představa o zvláštní privilegovanosti, neoprávněné očekávání zvlášt slibného způsobu léby nebo automatického splnění jeho přání a očekávání MAYBE
x využívání interpersonálních vztah ve svůj prospěch tak, že využívá výsledky jiných osob k dosažení vlastních cílů
x chybění empatie, váhavost a neochota rozpoznat nebo se vžít do pocitů nebo potřeb jiných lidí CHECK
x často závidí jiným nebo věří, že jiní závidí jemu
x arogantní, zpupné chování nebo přístupy CHECK
sebehodnocení:
x velikášská představa o vlastní důležitosti (nap. přeceňuje dosažené úspěchy a svoje vlohy, očekává, že bude považován za lepšího, než jsou ostatní, aniž by tomu odpovídaly výsledky jeho činnosti) – od nikoho nic neočekávám, jde mi jen o to, abych se nestyděl sám před sebou, nejde mi o žádné společenské uznání
x zaujetí fantaziemi o absolutním úspěchu, moci, vlastní skvělosti, kráse nebo ideální lásce – úspěch ani moc mi nic neříká
x víra, že je „zvláštní“ a jedinečný a že může být pochopen a být ve spojení opět pouze se zvláštními nebo vysoce postavenými lidmi nebo institucemi – nedokážu posoudit, zvlášť ta část o vysoce postavených lidech a institucích je naprosto mimo. Je mi dobře mezi lesákama, zemědělcema a řemeslníkama, půlku volnýho času mam monterky a gumovky, okázalou pozérskou povýšenost obecně nesnáším, at už jde o nasypaný borce z fitek, „úspěšné“ managery v oblecích nebo nalíčené blběny v hadříkach. To že mi někdo řekne že je lepší než já, nevnímam negativně, naopak mi zajímá v čem, jak toho dosáhl a jak můžu jeho výsledky zreplikovat.
x potřeba nekonečného obdivu
x představa o zvláštní privilegovanosti, neoprávněné očekávání zvlášt slibného způsobu léby nebo automatického splnění jeho přání a očekávání — neočekávám žádné zvláštní zacházení v ničem
x využívání interpersonálních vztah ve svůj prospěch tak, že využívá výsledky jiných osob k dosažení vlastních cílů
x chybění empatie, váhavost a neochota rozpoznat nebo se vžít do pocitů nebo potřeb jiných lidí CHECK
x často závidí jiným nebo věří, že jiní závidí jemu
x arogantní, zpupné chování nebo přístupy – záleží na tématu, obecně NE, popsal bych se tvrdohlavým, ale přesvědčitelným
x přeceňuje svoje vlohy
x zaujetí fantaziemi o vlastní skvělosti
x „Na světě si vážím názorů asi tak pěti šesti lidí“
x arogantní, zpupné chování nebo přístupy – to opravdu může posoudit jenom někdo druhý nikoli posuzovaný – neznám vás, nicméně váš přístup se ne jenom mně jeví jako silně nepokorný=zpupný
mám problém s tím nepokorný. Naopak se za pokorného považuji, nejsem pyšný. To co jsem obecně nedávám na odiv. V tom je za mne ten rozdíl, ale to slovíčkaříme.
„Pokora je stav mysli, či pocit, kdy si osoba uvědomuje vlastní nedokonalost či závislost na někom.“ vzhledem ke snaze o své denní zdokonalování si přeci uvědomuji vlastní nedokonalost. Na druhou stranu nezávislost a skrze ni získaná svoboda je můj hlavní životní cíl.
Nikoho jsem nikdy neponížil, ani neodsoudil na základě sociálně ekonomického postavení. Naopak se považuju za jednoho z plebsu, radši v hospodě řeším s dědkama chov králíků, než se sobě sociálně-ekonomicky rovnými řešit lyžování v alpách, kuchyňskou linku za půl mega a nebo jestli mi opasek ladí s řemínkem hodinek
tvrdohlavý, neomalený, drzý, nekonformní, upřímný, přímý, jo to jsem a jsem na to hrdý, dalo mi to sakra práci se změnit z milého úslužného pitomce co se bojí stát si za svým názorem
To je teda hodně ujetá definice, pokora se naprosto všeobecně bere VŮČI VŠEM (a všemu) VOSTATNÍM(u); čili to povyšování se nad všecky, že seš pomalu nejlepší (nebo na tom makáš abys byl nejlepší) a nevážíš si jich fakt nemůže byt v souladu ani smykem. Vono totiž už to srovnávání jako takový je celkem jednoznačně nepokorný tvl :D Kdo seš ty, abys ostatní soudil, slyšel to nekdy? :)
Dyby ses účastnil nejakýho všeobecnýho zevrubnýho objektivního hodnocení a ve většině kategorií aspoň v nejaké přiměřeně velké skupině všecky podělal, tak se dá bavit vo tom, že seš možná smetana ze smetany, ale pokud hlavně sám sebe hodnotíš jako velkýho kinga (bez jakýhokoli reálnýho srovnání), tak to je typicky hlavně ujetý ego, kterýs nedokázal přijmout a srovnat se s ním, aby s tebou necloumalo; je tam totiž vidět zjevnej rozpor v tom, co bys rád (např. jak se tady vědomě prezentuješ, jak lidi nehodnotíš atd., setkáváš se i s plebsem a považuješ se vlastně za plebs, nebudu to všecko přepisovat), ale pak se ego mocně zvedne a do článku vypadnou věci tak, jak se mají ;o)
Pokaváď potom musíš eště sáhodlouze komentovat v diskusích jaks to vlastně myslel a nemyslel, tak popíráš sám sebe v tom, jakej seš macho mj. v komunikaci k ostatním (asi to nebude 100% přijatá a pochopená zpráva, co?).
Prostě takle mi to přijde hodně jak kecy z nejaké příručky a kurzu přesně ve stylu že máš to namemorováno a vykládáš všude, jak je to správně…ale přitom s tím reálně nesouzníš, je to jenom přetvářka a divadlo. Tomu, že učení ostatních je nejvyšší level učení sebe sama, ale musí předcházet právě to, že s tím, co jim chceš vykládat, opravdu seš zajedno, přijals to jako svou přirozenou součást a pak to teprve předáváš. Nikoli že ses to nabifloval a teď to máš jako pózu.
Do toho (eště ve větším extrému) zabředla bejvalka, dyž na jedné straně byla ve všem hrozně alternativní a právě todleto poznej sebe sama a zákon přitažlivosti atd. atd., hrozně pozitivní přístup ke světu, jenže to byla právě póza. S vohledem na to, že skončila (přesto, nebo možná právě proto), jak skončila, kdy se jí rozpadla půlka světa i přes propálení všeho, co přetím roky budovala (a přes všechny tydlety přístupy), aby se v tom udržela, to pak už byla právě jenom póza, šaráda pro cizí, čím bližší lidi k ní, tím víc se projevovalo, že tam, kde vykládá, že je, není ani smykem. Minimálně podvědomě byla v obrovským sporu, že se nejak tvářila a nutila, že to je všecko OK, vono to tak ale nešlo a teď najednou průser a nedokáže se s tím niterně fakt smířit. Nejsem empat, a i přes to, jak to z ní při posledním setkání šlo snad i ze všech pórů, sem poznal okamžitě na vzdálenost 10 metrů, že to je fakt průser. Paradoxně já sem možná byl tomu stavu, kde chtěla být vona, reálně blíž (rozhodně v ten moment, možná ale kdykoli).
je to definice z wikipedie…
nikdy jsem nenapsal, že chci být nejlepší, napsal jsem že chci být lepší než včera a to je rozdíl, protože mi nejde o výsledek ale mindset neustálého pokoušení okraje komfortní zony.
jako namistrovaný hovado působíš ty
nikdy jsem nepsal že jsem expert na komunikaci, naopak jsem dal návod, jak jsem jako bejvalej nerd a introvert, začal v jednání dosahovat výsledků, protože žirafák na mě dělá dojem, že je osobnostně tam, kde já byl před 10 lety
ve svých obou článcích jsem zmiňoval pokoru a poukazoval na pozérské hraní si na alfa samce, (který tu prezentuješ ty) což je naprosto směšný
do diskuse jsem se doregistroval, protože jsem chtěl podiskutovat s marcusantem a klokanem, oba jsou totiž lepší než já. Masochismus internetové diskuse s blbcema nemám zapotřebí
Behemot: Vrp se nevejde do narcismu ani omylem.
