Nejhorší možný případ.
Následující článek o zmrdovi – vedoucím jsem vytvořil na základě ohlasu. Byl bych rád, kdyby nebyl chápán jako hotová pravda (což stejně není), ale jako základ k diskusi a impuls pro všechny zmrdology a zmrdobijce, aby se zamysleli nad tématem odstranění zmrda – vedoucího a popřemýšleli, jestli existuje nějaká metoda, která funguje a není tu popsána.
Proč vlastně deptat vedoucího? Vždyť jsou přece vedoucí, kteří jsou výborní a pracoval bych pro ně do roztrhání těla. Právě aby mohla vyniknout tato první skupina, musí existovat jedinec, který :
– vás prostě sere. Za tímto pocitem většinou stojí nepojmenované znechucení nad tím, že vedoucí nemá dostatečné předpoklady pro vedoucí funkci, ať už odborné nebo lidské. Ve své funkci se ocitl omylem, náhodou, díky protekci nebo ho tam dosadila zmrdí klika.
– je nefér. Tato diagnóza zahrnuje celou škálu negativních vlastností, z nichž nejodpornější je přisvojování si vašich výsledků bez jakéhokoli podílu na nich, nespravedlnost, lhaní, ješitnost, upřednost’nování jednich na úkor druhých a další špinavé zákulisní metody.
– nedovede verbálně ani hmotně ocenit vaši dobrou práci a nechává vás tak v deprimovaném stavu, který se německy nazývá „stink und sauer„, neboli zasmrádlý a zakyslý. Kašle na vás personální rozvoj a různými způsoby přiškrcuje přísun informací k vám.
Pokud tedy vámi analyzovaný objekt splňuje tyto předpoklady, pak je to vedoucí zmrd alias zmrdoucí.
Výchozí situace : zmrd je váš vedoucí. Chcete jej zlikvidovat.
Co od toho čekat?
Nejprve je nutné si uvědomit, že likvidace vedoucího zmrda je něco jako salto s pěti vruty v akrobatickém lyžování. Dotáhne ho dokonce jen málo jedinců a kdo to zkusí bez dokonalé přípravy, nabije si čenich. I když ho skočíte, není jisté, jestli ho budete schopni skočit ještě za týden. Jakmile ho skočíte, budete slavní, ale za týden o tom nikdo nebude vědět.
Jedná se tedy o riskantní podnik s krajně nejistým koncem. Zmrd ve vedoucím postavení totiž disponuje tím, co zmrdi nikdy nesmí dostat do ruky – a to sice pravomoce. Takže vás může snadno odstranit. Také si je třeba hned od začátku říct, co lze od boje s takovým zmrdem čekat:
– vyhazov. To je celkem jasné. Zmrd na vás ušije nějakou boudu a potopí vás. Vyhazov je zcela jednoznačně game over.
– separátní mír. Zmrd po několika měsících nebo i letech zákopové války zjistí, že je lepší nechat vás na pokoji, protože při každém pokusu do vás štourat se popíchal o bodliny, které jste honem vystrčil. Separátní mír přináší výhody (stanete se svým pánem), ale i nevýhody vyplývající z izolace od kolektivu a také značnou psychologickou náročnost. Budete nuceni pracovat sice bez zájmu, ale také bez podpory svého šéfa zmrda, což může některé vaše úkoly zkomplikovat, a navíc musíte pracovat perfektně a dělat minimum chyb, protože jinak zmrd dostane do ruky argument a ochranná bublina kolem vás praskne. Ve svém boji se zmrdy jsem to většinou dotáhl k separátnímu míru, ale osobně to nepovažuji za úspěch.
Určitou variantou separátního míru je židovská školka. Ta nastává tehdy, kdy téměř všichni podřízení potrefeného zmrdoucího dosáhli separátního míru a tak si v kolektivu každý ranaří na vlastní pěst. Během své praxe jsem zjistil, že mi židovská školka dobře vyhovuje, protože jsem v podstatě „ultrapravicový anarchista“ a pro individualisty jako já je židovská školka systémem první volby. Objektivně je však nutno poznamenat, že židovská školka je neefektivní až kontraproduktivní, působí dojmem amatérismu a ve svých koncích nikam nevede.
– odstranění zmrda. Jak k tomu dojít, se dozvíme dále.
