:D :D :D :D
si ale jako myslim že kdyby ty knížky byly podle těch ukázanejch vobalů tak by jako byly vo moc lepší než dovopravdy sou :O ;D
h72
Otázkou jest, proč se vůbec Kunderou zabývat.
Mám pár jeho věcí v knihovně, též nějaký ten jeho životopis či prostě „úvahy o Kunderoj“, též nějaké povědomí od části rodiny, která se celoživotně zabývá literaturou na té nejvyšší akademické úrovni, přesto mne Kundera nezaujal a nezaujme. Jeho věci jsou pro mne nudné. Obsahově triviality. Ani literárně, řemeslně, mne neoslovily (a to se občas nějakého spisování dopouštím a řemeslnou poctivost (v zrcadle) bedlivě sleduji …. ),
To, zda je kniha o něm zajímavá či drahá, mi tedy žádnou otázku ku řešení nepředkládá.
Malé ukázky z ní mi stačí – nepřekvapily.
Sepsáno je to ale mile, jednoduše, čtivě.
Kdo chce, nechť koupí, fandům doporučuji.
ktosicelkominy
„Otázkou jest, proč se vůbec Kunderou zabývat.“
– hmm…. Kundera je zrejme hodnotný autor, ….. nie som znalec a nebudem ho hodnotiť, ……. ale zaujalo ma iné :
Nastáva koniec bielej civilizácie, koniec europskej kultury, krach globálnej ekonomiky, obč. vojna v USA, …… možno tretia ww, …… a kohosi zaujal práve Kundera. Divné.
Otázkou jest, proč se TERAZ vůbec Kunderou zabývat.
Jihocech Honza
Minimálně román „Žert“ je dneska velmi aktuální.
Vodotesny Kapr
Žert je aktuální, ale já bych dnešní dobu možná přirovnal spíše k „Eduard a Bůh“ (ze Směšných lásek).
Jan Mrcasik
Žert mne tedy vůbec nenadchl, spíše mne nudil a hlavně mi připadal strašně banální. Za daleko lépe napsané a aktuálnější pro naši dobu považuji Noční kádrový dotazník od Bendy (ačkoli to je autobiografie a navíc rebela, nikoli autokonformisty) nebo brilantní analytické Obnovení pořádku od Šimečky (komunista-idealista proti komunistům-praktikům). A co se týče fikce popisující na ad-absurdum dohnaných přepálených postavách de facto politickou korektnost nevyčnívání z řady, jakou by si i dnešní mladí levicoví soudruzi přáli akorát v aktualizovaných kulisách s elektrodebilitou namísto těžkého průmyslu, nedostižný je Kouř.
Neodolám ale ještě doporučit úplně mimo téma humoristický román „Na úsvitě nové doby“ od autora „Cesty do hlubin študákovy duše“ Jaroslava Žáka. V žádném případě jako realistický popis doby, nýbrž jako velmi zábavný a opět ironicky přepálený obraz etablování bolševika na maloměstě se všemi doprovodnými projevy jako vznik „odbojové skupiny“ ironizující pokusy jako „černý lev 777“, zlodějíčky co si myslí že jim převrat umožní více krást jen aby se spálili když přijdou velké ryby, apod. Hrábl jsem po ní okamžitě poté, co jsem se z plna hrdla zasmál úryvku ze zadní strany obálky:
Úderník Mrvík ze šroubárny, proslulý již svými výroky za protektorátu, přistoupil teď k urně a zvolal hrdě:
„Volím manifestačně!“ Přitom ukazoval vládní kandidátku na všechny strany.
„Ty na to vypadáš“, poznamenal nahlas otec.
„Ticho tam!“ vykřikl Jandl, „je zakázáno ovlivňovat voliče.“ V tom poznal otce Breburdu, rychle vstal, přistoupil k Holečkovi a začali si vzrušeně šeptat. To už došla řada na otce. Když byl paní Hermínou zaškrtnut a byly přezkoumány jeho kandidátky, zamířil rovnou k plentě.
„Nechoďte tam!“ vykřikla vztekle paní Hermína.
„Proč bych tam neměl chodit, ženská?“ otočil se otec.
„Nikdo tam nechodí,“ kvičela Hermína, „všichni volili před plentou.“
„Co je mi do toho?“ rozzlobil se pan Breburda, „vy mi nemáte co předepisovat, jak mám volit. Volby jsou tajný, to bylo v novinách. Já jdu za plentu a vy děte do prdele!“
Velmi mne překvapilo, že A) autor Študáků a kantorů a Cesty do hlubin š.d. s vysloveně prvorepublikovým charakterem napsal něco tak žánrově odlišného, B) když to hned v letech 48/49 napsal, jeho příbuzní to dokázali udržet schované v šuplíku až do roku 1993 kdy to vydali. Ale bavil jsem se královsky (a trpce).
Jihocech Honza
Psal, psal, podle mne do šuplíku.
Vyšlo to dřív než v r 90-91?
Jan Mrcasik
Ne, první vydání bylo v ’93, Žák byl přitom 1906-1960.