Kdybych do soudních psychologických znaleckých posudků psal takové voloviny, jako tu píše marcusant, tak bych rychle narazil.
AC/HD:
Doufám, že přezkumy jsou úspěšné.
Ty totiž donutíš jednoho až k pláči.
marcusant:
x velikášská představa o vlastní důležitosti (nap. přeceňuje dosažené úspěchy a svoje vlohy, očekává, že bude považován za lepšího, než jsou ostatní, aniž by tomu odpovídaly výsledky jeho činnosti) NENÍ SPLNĚNO
x zaujetí fantaziemi o absolutním úspěchu, moci, vlastní skvělosti, kráse nebo ideální lásce NIKDO NETUŠÍ
x víra, že je „zvláštní“ a jedinečný a že může být pochopen a být ve spojení opět pouze se zvláštními nebo vysoce postavenými lidmi nebo institucemi CHECK
x potřeba nekonečného obdivu NENÍ SPLNĚNO
x představa o zvláštní privilegovanosti, neoprávněné očekávání zvlášt slibného způsobu léby nebo automatického splnění jeho přání a očekávání NIKDO NETUŠÍ
x využívání interpersonálních vztah ve svůj prospěch tak, že využívá výsledky jiných osob k dosažení vlastních cílů NENÍ SPLNĚNO
x chybění empatie, váhavost a neochota rozpoznat nebo se vžít do pocitů nebo potřeb jiných lidí NENÍ SPLNĚNO (už ve svém postu ukázal víc empatie, než je pro narcisty obvyklé)
x často závidí jiným nebo věří, že jiní závidí jemu NENÍ SPLNĚNO
x arogantní, zpupné chování nebo přístupy NENÍ SPLNĚNO
—
Ergo se vracím k tomu, jakožto člověk, který roky prováděl psychologické diagnózy, že by Vrp ode mě z diagnózou narcistické poruchy osobnosti neodešel.
To, že se sám nazval narcistou, nebo výjimečným – z něho narcistu nedělá. Stejně jako když se Petr Fiala nazve géniem, tak to z něho génia nedělá.
Určitá míra sebevědomí není narcismus.
Howgh.
AC/HD:
Neleze na tebe něco?Cítíš se zdráv?
Víš, co to znamená Howgh?
Ale bylo načase a taky tvé hovoření nikdo přesně po indiánském způsobu nepřerušil.
I když do rady starších rozhodně nepatříš.
Já bych ho hlavně poslal na psychologické vyšetření, to znamená asi třeba k tobě, a pak bych věděl jistě, protože dát někomu ošklivou nálepku je lepší mít podložené testy. MKN je hodně věc názoru, že.
marcusant:
Byl to vyčerpávájící půlmaratón.
Zajeď si do lázní a pak občerstven se navrať k zdejšímu publiku.Dříve ale ne…
nadřazenost je špatné slovo. zkusím to jinak. věřím, že každý člověk si zaslouží stejnou míru tolerance, úmyslně nepíšu respektu, protože to je opět hrozný společensky přijímaný kec. Respekt musí být zasloužený, není nárokový, takže nemusím respektovat, že se někdo cítí být lustrem, nebo že věří na plochou zemi. věřím, že všichni jsou si rovnocenní v tom, čím mohou být. Tvrzením, že jsem lepší než většina myslím to, že jsem blíže svému potenciálu. Že nejsem líný dal by se říct. Nechci aby mé děti byli nadřazené, chci aby to nebyl líný dobytek, co si jako ochranu svého ega vsugeruje, že takhle to stačí a nic víc nemusí.
„ráno být o chlup lepší než předchozí den“ ne, na tom civilizace nevyrostla – no, kdyby lidský druh nehledal lepší cesty, tak do dneška lovíme oštěpy a sbíráme bobule. Ten ochod je taky tím lepším řešením. Cesty do vesmíru taky byly kvůli tomu, být lepším.
Nesouhlasím, že základním cílem je být užitečnější druhým, ne pro mě, chápu, že někoho to naplňuje. Vysvětlím. Čas na tohle světě je pro mne jedinou tvrdou měnou, je konečný. Proč bych měl svůj čas investovat do altruistické pomoci „líným“ lidem? to je za mě ten socialismus, co jako libertarián nesnáším. Ty schopnější okrádají o čas (peníze, tady teoreticky platí přímá úměra, protože v zaměstnání měním čas za peníze) ti méně schopní, a díky tomu sami nemají vnější motivaci zlepšit se, protože „takhle nám to přeci v životě stačí mámo, von nám to stát doplatí na příspěvku na bydlení“. Pokud někdo svým životem/potenciálem plýtvá na blbosti jako seriály, počítače a poflakování, jak pak může mít někdo tu drzost, po mě požadovat můj životní čas? Každý svého štěstí strůjce. Pěkně každému podle jeho zásluh.
Věřím, že mám hodně silný morální kompas. Věřím, že pokud jsem jediný co něco může udělat (protože jsem lepší než ostatní) , pak to udělat musím bez ohledu na to co mi to bude stát. Ale takových situací je hodně málo. Po povodních jsem tu za vdovu od naproti jednal s pojišťovnou. na podzim jí štípu dřevo. Ale proč bych měl pomáhat místnímu netáhlu, který je spokojený s tím jaký je?
ještě mi tak napadá, že takovým altruistickým hlupákem je můj táta. neumí lidem říct ne. Dopadá to tak, že svými prostředky za svoje peníze vyřizuje záležitosti jiných maximálně za děkuju. A ne, není to v rámci vesnické výpomoci. Pak si stěžuje, že je utahanej a že nemá svou práci hotovou.
Opravdu je altruistickým hlupákem? Pokud ho to naplňuje, je to naprosto v pořádku. V nepořádku je, že lidi jsou šmejdi, co mají problém pomalu i to poděkování, natož třeba jemu to nejak revanšovat (sami vod sebe, nikoli z donucení). Otázka totiž je, esli je v prvé řadě v pořádku svět, kde by každej okamžitě (nebo nejpozdějš za tejden) očekával protiplnění, optimálně materiální, a vo který si musí řikat.
Je samozřejmě blbý když se rozdá a sám pak nedosáhne něčeho, co by sám chtěl právě proto, že už se rozdal jinejm, na druhé straně pokud ho i toto naplňuje, tak může být ke štěstí blíž, než my všici dohromady. Napíšu sem jednu věc, kterou většina lidí chápe (a i tady to tak nejspíš dopadne) blbě, ale kdo už chápe, ten bude vědět: dávat znamená dostávat.
příklad ze života:
přes grunt máme kontakty na okolní farmáře, krmiva kupujeme za lepší ceny. Pan otec z dobré vůle vždy informuje sousedy, že teď jsou krmný brambory za 3 kačky kilo. no a dobří sousedé, ne že by poděkovali a zajeli si tam, né oni řeknou, „tak mi přivez metrák“ a nezajímá je, že tam otec vůbec nechce jet. A co udělá otec? skrečuje svůj denní plán a zajete jim tam, přestože doma máme brambor půl tuny a nic tam netotřebujeme. 16 kiláků jedna cesta, soused sotva poděkuje. Po třetím pivu otec nadává, jak ho to sere jak jsou drzí, ale ne jim tváří v tvář neřekne, takže s tím není OK
Vrp
No tak naučte pana otca správnó vodpověď – Dovezu, ale doprava bude stát tolik a tolik.
Zdravím, čas je problematická měna, protože nevíme, kolik ho máme, tedy alespoň do nějakého věku, pak se to zaostřuje. Tudíž jediné, co dává času hodnotu jsou emoce. Nebo jinak, když bych věděl, že mám rok života, byla by pro mě každá hodina nesrovnatelně hodnotnější, než pro kluka, co má celý život před sebou. Pokud bych ale ten poslední rok musel prožít na lůžku v krutých bolestech, tak asi ne. Opakuji užitečnost se vyjadřuje v penězích. Pokud někdo stihne být stejně užitečný jako druhý za polovinu času, má víc volna nebo víc peněz
Sám se považuji také za libertariána, víc inklinuji k Rk než Urzovi, i když si ho rád občas vypůjčím, na druhou stranu Randová je pro mě už totálně za čárou a absolutní psychopatka.
