No to je krasa. Je to samozrejme super misto pro evropsky VLT. Jen mi vzdycky vrtalo hlavou proc je to poust KdyZ je tak blizko more. No krasne misto. Odtud jste neco publikoval ve fake zurnalu Nature? 😀
Redguy
Údajně Andy tvoří jakousi hradbu a nepustí mraky od oceánu dál nad pevninu.
semancko
Zrejme dochadza vlyvom orografie k tomu, ze voda vypadne z mrakov este na svahoch And a dalej uz postupuje suchy vzduch. Nieco ako ked v zime Alpy sposobia pri juznom prudeni odmak v Ceskej kotline.
Mimochodom dakujem za pekny a putavy clanok, tesim sa na pokracovanie.
A to video té observatoře a noční oblohy je fakt super (Ari samozřejmě také:-), to si až člověk říká, jak nicotní vlastně jsme.
Brundibar
To je nádhera.
Díky!
Jack Torrance
Pane Redguyi, nevím, jak to děláte, ale mám pocit, že i kdybyste psal o, dejme tomu, vlivu fází měsíce na dojivost krav v ZD Myšákova Lhota, bylo by to skvělé čtení. Článek opět za jedna, těším se na pokračování. Pohled na hvězdnou oblohu mě fascinuje odkudkoliv, ale tam dole to musí být opravdu dechberoucí. Díky!
Childeater
Velmi zajímavé a osvěžující. Je skvělé, že je k počtení něco jiného než korouš.
Nakadah
Také děkuji za článek. Velmi příjemné čtení a poučné. Zlepší to náladu, jinak je všude samá nesluneční korona a to je deprimující.
I já se připojím se slovem nádhera. Že já jsem nešel studovat fyziku.
Jan Mrcasik
To timepalse video je dechberoucí.
Jak je to ale vidět lidskýma očima a nikoli DSLR s dlouhou expozicí? Je prostým lidským okem vidět i „barevný vesmír“ s mlhovinami atd., nebo jen samotné hvězdy akorát jasněji než u nás?
Redguy
Dostanu se k tomu v dalších dílech, ale Mléčná dráha je vidět krásně a hvězd o několik řádů víc než tady, stačí třeba čtvrt hodiny přivykat tmě venku. Barevně to rozhodně není tak jako přes CCD, ale předpokládám, že je to kvůli tomu, že v noci používáme tyčinky?
x-f
Ano.
shifty
Já rád jezdím do údolí řeky Střely a tam za jasné noci bývá pozorování mlhovin a hvězd taky zážitkem. Samozřejmě tohle je úplně o něčem jiném(na Střele jsi ale zase za lehkou hodinku vlakem z Plzně :o))a je to nádhera. Zase bude fajn necovid čtení, to je super, díky.
x-f
Někdo si myslí, že mlhoviny jsou to co vidíme jako mléčnou dráhu.
Pokud se budeme bavit o opravdových mlhovinách, tak pochybuji. Disponuji maličkým dalekohledem o průměru zrcadla 130mm a je to Black&White.
Pokud vím, tak okem jsou vidět bez barev mlhoviny i ve větších amatérských dalekohledech – 200, 300mm atd.
A teď si spočítejte o kolik světla více máte na sítnici, když sbíráte světlo z plochy kruhu 300mm, oproti nahému oku cca 10mm? Cca 900x více, když zanedbám u dalekohledu zástin středu zrcadla sekundárním zrcadlem? A to je stále málo na to, aby to na sítnici vybudilo méně citlivé čípky a přešlo se do „RGB“.
Ono jde opravdu o slabé objekty. Nejdříve vidíte jen nezřetelné fleky. To je světla tak málo, že to nevidíte ostře. Takto u nás můžete vidět např. galaxii M31 v andromedě (respektive jen její střed), nebo jednu z mlhovin v Orionu nahým okem, když nejste ve městě. V dalekohledu toho vidíte s narůstajícím průměrem více a více, ale rozumné minimum na takto slabé objekty, aby jste viděl nějaké detaily aspoň B&W je zrcadlo tak těch 200-250mm.
Samozřejmě čím méně světelného smogu, tím lépe, ale takový Charles Messier, autor nejznámějšího mlhového katalogu žil v 18 století, kdy žádný světelný smog neexistoval a tyto objekty sledoval nejspíše tak 80mm refraktory a stejně viděl kulový. ;)
Redguy
Okem jsem dával kromě Mléčné dráhy ještě její souputníky Magellanova mračna a pak taky Jupiter. Jinak jsem měl docela problém se souhvězdími, protože těch hvězd bylo prostě moc. Možná tak ten Jižní kříž, jinak jsem pohořel:)
x-f
Jupiter, Saturn, Mars, Venuse jsou videt pouhym okem i u nas ;) Zrovna ted jeste furt jo.
