Omyly libertariánů - zpět na článek

komentářů 316

Přidat komentář
  1. Vymezujete se hezky, ale vůči něčemu, co v tom článku není.

    „Hledejte kombinaci, která vám vyhovuje nejvíc. Hledejte vhodné řešení primárně pro vaše dítě. Vzdělání je to, co (VEDLE VAŠÍ VÝCHOVY) asi nejvíc ovlivní jeho život.“

    Vy jste našel svou představu vzdělání v současném systému, autor ji vidí jinde. Co aby si tedy každý vychoval ty své děti po svém? Bere vám někdo váš systém vzdělávání, pokud své děti vzdělává jinak?

    1. „Nemíním tady prodávat své zkušenosti jako návod k výchově.“ Taky jste můj článek moc dobře nečetl. Hlavní omyl je, že libertariáni velmi silně řeší, jak se budou jejich děti vzdělávat. Stávající, pětadvacet let cíleně destruovaný systém vychoval spoustu vědců, lékařů, i nějakého toho držitele Nobelovy ceny. Problém není v systému, problém je v lidech, kteří tomu nerozumí a po přečtení dvou „chytrých“ knížek se stávají odborníky na vzdělání. A přitom o pedagogice vědí úplné hovno.

      1. „Problém není v systému, problém je v lidech“ – na tuhle větu už začínám dostávat alergii.

        Není fakt větší klišé, než tohle

        1. Kouka pravdy v tom je – asi takhle – problém je v systém I v lidech.

          Může bejt jak chce dobrej systém, když to dělají lidi z donucení, nemají k tomu vztah a jsou jak řeznickej pes, tak děti od mala jenom kurví. Tam dneska povětšinou jsme – zkurvenej systém a zkurvení lidi.

          O něco lepší je zkurvenej systém a dobrej člověk, ten dokáže i v malým udělat divy. Znám takovou pani, rozmluví malý děti který zarazili tak, že nemluví ani doma. Jak říká G-Man: The right man in the wrong place can make all the difference in the world.

          Ideál je samozřejmě dobrej systém a v něm dobří lidi, že.

          1. Imho nejlepsi je stav „dobry system a jakykoliv lide“, protoze dobry system bude motivovat lidi, aby byli take „dobri“.
            A oni nebudou vsichni (coz je poznamka predevsim pro ty, co neustale argumentuji tim, ze v takovem a takovem systemu by nyli SPATNI LIDE. Ano, byli. Oni jsou vzdycky. Ale spatny system je v tom podporuje, aby byli spatni. Kdyz se jim to nebude tolik vyplacet, mnozi z nich – i kdyz ne vsichni – se zlepsi), no bude to porad nesrovnatelne lepsi, nez ted.

            1. Jistě. Buď dobrý, Johne Spartane! :D

          2. uuhhh nope

            Lidi máš furt stejný. Ale pokud máš systém, který tě motivuje k tomu, abys třeba bral dotace, práskal, loboval, podplácal politiky, ohýbal zákony podle sebe… A tak míst zisk.

            A jiný systém, který tě nutí k tomu nabídnout nějakou kvalitní dobrou službu lidem a tak mít zisk, ten druhý je lepší.

            Jsou to různé totalitní režimy, co z normálních lidí udělali pošuky, co byli schopni dělat různá zvěrstva.

            A pak tu máme takové ty experimenty jako Das Experiment a The Third Wave, které ukázaly, že to, jak nastavíš systém ovlivní, jak se lidi budou chovat.

            1. Dobrej člověk má svoji morální integritu, svoje zásady a podle těch se chová, naprosto nezávisle na režimu. Pokud je režim dobrej, tím líp, pomáhá mu a podporuje jeho činnost. Pokud je špatnej, tak holt musí konat proti režimu.

              Že plebs je plnej vohnoutů (co všechno ojebávají tak, aby životem nějak snadno propluli, i kdyby to mělo znamenat udávání a kamenování) a zmrdů (co se budou z každýho šméčka snažit vytřískat co to dá a rádi nalezou na mocenský pozice) je samozřejmě fakt a tam to režim ovlivní dost.

              Ale ti dobří lidi mají sílu, většinou jsou to ti schopní, kteří věci táhnou dopředu (a živí všechny ostatní) a na nich je pověšenej ten plebs. Jen se nesmí nechat zdeptat a občas je dobrý, aby společně ze sebe všechny ty parazity setřásli.

              1. „Pokud je špatnej, tak holt musí konat proti režimu.“ – souhlas, třeba když libertariáni odmítají státní školy a jejich propagandu. Odmítají se podřídit establishmentu a chtějí spíše, aby jejich děcka byla spokojená, než jen aby slepě poslouchaly autority :)

                1. Nejenom školy…

              2. Na toto tema byly i ruzne experimenty, napriklad ten (ted nevim, jak se to jmenovalo), tak se zkoumalo, jak lidi poslouchaj autority. Jak delali jakoby vyzkum, kde meli davat elektrosoky nejakymu zakovi, co blbe odpovidal, a kdyz se jim to nezdalo, tak jim „autorita“ – tedy „vedouci testu“ rekl, ze proste musi, ze to je smysl toho vyzkumu, a lidi klidne do neboheho zaka pousteli 300-400V, az se tento slozil a udelali to, protoze jim to rekla AUTORITA. A to prosim byli uplne bezni lide.
                (zak byl jen herec a elektrinu ve skutecnosti nedostaval, ale to pokusny subjekt nevedel)
                Proste system FORMUJE lidi. A podle me NENI pravda, ze „dobrej clovek ma svoji integritu atd“. Jde totiz o to, CO povazujes za to, kdyz je neco „dobrej clovek“. To, co to znamena byt „dobrej clovek“ totiz predevsim urcuje prostredi, ve kterym se pohybujes. Kanibal nekde z nejakyho ostrova nedotcenyho civilizaci bude povazovat za dobre jednani, ze porazi sveho nepritele a pak ho sni. Z jeho pohledu to bude to nejlepsi, co muze udelat. Kdyby to delal muj soused, nereknu o nem, ze je dobry clovek.
                A ted otazka: KDO z nas (ja vs kanibal) ma „pravdu“? Kdo je dobry clovek?
                Takze – to, co povazujes za „dobro ci zlo“ je ve velke mire urcene prostredim, ve kterem zijes.
                Predpokladam, ze spousta otrokaru se povazovala za dobre lidi, a spousta jinych lidi s nimi souhlasila.

                Proto „spatny system“ vychova spoustu spatnych lidi, protoze oni vubec nebudou mit sanci zjistit, ze jsou spatni a nebudou mit sanci zjistit, co je to to dobro.

