Autonomní řízení 5: Velký provar - zpět na článek

ono nejsmutnější je, že všichni máme dokončenou základní školu, a tam jsme měli nějakou tu trojčlenku a úvod do fyziky nějak by to v nás mělo zanechat stopu a ten Váš výpočet bychom měli umět udělat všichni, kdo tušíme kolik asi žere benzínové auto a jakou má benzínový motor účinnost, kolik má příkon elektrická konvice a jaký máme jistič nad dveřmi bytu (s nějakou tou mírnou dopomocí gůglu, třeba výhřevnost benzínu není nutné umět zpaměti).

egro počítejme:
průměrná spotřeba benzínového auta třeba 7,5 litru benzínu na sto
energetická hustota nebo výhřevnost nebo něco takového 32 MJ/litr
odhad účinnosti motoru 30%
„čistá“ spotřeba energie na 100 km je tedy 7,5*32*0,3=72 MJ/100km
převedeme MJ na kWh: 72*1000/3600=20kWh/100 km
varná konvice má dejmetomu 2 kW. pračka a myčka podobně.
když máme puštěnou myčku a pračku zároveň, a chceme si uvařit kafe, cvak a vyskočí jistič deset apér. to zná každá hospodyňka z paneláku před rekonstrukcí.
myčka myje hodinu, pračka pere půldruhé hodiny, konvice vaří pět minut. nabíjení s podobným příkonem bude trvat celou noc. půlka sídliště. a to jsme se pro jednoduchost netrápili ztrátami při nabíjení.
berme obyčejný panelák, devět pater, šest vchodů, na vchod a patro čtyři byty. 216 bytů. 100 aut po 2kW celou noc. 200 kW deset hodin v kuse. to už je taková solidní fabrička. kabel tlustý jako stehno. pro sídliště kabel jak do měnírny na železničním uzlu.

s těmi pracími prášky je to ftipné. v zásadě:
1. základem je obyčejné mejdlo. to mejdlo je prakticky nemlich stejné, jako když nastrouháte jelena.
2. kdyby to bylo jenom mejdlo, prádlo by bylo sice čisté, ale bílé by bylo časem „zaprané“, tak jsou tam nějaké bělící a barvy rozjasňující složky, zpravidla fosfáty. eko bio prášky fosfáty neobsahují, a aby to bělilo, tak se přidávají nějaké zázračné kapsle s fosfáty zvlášť.
3. pak od prádla chceme, aby to vonělo po rozkvetlé louce, jakkoli se to nesuší na louce, ale v sušičce nebo v obýváku na rozkládacím věšáku. tak je to nějak naparfémované.
4. a chceme, aby to bylo měkoučké a heboučké, a ne jako prkno. tak je do toho přidaná nějaká avivážně škrobící přísada.
5. chceme, aby byl prášek použitý v širokém rozmezí tvrdosti vody a jeho spotřeba byla v rozumných mezích. tak je tam nějaké upravovadlo, nějaká jedlá soda.
6. a taky chceme, aby se to pěkně sypalo a nehroudovatělo. tak tam zase něco dáme. to je prakticky neškodné, to se dává i do mouky nebo kakaa.
7. a nakonec chceme, aby to bylo laciné. obchody uvádějí kolik korun stojí v přepočtu za kilogram a velká krabice vypadá lépe než malá. a tak kilo se prášku, které by zabralo objem jako krabice mlíka, nastaví nějakou hodně lacinou inertní přísadou, aby toho bylo víc. třeba půlčtvrtého kila a krabice jak od gramofonu. po tom šáhne každá dobrá hospodyňka.

pokud se jedná o bílou řízu nebo límeček košile, toreadorskou košili jásavé barvy nebo snad bílé spodní prádlo pro hopsandu, či povlečení, do kterého si hopsanda vodí hosty, tak to bez bodu dvě nejde.
nicméně pokud máme citlivou kůži a nechceme se ošívat, potom na vše, co přichází s kůží do styku, stačí bod 1 a případně bod 5 a samozřejmě nepřesušit do prknovata (nebo kropit a žehlit).

především a hlavně placebo. potom trochu ty fosfáty (jen opravdu bílé je čisté, pamatujete na ten slogan?)a někde daleko vzadu množství inertních přísad a tím pádem nutnost úplně jiného dávkování.

a to máte, pane, pocit, nebo jste se nějak dostal k datům o percentuálním složení toho kterého sajrajtu a dávkoval na stejné množství té které účinné látky? co si tak pamatuji z testování podobných sajrajtů v devadesátkách, tak to ti výrobci dost úzkostlivě tajili. a výrobci to samozřejmě kastují na laciné prášky, střední třídu a nablýskaný luxus – úplně stejně, jako plzeňské pivovary vaří od srágory primus přes gambrinus, kozla a radegast po plzeň

ad perla „uz jsem ze skoly moc dlouho takze jsem uz treba zapomnel jak se vypocte prace, vykon, prevadi spotreba energie v joulech na spotrebu ve wattech..nicmene z Vami linkovaneho clanku vyplyva, ze rozdil ve „spotrebe“ elektrickych aut a spalovacich neni vyrazny (prepocteno na litry paliva na 100 km)“

přiznávám, že abych na to reagoval, musel jsem se jít naobědvat. člověče, proč se pouštíte do diskusí o akumulátorech, když sám přiznáváte, že se nevyznáte mezi wattsekundami a jouly?
a žádný článek jsem nelinkoval. předvedl jsem výpočet na lístku od tramvaje, ke kterému stačí navštěvovat základní školu a trošku si odnést, proč je masová elktromobilita fantasmagorií.

auto na 100 kilometrů potřebuje sílu (potažmo energii) mezi vozovkou a koly na překonání odporu vzduchu, kopců, rozjezdů a valivého odporu. tahle energie je pro stejný styl jízdy stejně těžkým autem na stejných pneumatikách stejná. a zdroj té energie je krouťák na výstupu z motoru (převodovky), a je úplně jedno, jestli je to hnané dřevoplynem nebo tajemnými mentiony.

a ten bezdrátový přenos energie technicky aplikovatelný mi prosím nějak blíže popište. třeba mi prozraďte, jak se s tím popasovávají někde, kde prachy nejsou problém, třeba pro dobíjení baterek satelitů na orbitu nebo někde v armádě nebo tak někde. až bude fungovat taková nabíječka pro matlací telefon a bude fungovat a stát deset dolarů, tak dejte vědět.

to nepotřebujete linkovat, to si právě můžete spočítat pomocí tužky, lístku od tramvaje a té věci mezi ušima. to budete příště linkovat článek, jak někdo empiricky ověřil, kolik se mu podařilo nalít půllitrů vody do krychle o straně jednoho metru?

ale pravopis taky vlastně nepotřebujete k životu, a ten jste zjevně nezapomněl. a orientace v základoškolské fyzice, to se na mě nezlobte, to se snad zapomenout nedá, a když uř na to pozapomenete, tak se to pomocí tužky a papíru dá osvěžit za pár minut. jestliže před diskusí o energii (třeba ukryté v baterii pro pohon automobilu) nejste ochoten si oprášit nějaký ten „bekgraund“, tak mi potom povězte, jakou má taková diskuse cenu.