Pif, paf. - zpět na článek

Počet komentářů: 172

  1. Praděd když dostal před první válkou práci nadlesního v ruském Polsku, sbalil nábytek a poslal ho napřed. Dvě flinty si dal přes rameno, aby mu je nějaký nádražák neohnul a takto s prababičkou překročili státní hranici. Na nádraží na hranici měli sice nějaký kecy, do doby něž se vysvětlilo, že je hajnej, tak dá rozum, že má ty drahé flinty radši u sebe. Dneska by mě zavřeli už cestou na nádraží. Prostě už nežijeme v tom žaláři národů, ale v demokracii. Na druhou stranu si zase praděd nemohl třeba oženit s nějakým jiným hajným.

  2. Anton Špelec nebyl členem žádného volného sdružení ostrostřelců, ale regulérní měšťanské domobrany, které spolu s se střeleckými sbory a veteránskými spolky tvořily součást Landsturmu, který byl vedle Společné armády a Landwehru jednou ze 3 složek ozbrojených sil Rakouska Uherska. Landsturm byl koncipován jako záložní vojsko. Zakládání domobraneckých spolků záviselo na povolení okresního velitelství domobrany, které bylo vydáváno s ohledem na to, zda pro případné použití ve válce dávaly záruku ohledně řádu, bezpečnosti a vojenských výkonů.
    Konkrétně u měšťanských sborů byla spjatost se armádou zdůrazněna i tím, že počty jejich důstojníků a poddůstojníků se měly řídit ustanoveními pro prapor či setninu Landwehru. Ve smyslu zákona o domobraně z roku 1886 podléhalo jmenování spolkových důstojníků pro potřeby obsazování velitelských funkcí v domobraneckých tělesech schválení přímo císařem.
    Organizačně a velitelsky podléhaly politickému zemskému úřadu (místodržitelství), velitelství zemské obrany a ministerstvu pro zemskou obranu.

    1. Díky za upřesnění. Otázku domobraneckých spolků jsem do podrobna nezkoumal. Měl jsem za to, že Špelec byl něco jako sportovní střelec, ale už je to fakt dlouho, co jsem to viděl naposled. Hlavním smyslem článku je poukázat na vztah ke zbraním dříve a dnes.

  3. Rakušáci to mají co se opakovaček týče (kromě opakovacích pump – ty jsou v kategorii A takže úplně zakázány po masakru někdy v 90.) takhle koncipovaný dodnes. Bez zbrojáku po 18. roce možno zakoupit po 4 denní čekací periodě.

    Mimochodem po zákazu těch pump jich asi 40tis. „zmizelo“

  4. Na to novém zákoně je největší prasárna možnost zabavit zbraně po udání jakéhokoliv aktivního soudruha nebo státního vohnouta. A potom v případě podporování extrémistického hnutí, co se tím rozumím asi nikde specifikováno momentálně není.

    1. To už nějak dodefinuje vnitro nebo nějaký znalec na extremismus o to se fakt nebojím.

      1. Tak samozřejmě ta gumovost zákona je účel

      2. Lidi, co se narodili 18eho, proste ZP nikdy nedostanou.

    2. Tim extremistickym hnutim bude asi myslen GD, ne?

  5. Kontrolní otázka – když už se ten parlament údajně jen třese touhou zbraně zakázat a střelce zrušit, tak proč prostě neuhnuli tlaku z EU? Bylo by přeci tak snadné říct „my nic, to Brusel, nedá se s tím nic dělat“ a umýt si nad tím ruce.

    1. Si nemyslím že by pro zákaz zbraní byla nějaká většina mezi zákonodárci, nebo jsem to alespoň nezaznamenal. Pár nářků od pirátů a sem tam možná někdo u starostů nebo TOPce ale jinak ticho. Pak teda ještě ten covidovej fašounek Kuba z ODS.

      1. Je to tak, ale nedáme si přeci možnost si zanaříkat kazit fakty. Stejně jako ty údajné Rakušanovy plány, on tam v době platnosti nového zákona už nejspíš nebude, nebo alespoň ne dlouho.

        BTW, já bych proti rozumně zorganizovaným psychotestům jednou za x let vcelku nic neměl, nějaký filtr postupně zmagořených jedinců by klidně být mohl. Ale v té organizaci a časové náročnosti bude zakopaný pes.

        1. Psychotesty jako filtr stojej za hovno. Inteligentní člověk je celkem snadno oblafne. Navíc by se musely každý dva roky opakovat, protože se psychika prý vyvíjí. Navíc jsou psychotesty závislý jak na okamžitý náladě a stavu zkoumaného člověka, tak na okamžité náladě a stavu psychologa. Krom toho je málo psychologů a těch dobrých ještě míň.
          Mnohem užitečnější je to, co se dělá teď – spolehlivost a bezúhonnost. Protože většina opravdu narušených lidí a pošuků tím neprojde, nějaký ten škraloup si obvykle nashromáždí.
          A ani sebelepší psychotest ti nezaručí, že ti do půl roku nejebne z nějaké osobní krize/katastrofy, nádoru na mozku nebo se u tebe projeví nějaká duševní nemoc.
          A zrovna Kozák by ten psychotest obešel s prstem v prdeli, inteligentní byl na to dost. Možná by to odhalilo nějaké opravdu komplexní klinické vyšetření, ale to nikdo dělat nebude, trvá to dlouho, je to drahý a nejsou na to lidi.
          Ostatně, stačí se podívat třeba na kriminální činnost bývalých a současných příslušníků PČR, kteří absolvovali asi nejkomplexnější běžně dostupné psychotestování.

          1. Pokud byl David Kozák skutečným pachatelem…

          2. Přesně tak, mám u fízlů kámoše. IQ kolem 140 v Mense.

            Když před cca 7 lety dělal psychotesty tak mi říkal: “mi to přišlo jednoduchý odpovídal jsem tak jak mi přišlo že se po mě chce odpovídat, ne podld toho co jsem si myslel”

            1. Jasně. Klasická otázka je Díváte se rád do ohně? Jasně, každej. Je to evoluční věc. Oheň je teplo, jídlo a bezpečí. Ale v psychotestu nebudu riskovat, že ně budou podezřívat z pyrománie, takže píšu ne.
              Nebo ty postavy muže a ženy. Každej, i ten nejhorší misogyn si můźe zjistit, že maj bejt velký, vycentrovaný a stejně velký. A bez přehnanejch pohlavních znaků.
              Atd.

              1. V tom mozna bude podstata toho testu – ukazat, ze jsi dost chytrej na to, abys jim to nesezral.

                1. Když jde do tuhého, tak se nasadí projektivní testy, u kterých nemáte ani ponětí, jak správně odpovídat. Začneme Rorschachem, pokračujeme TATem (tématický apercepční test) a navrch dáme MMPI. A jste nahraní.

                  Jenomže o to nejde. Jde o to, abyste prostě přispěli obolusem rakovinně rozbujelému počtu psychologů. A oni taky chtějí svůj mrzký peníz na chleba, že jo.

          3. shane
            Jo, psychika se vyvíjí – nakonec an jeden z nás nereaguje v řadě případů tak, jak by reagoval třeba ve 20, to si uvědomuje i inteligentní laik. Životní historie se prostě do tý šedorůžový hroudy nějak otiskne.
            Plus samozřejmě můžou nastat nějaký změny z důvodu nemoci a tak.
            Celkově souhlas. Oblbnout řadu testů není problém, pokud nejsou fakt do hloubky a dlouhodobý.