Zajímavé na tom bylo, že pozůstalí měli nadmíru moudrosti a nevydali knihu již v ’68 kdy by jí byl rychle zatnut tipec*, ale sveřepě ji tajili před režimem až do 90. let dokud reálně nepadl.
____
*pochopitelně nejsem pamětník ’68, ale pár sečtělých pamětníků jsem znal a shodovali se, že v ’68 vyšla řada pozoruhodných knih a článků zejména historických, které již NIKDY poté nevyšly ani v 90. letech a veškerá památka na ně údajně úplně zmizela ze světa. Že v ’68 se vydávaly živelně a nekontrolovaně takové věci, jaké již nikdy poté nikdo nedovolil, ani v těch 90. letech.
Jan Mrcasik
*opravodoplnění: v ’68 by tu knihu leckdo přivítal protože kopat do revolučních stalinistů bylo v módě, ale záhy poté v ’69 by jí byl zatnut tipec.
servisdok
Ano.
Díky moudré sestře i rodičům, kteří ty nákupy neváhali financovat i za cenu, že pár dní prostě nebude večeře. Díky tomu i okolnostem let 1967 až 1969, toho mám plnou knihovnu. Některé z nich, s L.P. vydání 1969 vyšly jen díky zkostnatělému systému, zvanému ediční plán, do kterého se i progresivní stalinisti báli hrábnout – protože nevěděli, zdali se tím nebudou protivit jinému, výše postavenému jakože-stalinistovi, předtím reformistovi.
1970 už bylo definitivně jasno, kdo je kdo a bylo tedy možné vše. Neplést knižní ediční plán např. s edičním plánem gramodesek. V té době byly desky obecně, považovány za jakoby „lehký žánr“, třebaže vydával i „vážnou“ hudbu opravdu vysokých kvalit. Oproti knižnímu, bylo možno do gramoprůmyslu hrábnout kdykoli a hlavně bez větších škod, třebaže natáčení samotné, mohlo klidně stát majlanty, jako v případech nahrávání větších těles, nebo zahraničních umělců, co už ale nebyli in.
Z nejznámějších třeba případ Krylova Bratříčka.
Jan Mrcasik
Servisdok: kolik z toho po 1969-již-nikdy-nevydaného představují historické knihy a jaké epochy a země popisují?
shane
Většina knih se vydá akorat jednou. Jenom zlomek to dotahne k reprintu a jeste mensi zlomek se vydává opakovane a to jeste téměř vyhradne beletrie. Nenapadá me moc literatury faktu co by se vydávala opakovaně, leda snad ze to autor mezitim přepracoval a doplnil.
Jan Mrcasik
Což tu naráží na problém, že to co takhle vyšlo v ’68 bylo záhy zmizeno, takže se to nedá sehnat v antikvariátech narozdíl od „normálně jen nedotištěných“ knih.
Což mne přivádí k praktické otázce – co dělal bolševik s knihami, které upadly v nemilost? Nebylo by přeci efektivní všechno zlikvidovat, když by se pak mohla změnit stranická linie a knihy by opět upadly v milost. Zavřelo se to tedy do skladu (a zlikvidovalo až v ’90 coby „přebytečný odpad“), nebo to všechno zlikvidovali po Koniášovsku?
shane
většinou to nějakou dobu (měsíce, pár lez)leželo ve skladu a pak to šlo do stoupy. Nbo to šlo do stoupy rovnou po vytištění. Rozhodně to nikdo neštosoval dvacet let. Papír byl furt potřeba
Jj, prdele by mohly vyprávět, jak byl potřeba po vyhoření harmanasanu trotlol
podotek
Co se vytisklo a nestihlo dát do distribuce, šlo normálně do stoupy. Fondy státních knihoven se nelikvidovaly, jen znepřístupnily.
podotek
I reprint slovníku býval velká věc, co se stala jednou za x desetiletí (a errata i aktualizace se řešily dodatky, rozhodně se nesázel znova), a kdo by to dnes v době digitálních databází dělal.
podotek
Reálně je to tak, že vydávání zvukových nosičů si stát mnohem víc hlídal (a vydavatelství byla v podstatě jen tři v celé ČSSR). Nakladatelství bylo proti tomu víc a přišla na řadu později, o počtu vydávaných titulů nemluvě, navíc celá branže byla zprvu mnohem méně rigidní a útočiště v ní nalezlo mnoho exponentů reforem (v bláhovém domnění, že když nebudou psát a vidět, mohou přežít třeba na místě nakladatelského redaktora). No a když spadla klec i tam, vše se změnilo na velký závod „vydat co nejrychleji nejvíc, co se dá“, což samozřejmě naráželo na příděly papíru a jiné radosti, ale i tam platilo, že když se chce, tak jde leccos – a tehdy se ještě chtělo.
podotek
Srv. např. paměti Mandlera, Vladislava, deníky Zábrany a jiné.
shane
V těch devadesátkach zhusta neslo ani tak o dovolil/nedovolil, ale proste o to, ze spousta tech co publikovali v tom šedesátym osmým uz nezila nebo uz nemeli chut nebo silu snazit se o reprint. Nebo už je to proste nezajimalo nebo svoji tehdejší tvorbu povazovali za překonanou etapu. Navic samozrejme přibylo dvacet let udalosti o kterých se dalo psat. Ony treba vychazely pomerne zajimavy veci o druhý svetovy v letech 1945-49 který uz taky nikdo nikdy nereprintoval, ani v 1968, ani po plysaku.
podotek
Na úsvitě nové doby je pokračování neméně zajímavého románu Konec starých časů.
shifty
Díky vám oběma za zajímavé tipy na knihy :)
podotek
Mimochodem tu o nich kdysi mluvil už pan OC.
