Zděsila vás reportáž TV Hovna o tom, jak nějaká dementní partička opila kočku a pak jí dala psovi roztrhat? Upřímně řešeno, mně ne. Považuji to za normální světa běh, a to díky zmrdologii, univerzální teorii vysvětlující rozhodující procento sociálních odchylek.
Lidé si pořizují psy. Mají přitom různá očkávání a uplatňují přitom různá kritéria. Někdo hledá v psovi společníka, někdo potřebuje pomocníka, jinému se pejsek pouze líbí. Jsou lidé, kteří psa dostali darem nebo jim ho vnutili rodinní příslušníci. Jiní pejskaři jednají z tradice, protože si život bez psa nedovedou představit.
Zmrdi si také pořizují psy. Zatímco normální člověk vybírá psa podle psa (malý, žlutý, chlupatý…), zmrd vybírá psa podle sebe (hodí se ke mně nebo ne?). Zpravidla hledá v psovi doplněk (nikoli obraz) sebe samotného. Tam, kde příroda šetřila, zastoupí pes. Nabízí se zde jistá analogie s autem jako prostředkem image nebo výběrem palné zbraně jako nástavce na penis. Věci, které si v životě pořizujeme, mnohdy vypovídají o nás mnohem plausibilněji než novodobé ekokádrové posudky a tato skutečnost samozřejmě krutě demaskuje zmrdstvo.
Když se zmrda zeptáte na jeho psa, zpravidla se dozvíte, že je pořádně vostrej a hustě vycvičenej. Kritériu „pořádně vostrej“ zpravidla odpovídá i volba plemene, musí to být zásadně pitbul, doga a když to ne, tak aspoň nějaký prasopes, který může dominovat aspoň velikostí a hmotností. Pokud uslyšíte, že je to bojové plemeno woe, tak je to něco jako bojové vozidlo pěchoty, asi má na hřbetu věž s kanónem. Možná se také dozvíte, že byl drahej, hodně žere (to abychom věděli, že páníček na to má, krávomedvědoprase uživit) a že je s papírama, prostě zcela prémiová záležitost pro vyvolené.
Proces výcviku psa zmrdem je kapitola sama pro sebe. Na počátku procesu stojí kripl zmrd a pes. Na konci stojí kripl zmrd a kripl pes. Ve výcviku psa zmrdem je přítomna od počátku ta kardinální chyba, že podmínkou výcviku psa je přítomnost autority, a zmrd, neustále měnící své postoje, dostatečnou autoritou nebývá.
Použil jsem slovo dominovat? To je to slovo, okolo kterého se tady pořád točíme. Zmrdům je dominance vším, ale nedovedou ji dosahovat přirozenými prostředky. Kombinace vrozené zmrdí submisivity s urgentní potřebou vyniknout dopřála zrození takovým fenoménům, jako oktáfkám fjednačtyřce fmetle na dvěstědvacetpětkách sedmnáckách pyčo nebo neduživým skrčkům držícím na střelnicích Desert Eagle .50 jako jeptiška penis. Pokračováním této story je ten pěkně vostrej. Samosřejmě že ne krysařík nebo pudl.
Pes přinásí zmrdovi řadu kruciálních benefitů. Zdrojem toho nejvýznamnějšího je psí povaha. Nadávka běžná v arabském světě, totiž „ty pse“, má hluboce racionální základ. Pes, na rozdíl například od kočky, veverky nebo slepice, je zvíře nepříliš chytré, poddajné a ovladatelné, které okamžitě a bez výhrad kapituluje před silnější autoritou. Desítky minut radostně aportuje páníčkovi klacíček, až si páníček myslí, že je to smyslem jeho života. Psí dovednost být podle příležitosti kolektivním i individuálním hráčem stejně jako gumové ego je analogií zmrdích vlastností v lidském světě, v případě vztahu zmrda a psa se dá říci, že se hledali až se našli. Zmrdovi dělá dobře, že ho pes poslouchá. Na bitevním poli operují zmrdobijci, brousí vidle a uvádějí vodu na bod varu, aby do ní potopili svini; být zmrdem není vždy snadné. Za takových rámcových podmínek se nelze divit tomu, že zmrd najde v psovi skutečného přítele, někdy i toho úplně posledního z posledních.
Druhým benefitem, na který zmrdi u psa fokusují, je to, že pes je dokonalý živý nástroj, který zmrdovi zaručuje, že špinavou práci udělá někdo jiný. Mezi větami „nech toho, nebo ti jednu natáhnu“ a „nech toho, nebo tě Tyran kousne“ je zřejmý určitý rozdíl. Zatímco se zmrd v práci třese strachy, aby ho někdo v pyramidálním systému zmrdifirmy nepřešplhal a nepřivlastnil si jeho komplexní pekyč benefitů reprezentovaný poukázkami na žaludeční problémy Gastrotour a 2% slevou na bowlingové koule, v reálném prostředí se díky prasotelepsovi může stát skutečným führerem, kterého se všichni bojí nebo by aspoň mohli. Když se k tomu připočte nějaký ten obojek s cvočky a trny ve Zverimexu ve slevě, imagemaking animal je na světě. Důležitá je i volba jména, musí z něj jít hrůza, žádnej Punťa a takový sračky. Pro inspiraci doporučuji různě zkombinovat názvy korejských low-cost SUV pro agresívní metrohomosexuály.
