Pozor, jede zvíře - zpět na článek

Jen doplním, že nejezdím s koníky tisíce ročně, ale zase poprvé to taky nebylo.
Trámky, WD a podobné věci jsou šikovné ve chvíli, kdy si člověk musí půjčit vlek i auto – když mám obojí svoje, není problém to udržovat v top stavu, abych tyhle věci nepotřeboval. Ale třeba jsem si půjčoval plaťák na vožení sena a najednou v zrcátku vidím, že mi levý zadní „tykadlo“ s obrysovými světly visí jen na drátku. Stříbrná páska to vyřešila, než jsem to doma napevno heftnul dvěma stahovacími páskami.
Netvrdím, že by SUV nestačilo, nebo, že by se s tím dvoukoňka nedala relativně bezpečně tahat, jenže jednak pro mě bylo snazží si půjčit dodávku, než SUV a druhak jak jsem psal, mám rád slušnou bezpečnostní rezervu. A nevadí mi si za to trochu připlatit.
Kamera ve vleku je fajn věc, to nepopírám. Na druhou stranu, když se mi začnou koníci nějak hemžit, tak to je hned snadno k poznání podle změn pohybu celé soupravy. A tady se sakra hodí mít těžký auto, který ten vlek udrží a dokáže s ním rozumně rychle zastavit. Nemám nic proti profi přepravcům, jak jsem říkal, mám hned dva, jenže prostě neměli čas a já nechtěl riskovat, že by si to prodejce koně třeba ještě rozmyslel. Ta kobylka za to stála a je den ode dne dokonalejší.
S nakládáním je obecně problém, i když se koně bojí jen dvou věcí – těch, co se hýbou a těch, co se nehýbou. Měl jsem valacha, který neměl problém vlézt kamkoliv, do přívěsů i auta typu Paragan. Někdy si ale postavil hlavu, že ne a najednou se nakládalo třeba i hodinu a přes lonžku. Prostě jsou to zvířata, ne stroje. Proto si na přepravu pokaždé vyhradím nejlépe celý den, jelikož jeden nikdy neví, co se kde sešmoulí a cesty koňských myšlenek jsou nevyzpytatelné.
Parelliho lopata je k ničemu úplně kdekoliv, to souhlasím. Mám místo toho kouzelnou vestičku, jejíž magie spočívá ve velkých kapsách plných dobrot, zvládnutém jazyku equus a nekonečné trpělivosti.
Článek měl být takový malý výtah zkušeností pro někoho, kdo by to chtěl odjet sám a poprvé. Je mi jasný, že profíci, nebo skoroprofíci, se nad tím jen útrpně usmějí.