    2. EU požadovala zákaz zbraní?
      České státní orgány a odborná věřejnost přizvaná do panelů a diskuzí o změně zákona mají vcelku rozumný přístup a zbraně fakt zakazovat nechtějí.

  6. Díky za rozšíření obzorů. Poslouchám audioknihy, kde jsou i skutečně zdokumentované staré kriminální případy, ať už za R-U nebo první republiky, a vždycky mi bylo divné, když šlo v příběhu o střílečku, že u desperáta, i když někoho zabil, četníci nebo soud vůbec neřešili držení zbraně nebo jejího povolení byť to byl člen galerky, ale pouze tu vraždu.

    1. To byl svet jeste v poradku.

  7. Ty vole, žádní obvodní lékaři v tomhle fašistickém bordelu již nepracují od IV/Q 1992 se vznikem VZP a možností registrace u kteréhokoliv praktického lékaře- inu, stále trvá bolševické myšlení tak nějak setrvačností!

    1. A co jako? Zákonný termín jsem slyšel leda v televizi, veškeré mé okolí chodí k obvoďákovi, včetně lidí narozených po zavedení toho termínu. Stejně tak má většina na autě espézetku, přestože je to nově Registrační značka. Když se nemění obsah ale jen jméno, tak se nový termín jen tak snadno nechytne.

    2. Jsem zvědav, jak to „vyřeší“. Např. ivo gabal na dvtv již předvedl sadu zlepšováků a je jen drobnou vadou na kráse, že všechny již jsou součástí platného zákona o zbraních a střelivu. Byť sám zakládajícím členem ‚kruhu nezávislé inteligence‘ a nebojí se v rozhovoru argumentovat proti odborníkům s dopomocí chatgpt, toto mu ňák uteklo.

      Ale vtipné je, že ve dvojici „blázen se zbraní“ hoši prioritně řeší tu část „se zbraní“ a nikoli „blázen“. Přičemž kdyby řešili část ‚blázen‘, jejich činy by přímo vedly na hepnarovou, breivika, kozáka, kováře z uherského brodu, …, … . Vždy šlo o lidi, kteří měli nějakej problém s režimem či vývojem společnosti, anebo byli současnou společností nějak vykolejení. Možná by tedy byl dobrej první krok udělat něco s tématy, která mohou lidi pošahat. Jako máslo za kilo (či kolik teď stojí), společnou nebinární sprchou pro vaši dceru a 17 letého ahmeda, kterému už rostou chlupy z uší, podporou procházek lidí v koňském postroji a šulinem ven, přivandrovalci, kteří dělají mega bordel a mají větší prioritu než běžná populace, atd. Nemyslím, že toto všechno nějak přispívá k úbytku bláznů, kteří mohou zaútočit jakkoli.

      Už jsem to zde psal vícekrát, ale dobrovolně jsme ukončil příjem [státních i závadových] vysílání; vidím je tak 3x do roka. Tím a pobytem na maloměstě jsem nějak ustrnul v čase, a silně vnímám jak společnost degeneruje. Zprávy jsou formulovány pro intelektuálně méně nadané lidi, reklamy jsou z 75% určené pro přestárlé obyvatele domovů důchodců. A lidé v „metropolích“ o 50 000 a více jsou asociální jako prase. Teď mne kdosi zprcal v páře na bazénu, kde jsem hovořil[tiše] s vlastním dítětem odpovídaje na jeho otázky(a jen ex-post našel na dveřích symbol úst s prstem[psst!]). A co více! Odpovídal jsem i na otázky cizího dítěte!! Upřímná odpověď postiženému, ať si příště řekne hned, že nějak přestaneme, vedla jen na další invektivy. Ne, cokoli jen ne řeč mezi lidmi. Raději se 15 minut nasírat, že druzí mluví když nesmí!, a pak si stěžovat na nějaká vágní nařízení. Správné je přetrpět trapnost výskytu ve stejné místnosti, když bohužel nemá love na saunu doma, a pak sportovně užitkově zpět do izolace vlastní ubikace. Ale pomalu to jde i na venkov. Teď jsem v nějakém zapadákově pozdravil(a hned šel dál) při míjení se bábu v obchodě: „Dobrý den!“ ~ „Co je? Co se děje? My se známe?“ ~ „Ne, já … tak nějak … zdravím lidi, když někam přijdu. Příště už mě budete znát.“

      1. (sorry, chtěl jsem top-level comment, nejde máznout).

      2. Gabal sam by mel jit k psychiatrovi, aby poskytl etalon blbosti. Pak si jsem jisty, ze strelci projdou vsichni.

        1. Hlavně gabal není sám. Už se vyjadřoval ňákej mudr, že by jako chtěl mít přístup k registru, kdo má bouchačku. Což určitě nepovede na další posílení korupce lékařů. Oproti tomu lékařům v současném stavu jistě nic nebrání poslat denně/týdně/měsíčně fízlům report: tyto [nové] lidé máme, koukněte se do registru, jestli nemaj bouchačku, protože by ji mít neměli. Stejně jako to dělaj, když třeba dojdete s nějak konkrétně zraněným děckem.

          No a jít k psychiatrovi … Osobně mám k těmto profesím(+psycholog, sexuolog, …) krajní nedůvěru. Shodou okolností teď nedávno vyšel i rozhovor o pachových stopách. Zkoumali dokazování pachových stop a zjistili, že v roce 2000+ eksperti stále nepoužívají dvojitě slepé testování. Neuvěřitelný. V rozhovoru zmínili i myslím obecně známého koně, co „uměl počítat“, jako ukázku toho, proč to eksperti na pachové stopy nedělaj úplně dobře; teď jsem to hledal a clever hans počítal v letech 1895 – c. 1916. Zhruba od této doby víme o nutnosti dvojitě slepýho testu. Je-li tato neschopnost/neznalost na ekspertní úrovni možná, tj. 100+ let něco nepochytit, nabízí se otázka, zejména v dobách fluidního genderu, zdali experti psychologie a psychiatrie(, …), jsou opravdu nějakou zárukou čehokoli.

          A druhá věc: skutečné psychologické testy jsou vzácné a drahé. Rozhodně nikdo veřejnosti neuvolní něco drahého a vzácného, co si schovávaj pro soudy s vrahy apod. Pokud přijdete o řidičák, jedním z možných testů jsou obvyklé kecy „vzrušuje mne oheň“ či rozpoznávání písmen p a d, ke kterým je připojena jedna či dvě svislé čárky v horním či dolním indexu. Podobný bezcenný bullshit by se použil i pro testy na zbraně; jediný důvod, proč podobná testování existují, je že si jej psychologové protlačili, aby měli na čem snadno vydělávat.

          1. Jen tak mimochodem, kdybych náhodou dělal někdy ten psychotest tak na otázku jestli se rád dívám do ohně mám odpovědět jo a nebo ne? Já jsem si říkal že jako jasně že ne, ale pak mě napadlo jestli to nejni jenom nějakej chyták…

            1. tam jde o to hlavně odpovídat konzistentně, tou konzistencí si detekují chyby či podvody, i určují závěr. Až uděláte první test, uvidíte to sám. Při vyhodnocování (starších) testů si zkoušející prohlíží zapsané odpovědi a porovnává něco na diagonálách, sloupcích. Velikost pole(modulo) je šířka řádku, u elektronických je to těžší, ale nejste idiot.