                1. Pokud se budeš (příliš) vázat na okolí, bude z tebe ovce. Já prostě nějaký svoje pevný zásady mám a snažím se je dodržovat (ale samozřejmě nejsem stroj). Co si o tom kdo myslí – nějakej režim, nějakej pan Společnost…na to seru z prdele. Možná dosáhnu úspěchu a podaří mi stvořit můj malej kousek svýho světa, možná ne. Ale mrdám na to, co si o tom kdo myslí.

                  Asi jsem teď ještě dost pod vlivem trilogie (i když technický zpracování bylo otřesný, uvidíme, co knížka), ale co by ne, v podstatě to dalo obrys tomu, jak jsem to cítil. Tak myslím stojí za citaci:
                  In the name of the best within you, do not sacrifice this world to those who are at its worst. In the name of the values that keep you alive, do not let your vision of people be distorted by the ugly, the cowardly, the mindless in those who have never achieved integrity. Do not lose your knowledge that our proper estate is an upright posture, an intransigent mind and a step that travels unlimited roads. Do not let your fire go out, spark by irreplaceable spark, in the hopeless swamps of the approximate, the not-quite, the not-yet, the not-at-all. Do not let the hero in your soul perish, in lonely frustration for the life you deserved, but have never been able to reach. Check your road and the nature of your battle. The world you desired can be won, it exists, it is real, it’s yours. (John Gault)

                  1. Tadz nejde o vazani se na okoli. Tady jde o vliv prostredi.
                    dam priklad k zamysleni, z uplne jine oblasti a na tom to je krasne pochopitelne.
                    Vezmeme si hudbu.
                    Vezmeme si nejakou „nasi“ beznou hudbu, ktera ti prijde „normalni“ a „libozvucna“. Ted neresim, ze jeden posloucha metal a jinej techno. Vezmeme si proste „beznou, lidovou hudbu“.
                    A ted si vezmeme cinskou „beznou lidovou hudbu“.
                    Kdyz si poslechnes cinskou (ci trebas japonskou) hudbu, prijde ti takova nejaka „divna“. Nebude ti pravdepodobne znit tak libozvucne, nebudes mit chut si tu cinskou pisnicku zpivat…atd.
                    No a ted si predstavme, ze cinane maji samozrejme ZCELA to same vuci nasi hudbe. Pustit cinanovi „sla Nanynka do zeli“, nebude z toho vubec nadsenej.
                    A vis proc? Cele je to dane ciste tim, ze ty tu od malicka vyrustas v nejakem prostredi. Hraje okolo tebe radio, TV, rodice si neco poustej…Z telefonu jde vyzvaneni…a to te natolik ovlivni, ze to pozdeji povazujes za „hezke / libozvucne/atd“
                    Kdyby ses narodil v cine a od malicka okolo sebe slysel cinskou hudbu, prijde ti naopak takova ona.

                    Btw ty rozdily jsou napriklad v tom (a ja fakt hudbe vubec nerozumim, takze at me nikdo nebere za slovo), ze oni tam pouzivaji nejak mensi stupnici, nemaji tolik tonu a ty co maji jsou jeste na jinych frekvencich nez ty, co pouzivame tady.

                    Timhle myslim „vliv prostredi“.
                    Narodis se do ZOO a proste uz premyslis jako nekdo, kdo je zavreny v zoo, protoze neznas nic jinyho a vubec te nenapadne, ze mimo zoo by mohlo byt neco jineho.

                    1. Asijská hudba mi přijde naprosto v pořádku a libozvučná. Nezazpívám si, protože nežbleptnu nic (možná ještě pár japonskejch slov tady ze šóguna :D) a pokud to není aspoň poangličtěný, tak se nechytám. Ale tam se hodně hraje hudba i jen instrumentálně. Stejně tak se mi líbí kde co, třeba americký country nebo irský lidovky. Asi to máš ňáký rozbitý tudlenctu theorii, nebo sem rozbitej já, všechno je možný.

                      Možná by to šlo jinak kdybys vytáhl něco z černé afriky nebo středního východu, i když i tam se dá (velice) ojedinělě narazit na něco, co se dá snést. Jinak to je myslím henta vyspělá kůltůra co vůbec není intelektuálně o deset bodů za náma, že. Srovnej nějaký to jejich pořvávání s takovým Pavarottim nebo Bocellim https://vimeo.com/19345436 a pak mi vykládej něco o kultuře…vidím hlavně opice co tam ještě nepřekonaly ranej středověk.

                    2. Nejsem expert na asijskou hudbu, ale to jejich drnkání mě zas tak nebere. A řekl bych, že i samotné Asiaty, vzhledem k popularitě evropské vážné hudby.
                      https://www.youtube.com/watch?v=lzQZfO-Bc_Y

            2. Jeden systém motivuje.
              Druhý systém NUTÍ?
              Wow, já myslel, že to půjde všechno samo, na obloze bude duha a létající jednorožci. Ne že někdo bude někoho nutit.

              Že vy jste na tom politickém školení nedávali pozor. To vás logik nepochválí.

              1. Motivovat i nutit mi – v kontextu příspěvku – přijde jako synonymum.

                Př1. Kdo chce být bohatý a úspěšný ten je motivován/nucen nabízet něco užitečného, co lidi chtějí a zaplatí za to.
                Př2. Kdo chce být bohatý a úspěšný ten je motivován/nucen být konformní, loyální a brát dotace, které sebereme lidem pomocí berňáku.

                Pokud motivaci nebo nucení odolá, nebude bohatý a úspěšný. Ani s jednorožcema. Každý systém nějak nutí/motivuje a podle toho pak vypadá jednání většiny lidí v něm žijících.

                1. Tak řekněme, že ano. Pořád sice pobrekáváte jak vás stát k něčemu nutí a teď je nutit v pořádku, ale budiž.
                  Spíš mě překvapuje informace, že Kellner nejspíš dělá na berňáku.
                  Taky by mě zajímalo, jak lze někoho donutit ke zcela iracionálním přístupu, že místo toho, aby něco ojebal a měl peníze tak to udělá pořádně, aby měl ty stejné peníze. Ještě jsem nikoho neviděl, za stejné peníze dobrovolně dělat víc. Naposledy se o to snažil komunimus, ale výsledek byl naprosto opačný.

                  1. Tak teď konečně narážíte na rozdíl mezi muset a být motivován.
                    Musím mít EET. (jinak mi zavřou živnost nebo i mě osobně)
                    Jsem motivován dělat něco, co lidé chtějí, jinak ztratím zákazníky. Pokud v tom pro vás není rozdíl, pak nemá diskuse smysl.