Hanes
Zaujalo a potěšilo!
Vodotesny Kapr
Protože věci, které zmiňujete, podle všeho jeden literát nevyeší.
Ale věci, jako je svědomí, pravda, prokletí mládí, souzení jiných lidí a mezilidské vztahy, t.j. věci, které řeší vesměs každý sám v sobě, tam může být Kundera útěchou i vodítkem.
Proto je Kundera aktuální v každé době.
vasek
Hypovani Kundery jsem nikdy nepochopil.
Knizky, ktere jsem od nej precetl, mi pripadaly ploche, hloupe, trivialni, predvidatelne, stavene na efekt nimrani se dusevnich mukach.
Ono je obecne tezke psat o vecech, ktere jsem nezazil a znam jenom zprostredkovane.
Tezko se rozebira podstata krivosti komancu, kdyz jsem sam komancsky krivak, ktery vstoupil do KSC v roce 48 (v tomto roce maturoval), roce 50 vyloucen, protoze se proflakla jeho korespondence zesmesnujici jakehoci bafunare – viz pozdeji roman Zert – asi nejlepsi dilo, protoze skutecne vedel o cem psal. Psal o sobe a Kohoutovi.
Jinak to byla rezimni hyckana bolsevicka mrdka.
Dvoracek po jeho udani rubal uran 11 let https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Dvo%C5%99%C3%A1%C4%8Dek
V roce 56, v roce brutalniho potlaceni madarskeho povstani, se mu opet dari dostat se do luna strany, kde konci az v roce 1970. 1975 emigroval – pricemz to bezny Lojza z vesnice opravdu nemohl.
Opakuju, nechapu hype kolem tehle bolsevicke mrdky. Typicky priklad snadno manipulovatelneho idiota bez slusneho nazoroveho ukotveni. V 18 komanc, na skole udavac, po emigraci tepac prohnile totality. A pokazde plne presvedcen, ze ma pravdu a ostatni jsou hlupci. Dneska stejni typove jedou BLM a klimascam.
Jan Mrcasik
INTELEKTUÁLOVÉ / Jsou to lidé, kteří: 1) mají určité akademické vzdělání nebo vzdělání podobné akademickému; 2) nemají nic společného s ekonomickou sférou, především nejsou dělníky; 3) ujímají se veřejně slova a chtějí, aby je všichni považovali za autoritu ve věcech morálky, politiky, filosofie a světového názoru. Dělník proto není intelektuálem, i kdyby byl třeba geniální, stejně tak obchodník nebo univerzitní profesor, pokud se drží své odbornosti. Kdokoli z nich však může být nějakým způsobem do grémia intelektuálů kooptován ve chvíli, kdy se i on začne vyjadřovat k výše uvedeným záležitostem.
Intelektuály jsou nejčastěji novináři, literáti, umělci, ale setkáváme se s nimi často mezi univerzitními profesory, především v řadách těch, kdo kolektivně podepisují různé politické a morální manifesty.
Pověra o intelektuálech – a je to pověra velice závažná – spočívá v tom, že intelektuálům by měla z titulu jejich funkce příslušet autorita v oblasti etiky, politiky a světového názoru. Díky všeobecné rozšířenosti této pověry hráli a nadále mnohdy hrají rozhodující roli v životě společnosti. Byli to mimo jiné oni, kdo řídili řadu revolucí, které – v protikladu k panujícím předsudkům – byly téměř vždy dílem nikoli lidových mas, ale intelektuálů.
Není třeba dokazovat, že jde o pověru, protože víra v autoritu intelektuálů stojí doslova na ničem. Tak například profesor, který přednáší novověké dějiny, je pochopitelně autoritou (epistémickou) pokud jde o francouzskou revoluci, nikoli však v oblasti využití atomové energie. Podepisuje-li tento profesor se svými kolegy, odborníky například v čínské keramice, zoologii nebo počtu pravděpodobnosti, deklarace, jež se týkají využití atomové energie, dopouští se evidentního zneužívání své autority, jež je o to horší v míře, v jaké vyvolává dojem že hovoří sama „věda“.
Jan Mrcasik
Toliko Józef Maria Bocheński, PhDr. et ThDr. pálící s vervou do vlastních řad.
vasek
V tom by jeste problem nebyl, kdyz se intos sere do veci, kterym zbla nerozumi.