              Jsou tam podobně formulované otázky, a předpoklad psychologů je ten, že jste taková jitrnica, že když předstíráte, nebudete s to předstírat konzistentně. Ale je tam problém. Např. jsou tam otázky typu: „dokonale znám zákon“ a „perfektně dodržují zákon“ což není úplně totéž a těžce trpní dunning-krugerem. Dál jsou tam otázky jako: „rád(/vzrušuje mne když) se dívám do ohně“, „cítím se skvěle v extrémním počasí“, „povodně mne naplňují adrenalinem!“ a které tak nějak [asi] pasují k sobě. A tam je rozdíl kdo ty otázky čte, jestli mařena z nákupáče, anebo franta basejumper. Oba to budou vidět jinak ~ Logicky každej se rád dívá do ohně. Oheň je evolučně teplo a bezpečí. Případně dobrý jídlo. Ale málo kdo je dnes přes noc venku a tak se to nedozví ;) a podle slovenských psychologů (IIRC) je to agresivita, stejně jako červená barva, ovšem. Pokud vzdorujete (dobře oblečen ovšem) šílené vánici a hroznému větru, a přesto ‚vítězíte‘, cítíte se skvěle. Cítil-li jste se jednou takto skvěle, příště chcete znovu na procházku do totálních sraček. Mařeně ovšem zplihne frisura, takže ta to uvidí jinak. –> nemám návod jak odpovídat. Důležitá je konzistence, ale kdybych chtěl napsat pravidlo, pak asi přečíst si větu, tu nějak abstrahovat co by jako měla obecně říkat, a odpovídat jako ideální uchazeč. V případě řízení auta jako mařena z nákupáče (když na mě někdo křičí –> rozpláču se! == není agresivní; sice nabourá, ale to je OK). V případě žádosti o místo u pořádkových sil apod. upravíte hranou roli dle požadavků :D Samozřejmě pokud přijdete na test v bombru, na čele tetovačka acab, „rozplakání se“ může vzbudit nežádoucí pozornost.

              Přesné odpovídání asi nehraje roli; když jsem se jednou doptával na význam jednotlivých vět, bylo mi oznámeno, že jestli se budu ptát, negativně to ovlivní výsledek. Není-li otázka jednoznačná, neodpovídáte za sebe, ale za průměrného občana, který větu čte a nějak typizovaně ji chápe.

              1. A kdyby o něco šlo, tak žádné takové otázky nedostanete. Budete testován psychologicky zcela jinak.

                Dopravní psychologie je víceméně podvod. Tam jde o to, abyste prostě dal vydělat na chleba psychologovi. Nic víc.

          2. alfonz19 22.1.2024 v 10:08
            „Už se vyjadřoval ňákej mudr, že by jako chtěl mít přístup k registru, kdo má bouchačku.“

            Přístup do registru se chystá v rámci „velké novely“ od r. 2026…
            Proti dnešnímu stavu to bude jenom technikálie k urychlení procesu…
            § 20a – Každý lékař, který v rámci poskytování zdravotních služeb zjistí nebo nabude důvodné podezření, že pacient trpí nemocí, vadou nebo stavem, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost podle tohoto zákona, je oprávněn u příslušného útvaru policie ověřit, zda je taková osoba držitelem zbrojního průkazu; příslušný útvar policie tyto údaje lékaři sdělí bez zbytečného odkladu.

            1. pak ok, tyto paragrafy jsem nepokladal z nutne si pamatovat. Nicméně smysl mi nedávají. Lékař tuto informaci nepotřebuje a pak ji nemá mít. Nebo by snad měl léčit jinak pokud …? Má hlásit každého cvoklého nebezpečného a ať si s tím pčr dělaj co chcou. V obou případech to ale bude znamenat, že cvoklí nebudou dobrovolně vyhledávat pomoc psychiatrů, což už jednou nezafungovalo s tím pilotem, kterej kvůli neléčenému stavu spáchal sebevraždu. A bál se ztráty licence skrze psychiatra.

          3. „A druhá věc: skutečné psychologické testy jsou vzácné a drahé. Rozhodně nikdo veřejnosti neuvolní něco drahého a vzácného, co si schovávaj pro soudy s vrahy apod…“

            Psychologické testy a detaily o nich se zásadně nezveřejňují. Nenajdete to ani na internetu, můžete to zkusit. To se mezi psychology dodržuje poměrně striktně.

            Nic drahého a vzácného. Prostě musíte vydat poměrně značné úsilí, když se chcete něco do detailu o těch testech dozvědět. Navíc je za tím dost psychologické teorie. Laik nemá v podstatě šanci dozvědět se podstatu serióznějších testů – o drahotě to není.

            A pak jde také o to, jestli to chcete dělat správně.

            Psychologické testy typu dotazníků a sebeposuzovací škály se používají toliko jako start. Jejich závěry se ověřují serióznějšími testy, pokud tedy na tom záleží, aby to psychologické testování mělo smysl. Můžete klidně lhát, řada dotazníků má lži-skóre, které vychytají ty hloupější. A zbytek vychytá to následné testování serióznějšími testy.

            Ale na předstírání psychologického testování ála dopravní testy nebo jiné povinné testy – se samozřejmě dělá ledacos.

            1. Jsem laik a informaci mám jen od jednoho řekněme poučeného. Mohu se mýlit. Onou ‚drahotou‘ a vzácností jsem to myslel jako s atb. Novou testovací metodu nevyvinete přes noc, nenaučíte se ji přes noc (kupř. co jsem slyšel kurzy na cbt nejsou úplně zdarma a zvládnutí metody stojí dost času; ale nevím), a proto nová metoda bude něco stát. A určitě jich není v současné době dostupných 50 různých, takže by ztráta jedné či dvou asi vadila. A proto její detaily a vyhodnocování nejsou veřejnosti dostupné, aby se lidi nenaučili předstírat a metodu nezhoršili/nezničili. Tak to chápu.

              Do jaké míry ty skutečné testy jdou ovlivnit a co je možné se naučit, těžko říci. Ono když např. přijde člověk, kterej nemá žádnou ‚řeč těla‘ a jen sedí paralyzovanej 4h v kuse (kdesi na youtube jsem jednoho takového viděl), no úplně normálně to nevypadá. Ale zase jako u každé utajované metodiky nemáte žádnou možnost ověřit, zdali to není naprostej bullshit, a jen pocit zkoušejícího. Frenologie, bite-marks, … kdysi taky docela frčely a byli veřejnosti těžko vysvětlitelné…

              1. Nové psychotesty není třeba vyvíjet. Jsou jich plné pytle. A i kdyby – to nejdražší na psychotestech není jeho vyvinutí, ale standardizace. Tedy ověření na vzorku populace pro muže, ženy, různé věkové skupiny. A vypracování norem a standardů k psychotestu.

                Když si dáte opravdu hodně moc práce, tak se libovolný psychotest naučíte a pochopíte. Střípek po střípku ty informace nakonec seberete. Bude to něco jako hledání pachatele z různých indicií tu a tam onde.

                Psychotesty a psychoaterapie (ála cbt) jsou dvě různé věci, to bych nemíchal.

                U psychologa záleží na objektivitě, znalostech a zkušenostech psychologa. 30letá kočena, co dělá znalecký psychologický posudek, žije v sociální bublině filozofické fakulty a lidí kolem nich, a trpí ženskou sounáležitostí se sklonem k feminismu a soucitem s každou ženou – na tu nemusíte vynaložit příliš úsilí na oblbnutí.

                Výkonové psychotesty asi neoblbnete – to jsou testy, které mají zjistit vaše limity možností. Testy inteligence, představivosti, kognitivní testy pozornosti, psychomotorického tempa, paměti,… Nebo testy mající odhalit demenci či poškození mozku. Můžete předstírat jen nižší výkon, vyšší výkon si asi z prstu nevycucáte.