                    Pokud Kellner bere někde nějaké dotace, pobídky, daňové prázdniny, pak to je nepochybně financováno z daní, které sebral lidem berňák.

                    A co nutí např. pekaře nebo výrobce aut dělat něco pořádně a neojebávat to? Zákazník a konkurence. Budete si kupovat hnusné rohlíky a poruchová auta? Řada výrobců by to ráda ojebala, ale pak ztratí zákazníky, když to s tím jebáním přežene nad únosnou mez. Připadá vám to iracionální? Mě to připadá jako odvěký popis fungování trhu.

      2. Četl jsem oba články zhruba stejně intenzivně. Proto jednak nechápu to vymezení vůči někomu, kdo tvrdí zhruba to samé co vy – tedy, že vzdělání je důležité a že je to vedle rodiny asi nejvýraznější vliv, co nás formuje (koneckonců to má člověk minimálně 9let natvrdo). I za komunismu nebo nacismu vyrostla spousta vědců a nobelistů, nejspíš i z Montessori nebo Sudbury Valley nějací vylezli, Lincoln se vzdělával sám a měl negramotnou matku.

        Nemusím být švec, abych poznal, že mě tlačí boty. Stejně tak, když si vzpomenu na vlastní vzdělávání, můžu říct, že valnou část užitečných znalostí a dovedností jsem se naučil mimo školu nebo často škole navzdory a drtivá většina výuky byla mozek otupující nuda. Na střední nebo na vysoké už se poměr balastu a učiva obracel. Takže kdybych věděl, že existuje nějaká reálná alternativa, která nezabije v dětech touhu po poznávání, tak bych ji měl tendenci zkusit. I kdybych se jen po přečtení chytrých knížek dozvědel, že to jde jinak.

      3. a taky ten system vychoval spoustu budizknicemu lenochu blbcu zlodeju atd..a tech bude asi vic… a vubec hazet vsechny libertariany do jednoho pytle… vygumovani vysokoskolaci s titulama co se zmuzou na skladnika v lidlu je taky dost… gratuluji k vychove deti ja jsem jeste v procesu vychovy (3 lety a 8 mesicni syn) a ten starsi chodi u nas na vesnici do skolky a jsem fakt prekvapeny z toho jak tady ta skolka funguje a jsem naprosto spokojeny, kdyz porovnam co umi jeho vrstevnici z mestskych skolek tak je tam dost rozdil … je to skolka o 22 detech od 2 do 6 let maji 3 ucitelky . syna tam neposilame protoze musime ale protoze chceme zkusili jsme to a on tam chodi rad a tesi se tak cele leto slysim kdy zase pujdu do skolky ,myslim ze i v tomhle systemu se da najit skvele vzdelavani s fajn pristupem pedagogu ja mel stesti .

        1. No jenže spolíhat na to, jak dlouhý párátko si vytáhnete a jestli zrovna budete mít štěstí a ve školce dítěti pomůžou, nebo ho naopak zkurví, su je asi neni úplně ideální systém, že? Dyž tu máme ten henten tak sqělej stád co se vo všechno postará a zařídí a…

          1. Nechci bejt kokot, ale moje male drobne pozorovani naznacuje, ze cim „inteligentnejsim“ dojemm pusobite a cim mate lepsi venkovni fasadu, tim vice mitigujete riziko, ze se budou snazit v techto ustavech neco ojebat nebo zkurvit. Protoze takovej nasranej tatinek, kterej ziska pocit, ze jeho milacek ve skole trpti k vulit kretenovi, plus ma rozhled a umi se podivat na nejakej ten zakon, muze poprudit skolku/skolu tak, ze se z toho poserou.

            Jeden pripad znam, relativne dobre a neni to pro skolu uplne veselej pribeh. Porusovali ve skolskem zakone co se dalo a dostali s tim na drzku. Samozrejme se slovy „ale takhle to preci funguje normalne vsude“.

  2. Paneboze to je pako tenhle autor…
    Jako vzdy, no.
    Btw me neprestava udivovat, jak nekteri lide dokazou presne najit to, co oponent nikdy nerekl, rozcupovat to a tim oponentovi dokazat, ze je uplnej debil.
    A neprestava me udivovat, ze pan domaci takove kokoty neustale nechava tu psat kokotsky clanky.
    Zvlastni

    1. Ja si myslím, že je to tým, že kvalitnejší autori si postupom času našli iné, lepšie platformy.

      1. Ono tu kvalitních autoru nikdy moc nebylo. Kdyz si projedes clanky za poslednich 10+ let, tak s vyjimkou nekterych technickych odbornych clanku a veci od Dfense to az na ridke vyjimky stalo kvalitativne konstantne za vylizprdel.

  3. Zbytečně příkrý článek. Nemyslím, že zrovna libertariáni by byli helikoptéroví rodiče, chránící ratolesti před sebemenším ohrožením. Spíš jde o vyhrazení se vůči rigidnímu a hroutícímu se povinnému státnímu systému provozovanému demotivovanými a nedostatečně zaplacenými učiteli.

    Uznávám argument, že státní školní blbárna může být dobrou průpravou pro blbárnu v práci. A trochu jsem se těšil na výchovu, že něco říkáme doma a něco ve škole ( https://www.reflex.cz/clanek/komentare/89047/politruky-nema-jen-putin-v-evropske-unii-funguji-hlidaci-spravneho-nazoru-jiz-dlouho.html ), jenže jak dcerka dorůstá do školního věku, říkáme si jestli to máme opravdu zapotřebí.

    1. Státní školství na tom začalo být bídně, zejména kvůli nájezdům sluníčkářů, a to už od revoluce. Velmi symptomatické na tom je, že se k lividaci něčeho funkčního ke sluníčkářům přidali i libertariáni pod rouškou keců o propagandě a nedostatečné péči o jejich malé snowflakes.

      1. Ale houby, libertariáni ouřady na ministerstvech nedělávají. Existují seznamy škůdců na white-media.info. Vždycky mě pobaví a zároveň vyděsí, když nějaké jméno potkám na náměstkovské nebo dokonce ministerské funkci (Dienstbier, Marksová-Engelsová).

  4. Jak už psali předpisatelé. Sice původní článek taky nebyl zrovna literární dílo roku a místy to bylo poněkud divný, ale toto je naprostej bizár. Dávám za 4, protože i slepý kuře občas našlo zrno.