Netvrdím, že se má pomáhat každému bez výběru. Když vy pomůžete potřebnému podle své preference, někomu jinému vyzbydou zdroje na to, aby pomohl tomu, kdo nedostal od vás. Určitá míra všeobecné pomoci je společensky výhodná, jinak prudce roste kriminalita a náklady na její potírání. Míra bezpečí a možnost druhému důvěřovat jsou většinově vysoce hodnocené kvality života, nicméně viděl jsem váš test a chápu, že to máte jinak.
ty seš dobrej pacoč. Tvůj problém s časem už dávno vyřešili. „Žij svůj den, jako by byl tvůj poslední.“
To je bezva přístup, třeba když si chceš na něco ušetřit:)
tohle fungovalo, když mi bylo 16, neměl jsem žádný cíl, ani zodpovědnost.
No vy totiž pravdu máte voba i tudle s drsoněm. V zásadě není moc, s čím uvedeným nesouhlasit, ale optimální přístup je, jak píše von.
Totiž ale jsme lidi a né stroje, a tak holt to, že se nekdo občas fláká aj. se tím neřídí, to se holt stane :) Člověk potřebuje vypnout, zregenerovat, a tak (duševně i fyzicky).
Šest let pařit a koukat na péčo, bez jakékoli smysluplné činnosti, je fakt ale samozřejmě úlet. Eště sem teda nečtl žirafákovo druhý poudání, třeba na sebe práskl, že aspoň neco za tu dobu udělal (i kdyby pyčovinu), co já vim, stavěl si modelovou dráhu nebo zbíral komiksy, cokoli.
Bohuzel ne. Uvaril jednou stedrovecerni veceri a pak pomohl pokazde, kdyz mu rodice zadali nejakou domaci praci. Je to naprosto pasivni clovek. Psal jsem to nize pod zirafuv koment zde. Mam teorii ze ma doma dominantni matku. Ta znej vymlatila veskerou zvidavost, individualitu a ridila kazdy aspekt jeho zivota. Naucila ho pouze naproste konformite systemu a autorite atomu ze na jeho názoru nezalezi. Korunu tomu nasadil vetou “ na Nazor rodicu na to ze nemam holku jsem sejich neptal,neb je mam v ucte“ a tim, ze ho nechali sest let se flakat az po to co ukazal tucne konto, tedy ze po nich nebude nic chtit.
Vrp: Vzhledem k tomu, že z toho, co zde píšeš se zdá, že k životu přistupuješ aktivně a pravděpodobně neparaziticky, mohu Ti jen popřát, aby Ti to vydrželo a nepřišel jsi o svůj drahocenný čas ani při marcusantově léčbě Tvého ne zcela prokázaného narcismu.
Měl bych ale dotaz. Jak jsi dospěl k tomu, že tě o čas nebo spíše o peníze okrádají méně schopní, než jsi sám? To je přeci naprosto paradoxní výrok. Budeš si zřejmě muset přiznat, že jsi neschopný nenechat se někým okrást a že ti, co systém okrádání vymysleli, vybudovali a udržují, jsou v tomto směru schopnější. Nevím, zda na toto odhalení stačí morální kompas, ale pokud ne, existuje např. Cibulkovo siderické kyvadélko. A pokud jde o méně schopné, mnozí jsou nejen neparazitičtí, ale dokonce všeo
becně i užiteční a velmi bych v tomto případě rozlišoval a vážil, dza někteří nejschopnější nás neokrádají mnohem víc.
Napriklad pres dane? Paretovo pravidlo. Nejvetsim nakladem v zivote jsou dane. Fialovej ksindl mi z vyplaty bere „zalohu na nemocenskou“, prestoze jsem za poslednich 7 let marodil dohromady tri tydny. Na zdravotnim odvadim nekolikanasobne vic, nez kolik stoji zdr. Pece cele me rodiny. Protoze mam prijem jaky mam, nedosahli jsme na zadne vrtulnikove penize co fialovej hnus rozhazoval mezi plebs po tom, co nam gryn dyl zdrazil energie. V okoli vidim, jak potrebne nizkoprijmove rodiny tyto penize vyuzili ucelne, na last minute v egypte. Nemuzu rict ani ze muj vklad do systemu vyuziji mi rodice a prarodice, vim jakou smesnou castku bere moje babicka,truhlarka v duchodu (holt stigma politicky nespolehliveho rodu, ja jsem prvni v rodine, kdo nema vyucak nebo nebyl vojak z povolani). Takze ve zkratce struktura danove zateze a socialni system kazdemu podle jeho potreb.
Vrp: systém zdravotního „pojištění“ funguje stejně jako důchod, tedy je to systém průběžný. Že nečerpáte je v pořádku, platíte marodění především starším. Až budete starej a marodnej Vy, složí se na Vás zase nějakej relativně mladej nasranej Vrp Junior, co „nemarodí a platí“. Pokud náhodou nikdy marodnej nebudete a umřete ve 105 letech na infarkt při sexu s o 80 let mladší fanynkou, věřte, že 10 z 10 těch, kteří spotřebovali „vaše“ platby, Vám bude pouze závidět.
Současně ti, kteří vydělávají víc, ale marodí stejně, jsou na tom ještě hůř, co byste říkal, kdybyste jako manažer bral 250k měsíčně?
Mě se současný systém taky nelíbí, ale určitě lze najít zdravější pohled na věc než ukřivděné „já platím a nic nespotřebovávám, to je nespravedlivý“. Abyste nedostal příležitost „neplatit a spotřebovávat“ třeba díky rakovině. Pak přijďte říct, jestli jste coby příjemce zdravotní daně šťastnější, než když jste ji platil.
Vzhledem k rodinne historii linerarni regrese pravi, ze tu budu mozna do 65 at delam co delam. Takze s zadnym duchodem nepocitam. Vzhledem k tomu ze jsem videl oba dedecky na rakovinu padnout, tak nemam v planu podstupovat lecbu jen abych o par mesicu dele prezival. Plan mam jednoduchy, tahat, zaplatit barak do 20 let (7 mam za sebou), par milionu nainvestovat a pak vypadnout z krysiho zavodu, jit na puluvazek a uzit si zbytku zivota tak jak chci. V klidu v prirode a mezi zviraty. Prubezny system at si buduji jini. Aspon takova je vize
Vrp: nezlobte se, ale marcusant má pravdu.
Lineární regrese je fajn věc, život ale moc nezajímá, takže byste se taky mohl divit. Trochu Vám rozšířím obzory – zaprvé rakovina není jediná nemoc, zadruhé ze zdravka se platí i úrazy. S tou arogancí a nabubřelostí bych na Vašem místě prostě brzdil. A co teprve, kdyby Vám něčím nepříjemným a léčebně drahým onemocněla partnerka nebo dokonce děti? Nasrat, léčba fuj?
A pokud jde o léčbu raka – mám v okolí „cancer survivors“, zas tak beznadějné to není (v jednom případě již s recidívou, ale první léčba před více než 20 lety a druhá před 15, tedy „přežívání o pár měsíců déle“ není jediný možný výsledek). Taky třeba bypass není úplně levná záležitost a dokonce to ani nebude na Vás (s infarktem jdete na operaci, pokud to rychlá stihne a nikdo se Vás neptá, jestli nechcete radši umřít, abyste šetřil plátcům zdravka peníze na potřebnější případy).
Trochu bych k těm vizím přidal pokoru a ubral na technopřístupu k netechnickým věcem (třeba k životu).
Jak je ten vtip od Kantorka s tou otlučenou a ruinovitou želvou „Kdybych věděl, že budu žít tak dlouho, tak bych se o sebe mnohem lépe staral“.
A taky mi to připomnělo moji tetu, OSVČ od roku 1991, co celou kariéru nadávala na daně a optimalizovala jak o život (nic proti), ale když jí v roce 2019 přišel důchodový výměr asi na 8 000, tak se mohla posrat. „Celý život platím daně a takhle se mnou vymetli“. No, moc soucitu tím na rodinné sešlosti nesklidila.
Takže bacha na tyhle silácký řeči :)
shane: Kantorek je klasa, tenhle neznám, ale živě ho vidím:-)
Jo, OSVČ, optimalizace není proto, aby člověk nic nezaplatil, ale aby se líp zajistil. Blbé akorát je, když do toho vletí moderní komanči (například taková investiční nemovitost možná jednou nebude mít tu hodnotu, kterou jsem jí v plánování přiřknul).
Asi tak. Mě tyhle lidi serou tou vychcaností. Sami nepustěj, ale pracku by natahovali hned. To už jsou mi milejší takoví ti obskurní podnikavci, co sice státu nic nedaj, ale taky nic nechtěj, akorát aby si taky nevšímal.