                Testy osobnosti pak můžete do jisté míry oblbovat, ale záleží na zkušenosti vaší a psychologa.

                Dotazníky jsou sranda testy, mají sice lži škály, ale předškolní dítě je nezvládne neb nemá ještě schopnost introspekce, a dospělý může lhát. Na dotaznících se dá vydělávat (dopravní psychologové, zbrojní psychologové), ale vypovídající hodnota je striktně blízká nule. Proto se ověřují nezávisle.

                Psychologové se často dost opírají o výkonností testy, které srovnávají s projektivními testy osobnosti. U projektivních testů lidi netuší, co je „správná odpověď“. Nemluvím o sranda testech typu „nakresli strom“, kde veřejnost ví. Ale už jen ten zprofanovaný Rorschachův test, co máte v každém filmu – dokážete uhodnout, co je ta správná odpověď? Prakticky nikdo z laiků vůbec netuší, co se tam hodnotí a jak.

                1. je celkem jedno co je tam drahé, ale něco tam musí být drahé, jinak by je mohl vytvářet školník v hluchých momentech jeho dne.

                  „U psychologa záleží na objektivitě“ — to je proč se psychologa a psychiatra obecně „bojím“(pozn. nikam nedocházím, ale něco jsem zaslechl :) ). Pokud on bude v našem rozhovoru inteligenčně kulhat, či bude mít dramaticky odlišnou životní zkušenost, můžu být velmi snadno nepochopen, či misinterpretován. Zejména mladá psycholožka(bez urážky) [která o 2 roky později rozvrátí vlastní rodinu, kvůli péru, které stojí pevněji(opět nejsem součástí příběhu )], bude mít těžké chvíle pochopit racionalitu chování staršího tradičního muže, ale přesto vydá nějaký svůj postoj o tom divném individuu navštívivším její ordinaci. Tj. COKOLI, kde něco zkoušející subjektivně hodnotí, je problém. A jak sám říkáte, můžete relativně přijatelně hodnotit směrem dolů (profesor na konzervatoři hodnotí umělecké kvality svého žáka), ale dost blbě směrem nahoru (žák konzervatoře hodnotí umělecké kvality svého profesora). Ale nevíte kdo proti vám sedí, a osobnost je spředena z mnohoa schopností a vlastností. Je vůbec nějaká objektivita možná?

                  Výkonnové psychotesty — asi máte pravdu, nic o tom nevím (ale rád se dozvím). Věřím tomu, že např. citlivost očí(taková ty barevná čísílka) neoblbnu. Disgrafik je ale v testu značně znevýhodněn(false negative). Stejně tak frekvenční rozsah kde ‚ucho‘ slyší. Ale test inteligence? Třeba tato klasická otázka: „1,2,4,8,16,X“ Easy, ne? Ale každej matematik ví, že X je cokoli, a když mu dáte 5 minut, dá vám pro libovolné X vzoreček. A když např. napíšu 31, nebudu podle testu ten, kdo zná `Moser’s circle problem`, ale budu blbej. Anebo IIUC prostorová představivost je silně poškozena historií a tréninkem jedince a možná nějak vypovídá a jeho aktuálních schopnostech, ale neříká nic o zítřku či o minulém měsíci, což IIUC neodpovídá myšlence čísla IQ, jeho historii ani způsobu, k čemu je používáno. Nebo paměť. Můj spolužák s červeným diplomem dal naprosto otřesnej předmět napoprvé po zanedbatelném učení se. Já žel v potu tváře napotřetí, ač tedy mé studium bylo spíše flákačského typu. Ale půl roku na to bych tu zkoušku napsal stejně a on si nepamatuje definici z prvního listu. Ale v testu paměti mě kolega jistě roztrhá na kusy…

                  Způsob hodnocení Rorschachova testu neznám, ale velmi by mne zajímal (a vím, že mi nic podstatného neřeknete :) ). Ale čuju tam hroznej smrad. Borec si udělal fleky a ty si pak kalibroval. Depresivní člověk dělal toto, tam ten tam viděl toto. Ten mluvil rychle a pomalu, zatímco … Ale to je typickej problém s rozdílem implikace a ekvivalence. To že přijde někdo, kdo se v testu chová stejně jako depresivní člověk VŮBEC neznamená, že je depresivní. Pokud tam není nějakej háček, kterej je samozřejmě utajovanej aby se test moc neznal, tak to prostě jen znamená, že test se dá použít pro dodatečné potvrzení kupř. depresí. Pokud vím, že je depresivní, pak by s pravděpodobností X měl dělat Y. Ale děláli jen Y, pak to neznamená, že je depresivní, a test prováděn jako jediná diagnostika je k ničemu. Budu rád za každej komentář proč to co píšu je blbost, a jaké jsou tam bezpečnostní mechanismy, které podobné chybě zabrání. Pokud lze nějak sdílet ve formě, která test nepoškodí a současně alespoň něco řekne.

                  A tohoto se právě bojím. Metoda je tajná, ‚pochopitelná‘ pouze zasvědcencům a nikým jiným nezávisle nepřezkoumatelná. Pokud jen začátečník musí hodit na stůl desítky tisíc a 140 hodin nalejvárny(zákldní kurz rorschacha), již investoval fakt moc na to, aby byl nezaujatý.

                  1. Načal jste příliš mnoho témat.

                    Začnu tím, že měření inteligence a zjištění IQ žádného psychologa moc nezajímá. Ale zato to zajímá bulvár, laiky, novináře, atd. Měření inteligence se dělá pro zjištění výkonu v různých inteligenčních disciplínách, a bylo vymyšleno pro hledání handicapů.

                    Když se objevil první inteligenční test na začátku 20. století – Stanford – Binet, jeho účelem bylo včasná diagnostika handicapů u dětí, aby se včasným zaměřením na problém tento napravil.

                    Dodnes jsou všechny inteligenční testy velmi citlivé na handicapy. Máte-li nedostatek v určitém druhu inteligenční podoblasti, ubere vám to poměrně hodně IQ. Máte-li genialitu, přidává vám méně. Cílem inteligenčních testů téměř nikdy nebylo odsledovat hodnotu IQ, ale zjistit profil inteligence v různých podoblastech.

                    Co se týká celkové inteligence, stejně se neví co to je. Existují různé teorie.

                    Zlatý standart je Spearmanův univerzální g-faktor, který zlepšuje výkony v jakékoli mentální oblasti. A vytahuje se statistickými metodami pomocí regresí z výkonů v různých inteligenčních druzích otázek. Střídavě je g-faktor opouštěn (např. v rozšířeném Wechslerově testech WAIS a WISC) a zase se k němu vrací znovu a znovu v nově dělaných testech.

                    Stern zavedl to protěžované IQ. Nejdříve jako mentální věk, což vyvovalo pro děti, ale dělalo ze starší generace mentálně retardované dle čísla (zdravě myslící stařec 60 let měl stejné myšlení jako 20 letý => IQ = 33). Proto se to později změnilo na vztáhnutí k věkovému standardu populace.

                    Protěžovaný protégé Catell rozdělil inteligenci na fluidní (vrozenou) a krystalickou (získanou učením a zkušenostmi) – a řada inteligenční testů měří oba tyto druhy. A dokonce to používá pro diagnostiku mozkových nemocí a poškození (když vrozená inteligence silně převyšuje tu získanou, pak je mozek poškozen).

                    Mohl bych pokračovat třeba Thorndikem a dalšími, ale nemá to už smysl.