    A k tomu stýkání s vrstevníkama jo: nejhorší jednání je s lidma. Minimálně v tédle zemi, snad to je ještě jinde trochu normální. Lidi to aspoň říkají… Takže nevim co konkrétně se má dítě – kór pokud je trochu víc napravo na gaussovce – naučit tím, že je vhozeno mezi dětskej plebs. Naopak pokud se tomu vyhne a dostane se rovnou na osmiletý gymnázium, jestli ještě někde jsou dneska takový, kterým se fakt dá říkat výběrový, tak má šanci se z toho nezbláznit hned od útlýho dětství.

    1. A před konfrontací s plebsem dítě hodláte ochraňovat jak dlouho – do dospělosti? :)

      1. Já třeba nikdy nežil v cikánském ghettu, tedy jsou mi jejich zvyky a komunikace zcela cizí, ale nemyslím si, že bych byl v životě nějak ochuzen a zároveň bych nevěděl, co od nich čekat. Stejně tak to je ve škole. Nemusím nutně mít kolem sebe různé debily, abych poznal jak to mezi nima chodí. I výběrové gymnazium nebo různé kroužky a spolky dodají myslím lidského kontaktu až dost.

        1. Lidský kontakt dodají. Ale zkuste se zamyslet nad tím, proč nejvíc sluniček, výtačů a různých jiných pomahačů nepřizpůsobivým menšinám vzejde právě z lidí, kteří navštěvují výběrové školy, když se dostanou na běžnou základku tak mizí na víceletá gymnázia, volný čas mají vyplněný kroužky typu hra na klavír, kde se prostě nesetkají ani s hodně omezeným běžným plebsem a už vůbec nezískají nějaké velké zkušenosti s naší oblíbenou menšinou.
          Jejich představy o světě jsou pak velmi zkreslené.

          A to mluvím z vlastní zkušenosti jako absolvent víceletého gymnázia. Názor na romskou problematiky se přesně odvíjel od toho, co spolužák dělal ve volném čase a kde se pohyboval.
          My co jsme po škole trávili dost času venku a věnovali se i „pokleslé“ zábavě a byli jsme zapojeni do reálné společnosti máme na to díky osobním zkušenostem diametrálně odlišný názor než ti co pro něž diskotéka byla sprosté slovo, fotbal zábava pro dělnickou skupinu a správně strávený volný čase se rovnal studiu, „lepším“ kroužkům a naučné výlety pod dohledem rodičů. Pokud sport tak atletika, tenis nebo jiný individuálně zaměřený.

          1. Hezká sbírka klišé, akorát je to tak nějak úplně z blbýho konce.

            Magor vzejde hlavně pokud je následná vejška nebo dokonce už i to gymnázium převážně humanitně zaměřený. Tam se totiž mele hubou bez kontaktu s reálným světem. Případně za reálnej svět mají ziskovky. Jsem spíš nakloněn tomu „diskotéka byla sprosté slovo, fotbal zábava pro dělnickou skupinu“, ale jelikož jsem člověk přírodovědně založenej a práce mi nesmrdí, tak můžete hádat, jakej mám na to názor. A ovšem můj názor na to, že nejlepší společnost mám většinou když jsem sám, vychází právě z až dost bohatýho styku s lidem, což je většinou – v místě a čase – vohnoutsko-zmrdská svoloč. Občas někdo prokáže i lepší kvality, ale dost nekonzistetně aby druhej den zase udělal nějaký zmrďárny.

            Ale todle generalizování jako vždycky nefunguje obecně. I když ty výjimku můžete nazývat těmi, co potvrzují pravido :D Je i spousta vědců z něčeho, čemu se pravdu říká věda, co je z hlediska názoru na společnost úplně v prdeli. Tam bych ale hledal největší vliv právě v nastavení toho režimu – když se člověk podívá, jak funguje dnešní výzkum (granty…), tak tam je normální leda ten, kterej tomu ještě odolává a nepodlehl.

            1. Ono je to i skupinový tlak. Když se stýkám s vyšší společností, tak přece nemůžu zastávat xenofobní a rasistické názory jako plebs. Touha zapadnout je mocná.

              1. Když je někdo měkkejšská ovce, jistě. Ti, co mají ideu, vizi, ti serou na ostatní a jdou si za tím. Když se jim to podaří opravdu hodně, začnou se na ně lepit patolízalský ovce, co budou chtít zapadnout…do stínu úspěšnýho člověka :)

  5. Strawman show

  6. „Táta, máma, někdy dědové a babičky“ rozhodně není úplná rodina…
    Tzv. nukleární rodina (otec, matka a děti) je velmi, velmi nový vynález…
    Odjakživa děti vyrůstaly v rámci tlupy o několika desítkách jedinců různého věku a společenského postavení – a to je prostor pro socializaci…
    Takže nukleární rodina pro úspěšnou socializaci mláděte zdaleka nestačí – na druhé straně to nijak zvlášť nevadí, protože málokdo vyrůstá jenom v rámci své domácnosti (což nemusí naplnit pojem „rodina“).
    Ostatně ani neúplná rodina (dnes typicky matka samoživitelka), ba ani nestandardní uspořádání (dva teplouši či lesby místo rodičovského páru) nemusí být nijak fatální, jelikož mládě si své vzory v širším prostředí najde…

    1. Jak obvykle kroutim hlavou nad tim, co pises, tak dnes podepisuji v plnem rozsahu.

      1. Podepisujete špatně. Vývoj dítěte má své zákonitosti – viz vývojová psychologie. Když se to někdo snaží změnit, vyrobí deprivanta. Bohužel problémy v raném dětství jsou hluboce zakořeněné, a máte pak co dělat třeba 40 let je vykompenzovat (pokud máte od Boha dáno), nebo se s vámi nesou celý život (máte-li dáno od Boha či genetiky méně).

        Na dospělém člověku je krásně vidět, které fáze vývoje (viz třeba Ericsson) se nepodařily či k nim nebyly podmínky.

        Jestli si myslíte, že dítě v komunitě desítek dospělých, ale bez dobře fungující nukleární rodiny dopadne dobře – tak to ani náhodou. Dostane deprivace v raných fázích, které mu zkurví zbytek života, a to opravdu totálně zkurví (pokud nepřijde resilience, tedy pokud nemá dítě hodně od Boha dáno).

        Za normálních okolností je kolem dítěte vždy nějaká horda lidí – stačí vyjít ven. Takže tento problém tolik není.

    2. jizlivec: Ovšem absence nukleární rodiny udělá u dítěte značnou škodu. Tak byl ten článek položen.

      Jinak souhlasím s kritikou toho článku od Liberálního institutu. A jsem rád, že sluníčkově jednoduchá řešení světa, které mají společní levicoví i pravicoví anarchisté, už ne každý baští.