Redguy
A zajímavé, že třeba ten Mars vidíme tak oranžově, teda aspoň já jo.
turbosele
Tyhle planety svitej jak hovado, to se s DSO neda srovnat.
x-f
Planety ano. Tam uz je svetla dost.
Jan Mrcasik
Máte pravdu, ale je to škoda. Ty pestrobarevné, podsvícené mlhoviny jsou i bez zvětšení* prostě kosmická nádhera.
Mimochodem, vždycky znovu mne fascinuje, jak je lidské oko z inženýrského hlediska naprosto geniálně zkonstruovaný dvoudetektorový senzor, jak mezi svými detektory přepíná, jak je postavené redundantně a jak je HW doplněn SW tak, že pokud přijde o redundanci (např. zavřeno jedno oko), začne si stereografický obraz „softwarově dopočítávat“ tím, že jak se člověk pohybuje okolo cílového objektu oka, i jediné oko jej tak vidí z více úhlů a zkombinuje je. Plus ten dynamický rozsah, jakému nedokáže při jedné expozici pořád konkurovat ani nejdokonalejší full-size DSLR senzor…
Lidské tělo je prostě geniálně zkonstruované. A když se na to člověk podívá z hlediska fail-safe a bezpečnostního inženýrství, je ještě úžasnější co se do tak malého prostoru povedlo narvat za schopnosti redundance, záloh, využití úplně jiných systémů jako nouzových záloh, a samoopravovacích možností.
____
*tzn. tak, jak je zachytila ta timelapse s dlouhou expozicí odkazovaná Redguyem – ta vypadá od oka zhruba na f=70mm, což je jen o trochu více než má přirozeně lidské oko
x-f
Lidske oko ma jednu ohromnou konstrukcni vadu.
Vite jakou? ;)
Redguy
X-f: Dá se vypíchnout vidličkou?:)
Ice cream
Nemá zoom, ani softwarový. Navíc nejprve vidí prd, pak par let lip a pak zase prd. No a mrkani…
x-f
Ale prdlajs.
Kreacionalisté rádi říkají, že lidské oko je tak dokonalý stroj, že nemohl vzniknout jen tak nějakou evolucí.
Jenže jim uniká, že má jednu zásadní konstrukční vadu, která naopak evoluci dokazuje a kdyby za to byl odpovědný nějaký konstruktér, tak letí na hodinu.
Totiž že celá žlutá skvrna je naruby. Tyčinky a čípky jsou na druhou stranu, než mají být. Jejich krevní zásobení a nervová napojení jsou zevnitř oka, místo toho aby to mělo „zasíťování“ zezadu. To efektivně snižuje citlivost a rozlišení oka. Je to jako kdyby měl foťák CCD snímač plošným spojem k objektivu.
Navíc se veškerá nervová vlákna a cévní systém sbíhají do zrakového nervu, který v jednom místě žluté skvrny prorůstá na druhou stranu a pokračuje do mozku. Díky tomu jsme v tomto místě zcela slepí.
Slepá skvrna se nepromítá někam na okraj zorného pole, ale je docela blízko středu. Nevnímáme ji jen díky tomu, že slepý bod levého a pravého oka nekryje a protože mozek slepý bod maskuje.
Např. na wiki a jinde je optický test, kde si to může každý vyzkoušet a opravdu zjistíte, že to tak je.
Takto to mají všichni savci. Jde o evoluční pozůstatek po našem společném předkovi.
Jiné živočišné druhy, např. plazi, ptáci, ryby, hlavonožci atd. mají nervová zakončení a krevní zásobování správně a logicky „zezadu“ zrakového nervu.
pzkudk
Ale zase má sférický snímač. To je nutno připočíst k dobru.
turbosele
Hmm, back-illuminated CCD? ;-)
x-f
Kouknul jsem co to znamená a výborné přirovnání. Savčí oko je zrátka front-illuminated a to je z konstrukčního hlediska provar.
Ale takhle evoluce prostě funguje. Umí je po malých krůčcích měnit co má. Neumí si vmyslet nový orgán, nebo ho nějak převratně předělat. To jak si to lidi představují ve filmech, že někdo se narodí s mutací a najednou má například žábry je prostě blbost.
Evoluce recykluje orgány. Zpravidla se něco vyvine z něčeho jiného a pak vzniknou takové věci, jako že máme žlutou skvrnu naruby.
Tuším plíce mají počátek v nějaké střevní výduti, naopak žábry se u savců recyklují na jiné orgány atd.