Výchozí podmínky
Existuje několik věcí, které činí šéfa zmrda zranitelným. Předně je sám zmrd, není kompetentní a přežívá obvykle díky souhře některých okolností :
– jeho tým je velmi dobrý a stíhá udržet svěřený úsek nad vodou, i když jej táhne k zemi zmrdí olověná koule. Uvedený stav bývá dočasný, protože se zmrd pokusí z týmu odstranit jedince, kteří jej inteligenčně převyšují (v obavě, aby jej neshodili z jeho koženého křesla typu Big Boss) a na jejich místa nainstalovat jedince, kteří se nacházejí při dolní hranici pásma idiocie a převyšovat jej nikdy nebudou. Někdy to dokonce zajde tak daleko, že na uvedená místa dosadí další zmrdy. Výkonnost týmu tím klesne a tím se i pod naším zmrdem ulomí větev; nevýhoda je ovšem v tom, že to může trvat celé roky (dokud zmrdovi oblíbení pitomci vydrží žít z práce svých předchůdců), zatímco my to všechno chceme hned. Zmrd vedoucí má tedy vestavěný prvek autodestrukce a to je dobré vědět.
– někdo zmrdovi vedoucímu tlačí káru. Jinými slovy, zmrdoucí má podporu shora, mnohdy zase od zmrdů. Je celkem zřejmé, že zrmdoucí vykládá nahoře jiné věci, než které se dějí dole. Teoreticky tedy stačí zmrdovým nadřízeným podsunout informace o tom, že je jejich zmrd špatně informuje, ale většinou to bývá málo.
– pak taky někdy funguje něco jako synergické efekty. Zmrdi na vyšších pozicích (tzv. zmrdi vyššího stupně) delegují zmrdy nižšího stupně na nižší pozice. Pokud se low level zmrdi neosvědčí – nebo přímo zklamou – nemohou zmrdi vyššího stupně zmrdy stupně nižšího nakopat, protože by tím připustili, že udělali chybu a delegovali špatné zmrdy. Čím déle jsou neschopní low level zmrdi na svých pozicích, tím menší je šance, že s nimi zmrdi vyššího stupně něco udělají, protože by tím nepřímo přiznali, že o nedostatcích malých zmrdů celou dobu věděli a nic s tím nedělali. Pokyn odstranit malé zmrdy tedy přichází často od vysoce postavených zmrdů při obcházení stupně středních zmrdů a to navíc až tehdy, je-li průser. Pochopení těchto zákonitostí může zcela změnit váš pohled na boj se zmrdoucími; zdravý selský rozum totiž říká, že když je někdo neschopný, že by měl sofort odejít – v praxi se ale uplatňují zcela jiné strategie, vedoucí k dlouhodobé jízdě na mrtvém koni.
Likvidace zmrda vedoucího není úkolem pro jednotlivce. Tak lze dosáhnout maximálně na separátní mír. Pokud chceme zmrda dostat, potřebujeme dlouhodobou a spolehlivou podporu kolektivu. Obecně je strategie likvidace zmrdoucího založena na jeho systematickém přivádění do úzkých, soustavném pošlapávání jeho pověsti a podrývání jeho autority. Nejde o jednu velkou ránu, ale dlouhou sérii malých vítězství nad zmrdem, která ho nakonec udolají. Jak na to?
Bejt dobrej
Musíte se zkusit stát úspěšným. Nikoli však ve vztahu ke zmrdovi nebo v lízání jeho řiti, ale v pracovních výsledcích. Hodně komunikovat a nadělat si kamarády a přátele mimo svěřený úsek. Lidé zvenčí samozřejmě vidí vaši situaci a pokud v nich jsou ty správné zmrdobijné buňky, snaží se vám pomoci. Vaše dobré jméno musí překročit i hranice podniku třeba k důležitým odběratelům, dodavatelům nebo pobočkám v cizině. Současně s vaší rostoucí autoritou můžete podrývat autoritu zmrda dobře cílenými narážkami, pokud na to nemáte žaludek, nechte zapůsobit na okolí uspokojivé výsledky vaší práce.
Pokud se to podaří – což nebude za týden ani za dva – zmrd s tím už nic nenadělá a nezbude mu, než se pokusit s vámi vycházet. Může k tomu použít různé mechanismy – řeči (slabý), – prachy (to už je lepší), zahraniční stáže (to je trochu dvojsečné – zmrd vás pošle ven, aby se vás na čas zbavil, na druhé straně vy se dostanete ven a navážete tam zase další kontakty…). Prostě zmrd bude nucen trochu vás rozmazlovat. Blbý zmrd se vás pokusí vyhodit, což mu obvykle u jeho nadřízených neprojde právě s odkazem na dosud dobré pracovní výsledky. Chytrý zmrd přistoupí na separátní mír a bude proti vám pomalu shromažďovat důkazy. Vy ale mezitím spřádáte nitky navázaných kontaktů a pozitivního dojmu na své okolí a jednoho dne to celé obrátíte proti zmrdovi. Blbost? Pohádka? Kdeže. To funguje.
