… ejakulát pod stolem (první erotická story na D-FENSovi – pozn. D-F)
Tak mám asi tak měsíc a půl na to, abych si našel nové zaměstnání…. Nabídku trhu práce už sleduji asi měsíc, rozeslal jsem ze pár CV a absolvoval několik pohovorů…tzn. už po jednom dřivějším konfliktu jsem byl rozhodnutý odejít.
Dělám v logistickém centru, ale je to normalní sklad. Mám jednoho nadřízeného a pár podřízených. Pár znamená dva. Nadřízeného budu pracovně nazývat komanč, o skladnících už téměr nebude řeč, tak je nechám být, ikdyž poslouchat den co den hlášky typu ta moje felicie f em pé íčku perfektně drží, protože má měkčí tlumiče by taky stály za bližší rozbor pro pobavení….
Proč jsem se rozhodl pro oslovení komanč??? Samozřejmě nehledejte souvislost v právě probíhajících dílech Vinetoua, ale v komunismu. Komunismus jsem zažil jako malý, takže si jej nepamatuji a to zvěrstvo znám jen z vyprávění. Pokud si mám ale představit rudého funkcionáře, soudruha, tak je to právě můj nadřízený!!!
Mám svůj office, „kobku“, jinak bych místnost 2x3m nenazval, přímo v centru dění, tudíž ve skladu. Malý stul, křeslo, PC, vlastní mikrovlnka, topení a já. Nic víc se sem nevleze.
Komanč má slušnou kancelář ovšem na druhé straně areálu!!! Velikost dobrá, vybavení samozřejmě mizerné. Jak jinak může líný komanč reagovat na slova nejvyššího: „Zařiďte si ji sám.“ Jeden stůl, jedno křeslo, jedna skřín (po roce přidal nějaký konferenční stolek a dvě křesla zřejme z Machra a to na povel shora). Nejpřitažlivejší v místnosti, pokud vynechám zašlapané bláto v koberci, spoustu kávových skvrn a ještě jedné nechutnosti, kterou si ovšem nechám na později, je obrovská papírová bedna na odpadky, v níž bylo původně zabaleno křeslo. Tento vysocekapacitní koš pohltí odpadky z každodenní snídaně, oběda, poté vajgly, sopel, mrmle a pak pár papírů z blbě vytištěných faktur a to za období cca. 3-4 měsíců. Každý si snad dokáže domyslet reakci, jenž probíha v oné zřejmě antiradioaktivní kartonové krabici. Samotný puch je ovšem přeražen smradem samotného komanče a jeho konzumací cigaret, která dosahuje cca. jedné krabičky za pracovní sedmihodinovku (přestože máme všichni 8hodinovou pracovní dobu a sám jsem důraz na její dodržování pocítil na výplatě). Pokud v komančově doupěti strávím čas přibližně dvou minut, což stačí na výměnu dokumentů, okamžitě nasmrádnu jak po několikahodinové návstěvě lokální knajpy… V případě komančovy nepřítomnosti jsem nucen trávit i celé dny v tomto smokeroomu a to je pro mě jako pro nekuřáka dosti velké utrpení. Moje napomenutí kvůli kouření v místnosti, jenž musím některé dny s komančem sdílet, se přešlo. Že boj je zbytečný, jsem pochopil velmi rychle a zrovna jsem jej vzdal – i když dle zákoníku práce pokud jednomu ze zaměstnanců vadí kouření na pracovišti, ostatní jej musí respektovat a přizpůsobit se. Věc jsem vyřešil minimální návštěvou komančova týpí.