      Autor „PAKO“ postřehl řadu drobných detailů, kterých si většina lidí na článku „Liberálního institutu“ nevšimla, ale „PAKO“ je vypíchl. Jako např. odkaz na Nováčkovou jako super vzor jak by se mělo vzdělávat, totální sluníčkářku, která bohužel má v pedogogice a školství a jejím směrování obrovské slovo.

      Nováčková je toho názoru, že jakékoli soutěže, známkování jsou ve škole horší než satan a ďábel sám. Cokoli se dělá, měly by vyhrát do jednoho všechny děti. Stejně tak Nováčková dí, že individualismus je od ďábla, a proto by děti měly pracovat ve skupinkách a nikdy samy, aby je tento ďábel nepokoušel. Nikdy by dítě nemělo dokázat nic jako jednotlivec! Škola sakra není od toho, aby se děti naučily nějaké znalosti! Škola je od toho, a pouze od toho, aby se naučily nestresovat a spolupracovat.

      Podobných jemných odkazů na kraviny je v článku od „Liberálního institutu“ velké množství. Kdo je nepostřehl, a není schopen vnímat text – ten se možná diví tomuto článku od „PAKO“, co se mu to vlastně nelíbí. Ale „Liberální institut“ napsal mimořádně kreténský článek, jak pozná každý, kdo ho skutečně pozorně přečte, a zná trochu i různé autory.

      Problém libertariánů je, že podporou svobody postupně zatáhnout do škol totální sluníčkářství. A je jedno, jestli Nováčkovou či další sluníčkářské nadšence (je jich v článku více). A protože libertariáni často jedou černobíle a pouze reagují jako slepýši jen na klíčová slova – nedojde jim to.

      1. Ono ve vývoji jedince se vždy sváří protichůdné tendence: dítě je (v různých fázích v různé míře) jak nesmírně křehké (a tudíž nežádoucí vlivy či nedostatek žádoucích je snadno poškodí), tak i nesmírně odolné (a dokáže tak leccos kompenzovat)…
        Takže v rané fázi nutně potřebuje onu stabilitu (srv. tak často citovaný Matějček – a nezapomeňme na Langmeiera), v pozdějších fázích pak socializaci v různých podobách…
        Tak třeba si málokdo uvědomuje, že dítě běžně zažívá spousty stresujících situací, včetně mnohokrát opakovaného pocitu bezprostředního ohrožení (a to i v podmínkách dle Nováčkové), které nějak zpracuje a které zanechávají stopy…
        Upravil bych v této souvislosti oblíbený citát: „Co tě nezmrzačí, to tě posílí – a naopak!“…
        No a abych si zaryl i do sebe: s tím nalezením vzoru to také není úplně sluníčkové – spoustě kluků se jako báječný mužský vzor nabízí vůdce místního gangu…

  7. O libertariánech, novodobých světlonosičů všeobecné pravdy a mravů mám stejné smýšlení jak autor. Jen má lenost mi nedovolila napsat obdobné hodnocení.
    Základní škola, navzdory všem proklamacím o její důležitosti, podfinacovanosti a vyvedené ze záhrobí nalití peněz, má dát dítěti základy. Tedy počtů, psaní a čtení. Ostatní musí dát dítěti rodina.
    .
    Dokonce mám i „požadavky“ jež musí mít „celý“ člověk pro život.
    Musí umět číst, psát, počítat, ovládat počítač, mít řidičský průkaz a umět řídit, umět anglicky a absolvovat vysokou školu.
    Krom vysoké a základní školy může vše ostatní do dětí „namlátit“ rodič.
    Spoléhat se v těchto činnostech na libertariány je zásadní omyl.

    1. Absolvovat vysokou školu? Ty seš ňákej úředník, ne? To je jak prototopy z Příručky Ideálního Ovčana 2018.

    2. „Základní škola […] má dát dítěti základy. Tedy počtů, psaní a čtení. Ostatní musí dát dítěti rodina.“

      Pak se nabízí otázka, proč je na to potřeba 9 let.
      Navíc to je obráceně: „Každej blbec“ dokáže svoje děti naučit číst, psát a základní počty, ale dál je to horší.

      „Krom vysoké a základní školy může vše ostatní do dětí „namlátit“ rodič.“

      Jasně, například pokud se Vaše dítě chce učit cizí jazyk který Vy neovládáte, hodně štěstí.
      (Ostatně ani to, že daný jazyk, nebo jiný obor činnosti, do nějaké míry ovládáte, není zárukou, že to dokážete taky někoho naučit.)

      „Dokonce mám i „požadavky“ jež musí mít „celý“ člověk pro život.
      Musí umět číst, psát, počítat, ovládat počítač, mít řidičský průkaz a umět řídit, umět anglicky a absolvovat vysokou školu.“

      Pro podstatnou část lidí je alespoň jedna věc z toho naprosto zbytečná.
      Ostatně, např. Bill Gates nebo Steve Jobs by ty podmínky taky nesplnili a neřekl bych, že se jim vedlo nějak špatně.

    3. Chapu no, taky jsem mel rodice kreteny, to si clovek obcas nevybere :-(

      1. Lojza: nekdy to prislovi o jablku, co nepada daleko od stromu, sedi dokonale.

    4. A uz je to tady. Typicky ceske a rakouske postizeni VS tituly. Bravo.

    5. Horší je, že z antropologického hlediska je dítě snadno ovlivnitelné, a věří tomu, co říká autorita – tj. např. učitelka na 1. stupni (a toho se už nezbaví). Známe to všichni, kdo jsme prošli „socialistickým školstvím“ (teda ti z nás, kdo dokáží být i k sobě upřímní). To rodiče jen tak nezvrátí, i kdyby chtěli. Proto plně chápu nechuť libertariánů (a jsem v tom s nimi zajedno) dovolit, aby jejich děti takto povinně formovali lidé, kteří mají opačný názor na svět a jeho fungování (bohužel se jich při povinné školní docházce, a „demokracii“ nikdo ani neptá). Je to stejné, jako by dítě ateisty povinně od mala prošlo výchovou církve. Jinak velký problém s učiteli je v tom, kým jsou placeni (koho chleba jídáš, toho píseň zpívej).

  8. „Stále omílané téma „známkovat či neznámkovat“ mi dělá pupínky dlouhodobě. Prý ti blbečkové v minulých stoletích vůbec nedokázali pochopit duši dítěte.“

    Tady je první otázka, co je vlastně cílem toho vzdělávacího systému.
    Těm, kdo v minulých staletích náš vzdělávací systém tvořili, určitě nešlo o pochopení duše dítěte.
    Marie Terezie a další rozhodně nestáli o to vychovat stát vzdělaných, nezávislých a analyticky myslících obyvatel. Právě naopak.
    V podstatě bylo cílem obyvatelstvo dost vzdělané pro roli dělníků a vojáků, ale zároveň poslušné a ne tolik vzdělané, aby začalo přemýšlet o rozkazech.

