„Proto varuji před přijímáním opatření, založených na takzvaném principu preventivní opatrnosti, který environmentalisté používají jako ospravedlnění pro svá doporučení a jehož zřetelný přínos nejsou schopni prokázat.“
Tento článek o zmrdích pracovních metodách začínám poněkud netradičně citátem Václava Klause a hodlám na něm dokumentovat, jak dynamicky se proměňuje prostředí, ve kterém žijeme. Ještě před nějakými 15 lety byl Václav Klaus totální zmrdí guru a kdo chtěl být aspoň trochu zmrd, musel být aspoň trochu Klaus. Klausovy výroky typu „neexistují špinavé a čisté peníze“ nemohly zmrdstvu neimponovat. Napodobovala se jeho dikce, záliby i kravaty. Nyní je Václav Klaus hlavním nepřítelem ekozmrdů, kteří mu nemohou přijít na jméno. Co se asi odehrálo uvnitř Klause samotného, že se pustil do boje se zelenou chobotnicí? Vždyť by přece bylo pro něj pohodlnější a také přínosnější přidat se na stranu ekolevice a nechávat se fotit, jak s Livií třídí odpad. Gratulujeme panu Klausovi k přestupu na správnou stranu, protože potřebujeme zdatné spojence a Klaus zdatným ekozmrdobijcem nepochybně je, protože pojmenoval jako jeden z prvních zmrdí zbraň budoucnosti, totiž princip preventivní opatrnosti.
Princip preventivní opatrnosti byl vykonstruován laickými environmentalisty proto, aby jím bylo možno ospravedlnit různá opatření směřující k „zamezení klimatickým změnám“. Do praxe ho zavádí Úmluva OSN o klimatických změnách z roku 1992. Celá léta tento termín spal, až nyní byl vytažen na světlo boží a stala se z něj munice do zmrdích ekokanónů. Píše se tam:
Princip předběžné opatrnosti, tedy vědomí, že s preventivní akcí nelze čekat až na výsledek definitivní vědecké analýzy rizik.
Co tento princip znamená? K jeho úspěšnému nastolení je třeba obstarat tyto věci:
1. (S)myšlenku, tedy nějakou hypotézu, kterou se nepodařilo dosud exaktně doložit, nebo ji dokonce nebude možné doložit nikdy;
2. Doomsaying, tedy vyvolávání psychózy mezi slušnými lidmi, například šíření strachu z globální ekologické katastrofy;
3. Seznam doporučení, kterými se katastrofa nechá odvrátit nebo aspoň oddálit a na kterých se nabalíkujete vy a vaši přátelé, přičemž na ně většina obyčejných lidí doplatí;
4. Dostatečně nevzdělané, manipulovatelné a důvěřivé publikum.
Globální oteplování právě takovou konstrukcí je, protože pro něj neexistuje vědecký důkaz, vzniklo definicí, tzv. vědeckým konsensem. Vědecký konsensus znamená, že se část z několika stovek předem pečlivě vybraných jedinců pod politickým tlakem jednoho dne usnese, že to, co si myslí, že by za určitých okolností mohla být pravda, odteď za všech okolností pravda je.
To by ale nestačilo. Nyní je třeba převést mindfuck do praxe, implementovat domněnku do vašeho nebo mého života a zařídit, aby žila svým životem, užiteční idioti ji šířili zdarma dál a vydělávala penízky. To se prostě řekne: Podívejte se, my prostě nevíme, zda globální oteplování je fakt nebo nebo ne, ale přesto budeme podnikat různé akce proti němu, protože kdybychom je nepodnikli a čekali na vědecký důkaz, tak bychom toho později mohli litovat.
Anebo taky ne.
Znáte to, jak jde chlápek po Václaváku, dupe a tleská? Zastaví ho policista a ptá se ho, proč to dělá. Chlápek odpoví: „Zaháním hady.“ Policista: „A pomáhá to?“ Chlápek: „Jistě, vidíte snad nějaké?“. Tak nějak se to má s principem preventivní opatrnosti.
Je jasné, že takový diletantský přístup k řešení problému nese určitá rizika, protože zavádí do společnosti obrovské plýtvání a neefektivitu. Ve světě podnikání, lékařství nebo techniky by si takový přístup, totiž stavět na dohadech a domněnkách, nemohl vůbec nikdo dovolit. Nebezpečí vylití vaničky i s dítětem je obrovské. Protože ale „environmentální opatření“ bývají zaváděny z pozice státu, pak na to prostředky jsou, a kdyby nebyly, tak se zase provede další „daňová reforma“ a zavede se nějaká další ekodaň nebo mýtné. Jsou to naše peníze a naše životy, ne jejich.
Protože se ale nestanoví aparát, kterým by se účinnost preventivních hurá opatření dala měřit, nelze v budoucnu prohlásit, zda taková opatření k něčemu jsou nebo nejsou a případně se od nich ustoupilo ve prospěch jiných účinnějších předběžně preventivních opatření. A tak se princip preventivní opatrnosti stává zbraní v rukách levicových sociálních inženýrů, kteří ho mohou používat donekonečna k provádění výpadů proti volnému pohybu zboží, peněz a osob. Samozřejmě tak nečiní z prosté zlomyslnosti, ale s konkrétními mocenskými (posilování role vlády a úřadů) nebo finančními (profit ze „zelené energetiky“ nebo „zeleného lifestyle“) pohnutkami.