To dela kazdy Pepan v hospode.
Trmacka zacina, kdyz je dotycny navic krivy zmrd, co pro blaho „svoji veci“ nevaha lhat, ohybat, fabulovat.
Opravdovy intelektual se snazi dosahnou pravdy, pouziva defacto vedecke metody. Mamrd ma uz pravdu predem zjevenu (treba Kundera vstupujici do KSC ve svem maturitnim rocniku), na krivarnach trva bud z hlouposti nebo krivosti charakteru.
Prikladem budiz G. B. Shaw, ktery srdnate branil lidumilnost stalinova CCCP ve tricatych letech, oni Rusaci jsou dobri v potemkinech.
Kundera znovuvstupujici v roce madarskeho povstani 1956 do KSC je spis varianta krivaka.
Zkracene, prikladem opravdoveho intelektuala je George Orwell, viz jeho Hold katalansku. On se v hodne vecech mylil, byl ale schopen sebereflexe pod tihou faktu a vlastniho poznani. Po zasluze meril stejne imperialni Britanii, Kominterne, katalanskym Ackarum i fasistum.
K tomu je potreba mravniho ukotveni, proste vedet, ze svinstvo je svinstvo, i kdyz to prave provadej nasi progresivni hosi reakcnim kulakum.
fatdwi
vasek: +1, jste teda takhle při pátku překvapil.
Jan Mrcasik
Problém není v tom, že se „intoš sere do věcí kterým nerozumí“, nýbrž v kombinaci s tím, že se považuje za neotřesitelného vlastníka a jediného vládce Pravdy a za Morální Autoritu, kterou by všichni měli bezpodmínečně poslouchat a nechat se jí převychovat. To ostatně Bocheński výslovně píše.
Novákovou knihu jsem objednal žene pod stromeček, v knihovně má kompletního Kunderu. Ja ho mám taky rád a taky se těším, podle všeho to bude pěkně kontroverzní počin.
Děkuji za recenzi ovšem nejsem si jistý, zda publikováním zde na webu je to pravé, nabízí se přirovnání o „perlách a sviních“, viz komenty výše.
ktosicelkominy
Ak bude svet pokračovať terajším smerom, tak nejaká sviňa pár krát do roka bude pre život dôležitejšia, ako nejaké perly.
h72
Pokud nebude soukromý chov sviní zakázaný.
Jan Mrcasik
Prasátka je nutné vybít do posledního stejně jako norky ve Skandivánii a Irsku – vždyť by se na ně mohl přenést COVID, zmutovat a pak se přenést nazpět na lidi!
Ostatně jaká chřipka byla strašákem před pár lety? Prasečí! Vybít do posledního vepře. Je jen otázka, kdy to epidemiology napadne.
Jen do toho a ať začnou ve strakovce, tam jich je…
servisdok
Při čekání před jiným obchodem, jsem smutně sledoval likvidaci-vyklízení výlohy a později i klasického obchodu s knihami, časopisy, pohlednicemi a předtím i hudebními nosiči.
Papírová knížka, vonící tiskařinou, pro moji generaci není nahraditelná .pdf verzí, nebo načtená někým jiným do mp3.
Mrzí mě to a počítám, že takto dopadnou i prodejny v mnohem větších městech, než je moje.
Proč už tedy nehovoří zbraně, když musí mlčet múzy, ha?
Jan Mrcasik
Ano. Ostatně pamatuji, jak v létě sice vláda povolila knihkupectví – ale s podmínkou, že v nich lidé nesmí osahávat a otevírat knihy! Prasata.
Titulky z ostatních médií se nesou v podobném duchu. Návrat k normálu: Proč se musíme smířit s tím, že se to nestane, píše CNN. Covid: Kdy se věci vrátí k normálu? Nikdy, říkají experti, hlásá deník USA Today. BBC je o něco optimističtější, jelikož slibuje, že to přece jenom někdy skončí. Covid: Na jaře se život díky vakcíně k normálu nevrátí.
Některým lidem, i když si to nepřiznají, ale pandemie prostě vyhovuje, dává jim smysl života. Patří sem nejrůznější odborníci, kteří anonymně bádali v laboratoři, aby se najednou stali mediálními hvězdami. V některých lidech to probouzí jejich vnitřní práskače. … Lockdowny lichotí také nejrůznějším rovnostářům a ekologům. Najednou lidé nemohou létat na drahé dovolené, chodit do luxusních restaurací a všichni musí nakupovat jen v těch samých supermarketech.
Nakonec tu je něco jako potenciální rouškařský Freikorps. O válce je známo, že některým lidem vyhovuje…. Pokud ale někomu přijde zjednodušený život, kdy může leda do práce nebo do obchodu, příjemný, pokud někdo opravdu věří, že „jsme v tom všichni společně“, pokud někdo nalezl uspokojení v dobročinné covidové práci, ať je to šití roušek, nebo rozvoz nákupů seniorům, lze se divit, že možná tajně doufá, že tento stav vydrží co nejdéle?