                    Inteligenční testy se vždy používají jako profil jednotlivých inteligenčních schopností. A to zejména – u dětí – jako diagnostika handicapů.

                    Že nějaká Mensa si udělala z IQ náboženství a svaté tele, to jde víceméně mimo psychologii. Nemluvě o tom, že když já u klienta naměřím seriózním psychologickým testem řekněme IQ = 105, tak Mensa mu svými cinknutými testy naměří klidně 150 i více.

                    Dokonce jednou jsem se Mense přímo vysmál, a spočítal jim podle vlastností normálního rozdělení, kolik by měli členů, kdyby jejich testy inteligence byli seriózní. Všichni by se vešli do max. několika stolů v hospodě. Myslím, že jsem dokonce způsobil po zveřejnění svého výpočtu, že změnili definici člena Mensy – z IQ aspoň 150 (zde byl můj výpočet) na nejinteligentnějších 2 % populace.

                    Ohledně testů inteligence, to by bylo na celý článek.

                  2. Rorschachův test
                    —————-

                    Rorschachův test patří mezi projektivní testy. Tedy odhalující vaše vnitřní pochody. Rorschach odhaluje vnitřní pochody vaší osobnost, zatímco často k tomu přidávaný následný test TAT (tématický aperceprční test) vnitřní pochody vašich vztahů vůči lidem a okolí.

                    Rorschach přezkoumatelný je. Vaše odpovědi jsou pečlivě zapsány. Jakýkoli znalý člověk může vaše odpovědi znovu vyhodnotit. Kromě toho můžete absolvovat Rorschachův test komplet u jiného psychologa.

                    Myslím, že Roroschachovi hodně pomáhá, že vznikl v době, kdy nebylo progresivní a aktivistické šílenství. Proto hodnotí lidskou povahu spíše mírně a nemá tendenci ze všeho dělat šílenost, deviaci. Dnešní projektivní testy už by asi byly cinknuté všudypřítomnou neomarxistickou agitkou.

                    Rorschach se poměrně dlouho učí. Má velkou vážnost mezi psychology. Klidně se ho můžete naučit i vy. Jen vám to nikdo neukáže názorně jako inkluzivnímu školákovi. Budete do toho muset dát svou značnou námahu, čas, invenci. Klidně si najděte někde kolem sebe katedru psychologii, najděte si na webu předmět „Rorschachův test“ a jděte na přednášky. Univerzitní lektoři obecně zájem uvítají – dostanete to na podnose, tajné to není.

                    Neprozradím, jak se vyhodnocuje. Jen řeknu, že se hodnotí také to, co na obrázku interpretujete. Jestli celek obrazu (skvrn) nebo jen část celku nebo mezeru mezi svrnami. Jestli používáte k hodnocení jen tvary, nebo barvu, nebo vnímáte skvrny jako pohyb.

                    1. Rorschach je nudnej. Kazdej prece vi, ze jsou tam obrazky samejch sneku nebo netopejru :-) Zarazejici jsou pouze pacienti, kteri tam sneka nevidi :-)

                    2. Na takové bacha!

                    3. To Alan.Cox

                      Presne tak! Ti jsou pak schopni vseho. Objednavat si ke smazaku hranolky, tvrdit, ze snatky s mosty, lustry, kufriky jsou okey a nakonec se stastne usadit s real doll a kasat se, ze je to jedinej spravnej snatek :-) Pritom stacilo tak malo…videt sneka :- Ale no ne, nejde jim pomoci, nestastnikum :-)

                    4. Slecna Ling: Nebo jsou schopni si dávat na pizzu ananas!

                    5. Muj stryc jedl buchty s horcici.

                    6. Moje sekta v principu dovoluje požírat cokoliv s čímkoliv…
                      Ale já jsem vrhel (oslovuje se „Vy vrhel“)…

                    7. To by mel byt mezinarodni zlocin…Tady se furt resi nejaky fake news a podobny vagnosti, ale ananas..ananas ten trva!!! Wtf

                    8. Takže Slecna Ling prozradila, jak se Rorschachův test vyhodnocuje. Správné odpovědi jsou šnek, netopýr, rozmixovaný šnek, rozšláplý šnek, šnek v čelním střetu s netopýrem, dva šneci, šneci při vivisekci, apod.

                    9. Mezinárodní zločin Kanady.

                    10. Toto bude daný spíš konformitou. „Moje žena občas pozvedá obočí když pravidelně správně ‚hádám‘ nějaký titěrný množství koření, který tam dala, ale prostě to tam ‚vidím‘; takže úplně nejsem prase, který je schopný zkombinovat cokoli s čímkoli, protože nevnímá rozdíl. Ale co přesně je špatně na pizze s ananasem? Prostě běžná pizza, ke které jsem přidal cukr a ovocný ‚tóny‘. Vzal jsem chutě ‚šunkové‘ a přidal navíc 2 další. Cukrem si obecně lidi vylepšují hrozně moc věcí, a mozek to vnímá pozitivně, ovoce je na tom podobně. Abstrahovaně párek s kečupem je totéž. Maso[ehm.], cukr, ovoce. Ale nahraďte kečup za jahodovou marmeládu, stále maso+ovoce, a jste za totální prase(a přitom to fakt není špatný, sorry.). Mučíto jeden čas prodávalo parádní meruňkovou chilli omáčku.

                      Za totální prasárnu pokládám(společensky trendy) citrón. Kurva kyselej řízek, to je mocný. Máte parádní řízek, a polejete si ho citrónem, aby chutnal jako zkaženej. Pecka. (toto bude tradice za touto aktivitou: číšník vám tam narval citrón aby zamaskoval, že je to hnus a řekl, že je to kontinentální a stáhne to tuky! Pokud nechcu tuk, tak proč žeru řízek?!) Ještě lepší je to na rybě. Koupíte si drahýho lososa a zlijete ho tou sračkou, aby dominantně vnímaná chuť byl citrón. Luxus.

                    11. alfonz19 26.1.2024 v 8:27
                      „nejsem prase, který je schopný zkombinovat cokoli s čímkoli, protože nevnímá rozdíl“

                      Já jsem „prase, který je schopný zkombinovat cokoli s čímkoli“, ale rozdíl vnímám a právě to mi vyhovuje…

                    12. alfonz 26.1.2024 v 8:27

                      Mám parádní řízek, pokapu ho citronem. Jednak získám lepší chuť (to je individuální), jednak můj žaludek lépe snese dextrin s mastnými kyselinami (také individuální).
                      Citron se kape nejen na lososa, ale také na sardinky, které jsou bez něho prakticky nepoživatelné – na tradiční obložené chlebíčky se sardinkou se vždy dávala i osminka až polovina (podle provedení) plátku citronu.
                      Číšník nikam citron nerve, to dělá kuchař nebo salátka (lahůdkářka).
                      Pokud chci řízek, mohu ho snad i chtít snadněji strávit. Další možnost je po jídle lovit z kapsy (kabelky) Cholagol.

                    13. ygorek26.1.2024 v 9:47

                      jj, už jsem taky v letech, kdy musím řešit, jestli mě něco nezabije…

                      V příspěvku řeším jen chuť. Chuť, která je dominantní a dosti přebíjí/kryje ostatní je pro mě nepřijatelná. Nemám problém s tím, když někdo rád kyselej řízek či rybí-kyselo, protože jemnější ryby s citrónem prostě téměř zmizí. Já bych teda volil cholagol či to řešil jinak, třeba si po dobré rybě nalil do huby citrón samotnej, ale nebudu žrát de facto citrón místo ryby :) Stejný je to se silnou chilli omáčkou, kari, římským kmínem, hřebíčkem, …. Mají svoje místo v produktech, které takto mají chutnat. Ale když to dáte kamkoli jinam, bude to chutnat takto. Pokud někdo chce „perníkový nákyp“ místo basmati rýže či tandoori žemlovku, úplně v pořádku. Pro mě je to zásadně větší prasárna než ananas na pizze.