Tady ji máš https://g.cz/sites/default/files/g/2014/08/sebedestruktivni-zivotni-styl.jpg
Nemam duvod se zlobit. Je slusna sance ze vas nazor je obecne pravdivejsi nez muj. Navic co byl ne prilis dobry priklad ale lepsi mne nenapad.
Neda mi to nedokoncit svou kacirskou uvahu. Na soczdrav odvedu hodne pred 400 tis rocne. Takova blbost jako SP500 ma prumerne rocni zhodnoceni investice 10%. Me skromne konzervativni portfolio ma za 5 let prumerny vynos 17%. Kdyby mi nenechava pracka statu neokradala, nejen ze do lar let nemusim pracovat, ale mohl bych si dovolit lecbu platitze sveho.nehlede ma kvalitu naseho zdravotnictvi, kdy se jedna o vzacnou diagnozu co neohrozuje na zivote. To si s clovekem slvele zdravotnictvi zadarmo pekne vytre prdel
Vrp: ok, dobrá, takže Vy jste ten manažer s 250k hrubého, chápu. Současně jak jsem psal, systém je průběžný, tj. kdo vydělává míň, ten by si z toho zaplatil kulové. Protože stát musí nějak zajistit, že péči budou mít všichni aspoň nějakou, počítá zdravko formou daně (tj. procento z příjmu). Můžu Vás ubezpečit, že ten, kdo vydělává 25k a tedy platí 10x méně na zdravku Vám s velkou pravděpodobnostní závidí, přestože Vy si připadáte okrádán a v případě náročné léčby mu ji z velké části zaplatíte.
Mnoho věcí v životě je o úhlu pohledu. Mě například pobavil kolega, když jsme jeli jednou na oběd do nějakého centra. Tam samozřejmě hromada míst pro invalidy, samozřejmě všechny prázdné. On pochopitelně musel komentovat, že „tady je to prázdný, úplně na hovno, nebejt tady ty místa pro invalidy, mohl parkovat hned u vchodu.“ Na to obvykle použiju jednu ze dvou odpovědí, protože tuhle stížnost jsem už slyšel mockrát:
1) hele myslíš, že kdybys byl kripl a mohl tady parkovat, tak bys byl spokojenější?
2) hele myslíš, že kdyby tady žádný místa pro invalidy nebyly, tak zrovna tady před vchodem zaparkuješ, protože bude všechno prázdný?
Zatím jsem ani na jednu variantu neslyšel uspokojivou odpověď, která by mentální stav nasranosti a pocitu nespravedlnosti obhájila. Nesrozumitelného mumlání už jsem ale slyšel dost.
Takže s tou arogancí bacha, jakýkoliv problém může přijít kdykoliv, nemusí se týkat jen Vás samotného a můžete být bez těch krásných peněz ze dne na den a naopak můžete být ze dne na den závislý na platbách těch ostatních. Méně arogance, více pokory, říkám já. A trochu toho životního optimismu, máte nakročeno být jedním z mnoha sice bohatých, přesto protivných dědků. Zkuste se místo na těch 400k za zdravko dívat na to, co přistane na účtu. Mít se líp jak 90% ostatních a nadávat, to jak vidět není kumšt. Podívejte se na Challengera, kam to vede.
Opakuji, to s tim zdravotnim byl evidentne moc kontroverzni priklad. Nestezuju si na to, proste to tsk je a nezmenim to. Pocit nespravedlnosti pretavim v hnev a ten nasledne ve vnitrni motivaci. Ctvrt mega fakt nemam, svalne se podivejte na pasku, jake jsou odvody (trrba secist odvod zamestnance i zamestnavatele samozrejme, protoze zamestnavatel ze sveho nic nedava). Reseni sveho problemu mam, kazdy den jsem o krok bliz knemu. Jak rekl david goggins, „fuck people, just grind“
@ Fawi 17:13
Od kdy se v dnešní době zdravému sebevědomí říká arogance a nabubřelost?
Zdravému sebevědomí se tak neříká.
S tím zdrávkem a sockem – ročnímu pojištění celkem 400k odpovídá mzda kolem 90k hrubého a to není zas tak nepředstavitelně hodně.
Problém zdravotního pojištění je imho jinde; hradí se z něj běžná péče, kterou by si člověk vcelku snadno zaplatil sám (ta se kvůli tomu nadužívá – hysterici, druhé názory, zanedbaná prevence, protože je léčba zadarmo) a tím jednak nezbývají na léčbu závažných nemocí peníze, jednak síly.
Úprava systému do opravdového pojištění by prospěla.
A ano, z všech daní, které platím, skoro nenadávám na zdrávko, právě proto, že poskytuje službu, kterou bych v zásadě platil sám podobně dobrovolně a asi i v podobné výši.
Něco jiného je důchodové pojištění, to je prachsprostá obíračka a už vůbec nemluvím o klasických daních, kterými z velké části financuju nepřítele.
Vrp, Dissenter: moje chyba, počítal jsem jen zdrav, nikoliv soczdrav, teď to vidím, pak je to samozřejmě jinak (pro zdrav 400k je to při sazbě 13.5% roční hrubeš skoro 3M, tedy skoro 250k měsíčně). Pak i můj komentář bych napsal trochu jinak, zdravko je ročně (pokud to nebudu přepočítávat a zůstanu u Dissenterových 90k) „jen“ necelých 150k a to zas taková rána není, vztaženo na ceny léčby a hlavně jakýchkoliv nemocničních výkonů.
Vrp: tavit pocit nespravedlnosti do hněvu a ten do vnitřní motivace je určitě zajímavé. Napsal bych marcusantovi, jestli nemá volnej termín.
Statisticky největší částku z pojištění čerpá průměrný Čech v poslední roce až roce a půl života. Běžná zdravotní péče nenese takové náklady aby její přímé hrazení vytrhlo zdravotní účet.
fatdwi: Odpověděls vcelku i za mě. Je pravda, že zdravotní pojištění je na rozdíl od řady jiných, kde lidi solidaritu tak neprožívají, povinné a zdravotnictví je černá díra, leč pláč téměř zdravého Vrp nad plněním nemocnému to nenapraví. Víc by určitě pomohlo zaříznout farmamafii. Jistě, leckteří zdraví k svému stavu přispívají svým životním stylem stejně jako leckteří nemocní, ale co s tím? Změnit zdrpoj na komerční? Nevím, zda by to pomohlo. V 70, kdy jsem 40 let platil a nečerpal ani tolik jako Vrp za jeho 7, o takovou změnu, kdy tyto moje „úspory“ někdo politicky promrhá, upřednostním raději individuální zájem nad nejistým obecným, resp. spíš cizím individuálním. S placením jsem byl ostatně smířený, díky čemu jsem omezil funkci primárního generátoru nemocí – stresu – a coby zdravý nezávidím lidem ani bohatství – minimálně těm nemocným.
Hupert: pomohlo by kde co. Taky můžem (jako zde mnohdy jiní) velebit monarchii a slintat nad desátky (samozřejmě, z té doby berem jen ty desátky, nic jiného). Ne, že bych byl se vším smířen a bylo mi jedno, co kde platím (a že jsem taky uměl zaplatit dost, hlavně zahraničí člověku ukáže nové netušené možnosti, třeba zdravotnictví, které není bezplatné, přestože srážky z výplaty jsou vysoké).
Ale emoce jsou každého věc a reakce na realitu je každého zodpovědnost. Vydělávat balík a nadávat na to, jak mě okrádá stát, z toho už jsem dávno vyrostl, naštěstí. Navíc s přibývajícím věkem (a různými problémy lidí, kteří jsou mi věkově blíž – tedy už se kácí v našem lese, zdrhej, kam se dá) si člověk tak nějak víc uvědomuje, že by nemuselo být vše v pohodě. Zvlášť, když už před lety zemřel kamarád z dětství, nebylo mu ani 40. A to už poslední dva-tři roky vyměnil roli poplatníka za čerpajícího.
Jak zpívají Horkýže: life is a greedy bitch and then you die.
fatdwi: Aby bylo jasno, smířený jsem s placením zdrpoj, nikoli s tím, že to, kam platby padají, je černá díra. Pohled Vrp je zřejmě jiný než můj či Tvůj, ale pochopitelný. Nakonec, proč by ten, kdo si nezaplatí, nemohl skončit dřív, že? Třeba mu chybí jen kapka štěstí, vůle nebo inteligence, aby víc vydělal a mohl si nechat vyléčit nemoc léčitelnou a jinému chybí jen trochu štěstí, byť na všechno má, jenom ta jeho nemoc zatím léčitelná není. Ostatně na silnici může skončit rozmašírovaný jeden i druhý.