Hanes
Přemejšlel jsem, tak ignorantsky vytrollit tu hluboce mělkou literaturu druhé poloviny 20. století + kousek, a nenapadlo mě nic lepšího, než napsat, že všechno, co stálo za to napsání, napsal už Jaroslav Hašek :-P
kundera toje něco mezi víweghem a boženou němcovou a jeto podobně nudný :O :/ nebejt to poviná literatura tak vo tom komunistickým udavačoj dneska v čechii nikdo neví si myslim :/ :/
„Co nezapomenutelného zůstane z Kunderova díla by bylo na jinou esej.“
Moment – toto byl esej?
Počkám si az to pujde do kin a pak si to stáhnu.
https://prezi.com/vpmoruaotgsh/precti-si-to-driv-nez-hollywood/?frame=c8ffb59ad9e96acbd706ba79d908db3481575ae6
:D :D :D :D
si ale jako myslim že kdyby ty knížky byly podle těch ukázanejch vobalů tak by jako byly vo moc lepší než dovopravdy sou :O ;D
Otázkou jest, proč se vůbec Kunderou zabývat.
Mám pár jeho věcí v knihovně, též nějaký ten jeho životopis či prostě „úvahy o Kunderoj“, též nějaké povědomí od části rodiny, která se celoživotně zabývá literaturou na té nejvyšší akademické úrovni, přesto mne Kundera nezaujal a nezaujme. Jeho věci jsou pro mne nudné. Obsahově triviality. Ani literárně, řemeslně, mne neoslovily (a to se občas nějakého spisování dopouštím a řemeslnou poctivost (v zrcadle) bedlivě sleduji …. ),
To, zda je kniha o něm zajímavá či drahá, mi tedy žádnou otázku ku řešení nepředkládá.
Malé ukázky z ní mi stačí – nepřekvapily.
Sepsáno je to ale mile, jednoduše, čtivě.
Kdo chce, nechť koupí, fandům doporučuji.
„Otázkou jest, proč se vůbec Kunderou zabývat.“
– hmm…. Kundera je zrejme hodnotný autor, ….. nie som znalec a nebudem ho hodnotiť, ……. ale zaujalo ma iné :
Nastáva koniec bielej civilizácie, koniec europskej kultury, krach globálnej ekonomiky, obč. vojna v USA, …… možno tretia ww, …… a kohosi zaujal práve Kundera. Divné.
Otázkou jest, proč se TERAZ vůbec Kunderou zabývat.
Minimálně román „Žert“ je dneska velmi aktuální.
Žert je aktuální, ale já bych dnešní dobu možná přirovnal spíše k „Eduard a Bůh“ (ze Směšných lásek).
Žert mne tedy vůbec nenadchl, spíše mne nudil a hlavně mi připadal strašně banální. Za daleko lépe napsané a aktuálnější pro naši dobu považuji Noční kádrový dotazník od Bendy (ačkoli to je autobiografie a navíc rebela, nikoli autokonformisty) nebo brilantní analytické Obnovení pořádku od Šimečky (komunista-idealista proti komunistům-praktikům). A co se týče fikce popisující na ad-absurdum dohnaných přepálených postavách de facto politickou korektnost nevyčnívání z řady, jakou by si i dnešní mladí levicoví soudruzi přáli akorát v aktualizovaných kulisách s elektrodebilitou namísto těžkého průmyslu, nedostižný je Kouř.
Neodolám ale ještě doporučit úplně mimo téma humoristický román „Na úsvitě nové doby“ od autora „Cesty do hlubin študákovy duše“ Jaroslava Žáka. V žádném případě jako realistický popis doby, nýbrž jako velmi zábavný a opět ironicky přepálený obraz etablování bolševika na maloměstě se všemi doprovodnými projevy jako vznik „odbojové skupiny“ ironizující pokusy jako „černý lev 777“, zlodějíčky co si myslí že jim převrat umožní více krást jen aby se spálili když přijdou velké ryby, apod. Hrábl jsem po ní okamžitě poté, co jsem se z plna hrdla zasmál úryvku ze zadní strany obálky:
Velmi mne překvapilo, že A) autor Študáků a kantorů a Cesty do hlubin š.d. s vysloveně prvorepublikovým charakterem napsal něco tak žánrově odlišného, B) když to hned v letech 48/49 napsal, jeho příbuzní to dokázali udržet schované v šuplíku až do roku 1993 kdy to vydali. Ale bavil jsem se královsky (a trpce).
Psal, psal, podle mne do šuplíku.
Vyšlo to dřív než v r 90-91?
Ne, první vydání bylo v ’93, Žák byl přitom 1906-1960.
Zajímavé na tom bylo, že pozůstalí měli nadmíru moudrosti a nevydali knihu již v ’68 kdy by jí byl rychle zatnut tipec*, ale sveřepě ji tajili před režimem až do 90. let dokud reálně nepadl.