Klasická ukázka jako u toho oka je například laryngiální nerv, který je „hozený“ za aortu a je díky tomu mnohem delší, než je třeba. Extrém je to u žirafy, které vede nerv z mozku krkem až do trupu, kde se stočí okolo aorty a zase vede zpátky nahoru krkem. Evoluce ho prostě neumí přehodit přes tepnu.
jizlivec
Lidské tělo funguje naprosto úžasně s ohledem na to, jak patamatově je zkonstruované…
x-f: jednu? A není to málo, Antone Pavloviči?
x-f
Myslím tu nejzásadnější konstrukční vadu ;)
jizlivec
Tak ona ta žlutá skvrna je docela ještě úspěšný konstrukční patch* na problém, že všude jinde je ještě před tou vrstvou tyčinek** a čípků několik dalších vrstev…
* To je právě hezký příklad toho patamatového vývoje, kdy to nakonec docela slušně funguje…
** Ve žluté skvrně nejsou, proto v noci vidíme tak blbě…
x-f
BTW ty astrofotografie krásně barevných mlhovin vznikají opravdu dlouhou expozicí. Někdy jsou to i hodiny.
Navíc jsou to složeniny většího množství snímků, které se průměrují pro potlačení šumu, je tam postprocesing…
Fotí se s úzkopásmovými filtry, aby prošlo jen to co mlhovina emituje.
Je to věda, která s pohledem okem nemá nic moc společného.
Jan Mrcasik
V tomhle mne fascinuje, že ten foťák musí nějakým způsobem korigovat otáčení země, ale aby mohli složit obraz z více expozic, musí být naprosto dokonale zaměřený a dokonale sledovat cíl. Jinak by tam už byla úhlová odchylka a nešlo to skloubit. To musí být také věda…
Ice cream
Nejen otáčení, ale pohyb těles celkově je problém hned, jak máš stativ. Stačí úplně obyčejný reflektor a jak něco zaměříš zaměřovacím dalekohledem, tak než stačíš dát oko na pozorování reflektorem, tak je to fuč. I pitomej Měsíc ti zdrhne, zaměříš, přendáš oko zaostříš reflektor a než řekneš tomu, kdo je tam s tebou, aby se kouknul, a než ten se koukne, tak můžeš zaměřovat znova. Tedy třeba na Mars, či Jupiter nebo Saturn se pořádně nepodíváš, protože ti utečou a s Měsícem je zase problém že moc svítí, takže pokud nemáš filtr, tak než si zvykne oko, že do něj smaží spousta světla tak už je taky pryč. Takže pokud chceš koukat na „hvězdy“ a ne to mít v místnosti s bicyklem na stěně, nebo s tím koukat k sousedům, tak je pohon nutnost.
x-f
Tak zaprve je tam paralakticka montaz.
Dalekohle ke stativu je pridelan montazi, ktera nema osu svisle. Osa montaze se namiri presne na severni pol a v ten okamzik uz staci po zamereni objektu pohybovat jen v jednom smeru a sleduje cil.
Dale je tam motoricky pohon teto osy. Krokovy motorek co otoci jednu otacku za 24h. Takze pri spravnem ustaveni dalekohled sleduje pozorovany objekt.
Nic neni dokonale a tak se pouziva tzv pointace.
Zatimco jednim dalekohledem s kamerou fotite, tak tam mate druhy sprazeny s druhou kamerou, kde sledujete nejakou hvezdu pobliz objektu co fotite. SW sleduje drobne odchylky a posila na krokove motory v obou osach korekce.
Bez pointace se s dobre ustavenym dalekohledem s pohonem daji fotit vterinove, max desitky vterin expozice.
S pointaci minuty az desitky minut.
To uz obvykle ale vyzaduje i chlazene kamery kvuli sumu a vyhrivane vlozky do bot :D
Snimky se skladaji. SW dokaze snimky na sebe zarovnat.
A vubec dalsi veci, jako foceni darkframe pro eliminaci vadnych pixelu na ccd, pak s tim taky borci trochu hybou mezi snimky kvuli zameze moaire bo jak se to pise atd.
Sam to neumim. Zatim jsem jen snimal planety a tam je jina strategie. Tam se naopak delaji co nejkratsi expozice kvuli neklidu atmosfery a dela se co nejvice snimku. Tisice. Pak z nich v SW slozite jeden. Neveril by jste jak se postprocesingem z klepajici se skvrny udela fotka marsu s utvary na povrchu a ledovou cepickou na polu ;)
Redguy
Je to docela věda, každý večer se dělá kromě biasu a dark frame i flatfield, protože pixely mají různou citlivost. Pointing je samozřejmost, u větších pak aktivní, u největších i adaptivní optika (ty světelné paprsky z VLT na videu v článku). Před každým pozorováním fokusace, protože teleskop se teplem natahuje. Proto jsou taky kopule chlazeny na noční teplotu a je v nich tak zasraná zima :) Neotáčet kopuli do větru, nekoukat blízko Měsíce, nešlápnout na tarantuli, nesrazit autem osla, jooo, není to prdel :)
Offsety snímků jsme prováděli u infračervených snímků, protože tam září i samotná obloha a dithering pomáhá to odfiltrovat.