    „Známka je totiž něco jako odměna.“
    V tom právě vidí problém nejen libertariáni, ale i část představitelů klasického školství.
    Argument, který mi zní celkem rozumně, je:
    Děti mají přirozeně touhu zkoumat nové věci a tím se učit.
    Odměny se dostávají za to, že dítě strpí něco, co vlastně dělat nechce.
    Tím, že dítě dostává odměny (v podobě jedniček) za to, že se učí, se učení zařadí do škatulky věcí, které jsou otrava a dělají se jen kvůli odměnám.

    „Příkladem naprosté stupidity je pak názor, že dítě si ve škole má vybrat, co se bude učit.“

    Vzhledem k tomu, že na některých školách se podobný přístup už desítky let používá s poměrně dobrými výsledky, to nejspíš zas taková stupidita nebude.

    „To hlavní, co libertariáni odmítají, je věnovat se svým dětem.“

    Na to jste přišel jak?

    „Největší hardcore je na konci článku: domácí vzdělávání. Pokud nebydlím sto kilometrů od nejbližší školy, je tento institut úplně nahovno. Odsuzuji tím svého potomka k deficitu schopnosti socializace do budoucna.“

    Tady automaticky předpokládáte, že se to dítě bude zároveň izolovat od ostatních, což není pravda.
    Sice lze přistoupit k domácímu vzdělávání tak, že dítě bude izolované od ostatních, ale není to jediná možnost.

    1. Císař František to řekla zcela jasně: nepotřebuji vzdělance, ale poslušné poddané.
      Šlechta měla domácí vzdělávání odjakživa.

      1. To je taky pravda.

        V podstatě ten státní vzdělávací systém byl navržen s cílem produkovat lidí, kteří budou poslouchat rozkazy lidí s domácím vzděláním.

        1. Tak. A ten systém nyní naráží, protože základním předpokladem jeho fungování je kázeň, bez které je škola jako rybník bez vody.

    2. „Známka je totiž něco jako odměna.“
      V tom právě vidí problém nejen libertariáni, ale i část představitelů klasického školství.
      Argument, který mi zní celkem rozumně, je:
      Děti mají přirozeně touhu zkoumat nové věci a tím se učit.
      Odměny se dostávají za to, že dítě strpí něco, co vlastně dělat nechce.
      Tím, že dítě dostává odměny (v podobě jedniček) za to, že se učí, se učení zařadí do škatulky věcí, které jsou otrava a dělají se jen kvůli odměnám.

      Děti by se ve škole měli připravovat na dospělost. A to, že dostávám odměnu (peníze) protože dělám i věci, které mě úplně nebaví je zcela běžná součást života. A že ta odměna má několik stupňů je také dobře. Je potřeba se naučit, že věci lze udělat různými způsoby. tak aby to prošlo nebo tak aby to bylo pořádně a kvalitně uděláno. Opět je to stejné jak v zaměstnání tak v podnikání. Buď i ty věci, co mě na práci uplně nebaví, dělám pořádně a pak bude odměna lepší a nebo je dělám tak aby to nějak prošlo ale pak si asi moc nevydělám.

      Tedy známky mi v tomhle přijdou naprosto perfektní nástroj jak si zautomatizovat, že věci se mají dělat pořádně a ne polovičatě.

      Problém je, že někdy je na známky kladen až přísný důraz zejména ze strany rodičů a dítě je nuceno dělat perfektně i zcela zbytečnou práci. Ale opakuji, to je problém rodičů. Přeci pokud mám dítě šikovné na matiku tak ho nebudu peskovat za to, že má horší známky z hudební výchovy nebo češtiny. Tam ho naučím dělat správně priority a jeho hlavní focus mířit na to v čem vyniká a zbytek ať je klidně za 3. To samé nebudu studenta střední školy šikanovat za to, že mu nejde matematika a fyzika, když vím, že chce pokračovat ve studiu historie (i když si tom můžu myslet svoje). Když profesorka bude na třídní schůzce lamentovat, že on je Pepíček šikovnej na A ale z B má zbytečně za 3 tak ji prostě řeknu, že je mi to jedno. Že na to aby absolvoval střední školu a věnoval se na VŠ studiu A mu za 3 z B stačí, tak na to milá profesorka nemá co říct. Tečka. na co dělat stres.
      Opět v práci je to stejné. Člověk by se měl naučit focus na to v čem je skvělý a ten nutný zbytek zvládat tak aby si nedělal problémy.

      1. Mě teda přijde správný dělat věci pořádně, ať už je to cokoli. Pokud je něco trotlovina a vopruz, tak to radši nedělám vůbec. Opravdu není život vo tom, nechat se nalet do kolbenky nebo jinýho korporátu a tam být lidskej stroj. Pokud to je napiču, nech dotyčnej odejde a třeba si založí vlastný byz a dělá to po svým. Takový lidi táhnou společnost kupředu, ne ti posunovači, kteří následně pro ty s vizí pracují.

    3. +1
      Autor absolutně netuší, jak to dnes ve škole chodí. Co se výuky (spíše indoktrinace nejrůznějšími ideologiemi) týče, co se života děti týče (fakt si pod socializaci představuje sledování porna na tabletu s svými deviletymi spoluzaky?), atd. atd.
      Jedinou rozumnou volbou je dnes domácí vzdělávání a v jeho rámci budování osobnosti dítěte včetně patřičných morálních predpokladu.
      Čím později rodič dítě do té žumpy, již dnešní školy jsou, vypustí, tím lépe pro potomka i rodiče.

      1. Nechceš snad říct, že to předchozí fujky, hnusné komoušské a státní vzdělání nebylo úplně na piču?

        1. Komoušské základní, střední a vysoké školství bylo špičkové – dokonce i ve světovém srovnání. Komoušská indoktrinace politikou ve školách byla naprosto minimální proti dnešku.

          Navíc komoušské školy si do svých osnov nepouštěly kdejaké hejhuly, zatímco dnes kdejaká kráva z neziskovky získává obrovský prostor pro to vymývat mozek dětem či studentům.

          1. Nu, a co říkáš takovým předmětům, jako byla branná výchova, občanská nauka, dílny, práce na pozemku – vesměs ojebávané, brané i učiteli jako nutné zlo (a bezproblémový úvazek), žáky brané jako nudná, ale přecjen vítaná, ulejvka.

