Možná žijete normálně, možná máte přirozené potřeby a zájmy, možná třeba ne a máte potřebu se utápět v adrenalinu, provozovat frýrajt a zorbing a vořežpruting a sdílet to na fejsbuku, ale možná jste obyčejnej vohnout, který si natlačí do držky kus žvance, i kdyby ho měl za dvě minuty vyblejt, protože je zadarmo. A právě takovému přijdou vhod následující řádky.
Pokud tedy hodláte nabudit své chuťové buňky prémiovou směsí sóji, separátu a chemikálií, jejichž vzorec je delší než smlouva o půjčce od Providentu, oceníte Globus krmítko pro vohnouty (TM), které najdete v obchodním domě Globus, jak jste asi čekali, a to v oddělení uzenin, umístěné nahoře na pultě. Globus krmítko je plechová krabice, připomínající poněkud popelník z kamen nebo zmenšeninu Škody Roomster. Do ní personál provozovny umisťuje malé, avšak pečlivě vybrané kousky uzenin, aby byly volně k dispozici zákazníkům pro uspokojení jejich labužnických potřeb.
Krmítko má několik funkcí:
– zákazník může ochutnat, co se dodavatelům řetězce podařilo vyrobit v rámci programu snižování nákladů a nahrazování náhražek jinými levnějšími náhražkami
– vohnoutům zkrmi se zbytky, které by jinak bylo nutné odvézt někam prasatům
– prohloubí se pocit sounáležitosti mezi zákazníkem a obchodním domem. Vohnout s držkou nacpanou oschlou tlačenkou za zvuků pisklavé znělky plní svůj košík radostněji a intenzivněji nežli nasraný vohnout hladový
– na osychající kousky uzenin nadšeně přilétají mouchy f zelený metle i f bleklajnu. Spletly si vybrané uzeniny s hovnem, což jim nelze vyčítat a nyní mají zájem ochutnat případně naklást nějaká vajíčka a tím se aktivně podílet na dalších inovacích a rozvoji toho kterého masného produktu.
Lidi si často myslí, že když chcete jíst, musíte si koupit jídlo. To je velký omyl. Jde to i jinak a jde to i levněji než v parlamentní jídelně. Krmítko se používá takto:
1. Definujeme týmový pokřik (např. „Mámo, přece to tam nenecháme, když je to zadarmo“)
2. Odhodíme nákupní vozík někam do míst, kde bude co nejvíc překážet
3. Odstrčíme člověka, který tam případně čeká na obsloužení. Nemá co zaclánět, když si poháněni instinkty pravěkých lovců jdeme pro svůj díl sójového prasete. Máme na to právo, protože je to tam pro lidi. Překážejícího jedince můžeme nějak zdvořile oslovit („Uhni!“), objasnit svoji motivaci („Já chci tam!“), odstrčit ho nebo praštit loktem do žaludku, což ho na nějakou dobu odradí od toho, aby krmítko použil sám.
4. Identifikujeme nějaký pamlsek, například kus gothajského salámu s o 12,5% většími mastnými oky nebo směs separátu a strouhanky optimisticky nazývanou „sekaná“
5. Odeženeme mouchy (nejez nic, co má tvář!)
6. Pokud si potrpíme na kulturu stolování nebo jsme sledovali pořad o etiketě s Ladislavem Špačkem, použijeme párátko, jinak do teplejch
7. Matroš si narveme do pusy
8. Nájezdy na krmítko opakujeme tak dlouho, dokud v něm něco je, dokud nejsou ostatní konzumenti rychlejší nebo dokud můžeme.
Pokud nepoužijete párátko, můžete si cpát matroš do úst oběma rukama. Zamaštěné ruce pak očistíme v úseku pečiva, případně, pokud jsme posedlí hygienou, o hadry v úseku oblečení. Je také možné napěchovat si plná ústa jako křeček a pak zkoušet vést dialog s prodavači a sdělovat jim nejrůznější požadavky, například huh hhha hohhhehho hahheho, čílit se na ně, že nerozumějí a prskáním na ně emitovat částečně rozkousané uzeniny, aby pochopili jaké to je ochutnat vlastní medicínu.
Pokaždé když vidím takto zoufalé scény, ptám se sám sebe, zda vůbec má nějaký odpor v této zemi smysl a nebylo by lepší kapitulovat rovnou. Sleduji při svých ranních nákupech nájezdy vohnoutů na Globus krmítko pro vohnouty (TM) a ptám se, jak tito lidé vůbec žijí. Předpokládám, že snídali. Lidé obvykle snídají, ano, dělají to ráno, aby měli energii na různé dopolední činnosti, třeba nakupování. A tak se vohnout doma nají a vyrazí na nákup. Předpokládám, že tam neběžel, že jel autem nebo tak něco, a že nevydal moc energie a že mu cestou nevyhládlo, že tedy neštrachá v krmítku proto, že by hladověl. Patrně bych se poblil, kdybych v půl deváté spořádal kus sekané a jelito navrch. Pochybuji také, že to dělají pro chuť, protože materiálie v krmítku nemají s chutí nic společného. I kdyby vypadaly sebevábněji, těžko jejich vzhled může kompenzovat mouchy přistávající jako Tomcaty na letadlové lodě ve filmu TopGun a osychající povrch letových palub. Jediným hnacím momentem je skutečně to, že ty srágory jsou tam zadarmo a tak je třeba se tím udávit.
Jak může takto nezdrženlivý jedinec odolat sice nepříliš promyšlené, ale přesto propagandě takových Věcí veřejných nebo jiných zmrdích uskupení, když si nedovede ani poručit, aby nežral z krmítka jako nějaké prase z koryta?
(14x známkováno, průměr: 1,14 z 5)