Zmrdi VI – Zánik velkovezíra

Featured Image

K tomuto pokračování seriálu o zmrdech mne přivedl nejmenovaný komentátor jednoho mého článku na www.zvedavec.org, který mne nabádal, abych si uvědomil, že ne za všechny problémy může Václav Klaus.

Jsem toho názoru, že za ztrátu kurzu lodi může její kapitán a ne kotelník, což je jednak odpověď na onu připomínku, ale hlavně vůdčí motiv po věty, které přijdou níže.

Klaus byl v letech 91-97 byl tvůrcem české politiky a zpočátku i české mentality, pak mu zbyla jen ta politika a jeho vliv postupně upadal. Na jeho nejlepší kousky, například předprogramované rozbití Československa vyvolané spolu s jistým Mečiarem (kdo si ho ještě pamatuje?), kupónovou privatizaci a opoziční smlouvu jistě dlouho nezapomeneme.

Klausovi blízcí jej charakterizují jako sucharského nedůtklivého sebevědomého až arogantního teoretika makroekonomie, který je po většinu času myšlenkami úplně jinde. Neupírají mu značnou inteligenci a schopnost orientovat se v problémech, působí dojmem, že „to má v hlavě srovnaný“. Jako člověk je mi idealista Klaus poměrně sympatický, ale z jeho politických a ekonomických teorií si nějak nemohu vybrat. Jako pozitivní vnímám to, že se verbálně VK staví na stranu pravice, klade důraz na individuální svobody a odmítá kabinetní politiku Václava Havla a jeho přátel od půllitru.

Řekl bych, že Klaus měl vždy problémy s přenosem svých vizí do praxe. Ač verbálně zcela na straně trhu a liberalismu, popřel Klaus kapitalismus v Čechách, a to mnohem více, než Grebeníček a Ransdorf dohromady. Na výsledky Klausovy vlády by mohla být každá levicová strana pyšná. Pod vedením Velkého makroekonoma se podařilo vytvořit systém, kde se úvěry bankám nevracejí, daně se nemusejí platit, polostátní podniky se udržují při životě státními subvencemi, energetické monopoly odírají konečné spotřebitele s mlčenlivým souhlasem státu a kde je státná rozpočet zakryt mlhou jako rybníček Brčálník, aby bylo možné zamaskovat skryté přerozdělování. Podnikatel byl bůh a manažer svěcená kráva, a jako takoví nemuseli brát ohledy na nic. Rozmohla se fantastickou měrou korupce, lobbování bylo povýšeno na standartní metodu politické práce, byla to doba hráčů jako Mach, Soudek nebo Stehlík. Vznikla neskutečná kopice zmetkovitých zákonů, které uvrhly celou společnost v ještě větší chaos. V roce 1997 se konstrukce prožraná červotočem korupce a neefektivity rozlomila a Klausoland se dostal do potíží.

Co však je daleko horší, v časech kormidelníka Klause se geometrickou řadou rozmohli zmrdi. Vezměme si průměrného zmrda, který za komunismu byl v KSČ nebo SSM a po listopadovém převratu žil několik měsíců frustrován, že už nenajde díky své minulosti žádné uplatnění a bude muset nastoupit na náhle uvolněná místa v kotelnách a prognostických ústavech. Z této krize jej dostal až velký VK a jeho pověstné věty : „Neznám špinavé peníze“ a „Je dovoleno, co není výslovně zakázáno“. Záhy bylo jasné, že náš modelový zmrd a jemu podobní dostali generální pardon a šanci stát se základem nové podnikatelské a manažerské elity. Jinak řečeno, Václav Klaus se stal pro zmrdy spasitelem a guru. Jako prorok vyvedl zmrdy z temnot a ukázal jim světélko na konci tunelu. Protože výslovně zakázáno (kvůli defektním zákonům) toho mnoho nebylo a špinavé peníze se staly čistými, mohli si zmrdi dělat, co se jim zachtělo. Beztrestně. Zmrdi pionýři Klausova divokého západu, tedy ti, kteří pochopili nejdříve, pohádkově zbohatli. Stali se vzorem pro latentní zmrdy, kteří se v nich zhlédli a dali se na stranu zmrdství. Začalo to vypadat, že být zmrd je správné. Děly se nepochopitelný věci. Lidi si začali myslet, že není třeba být chytrej, že stačí být tvrdej, mít drahou kravatu, yupee kšandy a naučit se pár vět z repertoáru Velkého profesora (například : „To je velké nedorozumění“). Kdo chtěl být in, musel se chovat stejně arogantně, jako velký Guru.