Variací této taktiky je metoda „vykazovat dobré výsledky„, která se vyznačuje tím, že výsledky vaší práce nejsou v reálu perfektní, dokonce ani průměrné, ale zato jsou nenapadnutelné. Vše je podle předpisů a papírově legální, předem odouhlasené a naprosto vodotěsné vůči kritice. Ještě jsem to nezkoušel a nemám z toho osobně dobrý pocit.
Kamikaze
Jedná se nepříliš chytrou a málokdy účinnou taktiku. Lze ji aplikovat v terminální fázi vašeho působení ve firmě. Jste znechuceni intrikami zmrda vedoucího a tak podáte výpověď. Nebo žádost o přeložení na jinou práci. Zmrd je ohrožen : jednak je v jeho týmu fluktuace, což pro zmrda dbajícího na image není právě cool, hlavně ale o něco přichází. Někdy musíme zmrdovi pomoci, aby dovedl pojmenovat, o co vaším odchodem přijde a na co se musí připravit. I jemu bývá zřejmé, že jeho zmrdi nebudou schopni vaše úkoly převzít, přestože jsou jeho, jsou na to moc blbí. Na zmrdově inteligenci záleží, nakolik si to může uvědomit. Metodou kamikaze můžete zmrdoucímu hodně zatopit, ale také zahynout roztrhán výbuchem vlastní nálože. Mnohokrát jsem viděl, že zmrd útok kamikaze ustál a jen zřídka opak.
Pasivně rezistivní metody
alias „Obraťme proti zmrdům jejich skutky“ je taktika spadající do skupiny taktik pasivně rezistivních.
Funguje to takhle. Začnete se chovat přesně tak, jak zmrd chce a dělat to, co vám zmrd nařídí. Současně vyžadujete zmrdovy pokyny dokumentovatelnou formou (mail, papír) tak, abyste je mohli archivovat. Mluvil jsem o tom, že zmrd nerad vydává jednoznačná rozhodnutí a nechává tam pořád nějakou dírku na vyjádření typu „já to ale myslel trochu jinak“. Tuto systémově vestavěnou mezeru je třeba mít neustále na paměti a domáhat se precizování a upřesnění pokynů. Hlavně je třeba, aby zmrd nevytušil, co máte za lubem – proto nechte vašeho zmrda těšit se dobré mysli z toho, že jste nesamostatnej a blbej. Zmrd bude rád, že jste se stal loutkou v jeho špinavých prackách a rád vám vyhoví.
Jednoho dne přijde průser. Průser je nevyhnutelným zakončením veškerých zmrdových aktivit. Zmrd se samozřejmě pokusí v tom omočit vás. Vy jste to dělal, vy jste za to zodpovědný, vám se to vymklo z rukou.
Vezmete to, co na zmrda máte, a řeknete – no to vůbec ne! Hlavní je říct to správným osobám – tedy zmrdům na vyšších levelech, a to ve vhodném okamžiku. Nesmí se to předtím dozvědět váš zmrdoucí, protože by stačil zformulovat nějakou obhajobu svých pochybných rozhodnutí a vy byste odešel z boje poražen ještě dřív, než začal.
Co se týče uvolnění kompromitujících materiálů, existují tyto postupy :
– velký třesk : vezmete celý balík informací a hodíte to do placu. Vzniklá erupce blbosti spolehlivě zahluší vše kolem.
– kumulativní nálož : kompromitující informace uvolňujete postupně v předem promyšlené časové a logické posloupnosti, abyste ukázali na nedostatky v myšlenkových pochodech zmrdoucího
– naváděná bomba : vyhmátnete přesně to, kvůli čemu se ta která akce zvrtla na průser a ukážete, kdo za to může.
Jedna technická poznámka. Kompromitující data na zmrda je nutno uložit bezpečně, zvlášť pokud jde o velké průsery a velké prachy. Zmrdi se totiž, když jim teče do bot, vůbec neznaj´. Může se stát, že ráno přijdete do práce, připraven to na zmrda vybalit, a váš počítač nebo celý stůl bude pryč. Musel do opravy, náhle se rozbil, šéf vám konečně zařídil tu výměnu harddisku za větší, co jste už rok požadoval….