____
*pochopitelně nejsem pamětník ’68, ale pár sečtělých pamětníků jsem znal a shodovali se, že v ’68 vyšla řada pozoruhodných knih a článků zejména historických, které již NIKDY poté nevyšly ani v 90. letech a veškerá památka na ně údajně úplně zmizela ze světa. Že v ’68 se vydávaly živelně a nekontrolovaně takové věci, jaké již nikdy poté nikdo nedovolil, ani v těch 90. letech.
*opravodoplnění: v ’68 by tu knihu leckdo přivítal protože kopat do revolučních stalinistů bylo v módě, ale záhy poté v ’69 by jí byl zatnut tipec.
Ano.
Díky moudré sestře i rodičům, kteří ty nákupy neváhali financovat i za cenu, že pár dní prostě nebude večeře. Díky tomu i okolnostem let 1967 až 1969, toho mám plnou knihovnu. Některé z nich, s L.P. vydání 1969 vyšly jen díky zkostnatělému systému, zvanému ediční plán, do kterého se i progresivní stalinisti báli hrábnout – protože nevěděli, zdali se tím nebudou protivit jinému, výše postavenému jakože-stalinistovi, předtím reformistovi.
1970 už bylo definitivně jasno, kdo je kdo a bylo tedy možné vše. Neplést knižní ediční plán např. s edičním plánem gramodesek. V té době byly desky obecně, považovány za jakoby „lehký žánr“, třebaže vydával i „vážnou“ hudbu opravdu vysokých kvalit. Oproti knižnímu, bylo možno do gramoprůmyslu hrábnout kdykoli a hlavně bez větších škod, třebaže natáčení samotné, mohlo klidně stát majlanty, jako v případech nahrávání větších těles, nebo zahraničních umělců, co už ale nebyli in.
Z nejznámějších třeba případ Krylova Bratříčka.
Servisdok: kolik z toho po 1969-již-nikdy-nevydaného představují historické knihy a jaké epochy a země popisují?
Většina knih se vydá akorat jednou. Jenom zlomek to dotahne k reprintu a jeste mensi zlomek se vydává opakovane a to jeste téměř vyhradne beletrie. Nenapadá me moc literatury faktu co by se vydávala opakovaně, leda snad ze to autor mezitim přepracoval a doplnil.
Což tu naráží na problém, že to co takhle vyšlo v ’68 bylo záhy zmizeno, takže se to nedá sehnat v antikvariátech narozdíl od „normálně jen nedotištěných“ knih.
Což mne přivádí k praktické otázce – co dělal bolševik s knihami, které upadly v nemilost? Nebylo by přeci efektivní všechno zlikvidovat, když by se pak mohla změnit stranická linie a knihy by opět upadly v milost. Zavřelo se to tedy do skladu (a zlikvidovalo až v ’90 coby „přebytečný odpad“), nebo to všechno zlikvidovali po Koniášovsku?
většinou to nějakou dobu (měsíce, pár lez)leželo ve skladu a pak to šlo do stoupy. Nbo to šlo do stoupy rovnou po vytištění. Rozhodně to nikdo neštosoval dvacet let. Papír byl furt potřeba
Jj, prdele by mohly vyprávět, jak byl potřeba po vyhoření harmanasanu trotlol
Co se vytisklo a nestihlo dát do distribuce, šlo normálně do stoupy. Fondy státních knihoven se nelikvidovaly, jen znepřístupnily.
I reprint slovníku býval velká věc, co se stala jednou za x desetiletí (a errata i aktualizace se řešily dodatky, rozhodně se nesázel znova), a kdo by to dnes v době digitálních databází dělal.
Reálně je to tak, že vydávání zvukových nosičů si stát mnohem víc hlídal (a vydavatelství byla v podstatě jen tři v celé ČSSR). Nakladatelství bylo proti tomu víc a přišla na řadu později, o počtu vydávaných titulů nemluvě, navíc celá branže byla zprvu mnohem méně rigidní a útočiště v ní nalezlo mnoho exponentů reforem (v bláhovém domnění, že když nebudou psát a vidět, mohou přežít třeba na místě nakladatelského redaktora). No a když spadla klec i tam, vše se změnilo na velký závod „vydat co nejrychleji nejvíc, co se dá“, což samozřejmě naráželo na příděly papíru a jiné radosti, ale i tam platilo, že když se chce, tak jde leccos – a tehdy se ještě chtělo.
Srv. např. paměti Mandlera, Vladislava, deníky Zábrany a jiné.
V těch devadesátkach zhusta neslo ani tak o dovolil/nedovolil, ale proste o to, ze spousta tech co publikovali v tom šedesátym osmým uz nezila nebo uz nemeli chut nebo silu snazit se o reprint. Nebo už je to proste nezajimalo nebo svoji tehdejší tvorbu povazovali za překonanou etapu. Navic samozrejme přibylo dvacet let udalosti o kterých se dalo psat. Ony treba vychazely pomerne zajimavy veci o druhý svetovy v letech 1945-49 který uz taky nikdo nikdy nereprintoval, ani v 1968, ani po plysaku.
Na úsvitě nové doby je pokračování neméně zajímavého románu Konec starých časů.