Jojo, Jobsovi nepomohl ani svatý Apple.
Hupert: tohle nemá jednoduché řešení, protože když se podívám jinde po světě, tak nic zásadně lepšího nenacházím. V Asii bylo draho a ještě se to platilo cash (krytí zdravka bylo 70%), v USA je draho nebo masakr pro „socky“. Jinde dle toho, kam vlezete (bouračka na exotické dovolené a mezinárodní „bílá“ nemocnice byla docela OK (pár tisíc Kč), v jiné exotice u kamarádky „blbost“ jako vykloubené rameno 7000 USD). Systém, kde nemalá část lidí nemá žádnou péči je možná někde v Africe, ale v našem civilizovaném okruhu to nemá šanci a tím pádem ani konverze na komerční pojištění (plus pochopitelně věrchuška rozkrádací potenciál z ruky nedá). To víte, každý má „právo na dostupnou zdravotní péči“ a soudruzi to za „drobný bakšiš“ rádi zajistí.
Jiná story je důchodové a hlavně „sociální“. Tam bych ve své místní roli ministra financí řádil jak černá ruka:-)
Řešením jsou platy doktorů. Nebudu se vracet ke covidu, to se fakt ukázali, když vnutili a píchali lidem to Pfajzrovo svinstvo. Je ale třeba stanovit normu a odměňovat je podle plnění. Základ nechť vyjde z osvědčené statistiky: „Čistota, půl zdraví.“, což je léčebná schopnost uklízečky. Doktor, co uzdraví každého, dostane 2x víc než ona a ostatní dle % úspěšnosti. Doktoři, kteří budou chtít odejít do zahraničí, uhradí státu náklady na studium. Odejdou-li všichni, budou mít sice smůlu zranění, ale pokud jde o nemoci, pročistí a zkvalitní se po pochování slabších kusů český genofond a náklady tím dále klesnou.
Hupert
Hele, to ty uklízečky dost diskriminuješ. Čistota (uklízečky) je půl zdraví a špína (doktoři) je ta druhá půlka. Takže odměna pěkně fifty fifty. Koneckonců je spousta nemocí, které ti šarlatáni pouze léčí a nevyléčí (cukrovka, angina pektoris, astma a různé alergie), takže si na žádné procentuální bonifikace nemohou činit nárok. Nu, a když se rozhodnou odejít nechť zaplatí, souhlas. My se zbavíme špíny a státní kasa dostane peníze, které pak vyplatí těm uklízečkám.
hellfire: Nu dobrá, pokud oba jeví upřímnou snahu o výsledek a stráví prací stejně času, tak fifty fifty, byť v utkání s vyšší mocí někdy neuspějí.
To Hupert
Ja si dovolim zdvorile nesouhlasiti, ale budu samozrejme rada, za konstruktivni a neznou oponenturu.
Za me vycitat lekarum, ze odesli do zahranici a chtit po nich uhrady za studium je takovy roztomily unikum, ktery se tyka jen lekarsky profese. Jeste jsem nevidela, ze by se Cesi zlobili treba na svarece nebo automechanika, co se vyucili za prachy nas vsech, abych to pojala jejich retorikou a odesli treba treba do Nemecka. Dale, studium mediciny je dlouhe, tedy mnoho lekaru a treba lekarek uz se obetuje dostatecne tim, ze diky nasavani vydelavani nema rodinu a odklada to ay na samou hranici fertilnich moznosti.Oficialne taky vetsina pracovist tady v CR funguje s personalnim deficitem a to furt a furt a furt. A chodeji vam pacienti, kteri maji pocit, ze maji jaksi predplaceno, a byt jejich vklad do systemu neni vysokej, ocekavani jsou. Muze se pak na ty doktory nekdo zlobit, ze jednoho dne prasti do stolu, udelaji si rozdilovky a jdou treba do USA nebo Kanady? Ja je trochu chapu.
SL: Odchod do ciziny nikomu nevyčítám a na nikoho se kvůli tomu nezlobím. Ať každý žije či pracuje, kde chce. Úhradu nákladů za studium i za vyučení korigovanou léty odpracovanými doma považuji za vhodnou. Oběti nasáváním vydělávání jsem neporozuměl. Rodinu ať si každý založí či nezaloží jak a kdy chce. Pojištění možná někdo bere jako předplatné a jestli to jsou ty potvory chudý (možná kvůli tomu nemocnější anebo vyčůranější), je to jistě o to víc k vzteku pro bohaté. Personální deficit vyřeší až hromadná úmrtí neléčených pacientů, zbohatnutí chudých a díky tomu ozdravení populace, návrat doktorů z ciziny, příchod nových doktorů z jiné ciziny, víc absolventů medicíny, zkrácení studia, jiná struktura zdravotnictví, omezení duplicitních výkonů, víc nebo míň preventivních vyšetření, zrušení důchodu pro doktory,…..Když jsem byl školák, něco jsem chytl a večer hicoval k 39°C, táta došel někam zavolat na pohotovost, za nějakou hodinu – podle situace třeba k půlnoci – přijel doktor, zjistil že mám angínu, vybalil z kufříku penicilín, napsal lejstro, neschopenku s termínem kontroly k obvodnímu lékaři a bylo vymalováno. Jenže to byla doba tuhého socialismu, Novotného a Gagarina. Obvoďáci zvládali leccos sami.
To jsou samozřejmě všechno blbosti. Vše vyřeší věda a technologický pokrok – osobní diagnostické čipy s propojením na centrální mozek lidstva, léčba na dálku, 3D tisk léků, operační roboti, genové terapie jako např. mločí pro opravu amputovaných končetin atd.
@ Hupert
cit.: „… personální deficit doktorů vyřeší… víc nebo míň preventivních vyšetření…“
:-D))) To je dobrý, ale stejně nevim jestli chápu jak jsi to myslel.
MK: Jde o souhrnné nároky personálních kapacit na prevenci a léčbu. Hypoteticky by mohlo platit, že preventivní prohlídky odhalí nemoci v zárodku, léčení je pak nenáročné s menšími nároky na personální kapacity, a to i při započítání zmíněných prevencí, na rozdíl od nároků na léčbu závažných stavů nezjištěných včas kvůli absenci prevence. Pak více prevencí ušetří personál. Naopak u preventivních vyšetření na nemoci s malou pravděpodobností výskytu mohou být tato zbytečná a jejich omezení personál ušetří.
Aktualni priklad jak mi „horsi“ clovek okrada o cas. Kousek ode me je ddm, pani co sla pro decko mi zablokovalavjezd. 7 minut jsem ji presvedcoval, ze kdyz zaparkuje o 30m vedle na parkovacim miste, jeji ditko nechcipne na vysileni nez k autu dojde. Jinak tento problem resim proaktivne s obci sest let. Stalo to hodne casu, ale je hotovy projekt parkoviste pro ddm. Adi lepsi priklad jak mi bezohledna lina prasata okradaji o cas na tomto svete. Ale to je zivot. Byt dobrym vyzaduje silu. Proto si nemuzu dovolit byt slaby.
Před cizí vjezd by nikdo stavět auto neměl, ale neřekla si ta dáma v duchu, že jí to dítě na vysílení sice nechcípne, ale že stejně nechcípneš Ty, když odjede o pár minut později?
Hupert:
Tohle si tady pěstujete?
To je dekadence.
Forge: Ty nemáš co na práci? Nepěstuju, pozoruju.
Hupert:
Že tě ruce nebolí!
Koks podražil, kovárna má pauzu.
Bohuzel mi ve vjezdu parkuji tak 10x tydne poslednich 7 let. Neslusny a hrozici nasilim jsem za tu dobu byl tak 2x. Z me obcanske iniciativy tu bude parkoviste. Moh sem to resit jako kazdy druhy, delat ze mi to nesere, nebo si na pozemek dat prekazky. To je reseni nasledku, nw priciny, takze nahovno. Jinak jsem jel k bouracce resit srazenou srnu, takze ano, sere mi to, ze kvuli tubosti nejaky liny prasnice a jejiho selete neboha srna trpela o 7 minut dyl
Vrp: Říkáš sele…a jak říkají sousedi tvým dětem?
