Byla tu řeč o měnové reformĕ. Jednu jsme zažily v devadesátkách za pružinského. Cílem bylo posunout estébáky na ekonomické startovní čáře o kus dopředu. A dolních 10 milionů vohnoutů maratónských 40km dozadu aby v době kdy jen někteří z nich doběhnou na start už „kapitáni průmyslu“ (bývalí estébáci) už stáli na stupni výtězů a všechny trofeje byly rozdány.
Takový byl rozdíl mezi obyčejným člověkem co třeba po rodičích zdědil 300 000 a chtěl rozjet firmu a bývalým papalášem kterému kamarád dohodil státní podnik za symbolickou korunu aby ho tento obratem prodal za 100 milionů a od druhého kamaráda ze státní banky dostal nevymahatelný úvěr dalších 500 milionů a zmizel s tím na bahamách.
Doufám že to tu Bureš nečte, protože nápad jak jednodychým trikem obrat 10 milionů lidí by ze mu určitě líbil.
HonyaWAW
Hmm, článek mi zní rozumně ale ve své podstatě není. Vůbec není, naopak. Proto reaguju.
Ono by bylo fajn, kdyby to bylo jak autor píše, kdyby se dalo mávnout rukou, jet z práce dom a hrát si s dětmi. Jenže.
Děti mi vezme školka a pak škola, víceméně nemám na vybranou. Mé děti tam budou trávit čas, budou poslouchat dost možná věci, které bych já nikdy neřekl a jíst jídlo, které bych jim nikdy nedal. Chci-li to změnit, je potřeba aby nahoře seděl někdo jiný.
Druhou variantou je přetlačit to penězi, uplatit úředníky, vybrat fakt pořádnou školu, která ale bude možná daleko a za peníze .. tento problém znají asi všichni, netřeba rozpitvávat. Jenže.
Já zatím umím svou rodinu i hypotéku celkem v pohodě uživit, ale ono se to horší, mimo jiné proto, že všude vyplavávají evropské projekty. FAKT mraky peněz ale za mraky formulářů, produktivita jde dolů. Já dělám tu produktivní práci, ne tu kancelářinu. Chci aby se pracovalo efektivně, ne aby u každé porady sedělo 10 lidí co říká, kde má v kterém SW ležet jaké logo EU a hlavně aby byla „udržitelnost“ a vyplněné výkazy práce … mně to zhoršuje práci – možnost si vydělat. Chci aby se to změnilo a na to musí zase sedět nahoře někdo jinej.
Prostě je to furt to samé: stát mi bere nějaké peníze a nabízí nějaké služby. Fajn. Když chci jiné služby, platím. Beru to jak to je.
Ale taky mám možnost změnit to směřování státu, aby mi bral méně peněz (ideál) nebo aspoň nabízel to co chci. Od toho jsou (mimo jiné) volby.
A když dopadly tak, že nejsem spokojenej, jet domů za dětmi a myslet si že je to teda v pořádku, to mi nepomůže.
Takže ne, pane autore, nejsme všichni ovečky.
Atomcraft
HonyaWAW – jste to vůbec nepochopil.
Tady jde o to, že polistopadový stát – ať už u kormidla bude mafie jakýchkoliv barviček – se na vás vysere jako dycky.
Autor tedy správně říká, že pomocné ruky máte hledat v kruhu nejbližším, a vzájemně se podporovat.
Silný rodinný klan, i když není bohatý, snáze vyjebe se systémem, než nefunkčí rozbitá rodina, kde jeden druhého leda tak žere.
Jedině tam se může zrodit nějaká funkční spolupráce a pomoc, na pomoc „shůry“ již spoléhat nejde, Gustáv Husák už se nevrátí…
—
Tento článek je 100x lepší než předešlý o hovně a ukazuje, že autor vůbec není PAKO.
Za mně 1*
Když mi přestanou sahat na svobodu, bude mi jedno, kdo rozkrádá nakradené (daně) peníze. Protože se oprátka stále více utahuje, musím se aspoň trochu snažit s tím něco dělat. Takže aspoň volím.
L.C.
Takhle to, obávám se, nefunguje. Svobodný občan má totiž prostor na to, aby se ptal, kam sakra jdou jeho daně, proto je třeba jej „znesvobodnit“, aby za a) na podobné otázky neměl čas a za b) aby se bál je vůbec pokládat, případně za c) s tím stejně nemohl nic udělat.
Mimochodem problém s daněmi a jejich nakládáním tkví v tom, že ty peníze nevznikají jen tak z luftu, ale jsou tvořeny prací. Tu práci musí zkrátka někdo udělat, aby se generoval nějaký zisk, který si následně stát přivlastní, aby z něj živil např. neziskovky, nebo jiné osoby práce se štítící. Což každého, obyčejného a rozumného člověka musí zvedat ze židle samo o sobě. Je to zkrátka určitá forma lapkovství a rozdíl mezi banditou u cesty a státem je v tom, že stát krade mnohem efektivněji, bezohledněji a má na to odpovídajícím způsobem nastavený efektivní aparát.