Televize nakoupily filmy na téma „Jak chudý chlapec z Iowy managerem se stal a k hodně US dollarům přišel“. Náměstci postsocialistických podniků si dobrovolně vzali do rukou kladiva a majzlíky jako v dobách staveb mládeže a odsekali ze dveří nápis „náměstek“, aby jej mohli nahradit „manager“. Mělo se za to, že k tomu, abychom všichni zbohatli, stačí si jeden druhému navzájem prodávat různé zboží. Vlastní fyzická produkce výrobků a služeb poklesla, takže se země propadla do schodku obchodní bilance. Zato produkce leštěných prdů vzrostla.

Všichni malý zmrdi chtěli najednou vlastnit tenisovou raketu nebo golfovou hůl. Vznikaly různé elitářské spolky pro horních deset tisíc zmrdů. Hlas lidu se stal hlasem ulice a nikdo jej neslyšel. Začalo být důležité, jak kdo vypadá a čím jezdí, a ne jaký je. Nejhorší na tom všem bylo, že VK zasel nedůvěru k zákonům. Díky Klausově moudru „o peníze jde až v první řadě“ došlo k erozi zákonnosti. Zmrdi nám vnutili, že dodržování zákonů je jen pro hlupáky. Selhala spravedlnost. Selhala demokracie – najednou si byli sice všichni rovni, ale zmrdi rovnější. Selhal zdravý rozum. Nikdo se neopovážil zeptat na triviální věci (například jakto že řadový zmrd úředník z magistrátu vlastní vilu za šest miliónů), protože přece neexistují čisté a špinavé peníze. Emigranti přijížděli do země a kvapně zase odjížděli zpátky do exilu rozčarovaní z všudypřítomnosti zmrdů.

Klaus byl režisérem komplexního selhání funkcí státu, z nichž některé se doposud nepodařilo obnovit. Stejně tak byl autorem instalace zmrdů na vlivná místa. Mám obavy, že oba jevy jdou ruku v ruce. Možná nebyl viníkem Klaus, bylo to možná období, kterým jsme museli projít už jen proto, abychom na vlastní oči oznali, co je špatně a dovedli pojmenovat veřejného nepřítele číslo 1 – zmrda. VK v tu dobu držel kormidlo a tak za podivné směrování lodi odpovídá. Tak to prostě je.

Reálná aplikace Klausových idejí do praxe vrhla zemi mnoho let nazpátek, do období ranného kapitalismu, zatímco zmrdy hnala dopředu. Obsadili vlivná místa, začali mít vliv na společnost i ekonomiku. Jednotliví zmrdi prolezli celou společností jako červotoči a zjistili, že nejsou sami. Zjistili, že mohou koalovat. Tak vznikl poslední výtvor Klausovy doby : klientský systém. Klientský nebo chcete-li mafiánský systém v Čechách je zmrdovina. Je to prostředek k tomu, aby peníze od zmrdů tekly zase jen ke zmrdům. Je to prostředek k tomu, aby se mezi zmrdy nevetřel nezmrd. Zajímejte se o veřejné zakázky a pochopíte, kam mířím.

Všechno má svůj konec, jen párek má dva. Začátek Klausova konce zřejmě leží v roce 1995. Tehdejší Klausův tým byl skutečně Top Gun zmrdů – stačí si vyvzpomenout na pány Čermáka, Kočárníka, Macka, Pilipa, Rubáše a další. Zvenčí se zdálo, že tento zmrdí tým je nerozbitný a že se definitivně zabetonoval do zákopů politické stability. Celá konstrukce však začínala praskat. Psal jsem už o třetím stádiu zazmrdování a fenoménu zvaném „overbastarding“. A to právě se přihodilo v létě 1997. Klausovi zmrdi přisluhovači si pomalu uvědomovali, že jen čučkaří ve stínu velkého VK a zachtělo se jim stanout na výsluní. Tak to zkusili a pohřbili velkovezíra zaživa. Učinili tak pro zmrdy typickou cestou – počkali, až VK odjede do Sarajeva a pak provedli palácový puč.

Pomohly jim v tom stále více zřejmé objektivní problémy. Nelze donekonečna žít z kšeftaření a leštěných prdů. Ekonomiku neutáhnou banky, jejichž úvěrová politika připomíná pyramidové hry. Systém se zadíral a v létě 1997 musel i velký Makroekonom připustit, že mu ta jeho čísla už definitivně přestala vycházet. Začalo se škrtat. První reálný pokus o nastolení vlády zmrdů nad zbytkem společnosti, realizovaný pomocí státostrany ODS, se tím zhroutil. Ikona zvaná Transformace, kterou velký VK vytvořil, se povážlivě zakymácela a už nikdy se ji nepovedlo narovnat.