Díky vám oběma za zajímavé tipy na knihy :)
Mimochodem tu o nich kdysi mluvil už pan OC.
Zaujalo a potěšilo!
Protože věci, které zmiňujete, podle všeho jeden literát nevyeší.
Ale věci, jako je svědomí, pravda, prokletí mládí, souzení jiných lidí a mezilidské vztahy, t.j. věci, které řeší vesměs každý sám v sobě, tam může být Kundera útěchou i vodítkem.
Proto je Kundera aktuální v každé době.
Hypovani Kundery jsem nikdy nepochopil.
Knizky, ktere jsem od nej precetl, mi pripadaly ploche, hloupe, trivialni, predvidatelne, stavene na efekt nimrani se dusevnich mukach.
Ono je obecne tezke psat o vecech, ktere jsem nezazil a znam jenom zprostredkovane.
Tezko se rozebira podstata krivosti komancu, kdyz jsem sam komancsky krivak, ktery vstoupil do KSC v roce 48 (v tomto roce maturoval), roce 50 vyloucen, protoze se proflakla jeho korespondence zesmesnujici jakehoci bafunare – viz pozdeji roman Zert – asi nejlepsi dilo, protoze skutecne vedel o cem psal. Psal o sobe a Kohoutovi.
Jinak to byla rezimni hyckana bolsevicka mrdka.
Dvoracek po jeho udani rubal uran 11 let
https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Dvo%C5%99%C3%A1%C4%8Dek
V roce 56, v roce brutalniho potlaceni madarskeho povstani, se mu opet dari dostat se do luna strany, kde konci az v roce 1970. 1975 emigroval – pricemz to bezny Lojza z vesnice opravdu nemohl.
Opakuju, nechapu hype kolem tehle bolsevicke mrdky. Typicky priklad snadno manipulovatelneho idiota bez slusneho nazoroveho ukotveni. V 18 komanc, na skole udavac, po emigraci tepac prohnile totality. A pokazde plne presvedcen, ze ma pravdu a ostatni jsou hlupci. Dneska stejni typove jedou BLM a klimascam.
INTELEKTUÁLOVÉ / Jsou to lidé, kteří: 1) mají určité akademické vzdělání nebo vzdělání podobné akademickému; 2) nemají nic společného s ekonomickou sférou, především nejsou dělníky; 3) ujímají se veřejně slova a chtějí, aby je všichni považovali za autoritu ve věcech morálky, politiky, filosofie a světového názoru. Dělník proto není intelektuálem, i kdyby byl třeba geniální, stejně tak obchodník nebo univerzitní profesor, pokud se drží své odbornosti. Kdokoli z nich však může být nějakým způsobem do grémia intelektuálů kooptován ve chvíli, kdy se i on začne vyjadřovat k výše uvedeným záležitostem.
Intelektuály jsou nejčastěji novináři, literáti, umělci, ale setkáváme se s nimi často mezi univerzitními profesory, především v řadách těch, kdo kolektivně podepisují různé politické a morální manifesty.
Pověra o intelektuálech – a je to pověra velice závažná – spočívá v tom, že intelektuálům by měla z titulu jejich funkce příslušet autorita v oblasti etiky, politiky a světového názoru. Díky všeobecné rozšířenosti této pověry hráli a nadále mnohdy hrají rozhodující roli v životě společnosti. Byli to mimo jiné oni, kdo řídili řadu revolucí, které – v protikladu k panujícím předsudkům – byly téměř vždy dílem nikoli lidových mas, ale intelektuálů.
Není třeba dokazovat, že jde o pověru, protože víra v autoritu intelektuálů stojí doslova na ničem. Tak například profesor, který přednáší novověké dějiny, je pochopitelně autoritou (epistémickou) pokud jde o francouzskou revoluci, nikoli však v oblasti využití atomové energie. Podepisuje-li tento profesor se svými kolegy, odborníky například v čínské keramice, zoologii nebo počtu pravděpodobnosti, deklarace, jež se týkají využití atomové energie, dopouští se evidentního zneužívání své autority, jež je o to horší v míře, v jaké vyvolává dojem že hovoří sama „věda“.
Toliko Józef Maria Bocheński, PhDr. et ThDr. pálící s vervou do vlastních řad.
V tom by jeste problem nebyl, kdyz se intos sere do veci, kterym zbla nerozumi.
To dela kazdy Pepan v hospode.
Trmacka zacina, kdyz je dotycny navic krivy zmrd, co pro blaho „svoji veci“ nevaha lhat, ohybat, fabulovat.
Opravdovy intelektual se snazi dosahnou pravdy, pouziva defacto vedecke metody. Mamrd ma uz pravdu predem zjevenu (treba Kundera vstupujici do KSC ve svem maturitnim rocniku), na krivarnach trva bud z hlouposti nebo krivosti charakteru.
Prikladem budiz G. B. Shaw, ktery srdnate branil lidumilnost stalinova CCCP ve tricatych letech, oni Rusaci jsou dobri v potemkinech.
Kundera znovuvstupujici v roce madarskeho povstani 1956 do KSC je spis varianta krivaka.