Childeater
Pročpak ten Měsíc? Je to kvůli tomu, že je to moc jasný objekt?
x-f
Ono i u toho amaterskeho foceni jsou noci s mesicem k nicemu.
A u velkeho zrcadla by to mozna mohlo byt i o poskozeni techniky ci zraku bez filtru?
Redguy
Jestli pamatuju dobře, tak by Měsíc zanechal fantomový obraz, prostě vypálil obraz Měsíce tak, že by pak byl na všech dalších snímcích. Jen už si fakt nepamatuju, jestli by to byl permanentní nebo dočasný stav. Moc jsem se o to nezajímal, protože přímo teleskop byl nastaven tak, že se nedal natočit bliž jak 10 stupňů k Měsíci, takže nebyla možnost to vyzkoušet :)
x-f
Temperovat se musi i male dalekohludky.
Ta adaptivni optika funguje jak? Nekde jsem cetl, ze to snad promita nad atmosferu jakesi virtualni hvedy ve znamem paternu, aby to podle toho dorovnalo seing. Ale moc to nechapu, kdyz seing muzou zpusobovat bubliny vzduchu o ruznych teplotach od velikosti metru po centimetry.
To 40m zrcadlo ma mit nejmensi segmenty snad po 2m. Tohle uz je nad moje schopnosti ;)
turbosele
Vtip je v tom, ze vlndelka laseru je naladena tak, ze vzbudi prislusnou interakci az ve vyssich vrstvach atmosfery. Pak se dorovnava optika na tuhle tecku, jejiz pableskovani je priblizne shodne s obrazcem, kterym je konvolvovano svetlo z vesmiru.
Redguy
Polopatě to funguje jak píše turbosele, do vyšší atmo (desítky km) se promítne známý obrazec (ale adaptivní optika může používat i normální hvězdy) a podle toho, jak ho atmosféra zkreslí, tak motorky velmi rychle zkřiví zrcadlo proti tomu zkreslení.
x-f
Az sem to chapu. Ale jak muzu korigovat defekt v atmosfere, ktery je treba decimetry ci centimetry velky, kdyz nejmensi clen schopny naklapeni je treba 2m velky segment zrcadla. To nechapu.
Redguy
Jo takhle. Ne, primární zrcadlo naklání aktivní optika, koriguje průhyby při natáčení dalekohledu. Adaptivní optika má svoje, třeba až třetí, malé zrcadýlko, s kterým kroutí s vysokou frekvencí.
Pamatuju šéfa z bývalé práce, který měl známýho nadšenca do astronomie, doma si vyráběl teleskop. Prej někde z číny vobjednal polotovar ze skla a teď nevim jestli na zrcadlo nebo na refraktor, prostě velká kostka skla s vybroušeným základním tvarem; ten prak prej několik týdnů leštil tak aby perfektně viděl plamínek svíčky – prý bodový zdroj, žárovka je čára, což by nefungovalo. Jo a už si vzpomínám, šlo o zrcadlo – pak to nechal potáhnout tou stříbřenkou. Šéf mu pak programoval mikropočítačem právě zaměřování, negaci pohybu země atd. Prej to nebylo nic extra hroznýho :)
turbosele
Jelikoz je zima, nabizi se doporucit k barevnemu foceni M42/43 v Orionu, tam zakladni barvicky vylezou jiz pri smesne kratkych expozicich a s objektivy o prumeru par centaku.
Redguy
O tomhle já nic netuším, často totiž musím vysvětlovat lidem, že jsem astrofyzik a ne astronom :)
To je vždycky Hele, ty seš ten hvězdář, co je támhleto za souhvězdí? Popřípadě hůře nějaké konspirační otázky na UFO, nejhůře pak otázky ohledně astrologie :) A já fakt vím o souhvězdích a meteorických rojích naprostý kulový.
x-f
Jooo. Ono je to mozna trochu obracene.
O me si zas vsichni mysli, ze koukam na hvezdy, ale to jsou vlastne nezajimave objekty. Proste bodovy zdroj svetla pri jakemkoliv zvetseni. Nuda.
Amateri koukaji na vsechno mozne, jen ne na hvezdy, kdyz neberu galaxie a hvezdokupy.
turbosele
No ja nevim, treba takova dvojhvezda Albireo, hezky barevny kontrast obou :-) A kdyz ne estetiku, tak jasove krivky promennych, to je uz cely podobor.
x-f
Ja se na ne chystam, jakozto na moje prvni pokusy o foto DSO, ale bohuzel posledni dva mesice je venku kazdy vecer seda deka.