                    14. jojo, když vidím recept „po myslivecku“, „po pašerácku“, „po námořnicku“ a devatero koření, chápu, že tu autentickou chuť přejeté staré aminy je potřeba přebít (anebo nám ty upytlačený srnky každý den k obědu i k večeři lezou krkem a už roupama nevím coby). ale přebíjet velmi kvalitní surovinu nějakým ochucovadlem považuji za zločinné. slušná konzumní ryba má být cítit a chutnat po rybě, skopové má vonět po skopovém a dršťky, pane, to je vůně!

                    15. Tohle maj v oblibě Indové. Tam skoro všechno chutná jako směs koření. I když tam to celkem chápu, podporuje to pocení a navíc se v horku všechno rychle kazí, takže je potřeba to přerazit.
                      Co se týče kreativních českých názvů, tak mě v poslední době zaujala Masová směs po židovsku, jelikož jsem do té doby žil v domnění, že židi vepřový nejedí a pak Námořnické maso, což je v podstatě guláš s kečupem. Co to má společného s námořnictvem nejspíš nevěděl ani ten, co to před dávnými lety vymyslel.

                    16. Námořnické maso je něco, co má spíše blíže ke krajovému jídlu (Liberecko), které se nazývá řezanka vepřová/kuřecí.

                    17. shane 26.1.2024 v 12:18

                      Námořnické maso, jak jsem ho zažil, je „guláš“ na víně, podává se s rýží a půlkou vajíčka natvrdo. Třeba ho tak v Hamburku dělávali, aby měli protiváhu ke karbanátkům.

                    18. shane26.1.2024 v 12:18
                      možná mysleli námořníka začátečníka, kterej se v silném vlnobití zbleje z podoby. Pak by tó … smysl dávalo.

                    19. originálně „po námořnicku“ by snad mohla být nějaká úprava soleného hovězího/vepřového, která by z přesoleného masa vytáhla sůl a nic by nepřišlo vniveč. čili propláchnout to (mořskou) vodou a následně uvařit/udusit a aby voda s vyvařenou přebytečnou slaností a bílkovinou a tukem nepřišla nazmar, tak to vyřešit nějakou „vomáčkou“ nebo v téže vodě uvařenými kroupami (ostatně, klostermann dost podobně popisuje standardní zimní nedělní stravu na šumavských zavátých samotách).

                      nějakou čuňačinu s kečupem bych tipoval na Runštuka, to je totiž všech prasáren futrál.

                    20. Ten recept se rozšířil ze Španělska po objevení Ameriky. Jde tam o zpracování nasoleného masa a zkvašených rajčat.

                    21. aha, to je zajímavé. takže na té prasárně po námořnicku snad i něco bude (teda nejsem si jist, jestli rajčata jsou vůbec schopna zkvasit jako zelí, mě přišlo, že bez dozoru ponechaná rajčata nekvasí, ale chytnou šimla).

                  3. Problém, že odhadujeme parametry systému (v tomto případě lidské osobnosti) na základě vnějšího chování – je zadání nejen psychologické, ale platí i v technice, matematice a fyzice.

                    Identifikace vnitřních parametrů systému na základě vnějšího chování – je obecný problém, který trápí obrovské množství vědeckých a technických oborů.

                    Tak jednoduše, jak uvádíte s depresí to nefunguje.

                    Ale řekněme, že pokud jste vnitřně depresivní, tak to na povrch někde vyleze. Dokonce ani nemusíte vědět, že jste depresivní. Například deprese se rozleje do nemocí vašeho fyzického těla (larvovaná deprese), a bude ničit vaše zdraví. Nebo se projeví jako klasická deprese. To by celé bylo opravdu na článek.

                    Deprese je vlastně vnitřní nechuť k životu.

                  4. Hodnocení směrem nahoru
                    ———————–

                    „A jak sám říkáte, můžete relativně přijatelně hodnotit směrem dolů (profesor na konzervatoři hodnotí umělecké kvality svého žáka), ale dost blbě směrem nahoru (žák konzervatoře hodnotí umělecké kvality svého profesora).“

                    Nikoli, můžete klidně hodnotit směrem i nahoru. Stejně jako porota v krasobruslení hodnotí výkony krasobruslařek, které sama nikdy nedokáže.

                    Ale musíte na to mít od Boha. Musíte vědět, čeho podstatného si všímat. A mít tu patřičnou puntičkářskou, ale ne fanatickou povahu. Bez růžových a černých brýlí.

                    I když nejste hudebník a neumíte hrát na žádný hudební nástroj – přeci jen do značné míry poznáte, kdo umí hrát a kdo ne. To je stejný princip. Kdyby tomu tak nebylo, tak by profesionálové nemohli své umění vůbec předvádět laikům, protože by ho nechápali, nevnímali.

                    Zde je také síla životních zkušeností a síla profesních zkušeností. Mladá feministická psycholožka vás bude vnímat spíše jako „zástupce nějaké skupiny“ a napasuje na vás nějaké nálepky až předsudky. Mladý psycholog zrovna tak. Teprve až vyzrálostí je člověk schopen vnímat jedince jako jedince, který je prostě svůj a nejen jako součást klasifikací skupin a vlastností.

                    1. Velmi děkuji za komentáře a za čas věnovaný pro jejich napsání. Jen podobnými rozhovory se člověk dozví něco nového, anebo si alespoň popovídá stylem, který nevyžaduje ‚zařazený neutrál‘.

                      Děkuji za text ohledně iq, nějak jsem si odněkud přinesl závěr, že se to iniciálně používalo jinak než pro pomoc horším studentům. Ale mám pocit, že později se to nějak zvrhlo v predestinaci, minimálně tedy na naší škole ;) Ad mensa a ‚falešný‘ testy: taky jsme měl vždy pocit, že těch super-géniů je nějak strašně moc. Já jsem ve škole testování odmítl jako škodlivé; buď budu mít nízké číslo a budu se cítit blbě anebo vysoké a budu machrovat. Tím jsem se stal třídním loserem, zatímco do jisté míry ‚hrdinou‘ a školní senzací se stal třídní poloblb, který v testu, za který platil, opisoval, a dosáhl fenomenálního skóre 163! Fake-it-‚til-you-make-it! Na stejným principu jedou internetový fejktesty či chytrý sportovní hodinky; pokud dají nevyhovující výsledek, nikdo je nebude doporučovat, a lidi přejdou ke konkurenci. — Vole! Jel jsem 15 minut na kole a spálil 400 kcal!! ( 💪 ) Mámo! Dej tam toho bůčku trochu víc.

                      Jinak ale to tvrzení, že máme fixní&neměnný q-faktor a proměnlivý, trénovatelný s-faktor — přišlo mi to extrémně na vodě. Zkoušející viděl (pokud předpokládáme existenci q a s) vždy jen sumy q+s v jednotlivých oblastech. Odkud vytušil existenci fixního q, netuším.