Ti me maj radi, protoze se o ne staram a snazim se jim zlepsit zivot. Jak jinak nazvat dite zensky co rekne, ze nepreparkuje, profoze by jeji dite muselo ujit je 70, ale 100m?
Pokud to není ono, kdo je odpovědné za chování matky a přímo jí k tomu neponouká, pak by asi stačilo běžné – dítě. Spojenectví sousedů proti společnému nepříteli je ale dobré.
Jak to dopadlo se srnkou? Trpěla nebo se ještě chvíli kochala pohledem na krásy kolem, než jsi to ukončil eutanázií. To jsem tuhle poslouchal rozhovor s Melem Gibsonem. Mel mlel, fakt mi přišel dost neposednej, něco o pár známých, co měli pokročilá stadia rakoviny, takže už některému nabídli, snad v Kanadě, tamní nejnovější experimentální léčbu – eutanázii. Zřejmě k ní ale neměl či neměli důvěru a nakonec se z toho dostali dík tomu léku pro koně inermektinu a fenbendazolu, pokud si ty názvy pamatuju správně. To jen taková perlička pro zajímavost.
Hupert
Zdravej pacient – nepřítel zdravotnictví.
matce i dítěti by prospělo, kdyby měli auto zaparkované na druhém konci okresu. už mi asi lehce unavuje každé pololetí vychovávat nové rodiče, že mi tu zkrátka parkovat nebudou. Srna se moc nekochala, masivní krvácení do dutiny břišní z rozdrcených jater a plíce proražená fragmentem žebra. Navíc prý měla dvě srnčata, takže mi tu čeká nepříjemná práce v příštích týdnech
navrhuji se vrátit, k důvodu incelovského okénka, žirafa přednesl svůj problém, pár lidí své analýzy nebo rady jak z toho ven, koukám, že pod vedlejším článkem jste napsal:
marcusant18.1.2025 v 9:56
Já mám taky podobnej názor a jsem tu „registrovanej“ skoro od začátku. Nemohlo by to být tím, že je ten názor správný, postup funkční a vedoucí k cíli? To, co píše autor,- tohle nechci, tohle si neprovedu -, je o sebehodnotě. Když člověk necítí vlastní hodnotu, nevnímají ho jako hodnotného ani ostatní. Muž bez sebehodnoty je ženě k ničemu, protože se nepostaví za ní ani za dítě – nemá hodnoty.
to je hezky řečené a chápu to tedy tak, že v principu řešení incelova problému jste se mnou za jedno, musí dospět a pochlapit se. V mém návodu jste rozporoval především můj bod o kontrole emocí, zmínil jste neprožívat peaky, a zajímal jste se o to co jsem tím myslel, zodpověděl jsem to svou odpovědí, že emoce jsou jen informace?
mám v myšlenkové mapě za vás ještě něco špatně? diskusi o zpupnosti neberu jako relevantní, tam věřím že bychom se časem dobrali shody, ale to by trvalo dlouho protože by bylo nutné se lidsky poznat, a to nestojí za vynaložené zdroje
Emoce je určitě informací, ale zároveň by se dala vnímat jako „vektor“, jako jakási střelka kompasu s měnitelnou délkou tedy intenzitou. Emoce určují smysl a význam. Bez emocí můžeme všechno přesně zvážit, změřit, spočítat, provnat, ale neuděláme to, protože k tomu nemáme důvod. Emoce nám umožňují se orientovat v tom, co chceme nebo nechceme a jak moc, tedy určovat hierarchii těchto chtění. Bez emocí není lepší žít než nežít. Ale to se opakuju.
Jinak pokud se shodneme na tom, kde mě citujete, tak se shodnem:)
Asi není nutné se více poznávat, možná, pokud se budete občas účastnit místních diskusí, stejně k tomu do určité míry dojde. Musím ale říct, že jste mě do nějaké míry zaujal – ve vší počestnosti, jsem dvakrát ženatý velmi dětný heterosexuál – už dlouho jsem něčí psychice nevěnoval tolik času zadarmo.
Prakticka promena incela v muze – komentare
Emoce vektor – to zkratka neznam. Svou vuli muzu velikost vektoru libovolne menit obema smery. Vladne mi jen cista logika. Na podobne teba prilezitostne narazim s kamaradkou, ale duvodu jsme se ani po nekolika letech nedobrali. Jsem co jsem, hraju s kartama co mam. Na jednu stranu jsem bezohledny hovado, na druhou stranu nemam problem rict nebo udelat co je treba. Co mam deti, nevenuju se zadnym svym konickum, protoze mi odvadeji od mych cilu. Neni to tsk ze bych si je silou logiky odpiral. Ale zkratka mi prestali bavit, svou vuli jsem toho nevedome dosahl. Stale to jsou hodnotnd a prinosne konicky, jen zkratka momentalne „zisk“ z nich neodpovida vynalozenym zdrojum, predevsim casu s detmi. A ja v jejich formativnich letech chci venovat kazdou moznou minutu pro to, byt s nimi. Ona zminena kamaradka napr. Nechape, jak jsem schopny byt mily a laskavy v interakci s detmi, napr. Jeji dcera je co se tyce dospelych rezervovana, ale ode mne se nechala po par minutach nosit za krkem, a behem vteriny jsem schopny prepnout do konfrontacniho rezimu a byt pripraveny na fyzicke nasili (vyresil sem fetku co prisla na detske hriste mit oplzly kecy na maminky). Obratem jsem zas blbnul s detmi. Proste se mam pod absolutni kontrolou. Verim, ze dobry muz ma byt plny paradoxu. Touzit po miru, pripravovat se na boj. Emocne otreseny byt schopny jasne myslet a vest. Jestli znate tolkienova pana prstenu (i filmova adaptace je skvela) tak podle tohohle meho idealu je napsana postava Aragorna. Cely roman je plny postav, ktere se s ruznou mirou uspesnosti snazi zvladnout svuj stin a integrovat ho.
V ostatnich diskusich se nejspis vyskytovat nebudu. Nic bych z toho nemel. Ziju rekonstrukci 130 let staryho baraku a vychovou malych deti. Incel mi vydrazdil tvrzenim ze je to celogeneracni problem, ja sem kurva jen o neco pres rok starsi, dilem z duvodu prebytku casu pri covidnich vanocich, dilem proto ze verim ze mu muzu pomoct, protoze verim ze jsme si pred 10 lety byli hodne podobni a ze pochazime ze stejneho rodinneho prostredi. Rozdil je v tom ze ja sem hovado a nefnukam. A on je pasivni priposranek.
Posledni dotaz z me strany, co a proc vas na me zaujalo ze jste do ciziho investoval cas?
@ Vrk
Chápu to tak, že se diskuse blíží k neodvratnému konci. Tak držím pěsti, ať ti všechno vyjde.
Mě je 57 a žil jsem podobně. Mě zaujalo to, jak píšeš o „plebsu“ a dědkách v hospodě co řešíte králíky. Já žiju na okraji Brna a taky se stýkám raději jen s „plebsem“. Akorát ti co to nadzvedlo, nevnímají asi vo co go.
Na stánku u prýglu například, řešíme podobný kategorie věcí. I v pár jiných pajzlech. Všichni jsou podobně v „montérkách“ či jinak působíme možná nepřístupně, nebo nebezpečně. Řada z nich má ovšem majetek a konto v řádu desítek mega. Jiní zase ne, a jsou rádi, že žijí.
Řešíme ovšem podobný zájmy. Samozřejmě „spořádaní vzorní občané“ chodící okolo, se obloukem vyhnou, myslí si, že se tam schází bezdomovci. (Ti tam samozřejmě občas taky zajdou, ceny jsou přívětivé). To mi napřímo dokonce jedna dáma řekla, že to je její dojem, nevěděla, že tam taky chodím. Holt svět je šalba a mámení. Je potřeba s tím nějak vyjebat a hlavně se z toho neposrat.
Čus a měj se.
Uvidime, zatim se diskuse zmenila v pro mne zbytečné hadku o to jestli jsem diagnostikovanej narcis nebo ne, coz pro mne ma maximalne akademickou hodnotu. Cekam jestli se sem vrati zirafa a odpovi na mou hypotezu. Za prani diky, kdyz nevyjde, muzu si za fo sam, ono to vzdy nejak dopadne. mam duveru v sebe i svou pani, zvladnem vse co si umaneme. Pro zajimavost jste stejny rocnik jako muj tata. Kdyz jste zivot vedl podobne, nejake rady s odstupem tech 23 let zkusenosti co nas deli? Co nedelat, co delat?
