Mojí přítelkyni zavolala jakási ženská s tím, že vyhrála zájezd zdarma, ale že musí přijít na nějakou prezentaci, a to i se svým partnerem.
Přítelkyně, duše bezelstná, místo aby jí rovnou poslala do prdele, přikývla. Když jsem se to dozvěděl, prohlásil jsem, že žádné prošívané deky nechci a proto nikam nepůjdu. Přítelkyně mě přesvědčovala, že ona taky nic nechce, že všechno odmítneme, kdyžtak shrábneme ten zájezd a já budu mít o čem psát. Nakonec jsem souhlasil.
A tak jsme se s dalšími podobnými dvojicemi ocitli v prostorách nějaké firmy. Byl jsem obeznámen pouze s tím, že někam jdu a někdo do mě bude hustit, abych mu dal svoje prachy. Takže jsem se předem psychicky obrnil, nasadil ten nejnepřátelštější výraz a očekával, co se bude dít.
Jakási slečna nás posadila ke stolečku a začla se nás vyptávat na kraviny jako kde jsme byli na dovolené, apod. Ledy prolamující tlachy mě vcelku nezajímaly, přepnul jsem se tedy do stand-by režimu a tupě čekal, kdy nastane fáze boje o naše kapsy. „Vy mi tady nějak spíte“, vytrhla mě slečna z myšlenek. Mdle jsem se usmál. Dvojice naproti nám právě nadšeně vykládala o tom, že se chystají do Venezuely. Na řadu přišel katalog prezentující nějaký zámek v Rakousku. Od slečny jsem se dozvěděl, že jej postavil Ludvík Bavorský, a tak to tam opravdu vypadá jako na zámku. To mě rozveselilo a v očekávání dalších duchaplných výroků jsem začal dávat trochu pozor. Zjistil jsem, že jde právě řeč o našem zájezdu zadarmiko, a že nás můžou poslat buď do Rakous anebo na Kanáry. Zájezd je prý poděkováním za náš čas strávený na prezentaci.
Slečna přinesla další katalog a začala vychvalovat hotel Hochegg v rakouském středisku Seefeld. „Vířivá vana, termální bazén, jak by se Vám to líbilo? Sjezdovka hned za hotelem, co tomu říkáte? Ubytování v olympijském středisku, co Vy na to?“ vybízela nás slečna k interakci. Pak nakreslila na papír domeček a vedle něj začala psát slova jako „dárek“, „luxus“ apod. Psychologie jako hrom.
Dozvěděli jsme se, že si můžeme zajistit právo pobytu v tomto překrásném hotelu. Prostě si vybereme jeden nebo více určitých týdnů v roce a v těchto týdnech každý rok až do roku 2047 na nás budou v hotýlku čekat s otevřenou náručí. To vše za udržovací poplatek 4.500 korun pro 2 lidi nebo 5.500 korun pro 4 lidi za každý týden. Zvolené týdny jsou pevné, takže nemůžeme jet jeden rok v červnu a druhý rok v září.
„Chtěli byste jezdit na dovolenou pořád na stejné místo?“ vyzvídala slečna. „To asi ne“, sedali jsme jí na lopatu. „A právě proto je zde evropský systém výměnných rekreací DAE a světový výměnný systém RCI“, pokračovala agitka. Byli jsme informováni, že pokud nebudeme chtít do roku 2047 jezdit pořád do našeho hotelu, prostě si svou dovolenou vyměníme s někým jiným, kdo ve stejném termínu bude chtít trávit dovolenou v Rakousku. Pořád budeme platit svých 4.500 za týden a k tomu přistoupí malý výměnný poplatek 2.222 Kč v systému DAE a 3.500 Kč v systému RCI.
Na tomto místě je nutno upozornit, že nabídka se týkala pouze ubytování. Cestu a stravu si každý musí hradit sám, ale že klienti mají nárok na zvýhodněné ceny letenek a jídel v ubytovacím středisku. Komfort ubytování je vždy garantován minimálně třemi hvězdičkami a maximálně pěti hvězdami, a to i v rámci výměny.
K tomu všemu přistupuje systém tzv. bonusových týdnů, což je taková jejich „last minute“. To znamená, že si můžete zaplatit ještě další dovolenou nad rámec svých týdnů.
Poté, co do nás slečna natlačila výše zmíněné informace, zjevila se u našeho stolečku ředitelka pobočky a začala nám ukazovat fotografie ze svých dovolených všude po světě, kam se samozřejmě dostala v rámci výměny. Slečna jí visela na rtech a každému jejímu slovu nadšeně přitakávala. Pak následovala videoprezentace střediska Seefeld, namluvená Honzou Čenským.
V průběhu nalejvárny se slečna mlhavě zmínila, že je nutno zaplatit ještě jakýsi vstupní poplatek. Třásl jsem se nedočkavostí, co z ní vyleze. Čekal jsem leccos, ale 250.000 Kč (slovy: dvě stě padesát tisíc) mi připadalo opravdu dost. Slečna nás upozornila, že v našem případě se však částka snižuje o 20%, a tak bychom zaplatili pouhých 170.000 Korun. Odmítli jsme. Na to ale byla slečna připravená a nabídla nám zkušební členství na tři týdny vyčerpatelné v průběhu tří let za 27.000 Kč, ale s velmi omezenou nabídkou míst, kam lze vycestovat. Měl jsem dojem, že slečna sestavila nabídku mezitím, co jsme se dívali na video na základě informací, které jsme o sobě prozradili.