Jiná pasivně rezistivní taktika zvaná „přesně podle předpisů“ funguje na byrokratické zmrdy, kteří neustále a se strojní dokonalostí generují všelijaké oběžníky, směrnice, pracovní návody a kontrolní seznamy. Začněte se jimi řídit, důsledně a bez výjimky. Pokud v nich budou nějaké dvojznačnosti umožňující několikerý výklad, zvolte tu cestu, která je nejméně efektivní. Záhy se ukáže, že nejste vůbec schopni vykonávat svoji práci a vy ukážete prstem na toho, kdo za to může. Traduje se historka o britských železničářích, kteří v sedmdesátých letech minulého století udělali přesně to samé a nevyjel jediný vlak. Kouzlem této metody je, že vás nikdo nemůže napadnout, aniž by současně nenapadl zmrda.
Nakonec ještě pár obecností.
Pokud chcete bojovat se zmrdem, musíte proti němu použít metody zmrdů, protože metody slušných lidí na zmrdy nefungují. Narazíte tedy na meze svých morálních zábran. Osobně si myslím, že v boji proti zmrdům není nic dost podlé. To, že váháte odstřelit zmrdoucího, který má dvě děti, barák na hypotéku a auto na leasing, se může v následující fázi obrátit proti vám a poletíte vy, s vaším autem na leasing a těhotnou manželkou. Vzpomeňme si na krajně amorální myšlenkové pochody Winstona Churchilla, který v roce 1940 s úlevou zaznamenal, že Goeringova luftwaffe začala bombardovat Londýn a přestala bombardovat letiště pro stíhačky, protože bylo možné reformovat zdecimovanou leteckou obranu a poslat hurricany a spitfiry německé bombardéry sestřelit. Obstál Churchill před soudem dějin? Na výtečnou.
Je taky třeba se zamyslet nad tím, proč jsou zmrdi jako vedoucí tak nesnesitelní. Přemýšlel jsem o tom a zjistil jsem, že za to může podivná dvojakost zmrdího chování. Když jste coby podřízený úspěšný a něco se vám povede, pak je to automaticky zmrdoucího zásluha. Ale když to jde všechno s kopce, můžete za to vy, i když kolikrát nesete minimální podíl viny. Zmrd katapultovaný na vedoucí post absolutně nechápe, že jeho posláním není okupovat kožené křeslo v provedení BigBoss a TopMan, kouřit doutníky a mít služební fáro a mobil, ale že jeho posláním je nést odpovědnost za svěřené úkoly včetně svých podřízených, na které úkoly delegoval. To, že podřízený zklame, je samozřejmě chybou podřízeného, ale vedoucí je minimálně spoluviníkem – buď svěřil příliš složitý úkol nesprávné osobě, nebo mu nezajistil dostatečnou podporu. Tento princip mimo jiné vede k tomu, že si správní nadřízení vybírají jen ty nejlepší lidi a ti dělají kvalitní práci – čímž se lidstvo dostává dál. Naopak zmrdi najímají hlupáky, kteří je budou slepě poslouchat a na které budou moct potom všechno hodit – a proto je taky všechno, co kdy zmrdi a jejich kamarádi začali, šrot.
Jsou lidé, kteří si myslí, že to se zmrdoucími nějak skoulejí. Že jim budou po vůli a ti je za odměnu nechají žít. Chyba. Nechají je maximálně po omezenou dobu přežívat. Dokonalou alegorii lze najít ve filmu Matrix, kde vysoce sofistikované stroje 22. století ve snaze získat energii začaly používat lidi jako bizarní živé baterie a aby je mohly lépe ovládat, vytvořily Matrix, umělý svět počítačové iluze. Lidé si tedy užívali virtuálního falešného světa v Matrixu a stroje z nich čerpaly energii, den co den pořád dokola. Zmrdi vás taky jenom vysávají, potřebují vaše myšlenky, čas, peníze, schopnosti a pracovní nadšení – poznáte to sami, když uděláte inventuru aktiv a pasiv zmrdoucího úřadování. Zmrd nic nedá a bere vše. Pro zmrdy jste jen blbé baterie, kterým nabízejí zmrdský matrix složený z učených nabubřelých keců a nerealizovaných slibů. Můžete jim dát co chcete, jednou se vybijete a zmrdi vás odkopnou. Zlatá střední střední cesta trvale udržitelného rozvoje vedle zmrdů není dlouhodobě realizovatelná!!!