No to je krasa. Je to samozrejme super misto pro evropsky VLT. Jen mi vzdycky vrtalo hlavou proc je to poust KdyZ je tak blizko more. No krasne misto. Odtud jste neco publikoval ve fake zurnalu Nature? 😀
Údajně Andy tvoří jakousi hradbu a nepustí mraky od oceánu dál nad pevninu.
Zrejme dochadza vlyvom orografie k tomu, ze voda vypadne z mrakov este na svahoch And a dalej uz postupuje suchy vzduch. Nieco ako ked v zime Alpy sposobia pri juznom prudeni odmak v Ceskej kotline.
Mimochodom dakujem za pekny a putavy clanok, tesim sa na pokracovanie.
https://www.subpng.com/png-khqbdy/
V Čechách je to častý jev v Podkrušnohorské pánvi.
Díky za super článek a fotky.
A to video té observatoře a noční oblohy je fakt super (Ari samozřejmě také:-), to si až člověk říká, jak nicotní vlastně jsme.
To je nádhera.
Díky!
Pane Redguyi, nevím, jak to děláte, ale mám pocit, že i kdybyste psal o, dejme tomu, vlivu fází měsíce na dojivost krav v ZD Myšákova Lhota, bylo by to skvělé čtení. Článek opět za jedna, těším se na pokračování. Pohled na hvězdnou oblohu mě fascinuje odkudkoliv, ale tam dole to musí být opravdu dechberoucí. Díky!
Velmi zajímavé a osvěžující. Je skvělé, že je k počtení něco jiného než korouš.
Také děkuji za článek. Velmi příjemné čtení a poučné. Zlepší to náladu, jinak je všude samá nesluneční korona a to je deprimující.
Tak se z La Silla podívejte na tu sluneční :)
https://youtu.be/grUhpSRKc-o?t=55
Diky, nadhera jako vzdy..:)
I já se připojím se slovem nádhera. Že já jsem nešel studovat fyziku.
To timepalse video je dechberoucí.
Jak je to ale vidět lidskýma očima a nikoli DSLR s dlouhou expozicí? Je prostým lidským okem vidět i „barevný vesmír“ s mlhovinami atd., nebo jen samotné hvězdy akorát jasněji než u nás?
Dostanu se k tomu v dalších dílech, ale Mléčná dráha je vidět krásně a hvězd o několik řádů víc než tady, stačí třeba čtvrt hodiny přivykat tmě venku. Barevně to rozhodně není tak jako přes CCD, ale předpokládám, že je to kvůli tomu, že v noci používáme tyčinky?
Ano.
Já rád jezdím do údolí řeky Střely a tam za jasné noci bývá pozorování mlhovin a hvězd taky zážitkem. Samozřejmě tohle je úplně o něčem jiném(na Střele jsi ale zase za lehkou hodinku vlakem z Plzně :o))a je to nádhera. Zase bude fajn necovid čtení, to je super, díky.
Někdo si myslí, že mlhoviny jsou to co vidíme jako mléčnou dráhu.
Pokud se budeme bavit o opravdových mlhovinách, tak pochybuji. Disponuji maličkým dalekohledem o průměru zrcadla 130mm a je to Black&White.
Pokud vím, tak okem jsou vidět bez barev mlhoviny i ve větších amatérských dalekohledech – 200, 300mm atd.
A teď si spočítejte o kolik světla více máte na sítnici, když sbíráte světlo z plochy kruhu 300mm, oproti nahému oku cca 10mm? Cca 900x více, když zanedbám u dalekohledu zástin středu zrcadla sekundárním zrcadlem? A to je stále málo na to, aby to na sítnici vybudilo méně citlivé čípky a přešlo se do „RGB“.
Ono jde opravdu o slabé objekty. Nejdříve vidíte jen nezřetelné fleky. To je světla tak málo, že to nevidíte ostře. Takto u nás můžete vidět např. galaxii M31 v andromedě (respektive jen její střed), nebo jednu z mlhovin v Orionu nahým okem, když nejste ve městě. V dalekohledu toho vidíte s narůstajícím průměrem více a více, ale rozumné minimum na takto slabé objekty, aby jste viděl nějaké detaily aspoň B&W je zrcadlo tak těch 200-250mm.
Samozřejmě čím méně světelného smogu, tím lépe, ale takový Charles Messier, autor nejznámějšího mlhového katalogu žil v 18 století, kdy žádný světelný smog neexistoval a tyto objekty sledoval nejspíše tak 80mm refraktory a stejně viděl kulový. ;)
Okem jsem dával kromě Mléčné dráhy ještě její souputníky Magellanova mračna a pak taky Jupiter. Jinak jsem měl docela problém se souhvězdími, protože těch hvězd bylo prostě moc. Možná tak ten Jižní kříž, jinak jsem pohořel:)
Jupiter, Saturn, Mars, Venuse jsou videt pouhym okem i u nas ;) Zrovna ted jeste furt jo.