Este jedna vtipna historka zr zivota. Kdyz jsme pred temi cca 10 lety hledali dum, obcas jsem otestoval uroven mystni putyky a ve smradlavejch modrakach si objednal bile vino do pullitru. Z toho duvodu nebydlime v satelitu, ale na vesnici. Jsem tu mezi svejma
@ Vrp
Rady? No nevim. Hlavní rada bude asi „Neposlouchat žádný rady!“.
Radit bys mohl spíš ty ostatním. Ovšem dle mého pozorování, je to jedna z nejzbytečnějších aktivit v životě. Zatím si každej nadšeně a ambiciózně rozbíjí hubu sám na věcech, ke kterým měl tunu rad a odstrašujících příkladů.
Jen parafrázuju podle sebe pár tvých vlastních postřehů:
– furt ve střehu
– občas se spokojeně nudit
– pochopit co nejpřesněji, jak vysoko si nasadit laťku
rady si, stejně jako emoce vyslechnu, porovnám je se svým modelem světa a pokud to nějak zapadne, otestuju v kontrolovaném prostředí, kde selhání bude mít malé nebo žádné škody. většina lidí je alespoň v jedný věci lepší já.
nemám potřebu radit. občas, když si myslím že fakt můžu něco změnit, jako třeba mé rady incelovi, do toho investuju čas a nezištně pomůžu. Prostě jsem mu hodil záchranný kruh a ted už je na něm jestli se ho chytne, nebo se bude dál topit ve své představě že si něco zaslouží, má na něco právo, ale zajistit mu to mají jiní. Vlastně mi tak napadá že čas investovaný do článku nebyl nezištný. svou myšlenku jsem pustil mezi širokou veřejnost a získal nějakou zpětnou vazbu
@ Vrk
:-)) Něco jako „chamtivost je dobro pohánějící ekonomiku“. To už razil jeden z „Otců Ekonomů“ západní civilizace, jméno mi teď nenaskakuje.
Nejsi hajzl, snažíš se být upřímný a asi by se dalo říct čestný. Dost mě zaujalo, jak ti to v hlavě funguje, ale zatím jsem na to úplně nepřišel. A to je pro mě zajímavé, přeci jenom se v ledasčem vymykáš mojí běžné zkušenosti. Snad jsem odpověděl.
Chapu, jsem divnej a unikat, to pro me neni nic novyho. Funguju na zaklade velice jednoducheho algoritmu. Obecne jsem mravni, moralni, primy a uprimny. Povazuju se za dobryho cloveka, osobniho zisku dosahuji tak, abych neposkodil jine, v idealnim pripade aby z toho tezili i jini. Dojde li ke konfliktu, funguju podle „jak se do lesa vola, tak se z lesa ozyva“ kdyz se mnou nekdo zacne jednat necestne, hrube, chce se obohatit na muj ucet, tak padaji veskere zabrany a ridim se heslem na hruby pytel hruba zaplata. To ceho jsem schopny nepouzivam amoralne. Obecne se interakci s cizimi lidmi vyhybam, protoze jakozto pro 99% introverta je to pro me neskutecne vysilujici. Ale kdyz vidim jejakou krivdu, spatnost, tak neumim zavrit oci, a prejit ka druhy chodnik jak je moderni, proste si pro ten pruser dojdu a to zlo, v jakkoliv smesne podobe, konfrontuju, protoze verim ze nekonfrontovsne zlo ma tendenci rust. Zakladam si na integrite a tom, co si o sobe myslim ja (plus tech 5-6 lidi na planete, kterych si vazim). Jsem co jsem. Matka mi ridila cca prvnich 24 let zivota, ted uz si pripadam moc stary na to, co si o me mysli jini. Nejsem v konfliktu sam se sebou, to je pro me dulezite. Mym primarnim strachem ie byt ovladan, mym cilem je byt svobodny, nezavisly a hrdy sam na sebe, resp. Ze se budu stydet sam pred sebou za minimum veci. Chci byt dobrym tatou a vychovat silne, moralni jedince co se budou do posledni kapky krve rvat za to, cemu veri. Ok, muj ridici algoritmus neni tak jednoduchy.
‚Naopak příjemce má 100% povinnost se přesvědčit, že zprávu správně přijal a pochopil.‘ to má být jako vtip???? a mohl by autor všelaskavě vysvětlit, jak si to jako představuje v praxi?
Jako neregistrovany nam asi tezko odpovi, sam bych mel jeden dva dotazy. To na co se ptas je za me jasne, jako komunikace mezi posadkou lodi. Kapitan zada zmenu kurzu, podrizeny, prijimajici, zmenu kurzu zopakuje, aby se predeslo chybe. Kapitan musi rozkaz zadat v jazyce a doslechu kormidelnika, kormidelnik se musi presvedcit, ze zpravu prijal celou a ze nedoslo k sumu v komunikaci
To, co píšete, je bohužel něco jiného, než co píše autor.
Srovnej „kormidelnik se musi presvedcit, ze zpravu prijal celou a ze nedoslo k sumu v komunikaci“ s „Naopak příjemce má 100% povinnost se přesvědčit, že zprávu správně přijal a pochopil“. Odmýšlím zde nyní slovo „pochopil“ (to samotné by opravdu k Vašemu tvrzení inklinovalo), nicméně to ostatní už není v souladu s jedním z nejzákladnějších axiomů teorie komunikace – a sice 100% odpovědností !!vysílatele!!. To, co zde je popisováno jako 100% povinnost příjemce (ať už autorem či Vámi), je ve skutečnosti nanejvýš jeho „spolupráce“, nicméně zkuste prosím promyslet následující myšlenkové pochody:
– pokud k příjemci z důvodu chyby v komunikaci nedorazí ani náznak toho, že mu byla vyslána zpráva, jak může původním autorem či Vámi propagované „přesvědčení se“ vykonat? Co více, jak pak může za to cele (100%) nést odpovědnost?
– jakým způsobem může příjemce validovat přijatou zprávu proti zamýšlené (vyslané) informaci (tím se nemyslí validace na chyby či „šum“, ale na 100% správný obsah sdělení), pokud nemá její původní etalon? Co více, jak pak může být za takovou validaci cele odpovědný?
– příjemce, pokud validuje něco komunikací s vysílatelem (odesílatelem), stává se sám vysílatelem (i když ne již původní zprávy, která je diskutována, ale jejího potvrzovacího protokolu). Jak pak může být původní odesílatel (nyní tedy v roli příjemce onoho potvrzení, který má (dle autorova a Vašeho tvrzení) „100% povinnost..“) odpovědný za jeho (původního příjemce, nyní vysílatele) případnou nečinnost?
A ještě douška: Jak neregistrovaný autor skutečně těžko odpoví přímým způsobem, nicméně otázka:
– má stále hodnotu i jako rétorická
– je vhodnější formou otevření prostoru pro případnou kritiku – tedy místo věty „nemáte pravdu“ je vždy vhodnější, komunikačně bezpečnější a zejména výrazně slušnější stavět jako soubor jedné či více otázek vzorce „proč je platný fakt X (kterým podporujete Vaši hypotézu/tvrzení)?“, „na základě čeho by bylo Vaše tvrzení platné, pokud by fakt X neplatil?“, „proč se domníváte, že máte pravdu vzdor faktu Y?“ a „proč se domníváte, že fakt Y či Z ve Vaší tezi neotvírá alternativní vysvětlení, které Vaši tezi může invalidovat?“. To není otázka ironie či zbabělosti, to je prosté následování starosvětského principu „errare humanum est“, kdy pochopitelně i autor odporujícího tvrzení pokládá jej takovým způsobem, aby jednak vedl k zamýšlenému zamyšlení se navrhovatele, jednak – takříkajíc mezi řádky, nevysloveně – tím autor, sděluji o své tezi informaci „samozřejmě mohu něco neznat, nevědět, opomíjet, nedomyslet nebo se prostě mýlit“, třebaže si to primárně nemyslí, není si takového omylu vědom či jej nezamýšlel.