Tak dobře. Povede se vám to, vystrnadíte svého vedoucího zmrda. Zlikvidovaný zmrd nezmizí do pekla ani nezemře hlady pod mostem : pokud bude společnost férová, nastoupí na nižší a hůře placené místo, pokud ne, nastoupí na místo vyšší. Mnohem častěji se setkávám s druhým případem – tedy vykopnutím nahoru. Co se stane s vámi? Možná nastoupíte na zmrdoucího místo. Ortodoxní zmrdi o vás začnou říkat, že jste nebezpečný a začnou si dávat na vás pozor. Pro jiné budete hrdina. Ale pro většinu diváků se stanete rebelem. Anarchistou. Tím, co „ho dostal“. Jinak se ale nic nezmění – nebudou pochodovat mažoretky, poskakovat roztleskávačky, vyvěšovat se vaše podobizny. Bude jen o jednoho zmrda míň a místo něj přijdou jiní zmrdi a budeme muset opět pozvednout zbraně. Takový je halt úděl zmrdobijce. Proto tedy – zmrdům zmar!
Dodatek : tuzemští vedoucí ve firmách řízených z ciziny
…představují obzvlášť tvrdý oříšek. Až na pár světlých výjimek se na nich projevuje absolutní nedostatek velkorysosti a nadhledu, naopak, jsou mnohdy ukázkou toho, čemu někteří nesprávně říkají česká malost. Učinil jsem poznatek, že v mnohých – ne ve VŠECH – případech volí taktiku zvanou „sraní v síni“, jejíž pojmenování pramení z úsloví „kdo se bojí, sere v síni“. Tito naši přátelé jsou vystrašení z cizího vedení a snaží se jim udělat, co jim na očích vidí – mnohdy už jen proto, že nerumějí jejich řeči a odezírání z oční rohovky, kávové sedliny a linií na dlani je pro ně jediným prostředkem, jak zjistit přání a pocity jejich zahraničních představených. Mnohdy vydedukují vidí hrozné blbosti. Zpracováváním těchto blbostí pak pověřují své nadřízené a přivádějí je tak do neřešitelných a bezvýchodných situací.
Příhoda o kamarádovi Karlovi (jméno změněno, aby ho zmrdi nedostali) :
Karel pracoval v jedné malé tuzemské firmě. V roce 1991 bylo očividné, že je jejich výrobní program nemůže dál uživit, protože trhy začalo zaplavovat třikrát levnější a dvakrát kvalitnější zboží z dálného východu. Vedení firmy hledalo nějakou kooperaci s cizinou. I jednoho dne dorazili ze Saska v bývalém DDR čtyři Helmuti ve dvou ojetých Audi. Jednáním byl pověřen pan ekonomický náměstek (pardon, ekonomický manažer) a Karel, coby jeho asistent a taky překladatel, jelikož pan náměstek kromě ruštiny neuměl seknout pyskem.
Jednání vypuklo. Helmuti nabídli náměstkovi úplně obyčejnou práci ve mzdě, jak nakonec mohl i čekat. Náměstek oblouzen německou markou nebyl schopen v horizontu jedné hodiny provést ani v duchu ekonomický rozbor požadované práce a neustále se obracel na Karla, aby mu to zkalkuloval, což na místě nebylo dost dobře možné. Takže Němcům řekli, že jim dají vědět. Ti se tomu sice divili, protože podle jejich úsudku byly podmínky přijatelné a že mu sice nechají týden na provedení kalkulace, ale jinak prý otálení nemají rádi a když on se nedovede vyžvejknout, tak že to dají někomu jinému, kdo se dovede operativně rozhodovat. Upocený náměstek tedy jednání ukončil trapasem, kdy vstal od stolu, rozepjal si pásek(!), knoflík u kalhot (!!), příklopec (!!!) … Němci na to vejrali, asi si mysleli, že na ně náměstek – řečeno s Quentinem Tarantinem – vytasí brko, protože jeho pohyby tomu dost nasvědčovaly. Ještě neměli s obchodním jednáním v Čechách žádnou zkušenost a tak si třeba mysleli, že cosi podobného patří v Tschechei k oficiálnímu zakončení jednání, jako třeba podání ruky. Bylo to jinak; náměstek si chtěl jen zastrkat košili do kalhot…
Týden trpěl náměstek jako pes. Dvakrát si vyžádal od skopčáků nějaké podrobnosti a pořád se snažil uvrtat Karla do toho, aby rozhodl. Karel byl však pouze referent, provedl kalkulaci, navíc v ní čtyřikrát musel něco změnit a víc se k tomu nechtěl mít, protože byla zřejmá náměstkova tendence opticky kalkulaci vylepšit tak, aby se řediteli podniku líbila. Ekonomicky to v reálu vypadalo ovšem tak, že by pro podnik nula od nuly pošla a pokud by chtěli vydělat, museli by svůj výrobní a nákladový model podle vzoru deváté pětiletky výrazně racionalizovat; prostě nebylo to jednoduché rozhodnutí a odviselo od toho hodně práce. Vedoucí se tedy zamkl do síně a sral. Karel vytušil, co se asi stane. Tehdy ještě nebyl e-mail, napsal tedy papír, že předává panu náměstkovi kalkulaci s takovými a takovými výslednými čísly, které se tak a tak v průběhu zpracování kalkulace upravovaly, a nechal mu to podepsat.