A zajímavé, že třeba ten Mars vidíme tak oranžově, teda aspoň já jo.
Tyhle planety svitej jak hovado, to se s DSO neda srovnat.
Planety ano. Tam uz je svetla dost.
Máte pravdu, ale je to škoda. Ty pestrobarevné, podsvícené mlhoviny jsou i bez zvětšení* prostě kosmická nádhera.
Mimochodem, vždycky znovu mne fascinuje, jak je lidské oko z inženýrského hlediska naprosto geniálně zkonstruovaný dvoudetektorový senzor, jak mezi svými detektory přepíná, jak je postavené redundantně a jak je HW doplněn SW tak, že pokud přijde o redundanci (např. zavřeno jedno oko), začne si stereografický obraz „softwarově dopočítávat“ tím, že jak se člověk pohybuje okolo cílového objektu oka, i jediné oko jej tak vidí z více úhlů a zkombinuje je. Plus ten dynamický rozsah, jakému nedokáže při jedné expozici pořád konkurovat ani nejdokonalejší full-size DSLR senzor…
Lidské tělo je prostě geniálně zkonstruované. A když se na to člověk podívá z hlediska fail-safe a bezpečnostního inženýrství, je ještě úžasnější co se do tak malého prostoru povedlo narvat za schopnosti redundance, záloh, využití úplně jiných systémů jako nouzových záloh, a samoopravovacích možností.
____
*tzn. tak, jak je zachytila ta timelapse s dlouhou expozicí odkazovaná Redguyem – ta vypadá od oka zhruba na f=70mm, což je jen o trochu více než má přirozeně lidské oko
Lidske oko ma jednu ohromnou konstrukcni vadu.
Vite jakou? ;)
X-f: Dá se vypíchnout vidličkou?:)
Nemá zoom, ani softwarový. Navíc nejprve vidí prd, pak par let lip a pak zase prd. No a mrkani…
Ale prdlajs.
Kreacionalisté rádi říkají, že lidské oko je tak dokonalý stroj, že nemohl vzniknout jen tak nějakou evolucí.
Jenže jim uniká, že má jednu zásadní konstrukční vadu, která naopak evoluci dokazuje a kdyby za to byl odpovědný nějaký konstruktér, tak letí na hodinu.
Totiž že celá žlutá skvrna je naruby. Tyčinky a čípky jsou na druhou stranu, než mají být. Jejich krevní zásobení a nervová napojení jsou zevnitř oka, místo toho aby to mělo „zasíťování“ zezadu. To efektivně snižuje citlivost a rozlišení oka. Je to jako kdyby měl foťák CCD snímač plošným spojem k objektivu.
Navíc se veškerá nervová vlákna a cévní systém sbíhají do zrakového nervu, který v jednom místě žluté skvrny prorůstá na druhou stranu a pokračuje do mozku. Díky tomu jsme v tomto místě zcela slepí.
Slepá skvrna se nepromítá někam na okraj zorného pole, ale je docela blízko středu. Nevnímáme ji jen díky tomu, že slepý bod levého a pravého oka nekryje a protože mozek slepý bod maskuje.
Např. na wiki a jinde je optický test, kde si to může každý vyzkoušet a opravdu zjistíte, že to tak je.
Takto to mají všichni savci. Jde o evoluční pozůstatek po našem společném předkovi.
Jiné živočišné druhy, např. plazi, ptáci, ryby, hlavonožci atd. mají nervová zakončení a krevní zásobování správně a logicky „zezadu“ zrakového nervu.
Ale zase má sférický snímač. To je nutno připočíst k dobru.
Hmm, back-illuminated CCD? ;-)
Kouknul jsem co to znamená a výborné přirovnání. Savčí oko je zrátka front-illuminated a to je z konstrukčního hlediska provar.
Ale takhle evoluce prostě funguje. Umí je po malých krůčcích měnit co má. Neumí si vmyslet nový orgán, nebo ho nějak převratně předělat. To jak si to lidi představují ve filmech, že někdo se narodí s mutací a najednou má například žábry je prostě blbost.
Evoluce recykluje orgány. Zpravidla se něco vyvine z něčeho jiného a pak vzniknou takové věci, jako že máme žlutou skvrnu naruby.
Tuším plíce mají počátek v nějaké střevní výduti, naopak žábry se u savců recyklují na jiné orgány atd.
Klasická ukázka jako u toho oka je například laryngiální nerv, který je „hozený“ za aortu a je díky tomu mnohem delší, než je třeba. Extrém je to u žirafy, které vede nerv z mozku krkem až do trupu, kde se stočí okolo aorty a zase vede zpátky nahoru krkem. Evoluce ho prostě neumí přehodit přes tepnu.