– atribut „neregistrovaný autor“ je, pokud se nemýlím, ve zdejším CMS, platný k okamžiku zveřejnění článku. Proto tedy prosím o vysvětlení, proč z Vašeho pohledu tato hodnota atributu znemožňuje, aby se tento jeho stav k okamžiku mé otázky či kdykoliv v budoucnosti změnil?
zdravím, zde autor. Koste pochopil, co jsem chtěl říct. Zde: „sdělovatel zprávy máš 100% povinnost ji podat tak, aby jí příjemce přijal“ jsem nešťastně použil slovo přijal. Bylo myšleno ve významu anglického accept, ne jako receive. Takže sdělovatel musí zprávu říct tak, aby jí kormiledník slyšel, pochopil její význam i smysluplnost
Autor článku je komoušský idiot.
Článek je ok. Sice to není přímo reakce na incely, ale i tak je to ok. Nějaký podobný text by klidně mohl být v učebnicích budoucí rodinné / občanské výchovy. Líbí se mi ta část, kde si má čtenář vytyčit cíle a pak jednoduše na nich pracovat. No jo, ale jak se rozhodnout, který cíl je ten pravý? A který nám pouze vsugerovala ta společnosti, již jste nazval krysí závod?
Mám jenom dvě poznámky: ženský jsou na bad-boys, takže ten chlap s lopatou bude mnohem více úspěšnější, než ten co vztek potlačil. A bordel na stole znamená, že ten dotyčný skutečně maká, zatímco jeho kolega s čistým stolem pouze práci předstírá, což je v korporátní sféře bohužel hodně běžné.
Zirafa:
Jak vidno, jsi úchyl.
Zalez a přejmenuj se na Krtek.
Před tím nám ale vysvětli, proč jsi zvolil tenhle nick.
Rád bys žirafičky, nebo to má znamenat touhu po nadhledu?
Možná přezdívka…
@ Forge
Je to marný, je to marný, je to marný… (myslím Žirafáka). Zasekl se a nic s ním nehne. Já to vidím, že fakt založí politické hnutí Internacionála Pro Nápravu Lidstva. Aspoň udělá kariéru. A bude hafo žirafek a žirafátek.
MK:
Marnej jseš ty, protože to přeháníš.Teď se nedozvíme to, co mě na něm zajímalo nejvíc.
Říkám to furt: Ynženýři a docentáti, to je horší než mor!
@ Forge
Ale posim ti sněhová vločko, dáš si další štamprli a bude zas dobře. Fakt myslíš, že ne takový „řečnický“ dotazy by ti někdo odpověděl? Mor ho! Kokainu Slava!
MK:
Teď už je to passé, když jsi ho vyděsil!
To už se nebude doufám opakovat a holt si vezme do hrobu.
Snad to přežijem, ale styď se.Jelito!
@ Forge
Hluboce se stydím dle rozkazu. Jen si dovoluji bezcenný podotek, že jsem psal dvě hodiny po Vašem zdvořilém dotazu ku Žirafičce. Vona mezitím stejně utekla, je plachá.
Dovolte mi odejít, Vaše Jelito!
pokud se sebou chceš začít něco dělat, doporučuju ti si poslechnout následující kanály (řazeno sestupně), max. jedno video denně, po zbytek dne o tom přemýšlej:
https://www.youtube.com/@Orderofman – především playlist friday field notes
https://www.youtube.com/@JordanBPeterson
https://www.youtube.com/@Nickjfreitas/videos – playlist be a man, ale spoustu dobrých videí nemá zařazených
pod čarou (kanál se primárně zabývá jiným tématem, takže videa tam musíš hledat)
https://www.youtube.com/@WarriorPoetSociety/featured – správná videa najdeš podle titulků, řezení do playlistů je neúplné
https://www.youtube.com/playlist?list=PL0sQ3n0iQgQJDDoMaaNMdTqZvtV5nrMB-
ahoj Žirafo, zde autor. jsem rád že přeji jen hledáš řešení. Je to reakce na incely. Neradím ti tu, jak sbalit nějakou blbku na baru na jednu noc. o podobné kratochvíle jsem nikdy neměl zájem, nedělal to, nemůžu vtom poradit. vždy jsem rovnou chtěl vztah na celý život. Plus jsem na tom byl jako ty, hodně podobně. tvůj 2. článek mi zaujal v detailech o rodičích samé slovo, musel, nesměl, nehráli si, nějaké kroužky, dobré známky… korunu tomu dala věta, že jsi rodiče nepožádal o názor, protože je máš v úctě a tak čekáš až na téma s kterým přijdou oni. nezlob se na mě to není úcta, to je strach.
mam hypotézu, že tě vychovávala autoritativní matka, i tvůj otec se jí bojí a je pod jejím vedením. Matka ti řídila od mala každý aspekt života. potírala jakoukoliv zvědavost, vyžadovala naprostou poslušnost. Nevíš jak jednat s ženama, protože jsi v rodině nikdy neviděl zdravou interakci muž x žena. Trefil jsem to aspon trochu?
s těmi cíli – zkus toto – představ si že ležíš na smrtelný posteli, u čeho ti bude v životě líto, žes to nestihl? Jinak pravý je každý cíl, po kterém toužíš, pak už je to jen najít cestu, všechno jde. U tebe je problém, že bez autority nad sebou jsi naprosto pasivní a jen čekáš až ti někdo dá rozkaz. původně jsem si myslel žes v práci před důchodem dal výpověď, protože si v tom neviděl smysl, v druhém článku píšeš, žes ani na to neměl koule a že tě vyhodili. buď sakra aktivní, ne pasivní.
Taky ti pomůže se nudit, ano nudit, ale v pozitivním smyslu. sednout si v tichu, nebo v lese na hodinu, zavřít oči vyčistit si hlavu, pak ti sami přijdou zajímavé myšlenky. Jako dítě ses to nenaučil, protože tě přetěžovali nějakýma kroužkama na který si ani nepamatuješ a na kterých ses nudil toxicky, tak vznikl tvůj odpor k nudě. Zkoušej různý věci. tos měl taky dělat jako dítě, zkusit X věcí, zjistit co tě baví (protože to co dě baví je většinou to, na co máš talent a jde ti to samo) a tomu se pak věnovat.
vše mám z životní zkušenosti, matka mi vychovávala podobně jako jsem popsal výše, někdy kolem 27. roku života jsem začal poznávat sám sebe
opusť tu svou rigidní myšlenku – ženy jsou na bad boys. ne všechny. A víš proč? protože takoví ti malí prevítci jsou ochotní stát si za svým. Ono dnes je problém s tím, že zdravá maskulinita je ze společnosti vytloukána v rámci tažení proti té toxické. Je nám servírováno, že dobrým mužem je milý chlapík. úslužný dobrák, co si za ničím nestojí. Doporučuju knihu No more Mr. Nice guy. Proč jsi tak fixovaný na ženy co chtějí bad boye? je to snad tvá cílovka? spíš ne ne? tak to neřeš.
Vyšlo i česky:
https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/prestan-byt-hodnym-klukem-531001
pokud se Žirafo chceš změnit a najít partnerku na celý život, rád ti na základě svých zkušeností pomůžu. pokud jen hledáš validaci svého modelu problému, tak je to pro mne ztráta času. kde začít jsem ti ukázal. Pak musíš začít vytvářet příležitosti pro seznámení, ženou nepotkáš ani ve videohře, ani v pornu. řek bych ti že ani v baru. Prostě musíš začít žít v reálnem světě, najít si reálné koníčky, tím vytvoříš příležitosti. I kdyby to byl koníček v mužském kolektivu. uděláš si nové kamarády a známé, kteří budou alespoň částečně mít stejný životní kurz no a ti mohou znát nějakou tu tvou osudovou ženu. Tohle se ti za počítačem, kde hraješ hry s dětmi nestane.
Ano, součástí problému je i to, že společnost ženám vtlouká do hlavy to, že jejich jediný přínos světu je v tom, jak vypadají a kolik kůže ukážou. Ale to neovlivníš a vlastně, je taková povrchní nána tvá cílovka? spíš ne, tak proč tím ztrácet čas
Tolik slov…
Jednoduché shrnutí podala před leta skupina hudebníků známá jako Pod Černý vrch:
„Ten, do drží celibát
nemusí se cely bát…“
(Pravděpodobně Celibát,Maťa, 2000)
Svůj příspěvek k problematice ovšem podala někdy okolo roku 1980 i hudební formace Odvážní Bobříci, a to hitovkou Má milá je mrtvá, já to s ní dělám dál, říkaj že jsem prase, jenže já ji fakt mám rád