Třetím je pak určitá komplementarita mezi psem a pánem. Tam, kde pánovi kousek schází, se přilepí kousek psa. O tom jsme již psali. V některých prostředích je vlastnictví velkého psa podmínkou a certifikátem sociálního statutu. V satelitních mortgage viližis představuje pes velký jako mládě krávy, SUV s rámem a o dvacet let mladší partnerka se silikonovým hrudníkem podmínku sociální akceptace. Při populárních a s upřímností navštěvovaných barbecue party (nářečím domorodých socek užívaným v předhypotéční éře se tomu říkalo opékání buřtů) se v miniaturních zahradách o rozloze většího květináče široce diskutují skvělé vlastnosti rodinných psíků.
Se psem se dají provozovat i jiné aktivity, jako například rozmisťovat hovna po městě. Hafánek nesere, hafánek dělá bobek, psím produktem je hovno a zmrdím produktem je zpravidla taky hovno, jenže nehmotné. Tento proces tvorby hmotného hovna zmrdy tak fascinuje, že láskyplně přihlíží té kreaci, a pak tam hovno nechají, aby z toho artefaktu taky ostatní něco měli. Vysrat se někomu před práh by bylo asi vnímáno jako neslušné, použít pokladač ale neslušné není, aspoň pro zmrdy tedy. Tyranovo hovno je objektem, který my ostatní musíme nábožně vzývat anebo aspoň poníženě uklidit, protože Tyran je dokonalý.
Jistě máme všichni radost ze psů pobíhajících po restauracích a strkajících frňáky do lidí a jejich jídel, ale běda když se ozvete, to jste najednou kazipes a nepřítel č.1. O takových věcech jako vodítko aspoň v obytných oblastech nehovořím, to je jasné, že Tyran nic takového mít nebude, protože by ho to omezovalo v psychosociálním rozvoji, von si jenom tak hraje. Docela by mně zajímalo, kolik žadatelů o zbrojní pas myslí při vyplňování přihlášky ke zkoušce na napadení psem.
Poštvávání psíka na kočičky, stejně jako hromadný nákup cedulí „pozor zlý pes“ a „tady hlídám já“ představují pouze prostředek periodického ujišťování se, že domácí mazlík neztratil nic ze svých vlastností. Kočičky jsou jako cíl v kurzu, protože je jich dost a zmrdi se psy je považují za něco jako podzvíře. Severomoravský zmrdi, co krmili pejska kočičkou, na tom byli navíc ještě dost bídně. Dokonce si ani nebyli jisti, jestli ten jejich sráč kočku zvládne, a tak jí pro jistotu opili.
Takže asi tak.
Nakonec vám povím příběh, který tuto úvahu do jisté míry podtrhuje.
Dotýká se osoby mého souseda „odnaproti“ za podmínek popsaných výše. Jeho veselý psík, německý ovčák Brit byl samozřejmě vycvičen, aby kočičkám ukázal, kdo je v přírodě pánem. Konkrétně to jeho majitel prováděl tak, že když se vyskytla v okolí kočka, odpojil ho z vodítka a pokynem „Brite, kočička“ byl vyslán na misi. Po nějakém čase to kripl Brit, jinak tupé zvíře rozumu mdlého, zvládal sám. Slintavý a otylý Brit, připomínající sud, nebyl s to dohonit zdravou mladou kočku, a tak si vyhlédl naší sedmnáct let starou, která si vyhřívala staré kosti v hloubi zahrady a spala. Skutečně regulérní cíl. Kočka se uměla ubránit natolik, aby Brit útoku zanechal, ale bohužel utrpěla vnitřní zranění, které řečeno mluvou z humánního lékařství, nebylo dlouhodobě slučitelné se životem. Bylo nám jí líto, přenesl jsem si ji ze svého rodiště a byla po dlouhou dobu součástí mého života. Mimořádná situace si vyžádala mimořádná opatření. Krátce poté, co jsme zasypali hrobeček, vyhledal jsem pana souseda a seznámil ho s tím, že zda ještě jednou uvidím jeho psa bez vodítka slídit po kočkách, a jedno zda na mém pozemku nebo někde jinde, udělám do něj díru. Také jsem mu předvedl čím a popsal kam a kolikrát se díra bude dělat. Soused oponoval, že to přece nemohu. Potvrdil jsem, že mohu a dokonce beztrestně. Kdopak dokáže, že mně Brit nenapadl? Vodítko nikde, předchozí incident … No? Zmínil jsem, že by to byl maximálně přestupek, protože čokl vystavěný na podivné kombinaci genů rozhodně nestál víc než pět litrů, a ta pokuta že mi za pohled na děravého Brita stojí .. a tak přeju hezký den. Soused to po určitém vnitřním boji a marném apelování na moji slušnost vzal na vědomí, vytušil, že nehovořím do větru. Brit už kočičky nepronásleduje a v zóně mé působnosti je veden na špagátě. Naše vztahy se sousedem to nenarušilo. Soused se pod tíhou možných konsekvencí stal také psem a pochopil, že bude lepší nosit mi klacík, než kopat na mazlíka jámu. Vznikla nová symbióza a tak je to správně.
(16x známkováno, průměr: 2,00 z 5)