Lidské tělo funguje naprosto úžasně s ohledem na to, jak patamatově je zkonstruované…
x-f: jednu? A není to málo, Antone Pavloviči?
Myslím tu nejzásadnější konstrukční vadu ;)
Tak ona ta žlutá skvrna je docela ještě úspěšný konstrukční patch* na problém, že všude jinde je ještě před tou vrstvou tyčinek** a čípků několik dalších vrstev…
* To je právě hezký příklad toho patamatového vývoje, kdy to nakonec docela slušně funguje…
** Ve žluté skvrně nejsou, proto v noci vidíme tak blbě…
BTW ty astrofotografie krásně barevných mlhovin vznikají opravdu dlouhou expozicí. Někdy jsou to i hodiny.
Navíc jsou to složeniny většího množství snímků, které se průměrují pro potlačení šumu, je tam postprocesing…
Fotí se s úzkopásmovými filtry, aby prošlo jen to co mlhovina emituje.
Je to věda, která s pohledem okem nemá nic moc společného.
V tomhle mne fascinuje, že ten foťák musí nějakým způsobem korigovat otáčení země, ale aby mohli složit obraz z více expozic, musí být naprosto dokonale zaměřený a dokonale sledovat cíl. Jinak by tam už byla úhlová odchylka a nešlo to skloubit. To musí být také věda…
Nejen otáčení, ale pohyb těles celkově je problém hned, jak máš stativ. Stačí úplně obyčejný reflektor a jak něco zaměříš zaměřovacím dalekohledem, tak než stačíš dát oko na pozorování reflektorem, tak je to fuč. I pitomej Měsíc ti zdrhne, zaměříš, přendáš oko zaostříš reflektor a než řekneš tomu, kdo je tam s tebou, aby se kouknul, a než ten se koukne, tak můžeš zaměřovat znova. Tedy třeba na Mars, či Jupiter nebo Saturn se pořádně nepodíváš, protože ti utečou a s Měsícem je zase problém že moc svítí, takže pokud nemáš filtr, tak než si zvykne oko, že do něj smaží spousta světla tak už je taky pryč. Takže pokud chceš koukat na „hvězdy“ a ne to mít v místnosti s bicyklem na stěně, nebo s tím koukat k sousedům, tak je pohon nutnost.
Tak zaprve je tam paralakticka montaz.
Dalekohle ke stativu je pridelan montazi, ktera nema osu svisle. Osa montaze se namiri presne na severni pol a v ten okamzik uz staci po zamereni objektu pohybovat jen v jednom smeru a sleduje cil.
Dale je tam motoricky pohon teto osy. Krokovy motorek co otoci jednu otacku za 24h. Takze pri spravnem ustaveni dalekohled sleduje pozorovany objekt.
Nic neni dokonale a tak se pouziva tzv pointace.
Zatimco jednim dalekohledem s kamerou fotite, tak tam mate druhy sprazeny s druhou kamerou, kde sledujete nejakou hvezdu pobliz objektu co fotite. SW sleduje drobne odchylky a posila na krokove motory v obou osach korekce.
Bez pointace se s dobre ustavenym dalekohledem s pohonem daji fotit vterinove, max desitky vterin expozice.
S pointaci minuty az desitky minut.
To uz obvykle ale vyzaduje i chlazene kamery kvuli sumu a vyhrivane vlozky do bot :D
Snimky se skladaji. SW dokaze snimky na sebe zarovnat.
A vubec dalsi veci, jako foceni darkframe pro eliminaci vadnych pixelu na ccd, pak s tim taky borci trochu hybou mezi snimky kvuli zameze moaire bo jak se to pise atd.
Sam to neumim. Zatim jsem jen snimal planety a tam je jina strategie. Tam se naopak delaji co nejkratsi expozice kvuli neklidu atmosfery a dela se co nejvice snimku. Tisice. Pak z nich v SW slozite jeden. Neveril by jste jak se postprocesingem z klepajici se skvrny udela fotka marsu s utvary na povrchu a ledovou cepickou na polu ;)
Je to docela věda, každý večer se dělá kromě biasu a dark frame i flatfield, protože pixely mají různou citlivost. Pointing je samozřejmost, u větších pak aktivní, u největších i adaptivní optika (ty světelné paprsky z VLT na videu v článku). Před každým pozorováním fokusace, protože teleskop se teplem natahuje. Proto jsou taky kopule chlazeny na noční teplotu a je v nich tak zasraná zima :) Neotáčet kopuli do větru, nekoukat blízko Měsíce, nešlápnout na tarantuli, nesrazit autem osla, jooo, není to prdel :)
Offsety snímků jsme prováděli u infračervených snímků, protože tam září i samotná obloha a dithering pomáhá to odfiltrovat.
