Vychutnej svého parazita

Featured Image

V tomto článku rozebereme jednu ze základních metod výcviku používaných ve zmrdích training campech, zvaných vysoké školy. Nastíníme podstatu problému a směry možného protiúderu, techniky boje muže proti zmrdovi a metody záškodnické války. Tématem je parazitismus.

Parazitování na práci ostatních je jedním ze základních módů práce zmrda. Je to zmrdí tool rovnocenný například k lezení do análu, tudíž je jasné, že na vysokých školách nesmí být opomíjen. Parazitismus se nacvičuje ve velkém a systémem je promíjen, tolerován a dokonce někdy i podporován. Důsledkem parazitismu je, podobně jako při lubrikačních párty, že se na exponované pozice dostávají zcela neschopní, hloupí a nesamostatní zmrdi, kteří je blokují před samostatnými a inteligentními slušnými lidmi. Důsledkem je pokles efektivity firmy, odvětví, regionu, státu, deformace mezilidských vztahů, všeobecná nasranost, vznik banánových republik, společenská podpora pro takové pro kokoty jako Bursík a jiné podobné běsy.

Podobně jako pro parazity z říše zvířat je parazitismus něčím, co dělat a) musejí, protože jsou moc blbí na to, aby něco dali dohromady sami b) chtějí, protože je to tak prostě pohodlnější. Na rozdíl od jednotek zmrdů Prdelolizů, které působí koordinovaně a vytvářejí různé neformální orgány a studentské rady, fungují infiltrátoři spíše individuálně. Základní výzbrojí Parazita je sada dvougigových flashek připomínající bonboniéru Merci a vlezlý výraz. Klasický útok parazita má tři fáze:

1. Random attack

Parazit si vybírá v podstatě nahodile cíle a opruzuje je větou „Nemáš náhodou…“ (vypracovaný úkol, hotovou semestrální práci, taháka, zpracované otázky ke zkoušce). Cílem je získat potřebná data s minimální námahou a v maximální kvalitě, aniž by bylo třeba nabízet za ně jakoukoli protihodnotu. V podstatě se očekává odpověď: „Náhodou mám a rád ti je přenechám“. Jakákoli jiná odpověď je důvodem k povýšení útočného módu.

2. Doomsaying attack

Parazit v tomto případě cituje nepříznivé okolnosti jeho života. Například „já bych tu semestrálku normálně napsal, ale včera vybuchl u nás na vesnici reaktor na bioplyn a létající hovna mi zničila notebook“. Zejména zábavné jsou výmluvy převzaté z tvorby Petra Bezruče, typu „musel jsem pomáhat otci v lomu„, které jsou s ohledem na mimořádnou lenost parazitů obzvláště absurdní. Cílem je zde získat požadované materiály se současným apelováním na lepší stránku vašeho já.

3. Mindfucking attack

Je třetí a zpravidla finální fází útoku. Zatímco vyvolávání katastrof apeluje na lepší stránku vašeho já, mrdání do mozku konstatuje tu horší, ale nabízí férovou šanci se rehabilitovat. Zní to asi takto: „Nebuď (svině, vůl, kokot…) a dej mi (semestrálku). Cílem je opět to samé.

Někdy sáhnou paraziti k remote attacku. Tím je surfování po různých serverech, které si parazité vytvářejí za účelem sdílení dat. Zmrdi zpravidla logují veškerá data, která tam vidí, bez ohledu na jejich kvalitu a na různých lokálních úložistích vytvářejí vlastní datové sklady s cílem nastartovat výměnné programy s dalšími parazity. Zásadní nevýhodou serverů je, že neobsahují hodnocení kvality obsahu, zatímco osobní vydírání má tento prvek obsažen (parazit se přisává na výkonnější jedince, zatímco další parazity a debily jako on nechává na pokoji).

Pokud některá z fází útoku uspěje, následuje vlastní transfer dat. Elektronická komunikace společně s neustále se zvětšující kapacitou flash disků umožňuje provádět parazitismus skutečně snadno. V další fázi následuje personalizace získaných dat, tedy naformátování jiným písmem, lehký tuning nadpisů a barev dokumentu. Ve fázi poslední pak signování dokumentu parazitem a převzetí jeho autorství, ve čtvrté redistribuce získaných dat nyní již zcela jménem parazita.

Někteří parazité provádějí na získaných datech více než exteriérový tuning, například analyzují více dokumentů a vyberou z každého kousek. Tento patchwork sice poněkud ztíží aktivitu odhalovatelů a zmate stopy, ale současně přináší parazitovi zvýšené riziko, že se v jednotlivých částech pro něj nepochopitelných a nesouvisejících informací zamotá. Většina parazitů tedy tuní dokument pouze exteriérově záměnou fontu a vložením obrázků stažených z netu, případně přesunem na nějakou standardní wordovskou template.

