Předesílám, že následující řádky jsou jednoznačně objektivně subjektivní. Pokud v nich někdo shledá podobnost se svou vlastní zkušeností, jde o pouhou shodu okolností. Pro mě bohužel smutně pravdivou.
Na tomto místě se musím přiznat a navíc hned i vyzpovídat před připravovaným trestným činem. Rozhodl jsem se, že zmlátím autozmrda. Ještě jednou se kaji před lidem a před Pythagorovým okem tam nahoře, ale též musím dodat, že to Svaté desatero, co vymyslel, stejně tak jako zákony České republiky a bodový systém jsou na prd i s následným feknutím.
Hned zpočátku se představím.
Jsem šedý Maus v pobočce jedné mega firmy z valné části plné zmrdů. S ohledem na vědeckotechnickou revoluci se zde stupeň zamoření firmy musí hodnotit nejen kravatestem, zde se dá použít další bodové kriterium – Kroxův teorém, který praví, že čím menší počet referentů na jedno služební auto, tím větší zazmrdovanost. My jsme nyní ve stadiu hustoty jednoho referentského auta (většinou samozřejmě stříbrné Oktáfky f tédéíčku s metlou – Helmut Octavia) na jednoho zmrda. To v naší pobočce čítá asi 20 Helmutových stříkaček a na druhé straně 30 arbaitsmausů, kteří se do práce dopravují dělnickým vozidlem hromadné přepravy. Pořád nám vrtalo hlavou, proč Helmutovy stříkačky mají nosnost pouze jedné osoby a došli jsme k závěru, že se takto pouhým pohledem z okna na parkoviště snadno zjistí, kdo všechno se dnes bude tetelit na brífingu. Jestliže počet stříkaček přesahuje 20 ks, znamená to, že byl přijat nový zmrd, nebo přijeli na přátelskou návštěvu kolegové z ústředí či dalších poboček. Pokud je zaparkován i vrtulník – přihučel sám king. Já, který chodím do práce pěšky, vždy den předem studuji počasí na všech programech TV a internetu pouze z toho důvodu, že díky rychlé rotě autozmrdů, kteří se do práce řítí rychlostí blesku ještě 50m před firmou, netuším, zda při vlhké vozovce nebudu skropen dle písně Ládíka Štaidlů – Mží ti do vlasů, nebo jestli se při suchém počasí nebudu muset obléci jako japonský aktivista v ulicích Tokia. Poslední dobou chodíme do práce pěšky už pouze tři, takže si mohu zpívat spíše Nohavicu – Tři čuníci jdou….
A nyní proč vlastně mluvím o konkrétním autozmrdovi – říkejme mu třeba Sedící Vůl. V naší firmě se zabývá tím, že zaměřuje pozemky dávno zaměřené a spíše se podílí na soukromých kšeftech svých chlebodárců při stavbě nějaké té vilky. Protože se k této práci dostane tak 1x za rok, vybíjí si svoji pracovní zadrženost jízdou Helmutovou stříkačkou, se kterou křižuje republiku dle šibalské mapy, speciálně vydané pro zmrdskou šlechtu.
Tímto musím ještě vysvětlit co to šibalské mapy jsou.
Tyto mapy vytváří jeden místní exšibal, který si díky svému hulibrcství před plyšovou revolucí s Veřejnou khmérskou bezpečností vytvořil slušnou síť šibalů pokračujících ve své činnosti i v současnosti. Před revolucí si své místečko na slunci zasloužil tím, že vždy chodil několikrát týdně do kostela a hned v pondělí šibalům s čepicí dával echo o těch, kteří se v kostele vyskytli. No a v současnosti sedí v černoprdelnické radě a donáší drby o smilstvu některých věřících. Svým majstrštykem ihned po plyšové revoluci si zajistil nehynoucí slávu u šibalů – pozval na vepřové hody k sobě na statek tehdejšího ministra vnitra Langoše. Po této události většina lidí co cinkali klíči na náměstí je hodila do kanálu, protože bylo rázem jasno, že je to v řiti. Tímto svým skutkem se stal autoritou mezi šibaly a tak se stávalo, že měl vymalované trasy kde mohl jezdit neomezenou rychlostí a nažraný jako bukvice.Toto dobrodiní předával i místním firemním zmrdům, kteří z něho udělali doživotního ochránce zmrdsta za slušné prachy. Název manager mu velmi sedí přestože si PC plete s kalkulačkou a ani na jednom z těchto strojů neumí pracovat. Jeho hlavní pracovní náplní bylo objíždění šibalů na komisařstvích a nulování prohřešků zmrdů, když je někde náhodou lapnul nezkušený bobík..