Další vtip spočíval v tom, že jsme se museli rozhodnout ihned. Taková manipulace mě mohutně nasrala. Slečna nás opustila, abychom se mohli poradit a já důrazně vysvětlil nalomené přítelkyni, že tři týdny na Zílendu by nás tak jako tak vyšly na 100 litrů. Stejně tak týden v Chorvatsku či Rakousku, kde by stál 9.000 jenom pobyt, mi připadal nepřesvědčivý. Takhle jsem to taky vyložil navrátivší se slečně a k tomu dodal, že se mi dost nelíbí ty její nátlakové móresy. Slečna viditelně ochladla a sdělila mi, že takovouhle nabídku nemůže jen tak vyvěsit na ulici, protože by jim lidi utrhali ruce. Pomyslel jsem si, ať si nabídku vyvěsí třeba na hajzl.
Poté se slečna začala divit, že nemáme ani těch 27 tisíc a uvolila se, že nám to rozloží na splátky. K tomu dodala, že členství se nenabízí jen tak každému. Mě už si přestala všímat, protože viděla, že jsem ztracený případ a začala přítelkyni vysvětlovat, že se jedná o luxusní střediska a co všechno je zahrnuto v ceně. Na důkaz toho přinesla nějaké fotky ze své dovolené. Ani to mě nepřesvědčilo, protože nejezdím na dovolenou, abych se tam cachtal v nějakým přiblblým bazénu, i kdyby byl celej ze zlata.
Řekl jsem tedy rozhodné ne i na tříletou nabídku a i přítelkyně se naštěstí probrala ze zajetí zbytného luxusu a souhlasila se mnou. Slečna se začala tvářit, že jsme děsný socky a téměř opovržlivě se zeptala, jestli tedy chceme ten zájezd zdarma. Prohlásil jsem, že je mi to úplně fuk. Přítelkyně řekla, že máme zájem o pobyt v Rakousku, když už jsme tady. Slečna nám ho začala vymlouvat s tím, že je to stejně v listopadu, kdy je hnusně. Vzpomněl jsem si, jak nám na začátku zámeček Ludvíka Bavorského chválila. Nakonec slečna vyplnila jakési lejstro a šoupla s ním po stole směrem k nám. Pak už nás rychle vypoklonkovala a na mě při tom vrhala pohledy plné potlačované nenávisti. Rozloučil jsem se s kouzelným úsměvem a lehkým srdcem, že jsme se nenechali uvrtat do žádné habaďůry. Na ulici jsme zjistili, že jsme lejstro s dovolenou zdarma zapomněli ve firmě na stole a začali jsme se děsně smát, že to byla taková naše nechtěná pomsta nasrané slečně, ať si strčí celou dovolenou zdarma do řiti.
Setkali jsme se s ukázkovými zmrdy. Otravují vás po telefonu a slibují hory doly. Pak vás pozvou na prezentaci a slibují ještě více. Přitom vám ukazují nic neříkající fotky a staré odrbané katalogy. Pokládají vám sugestivní otázky, na které lze odpovědět pouze jedním způsobem. Oblbují vás pocitem exkluzivnosti a výjimečnosti. Nakonec z vás tahají nehorázné peníze za hromadu keců. Nedají vám čas na rozmyšlenou. Když odmítnete, nejsou natolik seriózní, aby hráli hru na úsměvy až do konce.
Netvrdím, že systém výměnných dovolených je sám o sobě špatný, i když o jeho bezvadném fungování mám své pochyby. Dejme tomu, že máte předplacený pobyt v Rakousku a chcete jet na Tahiti. V ten moment musíte najít někoho, kdo má svůj hotel na Tahiti a zároveň chce jet do Rakouska. Fór je v tom, že po světě existují lokality, které jsou vyhledávány více a místa, která jsou vyhledávána méně. Tak aby se pak nestalo, že se na váš hotel každý vykašle. Stejně tak úroveň hotelu. Vy si předplatíte tříhvězdičkový, ale tomu, kdo si předplatil pětihvězdičkový, se do menšího komfortu nebude chtít. Nezapomeňte taky, že si předplácíte pouze ubytování.
Připusťme ale, že bych do takového sytému chtěl vstoupit. K tomu nepotřebuju platit kanceláře a platy zmrdů, kteří se na něm pouze přiživují. Pobytové právo si můžu koupit třeba na eBay a vstup do výměnné organizace je zdarma, platí se jen výměnný poplatek. Zmrdi vám koupi pobytových práv pouze zprostředkují, předplacením pobytu se dostáváte do právního vztahu přímo s vlastníkem hotelu. Nehledě na to, že zmrdí firma je společnost s ručením omezením. Stačí vybrat prachy od pár lidí a nic si na zmrdech nevezmete.
Takže až vás někdo někam pozve, dejte si pořádný pozor, jestli náhodou nezkouší nějaké zmrdí praktiky a nemámí z vás prachy za pár laciných keců.
Zmrdům zmar!
(4x známkováno, průměr: 2,00 z 5)