Pročpak ten Měsíc? Je to kvůli tomu, že je to moc jasný objekt?
Ono i u toho amaterskeho foceni jsou noci s mesicem k nicemu.
A u velkeho zrcadla by to mozna mohlo byt i o poskozeni techniky ci zraku bez filtru?
Jestli pamatuju dobře, tak by Měsíc zanechal fantomový obraz, prostě vypálil obraz Měsíce tak, že by pak byl na všech dalších snímcích. Jen už si fakt nepamatuju, jestli by to byl permanentní nebo dočasný stav. Moc jsem se o to nezajímal, protože přímo teleskop byl nastaven tak, že se nedal natočit bliž jak 10 stupňů k Měsíci, takže nebyla možnost to vyzkoušet :)
Temperovat se musi i male dalekohludky.
Ta adaptivni optika funguje jak? Nekde jsem cetl, ze to snad promita nad atmosferu jakesi virtualni hvedy ve znamem paternu, aby to podle toho dorovnalo seing. Ale moc to nechapu, kdyz seing muzou zpusobovat bubliny vzduchu o ruznych teplotach od velikosti metru po centimetry.
To 40m zrcadlo ma mit nejmensi segmenty snad po 2m. Tohle uz je nad moje schopnosti ;)
Vtip je v tom, ze vlndelka laseru je naladena tak, ze vzbudi prislusnou interakci az ve vyssich vrstvach atmosfery. Pak se dorovnava optika na tuhle tecku, jejiz pableskovani je priblizne shodne s obrazcem, kterym je konvolvovano svetlo z vesmiru.
Polopatě to funguje jak píše turbosele, do vyšší atmo (desítky km) se promítne známý obrazec (ale adaptivní optika může používat i normální hvězdy) a podle toho, jak ho atmosféra zkreslí, tak motorky velmi rychle zkřiví zrcadlo proti tomu zkreslení.
Az sem to chapu. Ale jak muzu korigovat defekt v atmosfere, ktery je treba decimetry ci centimetry velky, kdyz nejmensi clen schopny naklapeni je treba 2m velky segment zrcadla. To nechapu.
Jo takhle. Ne, primární zrcadlo naklání aktivní optika, koriguje průhyby při natáčení dalekohledu. Adaptivní optika má svoje, třeba až třetí, malé zrcadýlko, s kterým kroutí s vysokou frekvencí.
Diky. Tak ted uz je me to jasne.
Když už jsme u fotek oblohy a techniky jejich získání, nedá mi to nedat link https://www.horolezec.cz/gallery/thumbnails-13.html
Např :-)
Pamatuju šéfa z bývalé práce, který měl známýho nadšenca do astronomie, doma si vyráběl teleskop. Prej někde z číny vobjednal polotovar ze skla a teď nevim jestli na zrcadlo nebo na refraktor, prostě velká kostka skla s vybroušeným základním tvarem; ten prak prej několik týdnů leštil tak aby perfektně viděl plamínek svíčky – prý bodový zdroj, žárovka je čára, což by nefungovalo. Jo a už si vzpomínám, šlo o zrcadlo – pak to nechal potáhnout tou stříbřenkou. Šéf mu pak programoval mikropočítačem právě zaměřování, negaci pohybu země atd. Prej to nebylo nic extra hroznýho :)
Jelikoz je zima, nabizi se doporucit k barevnemu foceni M42/43 v Orionu, tam zakladni barvicky vylezou jiz pri smesne kratkych expozicich a s objektivy o prumeru par centaku.
O tomhle já nic netuším, často totiž musím vysvětlovat lidem, že jsem astrofyzik a ne astronom :)
To je vždycky Hele, ty seš ten hvězdář, co je támhleto za souhvězdí? Popřípadě hůře nějaké konspirační otázky na UFO, nejhůře pak otázky ohledně astrologie :) A já fakt vím o souhvězdích a meteorických rojích naprostý kulový.
Jooo. Ono je to mozna trochu obracene.
O me si zas vsichni mysli, ze koukam na hvezdy, ale to jsou vlastne nezajimave objekty. Proste bodovy zdroj svetla pri jakemkoliv zvetseni. Nuda.
Amateri koukaji na vsechno mozne, jen ne na hvezdy, kdyz neberu galaxie a hvezdokupy.
No ja nevim, treba takova dvojhvezda Albireo, hezky barevny kontrast obou :-) A kdyz ne estetiku, tak jasove krivky promennych, to je uz cely podobor.
Ja se na ne chystam, jakozto na moje prvni pokusy o foto DSO, ale bohuzel posledni dva mesice je venku kazdy vecer seda deka.