            1. Základnú školu som absolvoval v rokoch cca. 1987 až 1995 – takže môj pohľad na „socialistické školstvo“ je už trochu iný ako ho majú staršie ročníky.
              Branná výchova – to som mal ozaj v obľube. Konečne človek zdvihol prdel zo stoličky a šiel trochu do prírody. A nejak extra mi nevadilo ani šaškovanie v pršiplášťoch či plynových maskách kvôli príprave na plynový či bombový útok.
              Dielne – tak tie ma vždycky bavili a je jedno či sme niečo robili z dreva, kovu, alebo sme sa venovali rádioamatérčine.
              Práce na pozemku – nechápal som ako niekto môže mať pôžitok z okopávania zemiakov, alebo starania sa o paradajky (teraz mám na to úplne iný pohľad), ale bolo to vonku takže OK.
              Občianska náuka – tej som sa nezúčastňoval, lebo som kvôli mojej babke musel chodiť na náboženstvo…….

              Mne osobne v škole najviac vadila výtvarná výchova a hudobná výchova – neviem nič namaľovať a rytmus či melódia sú pre mňa sprosté slová. Netvrdím, že som na týchto predmetoch vždy trpel, ale išiel som tam skoro vždy s odporom.

              1. Takže se shodneme na tom, že záleží na učiteli, na tom, jak moc dokáže děti motivovat, nadchnout pro věc, a také na tom, jak kvalitní má projekt, osobní projekt. Osnovy se tenkrát dodržovat vůbec nemusely. Vím to – v těchto letech jsem učil. Učitelé měli absolutní svobodu a téměř neomezené možnost materiálního zabezpečení hodin, bylo to jen na nich.

                1. Samozrejme, že pedagóg zohráva dôležitú úlohu. Dokáže motivovať aj k predmetu, ktorý by bol inak nudný či trpený, ale aj naopak degradovať obľúbený predmet do kategórie „hnus jeden fialovej“.
                  Zo základnej školy si nepamätám učiteľku či učiteľa, ktorý by ma nejak nadchol, alebo ktorý by mi niečo zhnusil – neostalo mi nič hlbšie v pamäti.
                  Zo strednej školy už je toho viacej a drvivá väčšina sú to pedagógovia, ktorý ma ovplyvnili pozitívne – chemikárka (ostával som pár krát aj po škole, kvôli príprave na olympiádu, ale nejak som sa na to potom vysral), nemčinárka (trochu som jej zazlieval, že tých lepších mala oveľa tvrdšie požiadavky ako na tých priemerných a podpriemerných – teraz jej ale plne rozumiem), výpočtova technika (to bola vtedy výučba v plienkach, ale všetci traja učitelia čo nás to učili to ovládali a vedeli to aj dobre podať), telocvikár (ten nemal vlastnú triedu tak si nás „adoptoval“ a bral nás ozaj pozitívne), alebo náš triedny učiteľ (mal s nami odborné predmety ako elektroenergetika a vytrpel si snami toho dosť) a bolo ich ešte pár. Negatívne na mňa pôsobili len dve staré dievky – jedna učila manažment a ekonómiu (to bola osoba zabudnutá na začiatku 80-tých rokov a zhnusovala nám tie rýdzo teoretické predmety na maximum) no a druhá semetrika nás učila odborné predmety (cvičenia z elektrických strojov v pondelok ráno o siedmej boli výživné keďže sme tam boli len deviati a z toho traja išli pravidelne na preskúšanie, nehovoriac o tom, že trebalo mať hotový labák z predchádzajúcich meraní).
                  Na univerzite som prichádzal s učiteľmi a občas profesormi do kontaktu len na cvičeniach či pri skúške lebo na prednášky som nechodil (niektoré predmety by som ale spätne asi aj absolvoval, ale teraz už je trochu neskoro). Ale dosť veľa skúšajúcich (hlavne tých čo mali teoretické predmety) považovali svoj predmet za najdôležitejší na svete a tak to potom na skúške aj vyzeralo.

          2. LVM: Já nevím, nemůžete to třeba po sobě dát někomu přečíst, nebo tak něco, než sem dáte takovou blbost?
            Tak zpolitizovaný školní systém, jak za komunistů, to aby jeden pohledal. Už jenom to kádrování a omezené možnosti nebo zákaz studia podle původu, politické pětiminutovky, vyložené politické VŠ, hodnocení podle politického názoru, ne podle znalostí…
            Už jenom to, že jedinou vědeckou Nobelovu cenu dostal pan Heyrovský za práci z první republiky a další nobelovku dostal básník, o něčem svědčí.
            Nemluvě o izolaci, kdy se nedalo jezdit získávat zkušenosti do zahraničí, atd.

    4. >>Argument, který mi zní celkem rozumně, je: Děti mají přirozeně touhu zkoumat nové věci a tím se učit.
      Odměny se dostávají za to, že dítě strpí něco, co vlastně dělat nechce. Tím, že dítě dostává odměny (v podobě jedniček) za to, že se učí, se učení zařadí do škatulky věcí, které jsou otrava a dělají se jen kvůli odměnám.

      Kdo řekl, že známka je nutně odměna? Když dostane dítě pětku je to odměna pro dítě? Tak to alespoň jasně vyplývá z „argumentu znějícího rozumně“, že známka je odměna.

      ***

      >> Vzhledem k tomu, že na některých školách se podobný přístup už desítky let používá s poměrně dobrými výsledky, to nejspíš zas taková stupidita nebude.

      Kde jsou ty masově dobré výsledky prosím?

      ***

      >> „To hlavní, co libertariáni odmítají, je věnovat se svým dětem.“ Na to jste přišel jak?

      Chtějí děti vychovávat ideologicky podle své teorie. Ale nezeptají se, co to dítě skutečně potřebuje. Věřte, že Martin Urza není zrovna optimální příručka pro výchovu dětí. Dítě opravdu není malý dospělák. Je to zcela jiný tvor. Vyvíjí se, a v každé fázi potřebuje něco trochu jiného.

      Až budete nutit psa, aby žil a choval se jako kočka – nebude z něho šťastný pes. Znovu zdůrazňuji, dítě není malý dospělák. V mladším školním věku dokonce nemá ani vyvinuté abstraktní myšlení, daleko více ho těší biflování konkrétních znalostí – nad souvislostmi bude přemýšlet o pár let později. Zato v pubertě bude rozumovat více než je milo.

      ***

      >> Sice lze přistoupit k domácímu vzdělávání tak, že dítě bude izolované od ostatních, ale není to jediná možnost.

      Pokud je domácí vzdělávání vedeno s ideologií, skoro jednou jakou – třeba budu vychovávat dítě biomateřsky, anarchokapitalisticky, liberálně, socansky, atd. – skoro vždy to dopadne blbě.