Hlavně díky metodám vzdálených parazitních útoků zašla situace tak daleko, že když někdo zpracovává nějaký úkol samostatně aniž by ho někde ukradl nebo opsal, je pokládán v podstatě za idiota. Dokud se tak děje na školách, tak to je v podstatě jedno, protože v akademickém světě platí, že žádný výsledek je taky platný výsledek. V komerčním světě je z toho problém, protože tam se výsledky vyžadují a je třeba se k nim dobrat, přičemž zpravidla není kde parazitovat. Pokud tedy trávíte minuty svého času pohovorem o zaměstnání s totálně dutým absolventem a zajímá vás, co ho na té škole vlastně učili, když průměrný učeň ví mnohem více, pak vězte odpověď – učili ho parazitovat.

Existují na bojovém poli nějaké organizované složky, které by mohly parazitismu bránit? Pokud ano, jsou roztříštěné a postrádají jednotný výcvik a velení. Používají většinou tyto nástroje:

– tracking. Oblíbená metoda asistentů a jiných hnidopichů bez fantazie, spočívající ve studiu dokumentů a otrockém hledání shodných patternů. Morálka asistenstkých jednotek je však horší než rumunských jednotek wehrmachtu. Průměrný asistent na vysoké škole rozhodně nemá valný zájem vyvolávat konflikt s nejistým výsledkem na úkor svého pohodlí a když dostane tři téměř shodné dokumenty jeden napsaný písmem Arial, druhý Tahoma a třetí Times Roman, bude hodnocení prací 2-2-1, protože patkové písmo se těmto byrokratům zpravidla nejvíc líbí.

– Bart Simpson. Někteří obzvlášť tupí asáci vyžadují předkládat práce psané rukou, čímž parazitům připraví celý jeden nudný večer

– nutnost obhajoby. Zdatnější asáci vyžadují, aby student uměl svůj výtvor obhájit před nimi i před publikem. Tento filtr je také částečně účinný, přinejlepším se tím podaří pár parazitů veřejně ztrapnit. Určitou formou obhajoby je i zkouška, ale tam paraziti nasazují opět další cheaty

– prófové občas vytvářejí různá zadání, která by měla nutit studenty řešit úkoly kreativně, ale zpravidla to ztroskotá na tom, že ani oni nejsou s to generovat takový počet zadání, jaký je počet studentů. Pokud je vygenerují, nejsou s to je všechny zkontrolovat. Vymýšlejí se tedy různé pomocné prostředky, jedním z veřejně známých je převodovka v předmětu Části a mechanismy strojů na FSI ČVUT, kde je zadání projektu převodovky odvozeno od data narození. I zde se najdou cesty, jak tyto nástrahy obejít, v případě převodovky indentifikují parazité ty zdroje, jejichž rodiče napadlo souložit zhruba ve stejnou dobu.

Poslední dobou se rozhodly protiparazitní jednotky konsolidovat a vytvořit nástroj, který umožní automatizované útoky na projevy plagiátorství. Bohužel, ochota používat tento nástroj bude patrně také limitována pracovitostí jeho uživatelů a ochotou vyvodit z jeho výstupů důsledky. Je tedy zjevné, že těžiště v boji s parazity je v boji muže proti muži.

V tento okamžik je třeba předeslat jednu věc. To, co je tady kolem nás, je regulérní válka. Válka se zmrdama. Má svoje vojáky, zbraně a taky raněné a oběti. Když nevyřadíte nepřítele, vyřadí on vás. Máte zájem nosit zmrdům munici do kanónu, ze kterého po čase vystřelí do vašich řad? Jestli ano, klidně je podporujte. Jestli ne, čtěte dál.

Pokud se vás chystá parazit vysávat, v podstatě máte volbu mu vyhovět anebo mu nevyhovět. V prvním případě musíte počítat s tím, že aktivně podpoříte parazita, pomůžete mu překonat překážku, která se před ním vyskytla a popotlačíte mu káru, která se zadrhla. Prodloužíte jeho efektivní životnost v boji, která může dosáhnout nadkritické hodnoty a způsobit, že se stane například vaším vedoucím, starostou nebo ministrem. V druhém případě bude zmrd nucen svoji situaci vyřešit nějak jinak, například hledat jiného hlupáka. Pokud požadavky zmrdích parazitů bude odmítat čím dál více slušných lidí, poroste počet zmrdích parazitů, kteří budou diskvalifikováni ze společnosti, například z vysoké školy a nedosáhnou společenského postavení, které si projektovali.

Samozřejmě, je třeba připomenout triviální fakt, že zcizení a redistribuce vaší práce parazitem je akt nevratný, neřízený a není načasovatelný. Pokud parazit stihne odevzdat požadovaný výstup dříve než vy, budete to vy, kdo se bude složitě vyviňovat z podezření z parazitimu. Zase o důvod víc se jim vysrat.

Jak tedy reagovat na požadavky parazita?

1. Nemám to co po mně chceš.

Nemám je asi nejčastější, i když nesprávná odpověď. Odpovědí „nemám“ se to pouze odkládá a nic se tím neřeší. Pro parazita jste pořád potenciální source a bude u vás dále somrovat, protože ve vás vidí potenciál pro další tunelování. Kromě toho to není pravda.