A nyní konečně k tomu, proč chci vykonat trestný čin, nazvaný napadení zmrda. V pátek v 15,30 jsem vyjel za nákupem. Cesta se po 300m stala hororem. Na hlavní silnici v mém městečku se vynořil v dáli stříbrný Helmut, který se při mé 50km/h rychlosti přiblížil jako blesk. Chvílemi to vypadalo, že chce políbit svoji husákovskou sestru č.120, ve které jsem seděl já. Věděl jsem, že asi v práci zaspal, protože byl zcela v transu. Zřejmě si přitom pouštěl i hymnu zmrdů od Queen – We Are The Champions či Já na to mám od Naturalu. V mém autě duněl Black Sabbath – Paranoid a při pomyšlení, že mě vzteky sešrotuje, se mi vybavila budoucnost mé manželky – Lady in black. Předjet mě nemohl, protože na druhé straně ulice stála auta a přede mnou naznačila cyklistka odbočení vlevo. Nedalo se nic dělat, přece si ji kvůli tomu šmejdovi za mnou nenamotám na kapotu, musel jsem skoro zastavit. V tu ránu za mnou bylo obrovské troubení a výhrůžky rukou, jako když černý, tlustý raper chce live zmlátit celej svět. V tuto chvíli jsem si přál mít vedle sebe na sedadle dobrého a laskavého kalašnikova, kterým bych mohl zlehka pokropit stříbrného oře Sedícího Vola. Tak jsem alespoň ukázal, ať zastaví, že si zarapujeme společně, ale zřejmě si to rozmyslel, protože jsem slyšel obrovský pískot gum a mezírkou mezi auty to zase hnal směrem na TTr City rychlostí převyšující kilo. Ještě jsem mu při vylézání z auta stačil zahrozit jako Eminem, ale nevím, jestli mě viděl. I já jsem se začal ubírat směrem na krajské město, ale pouze předpisovou rychlostí. A najednou šup a koukám auto s bradavicí. Tak kampak asi dojel náš zmrd. Ha…už vidím. Odpočívadlo, kde stojí Helmutova stříkačka v obležení dvou českých bobíků. Ale místo vytahování Smetaníta z peněženky na promazání státní pokladny se skoro všichni na sebe navzájem usmívají. Sakra, co to zase znamená? Zastavuji kousek před nimi. Ještě jsem si stačil všimnout pěkně dlouhé brzdné dráhy, kdy Sedící Vůl rval pedál do podlahy. Zároveň registruji jednoho pobledlého mladého bobíka s plácačkou, který to měl zřejmě o fous, že nepřišel o tělo a za ním se objímal nějaký starý šibal – bobík, s naším zmrdem. Při ryčném hlaholení bylo vidět, že si navzájem vyřizují pozdravy pro jakési společně známé. Na to nasedl Sedící Vůl do auta a za gumování asfaltu se opět vyřítil k svému cíli. Totálně jsem byl vyveden z míry, takže startuji a chci odjet, ale najednou mi starý bobík zaklepe na okýnko s úsměvem věštícím moji proměnu v donátora státního měšce se začíná zajímat o mě. A platil jsem, …kurva, já jsem platil a celého Smetaníta za to, že lékárnička nebyla vybavena dle nějaké zmrdinormy a chyběl mi oranžový návlek. Takže, dnes jdu vyhledat toho Sedícího Vola a nejen za toho Smetaníta mu naplácám jeho nabubřelý ksicht.
Jo a jen tak na okraj, nevíte někdo o zaměstnání, kde to není ještě zazmrdovaný? I když…, nejspíš pár let vyfásnu, tak až pak….
(3x známkováno, průměr: 1,33 z 5)