Kult sráčství

Featured Image

V poslední době mne zaujal jeden zajímavý fenomén v diskusních fórech tohoto webu…

Typicky se to projevilo u (mimochodem podle mne výborného) článku Holub a Moskyt, nicméně jisté známky toho naleznete i v diskusích k dalším článkům vydaným během tohoto týdne. Ten trend zde není úplnou novinkou, ale bohužel v posledních dnech zde nabral na síle. O co jde – někteří lidé mají psychický problém. Tento psychický problém je zásadní příčinou drtivé většiny neúspěchů v jejich civilních životech. Oni jsou ti chudí, ublížení, neschopní, slabí, s potřebou být ochraňováni – a naopak jim vadí lidé sebevědomí, silní, bohatí a schopní. V těch vidí zločince, kteří jsou příčinou všech jejich životních nezdarů a proto na nich hledají všechny možné chyby, nad nimiž by pak mohli moralizovat a sami sobě dokazovat, že jsou vlastně lepší než oni. Takový člověk po jisté době už nehledá způsoby, jak by mohl něčeho dosáhnout, ale hledá důvody, proč by toho dosáhnout nemohl – těchto nachází dost, ovšem paradoxně vždy ve svém okolí a nikoli u sebe. Tito lidé mají dále tendenci vyhledávat společnost podobně postižených jedinců a s těmi si pak navzájem dokazují, že mají pravdu. Pro takto postiženého jedince zavádím pro potřeby tohoto článku a dalšího rozebírání tohoto jevu pracovní označení sráč. Pokud by o této skutečnosti dotyčný sráč nebyl schopen přesvědčit sám sebe, pak jiný sráč či skupina více jiných sráčů mu výrazně pomůže se v tom utvrdit.

Podíváme-li se do historie, tento jev není v lidské společnosti ničím novým. Sráči se v historii za účelem terorizování, okrádání či vraždění svých kvalitnějších spoluobčanů(*) spojovali, co lidstvo pamatuje. Založení Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické v roce 1878, založení Nazional Sozialistische Deutsche Arbeiter Partei v roce 1919 či založení Komunistické strany Československa v roce 1921, stejně jako založení všech odborových sdružení, která kdy vznikla, jsou jen několika málo příklady takového odporného spolčování sráčů. Ničím jiným nejsou ani party skinheadů či zločinecké gangy.

Sráč zpravidla neuvažuje logicky, důležitou roli v jeho uvažování hraje sentiment a samozřejmě jeho závist a trvale ublížené ego. Pokud někomu nepřeje, přisuzuje mu své špatné vlastnosti a to většinou ty, které si ani sám sobě není ochoten přiznat. Sráč současně může být snadno zmrdem nebo vohnoutem (či kombinací obou), může být též ichtylem, avšak spojení sráčství s ichtylstvím není tak časté. Sráč soucítí s jiným neúspěšným sráčem a v diskusích jej bude bránit do roztrhání těla, ať je to sebevětší nesmysl. Cítí totiž, že má stejnou slabost a že je stejným způsobem zranitelný. Podle sráče je tedy v právu strážník, který pokutuje za přehlédnutí dopravního značení, jež není vidět, i když při tom porušuje svoji pravomoc, podle sráče je v právu stávkující odborář (i když logická stránka věci je taková, že právě kolektivně vydírá svého chlebodárce) a podle sráče vlastně je v pořádku, jsou-li jeho kvalitnější spoluobčané jakýmkoli způsobem připravováni o svoji lidskou důstojnost, čas, nervy čí majetek, ať již tak probíhá v souladu s platným právním řádem či v rozporu s ním. Naopak, ještě svého kvalitnějšího spoluobčana obviní z celé řady vlastností, jejichž nositelem je sráč sám, ale nedokáže tyto vlastnosti sám sobě přiznat – a dokonce to jde často tak daleko, že takový neúspěšný člověk si dovolí říkat tomu úspěšnějšímu, co má dělat a jak má podle jeho (obvykle velmi hloupého) názoru hospodařit se svým majetkem. Pokud sráči dojdou racionální argumenty, začne argumentovat morálkou. To, že jakékoli podobné (nelegitimní, byť třeba legální) opatření bude dříve nebo později, jako každé podobné opatření, zneužito i proti sráčům, jako je on sám, mu pochopitelně nedochází. A tak dále bojuje proti lidem, které nenávidí, kterým zároveň závidí a kterým se vlastně ve skrytu duše touží co nejvíce podobat.

Jedno je jisté – stávající systém sráčům, přes všechny proklamace politiků, ve skutečnosti neslouží. On neslouží ani nesráčům, nicméně vzhledem k tomu, že ti se s problémy dokáží vypořádat, ve skutečnosti poškozuje sráče více, než nesráče. To ovšem průměrný sráč není schopen pochopit a tak se masochisticky nechává dál a dál poškozovat a myslí si, jak zase těm zlým vykořisťovatelům, imperialistům, boháčům, podnikatelům, šmelinářům, zlodějům či židobolševikům zatnul tipec.


Slovní spojení kvalitnější spoluobčan zde bylo použito zcela záměrně, ač bude zajisté u sráčů budit značnou nevoli, ostatně jako celý tento materiál. Což je mi ovšem úplně jedno.

12345 (3x hodnoceno, průměr: 3,67 z 5)
498x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:08

Reklama

D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!