Byla tu řeč o měnové reformĕ. Jednu jsme zažily v devadesátkách za pružinského. Cílem bylo posunout estébáky na ekonomické startovní čáře o kus dopředu. A dolních 10 milionů vohnoutů maratónských 40km dozadu aby v době kdy jen někteří z nich doběhnou na start už „kapitáni průmyslu“ (bývalí estébáci) už stáli na stupni výtězů a všechny trofeje byly rozdány.
Takový byl rozdíl mezi obyčejným člověkem co třeba po rodičích zdědil 300 000 a chtěl rozjet firmu a bývalým papalášem kterému kamarád dohodil státní podnik za symbolickou korunu aby ho tento obratem prodal za 100 milionů a od druhého kamaráda ze státní banky dostal nevymahatelný úvěr dalších 500 milionů a zmizel s tím na bahamách.
Doufám že to tu Bureš nečte, protože nápad jak jednodychým trikem obrat 10 milionů lidí by ze mu určitě líbil.
Hmm, článek mi zní rozumně ale ve své podstatě není. Vůbec není, naopak. Proto reaguju.
Ono by bylo fajn, kdyby to bylo jak autor píše, kdyby se dalo mávnout rukou, jet z práce dom a hrát si s dětmi. Jenže.
Děti mi vezme školka a pak škola, víceméně nemám na vybranou. Mé děti tam budou trávit čas, budou poslouchat dost možná věci, které bych já nikdy neřekl a jíst jídlo, které bych jim nikdy nedal. Chci-li to změnit, je potřeba aby nahoře seděl někdo jiný.
Druhou variantou je přetlačit to penězi, uplatit úředníky, vybrat fakt pořádnou školu, která ale bude možná daleko a za peníze .. tento problém znají asi všichni, netřeba rozpitvávat. Jenže.
Já zatím umím svou rodinu i hypotéku celkem v pohodě uživit, ale ono se to horší, mimo jiné proto, že všude vyplavávají evropské projekty. FAKT mraky peněz ale za mraky formulářů, produktivita jde dolů. Já dělám tu produktivní práci, ne tu kancelářinu. Chci aby se pracovalo efektivně, ne aby u každé porady sedělo 10 lidí co říká, kde má v kterém SW ležet jaké logo EU a hlavně aby byla „udržitelnost“ a vyplněné výkazy práce … mně to zhoršuje práci – možnost si vydělat. Chci aby se to změnilo a na to musí zase sedět nahoře někdo jinej.
Prostě je to furt to samé: stát mi bere nějaké peníze a nabízí nějaké služby. Fajn. Když chci jiné služby, platím. Beru to jak to je.
Ale taky mám možnost změnit to směřování státu, aby mi bral méně peněz (ideál) nebo aspoň nabízel to co chci. Od toho jsou (mimo jiné) volby.
A když dopadly tak, že nejsem spokojenej, jet domů za dětmi a myslet si že je to teda v pořádku, to mi nepomůže.
Takže ne, pane autore, nejsme všichni ovečky.
HonyaWAW – jste to vůbec nepochopil.
Tady jde o to, že polistopadový stát – ať už u kormidla bude mafie jakýchkoliv barviček – se na vás vysere jako dycky.
Autor tedy správně říká, že pomocné ruky máte hledat v kruhu nejbližším, a vzájemně se podporovat.
Silný rodinný klan, i když není bohatý, snáze vyjebe se systémem, než nefunkčí rozbitá rodina, kde jeden druhého leda tak žere.
Jedině tam se může zrodit nějaká funkční spolupráce a pomoc, na pomoc „shůry“ již spoléhat nejde, Gustáv Husák už se nevrátí…
—
Tento článek je 100x lepší než předešlý o hovně a ukazuje, že autor vůbec není PAKO.
Za mně 1*
Když mi přestanou sahat na svobodu, bude mi jedno, kdo rozkrádá nakradené (daně) peníze. Protože se oprátka stále více utahuje, musím se aspoň trochu snažit s tím něco dělat. Takže aspoň volím.
Takhle to, obávám se, nefunguje. Svobodný občan má totiž prostor na to, aby se ptal, kam sakra jdou jeho daně, proto je třeba jej „znesvobodnit“, aby za a) na podobné otázky neměl čas a za b) aby se bál je vůbec pokládat, případně za c) s tím stejně nemohl nic udělat.
Mimochodem problém s daněmi a jejich nakládáním tkví v tom, že ty peníze nevznikají jen tak z luftu, ale jsou tvořeny prací. Tu práci musí zkrátka někdo udělat, aby se generoval nějaký zisk, který si následně stát přivlastní, aby z něj živil např. neziskovky, nebo jiné osoby práce se štítící. Což každého, obyčejného a rozumného člověka musí zvedat ze židle samo o sobě. Je to zkrátka určitá forma lapkovství a rozdíl mezi banditou u cesty a státem je v tom, že stát krade mnohem efektivněji, bezohledněji a má na to odpovídajícím způsobem nastavený efektivní aparát.