Zkracene, prikladem opravdoveho intelektuala je George Orwell, viz jeho Hold katalansku. On se v hodne vecech mylil, byl ale schopen sebereflexe pod tihou faktu a vlastniho poznani. Po zasluze meril stejne imperialni Britanii, Kominterne, katalanskym Ackarum i fasistum.
K tomu je potreba mravniho ukotveni, proste vedet, ze svinstvo je svinstvo, i kdyz to prave provadej nasi progresivni hosi reakcnim kulakum.
vasek: +1, jste teda takhle při pátku překvapil.
Problém není v tom, že se „intoš sere do věcí kterým nerozumí“, nýbrž v kombinaci s tím, že se považuje za neotřesitelného vlastníka a jediného vládce Pravdy a za Morální Autoritu, kterou by všichni měli bezpodmínečně poslouchat a nechat se jí převychovat. To ostatně Bocheński výslovně píše.
Už jsem to sem dával, ale když je řeč o španělské občanské válce, objevil jsem zajímavá film, a zrovna o intelektuálech:
https://ulozto.cz/file/wV0CVuXf4UXx/ve-stinu-valky-mientras-dure-la-guerra-2019-czt-valecny-a-v-mkv
Novákovou knihu jsem objednal žene pod stromeček, v knihovně má kompletního Kunderu. Ja ho mám taky rád a taky se těším, podle všeho to bude pěkně kontroverzní počin.
Děkuji za recenzi ovšem nejsem si jistý, zda publikováním zde na webu je to pravé, nabízí se přirovnání o „perlách a sviních“, viz komenty výše.
Ak bude svet pokračovať terajším smerom, tak nejaká sviňa pár krát do roka bude pre život dôležitejšia, ako nejaké perly.
Pokud nebude soukromý chov sviní zakázaný.
Prasátka je nutné vybít do posledního stejně jako norky ve Skandivánii a Irsku – vždyť by se na ně mohl přenést COVID, zmutovat a pak se přenést nazpět na lidi!
Ostatně jaká chřipka byla strašákem před pár lety? Prasečí! Vybít do posledního vepře. Je jen otázka, kdy to epidemiology napadne.
Jen do toho a ať začnou ve strakovce, tam jich je…
Při čekání před jiným obchodem, jsem smutně sledoval likvidaci-vyklízení výlohy a později i klasického obchodu s knihami, časopisy, pohlednicemi a předtím i hudebními nosiči.
Papírová knížka, vonící tiskařinou, pro moji generaci není nahraditelná .pdf verzí, nebo načtená někým jiným do mp3.
Mrzí mě to a počítám, že takto dopadnou i prodejny v mnohem větších městech, než je moje.
Proč už tedy nehovoří zbraně, když musí mlčet múzy, ha?
Ano. Ostatně pamatuji, jak v létě sice vláda povolila knihkupectví – ale s podmínkou, že v nich lidé nesmí osahávat a otevírat knihy! Prasata.
No a pak se člověk dočte toto: https://echo24.cz/a/SVWmM/lide-si-pandemii-ve-skutecnosti-uzivaji
Titulky z ostatních médií se nesou v podobném duchu. Návrat k normálu: Proč se musíme smířit s tím, že se to nestane, píše CNN. Covid: Kdy se věci vrátí k normálu? Nikdy, říkají experti, hlásá deník USA Today. BBC je o něco optimističtější, jelikož slibuje, že to přece jenom někdy skončí. Covid: Na jaře se život díky vakcíně k normálu nevrátí.
Některým lidem, i když si to nepřiznají, ale pandemie prostě vyhovuje, dává jim smysl života. Patří sem nejrůznější odborníci, kteří anonymně bádali v laboratoři, aby se najednou stali mediálními hvězdami. V některých lidech to probouzí jejich vnitřní práskače. … Lockdowny lichotí také nejrůznějším rovnostářům a ekologům. Najednou lidé nemohou létat na drahé dovolené, chodit do luxusních restaurací a všichni musí nakupovat jen v těch samých supermarketech.
Nakonec tu je něco jako potenciální rouškařský Freikorps. O válce je známo, že některým lidem vyhovuje…. Pokud ale někomu přijde zjednodušený život, kdy může leda do práce nebo do obchodu, příjemný, pokud někdo opravdu věří, že „jsme v tom všichni společně“, pokud někdo nalezl uspokojení v dobročinné covidové práci, ať je to šití roušek, nebo rozvoz nákupů seniorům, lze se divit, že možná tajně doufá, že tento stav vydrží co nejdéle?
Přemejšlel jsem, tak ignorantsky vytrollit tu hluboce mělkou literaturu druhé poloviny 20. století + kousek, a nenapadlo mě nic lepšího, než napsat, že všechno, co stálo za to napsání, napsal už Jaroslav Hašek :-P
kundera toje něco mezi víweghem a boženou němcovou a jeto podobně nudný :O :/ nebejt to poviná literatura tak vo tom komunistickým udavačoj dneska v čechii nikdo neví si myslim :/ :/