                      Pokud rorschach hodnotí mírně bez ostrého závěru, pak je to asi ok. Rychlost rozhodování, skvrna/pohyb, může být. Protože jsem si prošel expertním mega-fiaskem mnoha profíků stran interpretace westernblotu na boreliózu, jsem k expertním interpretacím poněkud předzaujatý; s čím bych tady měl problém, je dělat z odpovědí nějaký konkrétní závěr: „je depresivní“. Pokud by to bylo: „je spíše hloubavý, snaží se o X i když Y“, pak asi OK. Já všude vidím pánev, močovou soustavu a vaječníky. Asi málo sexu. Kdyby mě někdo nutil říci něco dalšího, musel bych si vymýšlet, a připomínalo by mi to moji devadesátiletou tetu (jinak velmi inteligetní) po narkóze při ‚překládce‘ mezi nosítkami u výtahu, na kterou 5 minut řvali, ať už teda proboha řekne jak jí to bolí: Jedna až deset! ~ Cože? Tak třeba pětka. — Zhruba tak by to vypadalo, řekl bych cokoli jen abych měl pokoj. A v tom může být trochu problém. Ale pokud někde uvidím přednášky, možná zajdu, stálo by to za to.

                      cit. `Identifikace vnitřních parametrů systému na základě vnějšího chování – je obecný problém, který trápí obrovské množství vědeckých a technických oborů.` — jasný. A právě proto se podobných procesů ‚bojím‘, šance na chybu je obrovská. Nerozporuju, že depresivní člověk se nějak ukazuje na venek. Říkám, že tento jeho konkrétní projev může znamenat mnoho různých věcí u různých jedinců. Není žádnou výjimkou, že psychiatrickému pacošovi N krát mění diagnozy, medikace atd. atd. často mu způsobujíce významné nežádoucí účinky chybnou medikací. Nene. Dokud neuslyším houkat vlak, do této ordinace nejdu. Naštěstí zatím nevidím ani koleje. No — občas. ;)

                      ad hodnocení nahoru:

                      s tímhle nesouhlasím. Tak trochu jsem hrál na pár nástrojů nějakej nemalej čas. Dokud nedosáhnete nějaké úrovně, nemáte možnost ani odhadovat složitost. Víte že to nezvládnete, ale další detaily jsou v mlze. A to je metafora, nevidíte ani žádnou mlhu, jen (pokud jste dobrej) cítíte neporozumění. Lidi, kteří nikdy nehráli na nějakej nástroj řekněme alespoň 5 let, nutně vnímají hudbu zcela jinak. Ano poznáte začátečníka od někoho kdo už hraje dýl, ale to je celé. Nevíte co hledat, co vnímat, slyšet. Vaše možnosti jsou extrémně omezené. Totéž bude v porotě. Boha bych do toho netahal. Pokud v porotě sedí někdo, kdo dřív byl špička, je asi ne zcela objektivně schopen posuzovat/tipovat lidi o jednu úroveň výš. Dál už naprosto tápe a hádá. Zde se mi libí více princip horolezců: „Já to vylezl první na světě, já říkám, že je to 10a [‚zatím‘ neexistuje]!“. Dokud to nevyleze nikdo další, je to prostě (nepotvrzené) 10a. Jakmile to vyleze někdo druhej, může klíďo říci: „ani hovno, to je osmička. S prstem v nose.“ anebo „no jo, fakt. Je to brutál.“ Ale rozhodně nikdo nebude poslouchat někoho, kdo je ex-lezec dnes-pupkáč co před 20 lety vylezl sedmičku, co si o tom on myslí. Jeho názor není relevantní. Tento princip je aplikovatelný na hudbu či krasobruslení, ale samozřejmě ne na psychlogii, závislosti atp. Nemůžete si projít stejnýma sračkama jako pacient, abyste se mohli vyjádřit. V tom je to těžký, ale právě proto myslím náchylný na chybu.

                      cit. `Kdyby tomu tak nebylo, tak by profesionálové nemohli své umění vůbec předvádět laikům, protože by ho nechápali, nevnímali.` — ale tak to bohužel je. Oni to nevnímají. Pusťte někomu kdo nikdy nehrál, ideálně 20 leté kočce, čubčí lektvar (Bitches Brew) od milese davise, a ať vám řekne o co tam jde. Nebo ať vysvětlí Coltranovy Giant Steps. Hodně zdaru. Dokud mladá posluchačka(/psycholožka) nezíská hodně teorie a hodně zkušeností, a nebude s to rutinně triviálně rozumnět významně snažším věcem, tady prostě nemá šanci. Ani si nevšimne, že tam ‚něco‘ je.

                    2. alfonz19 26.1.2024 v 9:35

                      No, zkusil jsem namítnou, že nevím kolik je deset, ale vždy bez úspěchu…

                      K té hudbě, pamatuji si z literatury výrok kapelníka, který se obrátil k publiku se slovy:“Sešlo se nás tady pár, co umíme tu řeč a chceme si trochu popovídat. Snažte se nás laskavě nerušit.“
                      (Zpaměti, nepřesně, smysl zachován. Přisuzuje se tuším Charlesu Mingusovi.)

                    3. alfonz19 26.1.2024 v 9:35
                      „ať už teda proboha řekne jak jí to bolí: Jedna až deset! ~ Cože? Tak třeba pětka.“

                      Jen na okraj k hodnocení bolesti na stupnici jedna až deset: je to vymyšleno jako OBJEKTIVNÍ škála a je hrubou chybou žádat od pacienta přímo číselný údaj…
                      Trpitel má odpovědět na cílené dotazy, jak moc a v čem ho bolest obtěžuje a omezuje, a profesionál má k těmto údajům* přiřadit číselnou hodnotu…

                      * S korekcí na objektivní projevy: „nemůžu se pro bolest ani hnout“ vs. „vstane z lůžka a dojde si na záchod“…

                    4. To jízlivec:

                      Mně připadá vcelku fajn nepoužívat jen jednu škálu na vyjadření bolesti, byť se opravdu nejvíc vžila ta numerická, ale použít jich více. Třeba FLACC pain scale, color analog pain scale, Mankoski scale. Ale popravdě nevím, zda to využívají lékaři v ČR. Neví někdo?

                    5. Slecna Ling26.1.2024 v 11:26

                      tak to vemu podle mejch vyhřezlejch ploten před pár lety. Při pokusu se otočit na bok jsem se v 80% případů zasekl, celý tělo v křeči a řval jsem, ať mě jde někdo vrátit zpět na záda, nemohl jsem ani tam ani zpět a bolest asi horší než migrénka s aurou. Při pokusu o wc jsem se ze země dostal zpět do postele po 20 minutách psychických příprav, jen rukama, vztekem a řevem. Podle flaccu bych měl 2 v klidu a 6 při pokusu o otočku, podle mankoski devítku. Nekonzistent. Krom toho subjektiv: kdybych zůstal vyvalenej na zemi, možná by mě pan sanitka odvezl. Pokud jsem se vyhrabal, tak jsem cajk® dostal jsem něco 100% neúčinnýho a skoro tejden jsem nežral, protože neexistoval způsob, jak se dostat na wc a tam nějak použít wc. –> je jedno jaká se používá škála, když to může selhat typem že se spokojím s odpovědí pacienta, kterej vůbec nerozumí o čem je řeč (ale jinak si stěžuje na bolest) anebo je cílem se pacienta zbavit.

                      Mám lepší škálu. Legálně dostupnej brufen ‚povoluje‘ max 800mg naráz. Kolik jste ochoten/vzal jste si vy ve snaze si ulevit si vám dostupnými medikamenty, jakkoli si uvědomujete negativní vliv? 2000? Ok, mám pro vás něco lepšího.