VK však nebyl žádné ořezávátko. Oklepal se, změnil image – začal nosit vlasy na ježka, takže vypadal jako frontman skupiny Scooter – a přivedl ODS opět k životu. Zmrdi, kteří předtím jeho stranu rozstěpili, založili zmrdistranu zvanou Unie svobody a dali tím vzniknout charakteristickému fenoménu politické strany bez členů. Zmrdi první generace tak utrpěli porážku. Odplatu za věrolomnost svému guru. Otevřela se tím cesta pro zmrdy odleva, kteří začali vyhánět zmrdy odprava. Nelze vůbec říci, že by nastal pro zmrdy Armageddon, ale byla to první plošná porážka, kterou zmrdi utrpěli. Otřáslo to zmrdy na všech pozicích. Říkám, že po roce 1997 už nikdy zmrdi nebudou, co byli.

Život jde dál. Problémy se zmrdy, které máte vy nebo já, žádný Klaus nevyřeší. Je to denodenní boj, ve kterém je pouze poražených a při troše štěstí jsou tím poraženým zmrdi. Všeobecné nastavení systému, tedy existence Spidelmana nebo Klause, je jen rámcová podmínka, za které náš boj vedeme. Na příkladu Velkého Makroekonoma je zřejmé, že kdo si čím zachází, tím také schází. VK vychoval zmrdy od plínek, naučil je oblékat se, mluvit, mlžit, lhát a hrát tenis. Oni se mu za to odvděčili tím, že jej odsoudili ke dvěma řádkům v učebnici dějepisu a nyní mu jen velmi laxně shánějí trafiku na Hradčanech. Takové jsou konce.


P.S.
Klaus for president?

Velký VK je v poslední době často přetřásán v souvislosti s převzetím úřadu po Václavu Havlovi. Zmrdi z ODS dokonce chtěli narychlo vyzměnovat ústavu, do které se chystali implementovat přímou volbu prezidenta.

Kladu si otázku, jestli může být prezidentem člověk, který byl za kormidlem v době, kdy došlo k ekonomickému a morálnímu rozvratu. Pro mne subjektivně dnešní Klaus už není onen Klaus model 95 a aktuálně je mezi slepými jednooký. Určitě by pro mne znamenal vítanou změnu stylu po dlouhých rocích kralování zrzavého intelektuálního ješity s komplexy méněcennosti.

Otázka také je, zda je Václav Klaus zmrd. Můj názor je, že ne. Klaus si – až na nějaké výjimky – dovedl od roku 1989 uchovat poměrně konstatní postoje. Kritizoval známé zmrdy. Spíše bych řekl, že nezmrd Klaus sám podcenil nebezpečnost zmrdů, nedovedl udržet si je sám od těla a nechal je parazitovat na svém nesporném intelektu a popularitě. Instalace zmrdů, tak jak za Klausova vedení proběhla, je vedlejším produktem jeho naivně teoretické povahy a ne úmyslem.

Dnešní Velký Ironik má blíže spíše k Miroslavu Sládkovi blahé paměti a také se ocitl ve stejné situaci. Jeho strana řeší stejné dilema, jako Republikáni svého času : nejde to už dál s Klausem a nepůjde to ani bez Klause, protože představuje logo a maskota strany. ODS je Klaus a Klaus je ODS. ODS se tedy snaží svého maskota a současně kostlivce ve skříni strčit do nějaké trafiky, kde by byl vidět, ale ne slyšet. Z pozice prezidenta by totiž mohl reálně ovlivňovat politiku jen velmi málo.

Klausův příběh je dalším příkladem, že vše, co zmrdi vytvoří, je řečí našich babiček „vachrlatý“, čili nestabilní a velmi brzo se to položí. Například někdejší nositel titulu Manažer roku z Klausovy doby, jistý Soudek, toho času generální ředitel plzeňské Škody, skončí asi před soudem. Petr Mach je v kriminále. Na Koženýho taky jednoho dne dojde. Za posledních sedm let tedy někde nastal obrat a já pevně doufám, že je to v myšlení slušných lidí. Že jsme už řekli zmrdům NE. Nebylo by právě dobře, kdyby na vůdčí místo ve společnost usedl sice nezmrd, ale autor celostátní instalace zmrdismu a tím byla křehká květinka omítnutí zmrdů zadušena v počátcích.

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
883x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:09
D-FENS © 2017