Mého postoje ovšem komanč náležitě využil a teď konečně objasním výše zmiňovanou nechutnost. Když zjistil, že k němu nechodím a přijdu jen, když je nějaká reklamace zboži, kterou mu předem hlasím, začal se oddávat své oblíbené činnosti!!! Sledovaní BFM – big fat mature – porna doplňované onanií a naslednou ejakulací pod stůl! Nejednou jsem ho při jeho zabavě přistihl, což vypadalo následně. Otevřu dveře, komanč se co nejrychleji zasune pod stůl, poté kliká zběsile myší, aby vypl právě přehrávající se pornopasáž z freevideo.cz a vytřepaným hlasem se ptá: Co chci… k těmto úkonům se snaží nenápadně schovat nadobíčko do kalhot. Komančovo nijak užasné mužství jsem měl možnost vidět, když zapomněl na ploše pracovního PC své naked fotky, jenž zasílá svým BFM rádobymilenkám. Ty shání a prudí celý den na webu rande.cz. Tuto skutečnost jsem náhodou zjistil, když se komanč zapomněl odhlásit a já tím dostal možnost, si pár zpráv prečíst. Vím, že to bylo nemorální, ale zajimavé. Doufám, že v mých 35 letech nebudu stejný úchyl a nebudu mít v popisu práce nabízet sex v autě o 15let starším a 50kg těžším uživatelkám rande.cz. Co by mě zajímalo, tak reakce komančovy manželky, jenž s ním sdílí dvě děti, po zjistění těchto informací???
A co je na tom nejnechutnější?? V případě, že komanč zrovna není v práci, musím já pracovat s jeho PC tzn. sedět u jeho stolu a tím pádem….
…..šlapat v jeho spermatu!!!
K1 – fightclub
Teď objasním, jak to u nás (ne)funguje….co se týká zodpovědnosti.
Skladníci? Žádná. Jsou tu od manualní práce, ne od nějaké kontroly. Tzn. pokud udělají někde, chybu nic se neděje. Nechápu.
Já? Já jako supervizor zodpovídám za veškerý pohyb na skladě, to znamená, že viník jsem vždy já. Z jakého důvodu vznikla chyba se nikdy neřeší.
Komanč? Jak mi sám vysvětlil, tak zodpovídá za vše a výše jeho platu tomu odpovída. Bohužel taky jediné, co tomu odpovídá. Při vyskytnutí problému vždy na svoji zodpovědnost zapomene a vždy to okecá takovým způsobem, že je ve všem nevinně. Udělal pár ústupku pod záminkou řiťolezectví: …toho nejvyššího znám, to na něj zabere!!!
Tento akt se opakoval i minulý týden, kdy po třech měsících byla reklamována zásilka palety se zbožím do destinace, v niž nemá využití. Řešení je buď ji vrátit zpět nebo zlikvidovat. Finančně výhodnější likvidace vyjde na 5-10 tisíc, jenž je přeúčtováno nám a v plné výši se strhává z výplaty. Při mém platu 15.500 to považuji za bezvýznamný postih. Týden až dva hlady mi přece nemůže ublížit , když např. v Africe je to na denním pořádku.
Největším problémem tedy bylo, kdo si to vezme na sebe. Ať přemýšlím jak přemýšlím nejsem si zcela jistý, kdo za to může. Skladníci naloží, co jim řeknu já. Já nechám naložit skladníky zboži, které mi komanč řekne, že se má naložit. A kdo to řekne komančovi už nebudu dál rozvádět….. ze tří jmenovaných skupin mi to vychází na komanče přip. vyšší moc!
Ovšem komanč vůbec nepřekvapil a přišel s následujícím řešením: No buď si to vezmeš na sebe nebo se to rozdělí na čtyři díly a zaplatíme tvoji chybu všichni. Můj flegmatismus komančově vychcanosti ješte odolal a v klidu jsem mu vysvětlil, že tohle není má chyba, a že nic platit nebudu. Komanč jen něco zahuhlal a odešel. Na druhý den přišel s tím, že nám všem byla stržena patřičná částka z výplaty a poté mě označil za strůjce této odměny. Tento fakt jsem ani jako flegmatik se sklony k apatii neustál. Strhla se hádka, kterou komanč stupňoval zvyšováním hlasu, jenž přešel v řev. Ten byl vzápětí umlčen chvatem, kdy jsem ho poslal do nejbližší stěny mé kobky. Komanč je samozřejmě lúzr a nezmůže se na větší odpor … jediná jeho akce skončila škrábancem v mém obličeji, což umocnilo můj vztek a ukázal jsem mu, že ze sádrokartonové místnosti lze ven i jinak než dveřmi. Poté se komanč se slovy: Ty skončils!!! vytratil.