  9. Dobře, libertarián tedy nejsem. Liberál taky ne, tenhle termín ukradli levicoví zmrdi a v současnosti znamená všechno možné, jen ne svobodymyslnost. Co tedy, když si myslím, že by o způsobu vzdělávání svých dětí měli rozhodnout rodiče, aniž bych předjímal, že to vzdělávání musí být takové či onaké? Prostě si dají děti na reálné gymnázium nebo do waldorfské školy nebo ho sami budou učit lesní moudrost a já jen pokývu hlavou, poradím, budu-li tázán a své vlastní děti si dám kam uznám za vhodné a pro ně nejlepší a pro moji příjmovou kategorii únosné.

    1. Každý, kdo má jinou představu o vzdělávání (nebo zdravotnictví, případně jiném státním odvětví) představuje pro zastánce systému ohrožení. Protože, když mám jednotné školství, tak díky volbám mě ohrožují lidé co chtějí učit lesní moudrost. Když je jen jedno školství, tak bude takové, jaké ho chce většina a zbytek se silou převálcuje – namísto toho, abychom je nechali učit se co, jak a kde chtějí a své děti učili také kde a jak chceme, aniž bychom to někomu vnucovali.

    2. pzkudk: Pokud jsou rodiče inteligentní, a respektují talenty a zájmy dítěte – pak jsem všema deseti pro. Problém je, že ne každý rodič má dostatečnou inteligenci, empatii a schopnosti pro to vybrat dítěti životní cestu.

      On se celý ten problém předestírá do roviny, že všichni rodiče jsou geniální, a vyberou jen to nejlepší pro své děti. Realita je taková, že tato teorie není pravdivá.

      Navíc nikdo nikomu dnes nebrání dát dítě do walfdorské školy (a nechat mu vymývat hlavu světonázorem Rudolfa Steinera) či montesori či běžné. Systém to povoluje. Tak kde je problém? Dokonce i na to domácí vzdělávání dosáhnete, jen vás systém přezkušuje, jestli jste ten geniální rodič co na to má to zajistit.

      1. Takže, rodiče tedy neumí vychovávat děti a vybrat jim školu. Takže to, co je pro děti správné určí politik nebo úředník? A pak když ti neschopní rodiče, co neumí vybrat školu přijdou k volbám, tak jak je jich najednou víc, tak získají tu moudrost a vyberou správného politika, co jim zajistí ty dobré školy?

        A domácí vzdělávání, ve kterém mě stát pravidelně kontroluje jestli učím to samé, co pan učitel je fakt hustá svoboda.

      2. Pokud to bereme tak, že neinteligentní, neempatický a neschopný je právě ten, komu byly děti soudně odebrány, tak budiž, nechť tito lidé nemají do vzdělaní svých dětí co mluvit. Všem ostatním bych ale toto privilegium nechal. Holt se občas někdo rozhodne špatně, pro děti zjevně nevýhodně, ale tak už to chodí. Život dítěte je tak jako tak určen převážně rodiči, jejich genetickou výbavou, schopnostmi, ochotou se o děti starat. Dítě hloupých, líných rodičů to bude mít v životě mnohem těžší a to i v případě, že nějakou náhodou po rodičích nezdědí jejich gen hlouposti. I tak mu předají vadné memy, pravděpodobně srazí jeho inteligenci kouřením v těhotenství, výživovou deprivací v raném věku a nedostatečně podnětným prostředím. Proč zrovna s výběrem školy to má být jinak, navíc když státní aparát se v tomhle oboru chová jako ožralý slon v porcelánu a nic extra přínosného od něj nehrozí.

      3. O waldorfských školách se vyslovujete velmi hloupě. Žáků se vůbec anthroposofie (filosofie) netýká, jde jen o jakousi oporu pro učitele, nabídku modelu světa, který jim dá nutný nadhled. Dogma to ale není. Žádné filosofické ani náboženské věci se ale ve školách nevyskytují a dětem neservírují. Jde o velmi praktické školy, stojící na zemi, z principu – tak to Steiner koncipoval. Montessori je v přeneseném slova smyslu to samé, jen ještě více na zemi. Tam už vůbec žádná filosofie není, jde čistě o názor na anatomii a vývojové zvláštnosti dětí určitého věku. Montessori spíše řeší technickou stránku výuky, tedy didaktiku, waldorfské školy spíše podstatu člověka a jeho potřeby pro harmonický rozvoj, s tím, že si je vykládá fundamentálně.

      4. Problém je v tom, že jiné než standardní školy jsou zcela okrajové a ve velké většině případů soukromé – tedy těžko dosažitelné. Stát příliš nepodporuje (pokud vůbec) vznik státních škol s jiným než „standardním“ způsobem výuky. Vím o jedné státní Montessori škole, ale je to velká výjimka.
        A aby toho nebylo dost, veškeré snaze dává na pr… systém spádovosti, kdy není není možné dítěti svobodně vybrat školu, když nebydlí za rohem. Řada rodičů, které na vzdělání dětí záleží, tak nemá možnost dostat dítě do zvolené školy, protože tam musí primárně nabrat ty, co tam bydlí, bez ohledu na to, jestli rodiče těch dětí mají nějaký zájem o jiný způsob vzdělávání nebo je tam prostě šoupnou, protože je to blízko. Škodí to i té škole, protože spolupráce takových rodičů se školou je pak minimální (ve srovnání s rodiči, kteří by tam dali děti cíleně).

        1. Tak zrovna toto není vůbec pravda, neboř většina alternativních škol jsou školy státní, s plnou jeho finanční i jinou podporou. Vzdělávací program mají ministersky schválen a jeho následné plnění není v podstatě kontrolováno (stát na to nemá lidi s patřičnou kvalifikací a tabulky). Jsou tedy svobodné – a stát to platí. Tato situace nemá v podstatě na světě obdoby a svědčí to jednak o velkém bordelu (v Čechách normální), jednak o poměrně velké svobodomyslnosti, resp. toleranci státu vůči jinakosti.

          1. Řekl bych, že to spíše svědčí víc o tom bordelu v kombinaci s tím, že toto odvětví je státu totálně u prdele (soudě podle stavu, financí a pozornosti odvětví věnované). Respektive, díky okrajovosti odvětví v něm přetrvaly svobodná devadesátá leta, kdy se kdeco mohlo a nikdo si to netroufl zakázat a státu stačí, že školy na papíře plní jeho šablonu na vzdělávání. Pro srovnání stačí kouknout kam se posunula svoboda slova, pravomoci policií nebo dopravní předpisy.

Napsat komentář

D-FENS © 2017