Environmentální mindfucking je jen jedna z aplikací principu preventivní opatrnosti, i když asi nejrozsáhlejší. Najdeme ho však i ve sféře komerční. Na základě principu preventivní opatrnosti sypou vohnouti do praček prostředek pro změkčování vody i v oblastech, kde tvrdá voda vůbec není – co kdybych ho tam nedal a ono se to zničilo. A tak nasypou do pračky za dobu její životnosti prostředek v celkové hodnotě vyšší, než je cena pračky. Utrácejí peníze za „benzín s čistícím účinkem na palivovou soustavu“ a „power naftu“. Polykají různé vitamíny, které vzápětí vymočí do hajzlíku a věří tomu, že kdyby je nebrali, tak by onemocněli. Lidé si montovali v autech na palivové vedení jakýsi magnet, který měl snižovat spotřebu, a i když se jim vysvětlilo, že benzín není magnetický, odmítali to sundat, protože „co kdyby na tom něco bylo“.
Jak pravil Newton, věda začíná tam, kde se začíná měřit. Míra akceptace „principu preventivní opatrnosti“ podle mně souvisí s tím, že se vzdělávacích systémech stále více prosazují humanitní směry namísto přírodních věd a techniky. Tím pádem si získávají pozornost „soft factory“ namísto „hard factů“ a nikdo nemá potřebu pokládat otázky jako:
Čím budeme měřit efekt provedených opatření?
Jak odlišíme od sebe opatření, která přinášejí malý efekt za mnoho peněz, od opatření, která přínášejí velký efekt skoro zadarmo?
Jak naložíme s opatřeními, která nejsou účinná vůbec nebo je jejich efektivita nízká?
Jak budeme prognózovat účinnost dosavadních opatření v měnícím se prostředí?
To jsou otázky, které v oblasti přírodních věd nebo techniky představují základ. Zdá se, že taková povinná maturita z matematiky a fyziky by v řádách environmentálních mindfuckerů napáchala větší holocaust než tisíc Klausů. Například oblíbená ekomzmrdí argumentace s tím, že „se nahoře nad námi v atmosféře vytváří vrstva skleníkových plynů, především CO2″, se dá vyvrátit se znalostí chemie pro sedmou třídu základní školy. Dá se tedy říci, že „princip preventivní opatrnosti“ je akceptován jen díky nevědomosti, představuje nepodloženou víru, že něco možná funguje a tak se jedná o parareligiózní fenomén, jakési preventivní zapalování svíčky v kostelíčku, aby se nic zlého nestalo.
Ekologičtí prznitelé myšlení nám zapomněli říci ještě jednu věc, kterou jsme již jistě každý ve svém životě poznal. Stejně jako se v jejich podání princip preventivní opatrnosti stává perspektivním řešením, může se proměnit také ve skluzavku do pekla, pokud výchozí předpoklad není správný. A že enviromentalistické teorie mají trhliny, nasvědčuje tento fragment textu z časopisu Top Gear, který je u zelených mimořádně populární:
• Během celé sezóny spálí formule 1 méně fosilních paliv než Boeing 747 za jediný let přes Atlantik.
• Průměrná britská domácnost vyprodukuje za rok o 1500 kg více CO2 než Ford Focus.
• Oxford Street je ulice s nejvíce znečištěným ovzduším ve Velké Británii – přestože na většině její délky platí pro auta zákaz vjezdu!
• Vnitrostátní let vyprodukuje přibližně 400 g C02 na kilometr a pasažéra, což je čtyřikrát víc, než vytvoří kompaktní dieselový vůz obsazený pouze řidičem.
• Kravské prdy se na produkci skleníkových plynů podílejí osmnácti procenty – to je víc než všechna auta, letadla a ostatní formy dopravy dohromady.
• Kyselé deště, vzniklé v souvislosti s těžbou niklu pro baterie Toyoty Prius, zcela zničily krajinu v okolí Sudbury v kanadském Ontariu. NASA nyní tuto oblast používá k testování lunárních vozidel.
• Zatímco auta musí být ze zákona recyklovatelná aspoň z 85%, pro vlaky žádný takový předpis neplatí.
• Všechna supermini ve Velké Británii vytvářejí třikrát více C02 než všechna tamní SUV.
• Boeing 747 vyprodukuje během 24 letových hodin 400 tun CO2. Dvěma stům padesáti autům by totéž trvalo celý jeden rok.
• Vysazování stromů „náhradou“ za spalování fosilních paliv může nadělat víc škody než užitku. Lesy na sever od tropických oblastí zadržují teplo a ve skutečnosti přispívají ke globálnímu oteplování.
• Osobní auta se na celkových emisích z dopravy ve Velké Británii podílejí ani ne polovinou.
V tomto smyslu přeji krásný teplý nikoli oteplený den.
(5x známkováno, průměr: 1,20 z 5)