Pár dnů po konfliktu se zjevil ve dveřích s nějakou paní/slečnou a ukazoval jí, jak to tady funguje. Nebyl jsem si uplně jistý, zda je to moje nástupkyně do doby, než se mi nasáčkovali do kopky a začli se mi hrabat v PC. Chvíli na to se zjevil i ten nejvyšší, který mi vysvětlil, že z důvodu porušení pracovní kázně budu na konci roku propustěn. Na otázku, za co přesně, mi vysvětlil, že dělám stále spoustu chyb. Tohle nařčení jsem chtěl původně řešit, ale vybavil jsem si komančovu větu, kterou jsem zaslechl, když jsem vcházel…..vidíte, tady, já mu říkal, že to tam má mít a on to tam nemá!!!!……..nešlo o nic podstatného a poznámku jsem měl na mém pracovním listě, kde je to mnohem důležitější. Bylo mi jasné, že komanč na mě naházel veškerou špínu.
Tím jsem se jen ubezpečil v mém rozhodnutí odejít z firmy a skutečnosti, že komanč je soudruh se vším všudy a na takové se neberou ohledy. Jediné čeho v celém konfliktu lituji, že jsem komanče nestrestal pěstí, protože by se mu možná rozsvítilo!!!!
Závěrem jen, že vedení firmy jsem vděčný. Vzali mě jako absolventa, což je těžké období z hlediska zaměstnání. Musím je ale upozornit, že nejsou žádná rodinná firma o třech lidech a měli by se dle toho přizpůsobit. Není možné při takovém obratu zboží v našem oddělení spoléhat jen na verbální, pro komanče ideální, komunikaci. Tím nechci říct, že je komunikace špatná. Je mizerná!!! Po roce a půl, což je doba od změny pracoviště, nemám internet tzn. email. Veškeré zprávy se tedy ke mně dostávají skrze komanče. Tzn. některé vůbec, některé pozdě, jiné zkreslené či jinak pomotané, nemluvě o tom, že komančovi z důvodu huhlání nejde rozumět a už vůbec ne po telefonu!!!
Viz. hláška nejvyššího po dvou letech naší činnosti: Už jsem pochopil, že když mu volám, tak huahríí znamená Kovářik.
Tento nedostatek samozřejmě vyhovuje komančovu manévrování v případě problému, viz. Rumunsko
– před nejvyšším: „….já ti říkal, že všechno musí odjet…..tys mě asi neposlouchal…..nebo si to nepochopil“
– dva dny zpět, to jest v den konfliktu, to ale bylo takto: telefonát se mnou kolem 17.30: Komanč: Prej neodjelo Rumunsko?? ……JÁ: ne. jsme tam byli do pěti a pak už je celnice stejně zavřená……ne Dorka tam na to čekala…..já ji řekl že, to naložíme……tak tos zapomněl říct mně……hmmm. no to je jedno, tam jde jen o to, že jsem jí řekl, že to odjede, no ja to nějak udělám….. Udělal. Nejdřív se to snažil hodit na mě a pak to zakecal. Nějaký postih, napomenutí??? NE!!!
Toto jsou jen detaily v tom moři problémů. Systém práce v našem oddělení bych označil jako neřízený chaos, kdy si každý dělá, co uzná za vhodné a jakákoliv snaha na změnu, je ze strany komanče zašlapána ať už jeho leností, stupiditou nebo výsměchem.
Co se komanče týče, tento článek, který ještě neobsahuje všechny jeho pofiderní akce a nedostatky, jsem se rozhodl zaslat na vedení firmy. Nikdy mě rodiče neučili intrikářství, bonzování a pomluvě, ale komanč si zaslouží, aby pravda vyšla najevo. Určite nejsem bez chyb, když si ve volných dnech vyřizuju svoje záležitosti v pracovní době, ale taky nejsem žadný přizdisráč, abych si nechal bez jakékoliv protiakce kydat na hlavu.
A výpověď?? Tak to mě nijak ne……. Nějakou dobu chci rozjet svůj vlastní job přip. nastoupit jako programátor, protože jako druhou práci dělám do webdesignu a webových aplikací, ale časově to momentálně nestíhám a tím přicházím o zakázky. Teď díky komančovi a jeho rudému způsobu práce mám šanci se prosadit a zjistit, co ve mně je :-)
Tento článek vysvětluje moji apatickou reakci na oznámení o propuštění z firmy a moje rozhodnutí o kliknutí na „Odeslat“
(6x známkováno, průměr: 2,67 z 5)