2. VSV campaign (Vyser Si Voko).

Správná, ale pro mnohé lidsky nepřijatelná odpověď. Samozřejmě to není třeba formulovat až tak tvrdě a je možné být diplomatičtější, otázka je jen, zda to není házení perel sviním. Přicházíme zde k tomu, že váš zpracovaný úkol či projekt je duševním statkem stejně, jako je auto statkem materiálním a manželka „statkem“ společenským. Stejně, jako se nikdo necítí povinován půjčovat sousedovi ženu nebo tchyni auto (zde pomíjíme komunistické projekty car-sharing a wife-sharing), neměl by se cítit povinován distribuovat svůj duševní majetek. Prosbu „nebuď svině a půjč mi na noc přítelkyni“ jsem každopádně ještě nikdy nevyslyšel.

3. Nahrát trojana

Poněkud nekorektní metodou zahubení parazita je poskytnout mu data, která sami pokládáme za defektní. Parazit v důsledku nemožnosti kriticky vyhodnotit kvalitu na vstupu adoptuje tento kód a je jím zničen. V zájmu objektivity nutno dodat, že kdyby zmrd pracoval na svěřených úkolech sám, pak by ho trojan neohrozil, takže nahrávání trojanů zmrdům je sice nečestné, ale důsledky si musí přičíst sami.

4. Ucpat zmrdovi cache

Tato taktika spočívá v tom, že zmrdovi dáme k dispozici takové množství dat, že se v něm není s to zorientovat. Výsledek je mnohdy srovnatelný s trojan horse a mnohdy i horší, ale tentokrát si zmrd trojana zkonstruuje sám. Hillbilly lamy nevědomky používají ještě jednu stupidní, ale účinnou taktiku k ochraně svých děl před odcizením, totiž zvětšování souborů až na desítky megabytů, kterého se dá snadno a rychle dosáhnout vkládáním velikých obrázků ve formátu BMP do wordovských dokumentů. Vysávat tak objemnou porci zpravidla parazita otráví.

Závěrem několik postřehů.

Je třeba rozlišovat mezi parazitem a vlastním bojovníkem v nouzi. Pokud někdo potřebuje pomoci, není ještě parazit, naopak se z něj může stát bojovník za naši věc nebo může pomoc nezištně oplatit v okamžiku, kdy v nouzi jsme my sami. Právě směr toku dat určuje, kdy se jedná o parazití tunelování a kdy o přátelskou pomoc, v prvním případě je tok dat pouze jednosměrný.

Sami jste si jistě všimli, že produkti českého vysokého školství jsou v jistém ohledu zvláštní. Například s absolventem německé Uni či FH se můžete hned po škole relativně fundovaně bavit o technickém problému. S absolventem VŠB si moc nepokecáte. Systém preferuje správný výsledek před správným přístupem. Ten, kdo umí pracovat samostatně, dělá většinou více chyb, než ten, kdo jen downloaduje ze serveru práce dotažené k dokonalosti opakovaným odevzdáváním, takže požadavky systému splní snáze a lépe.

Parazitismus je typickým projevem (středo)evropského rovnostářského prostředí. Být blbý a neschopný, neustále otravovat druhé a domáhat se donekonečna pomoci a úlev se v takové společnosti nepokládá za handicap, ale za určitou dovednost. Kdo má dobré známky, ten je šprt, kdo je blbej jak půllitr bublin, je na tom defacto lépe, protože definuje ve stádě hranici mezi koněm chovným a tažným. Evropská civilizace je naskrz zkažená, investuje enormní úsilí do konverze neschopných na poloschopné a čtvrtkompetentní, místo aby konvertovala schopné na ještě schopnější. Děje se to stovky let, aniž si to uvědomujeme, tento vzorec se projevuje v chování nás všech, volám po jeho opuštění. Existují státy, kterým sice někteří hrubě spílají za imperialistickou politiku a budování vojenských základen mimo své území, ale základní konkurenční mechanismy v nich fungují. Na školách se neopisuje a neparazituje. Do zblbnutí upgradovat debila a dopomáhat mu, aby se pokaždé nějak přeplazil přes laťku vlastní neschopnosti se tam pokládá za neetické, jak by to vlastně ve zdravých společnostech mělo být.

Zmrdi se občas pustí do úvah, že ostré lokty, bezohlednost (pardon… oni tomu říkají asertivita) a dog-eat-dog world jsou správné. Tak proč jim to kurva nedopřejeme, když je to tak prima? A to hned od začátku. V opačném případě prorazí firewall přijímacích pohovorů, přenesou parazitní metody do zaměstnání a situace, kdy několik slušných lidí pracuje na nebo za jednoho zmrda, je více než obvyklá.
 
 


20.6.2008 D-FENS

12345 (5x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
950x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:02
D-FENS © 2017