                    6. Mladý/á/é psycholog/žka/žko bude mít ještě málo praktických zkušeností, což se projeví ve výsledku…
                      Starý/á psycholog/žka* bude mít hodně praktických zkušeností**, což se také projeví ve výsledku…

                      * U starých asi nebude tolik nevyhraněných a fluidních…
                      ** Zlí jazykové by to mohli popsat jako rutinérství a/nebo mentální zkostnatělost…

  8. Mimochodem jedno z prvních omezení zbraní se týkalo britských policajtů. Aby neprerostli cthodnym občanům přes hlavu, muselo se definovat jaké zbraně mohou mít. Ctihodný občan mohl samosebou mít jakoukoli.

  9. Jsem zvědav, jak to „vyřeší“. Např. ivo gabal na dvtv již předvedl sadu zlepšováků a je jen drobnou vadou na kráse, že všechny již jsou součástí platného zákona o zbraních a střelivu. Byť sám zakládajícím členem ‚kruhu nezávislé inteligence‘ a nebojí se v rozhovoru argumentovat proti odborníkům s dopomocí chatgpt, toto mu ňák uteklo.

    Ale vtipné je, že ve dvojici „blázen se zbraní“ hoši prioritně řeší tu část „se zbraní“ a nikoli „blázen“. Přičemž kdyby řešili část ‚blázen‘, jejich činy by přímo vedly na hepnarovou, breivika, kozáka, kováře z uherského brodu, …, … . Vždy šlo o lidi, kteří měli nějakej problém s režimem či vývojem společnosti, anebo byli současnou společností nějak vykolejení. Možná by tedy byl dobrej první krok udělat něco s tématy, která mohou lidi pošahat. Jako máslo za kilo (či kolik teď stojí), společnou nebinární sprchou pro vaši dceru a 17 letého ahmeda, kterému už rostou chlupy z uší, podporou procházek lidí v koňském postroji a šulinem ven, přivandrovalci, kteří dělají mega bordel a mají větší prioritu než běžná populace, atd. Nemyslím, že toto všechno nějak přispívá k úbytku bláznů, kteří mohou zaútočit jakkoli.

    Už jsem to zde psal vícekrát, ale dobrovolně jsme ukončil příjem [státních i závadových] vysílání; vidím je tak 3x do roka. Tím a pobytem na maloměstě jsem nějak ustrnul v čase, a silně vnímám jak společnost degeneruje. Zprávy jsou formulovány pro intelektuálně méně nadané lidi, reklamy jsou z 75% určené pro přestárlé obyvatele domovů důchodců. A lidé v „metropolích“ o 50 000 a více jsou asociální jako prase. Teď mne kdosi zprcal v páře na bazénu, kde jsem hovořil[tiše] s vlastním dítětem odpovídaje na jeho otázky(a jen ex-post našel na dveřích symbol úst s prstem[psst!]). A co více! Odpovídal jsem i na otázky cizího dítěte!! Upřímná odpověď postiženému, ať si příště řekne hned, že nějak přestaneme, vedla jen na další invektivy. Ne, cokoli jen ne řeč mezi lidmi. Raději se 15 minut nasírat, že druzí mluví když nesmí!, a pak si stěžovat na nějaká vágní nařízení. Správné je přetrpět trapnost výskytu ve stejné místnosti, když bohužel nemá love na saunu doma, a pak sportovně užitkově zpět do izolace vlastní ubikace. Ale pomalu to jde i na venkov. Teď jsem v nějakém zapadákově pozdravil(a hned šel dál) při míjení se bábu v obchodě: „Dobrý den!“ ~ „Co je? Co se děje? My se známe?“ ~ „Ne, já … tak nějak … zdravím lidi, když někam přijdu. Příště už mě budete znát.“

    1. To je takovy zajimavy fenomen – kdyz jdu na Spazier v Nemecku, nekde v Prdelau v horach a kohokoli (zduraznuji KOHOKOLI) potkam, tak se zdravime. Mnohdy se stane, ze mne stara babka stihne z dalky pozdravit driv, nez ja otevru hubu.

      Na ceske strane to funguje tak, ze zdravi jen mistni. Luftak se krome barevneho obleceni pozna i podle toho, ze zasadne nezdravi.

      Jak je mozne, ze nemecti luftaci proste v Prdelau zdravi, ackoli doma ve meste to take nedelaji?

      1. @Sysop: U nas na vsi uz nikoho nezdravi(vestsinou z generace <30). Max. se zdravi ti, co jsou spolu kamosi.. Dokonce se nezdravi ani ti z jednoho vchodu byfofky.

        1. já si myslím, že je to daný inflací, terciální ekonomikou, a osobní důležitostí. Dříve ti nejníže byli opravdu nejníže, tj. často v dolech, takže se s nima člověk moc nesetkal. V terciální ekonomice jsou běžně dostupní významně vyše, než by bylo s jejich iq vhodné, a díky inflaci už vydělávají velké desítky tisíc! My jsme spolu, vole, kozy nepásli! Co mi tykáš?! A protože s takto velkým úspěchem se nese i společenské postavení, nemohou se zahazovat s kdejakým plebsem. Prostě se máme moc dobře. Každej je dnes pan továrník, jemuž jest nutno prokazovat úctu. On by třeba i odpověděl, vybyl by-li mu čas, ale první prostě zdravit nemůže, to jest proti bontónu. Krom toho tou sockou, kterou jistě jste[jeho pohled, ne můj! @alfonz], pohrdá. ~ Na horách, kam nevede lanovka a je tam třeba půl dne jít, se lidi pořád chovaj jako bylo kdysi běžné dole.

          1. @alfonz19: Nevim cim to je, ale myslim, ze vychovou. Ja jsem byl vychovany zdravit, i kdyz jsem treba starsi, vzdelanejsi.. Pro me je to projev slusnosti. Kdyz ale na vsi pozdravis, z drtivy vetsiny nejnovejsi naplavy mladsi 40ti let, cumi na tebe jak tele a ani neodpovi.. Nova doba.

            1. Jo. Ale cesky fenomen. Nevim, jak v jinych zemich, ale v Nemecku mne pozdravi i ti pubertalni smrkaci. A to si nemyslim, ze vypadam jako Scholz.

      2. Sysof: Zdravit se ve velkém městě s sebou nese riziko krachu zdravotnictví – viz ten československý socialistický vynález nemocnice pro příslušníky VB v obci Vyšné Ružbachy. Byla to betonová kruhová hala, uvnitř prázdná, kde chodil jeden oddíl příslušníků jedním směrem a druhý druhým směrem a vždy když se míjeli, tak se zdravili…a zdravili se tak dlouho, až se uzdravili.

        1. ty seš chuj tvl :D

          1. Nazdar brácho.

      3. Sysop: Není to zdravení se každého s každým relikt po 30. létech? Když každý si řekl Heil.

        1. Já si myslím že to bude starší. Tipuju že to bude mít kořeny v oťukávání neznámé osoby, o které se chci něco dozvědět, co bych od ní tak mohl očekávat. Neodpověď je taky odpověď. Ale v narvaným nákupáči taky nikoho nezdravím.

        2. Heil samozrejme nevadi, ale nesmi se k nemu rikat i vyzva. Nicmene, neni to zakorenene a v Bavorsku uz vubec. To spis v Rakousku jsem to obcas zaslechl, ale spis z prdele. Kazdej vi, ze se s tim rado mava v souvislosti s Adou. Podobne, jako v Cesku jsou lidi alergicti na soudruha, ale pritom to byl puvodne pozdrav socialnich demokratu uz na konci 19. stoleti.

Komentáře jsou uzavřené.

D-FENS © 2017