Sedmý den kontaktoval slizký náměstek německé partnery a řekli si sladké jawohl. Muselo mu být ještě hůř, než kdyby se jeho lejno proměnilo v ježka. Byl to prostě přizdisráč.
Asi půl roku nato se ukázalo, že přeskladněná výroba nevydělává, ani neprodělává, prostě produkuje nulu. Bylo zřejmé to, co Karel dávno spočítal: bez dalších opatření ve smyslu snížení nákladů se nic nehne dopředu. Ředitel podniku uhodil na náměstka, proč pořídil podniku takový mizerábl kšeft. Chce je snad položit?
Co udělal náměstek? Hádejte.
Prohlásil že rozhodoval na základě kalkulací, které zpracoval Karel, a ty prý nasvědčovaly tomu, že výroba bude výdělečná. Opíral se přitom o pátou verzi kalkulace, tu opticky vylepšenou. Na kobereček šel Karel. A co udělal? Vytasil ten papír a první verzi kalkulace, která v podstatě souhlasila s nastálou ekonomickou realitou, pak postupně předkládal měnící se n+1 verze kalkulací. Klasické to vypuštění kumulativní nálože.
Náměstek zezelenal a vypadal jako tlusté od šunky.
Později byl vedením pověřen definovat opatření k zlepšení ekonomiky produkce, kterýžto úkol nedovedl dovést do konce. Od firmy odešel dohodou.
Poměrně starý příběh kamaráda Honzy (jméno opět změněno, protože na kill-listu zmrdů stojí až někde úplně nahoře) :
Honza pracoval jako konstruktér v týmu, kde právě docházelo k masivní instalaci zmrdů a přechodu z druhého do třetího stádia zmrdifikace. Říkali jsme, třetí stádium je terminální. Honzovým šéfem byl takzvaný psychozmrd, tedy zmrd, který při „řízení“ uplatňuje psychologické metody. Honza musel čas od času vyplňovat dotazníky, jak by chtěl umřít nebo na co si myslí, že umře. Kromě všech negativ, která práce se zmrdy přináší, k tomu přistupovala ještě značná morbidita, donašečství a vzhledem k třetímu stupni neveselé perspektivy. Honza správně usoudil, že tam nemá co pohledávat a podal výpověď.
Zmrdi ze začátku jako by nic. Opájeli se radostí, že je zase další nezmrd pryč a v tomto zmrdifikačním rauši jim ani nedošlo, že na ně nebude mít kdo dělat.
Jednoho dne mi zvoní telefon. Honza. Právě se balil. Povídá, přijď se na něco k nám podívat – to jsi ještě neviděl. A taky že ne. Byl jsem svědkem toho, jak se zmrdům v hlavách rozsvítilo. Stáli kolem velkých tabulí označovaných pin-wall a pomocí různých schémat se pokoušeli vyřešit následující problém : jak přerozdělit Honzovy úkoly tak, aby dál nemusel nikdo z nich nic dělat. Nahoře na tabuli stálo slovo KRIZE! Byl jsem rád, že to zmrdům došlo, ale moje radost neměla mít dlouhého trvání.
Jak to dopadlo?
Zmrdi přenesli Honzovy úkoly na zbývající nezmrdy. Zmrdi dovedli obrátit nálož odpálenou kamikazem proti nezmrdům. Jak říkám, jsou to hrozný parchanti.
(28x známkováno, průměr: 2,68 z 5)